Čeští křesťané: Je i naší vinou, že česká veřejnost palestinský pohled přehlíží
Otevřený dopisOtevřený dopis reaguje na Výzvu k pokání, kterou západním křesťanům adresovali představitelé palestinských křesťanských církví. Publikujeme jej jako komentář.
Vážení zástupci palestinských křesťanských institucí a skupin, drazí bratři a sestry.
S pohnutím jsme četli váš otevřený dopis nadepsaný Výzva k pokání západním křesťanům nekriticky podporujícím Izrael a snažíme se ho podle svých sil šířit v prostředí našich církví, sborů, fakult a dalších institucí a médií, aby váš hlas byl slyšet, jak si zaslouží.
Chceme vás především ujistit o tom, že sdílíme vaši bolest a modlíme se za život a bezpečí vašich blízkých. Jsme s vámi v modlitbě, ale také chceme vzít vážně vaši výzvu k pokání a vzít vážně otázky, které nám kladete.
Vyjadřujeme soustrast se všemi palestinskými i izraelskými obětmi, se zavražděnými na území Izraele 7. října, s tisíci zabitých při bombardování v Gaze, ale i se všemi těmi, kteří zemřeli v posledních týdnech, měsících a letech. Vyzýváme k propuštění rukojmí a politických vězňů. Tento nekonečný cyklus násilí a nespravedlnosti musí být zastaven. Další a další zabíjení k jeho přerušení stačit nebude. Připojujeme se proto k volání za zastavení bojů, příměří a řešení tragické humanitární situace více než milionu vnitřních uprchlíků na území Gazy.
Jak možná víte, Česká republika je jednou z pouhých čtrnácti zemí na světě, které hlasovaly proti rezoluci OSN vyzývající k humanitárnímu příměří v Gaze. Čeští diplomati dokonce vyjadřovali podporu izraelskému návrhu na odsun obyvatel z Gazy do Egypta, tedy se přinejmenším svým souhlasem podíleli na plánování etnické čistky. Jako křesťané a občané České republiky se vám za to chceme omluvit. Je i naší vinou, že česká veřejnost včetně církevního prostředí je dlouhodobě nekriticky proizraelsky zaměřená a palestinský pohled přehlíží. Náš hlas v tomto směru měl být důraznější a odvážnější.
Chceme být v naší odpovědi otevření a poctiví, a proto nemůžeme zamlčet, že brutální útok Hamásu 7. října ještě zásadněji omezil naše možnosti pro to, dávat v dlouhodobě proizraelsky zaměřeném českém prostředí hlas také palestinskému utrpení a palestinskému nenásilnému odporu proti okupaci. S bolestí sledujeme, že mnoho lidí zde v Česku ztotožňuje Palestince a teroristy, objevuje se opět islamofobie, pro některé je samotná existence palestinských křesťanů překvapením. Chceme vás ujistit, že proti těmto stereotypům a slepým skvrnám budeme ze všech svých sil působit.
Ve svém dopisu mluvíte o křesťanském sionismu. Jako křesťané odmítáme myšlenku, že nějaká — jakákoli — skupina obyvatel má na základě svých svatých spisů „přímo od Boha“ přednostní právo na dané území. V tomto smyslu křesťanský sionismus, který se objevuje i v českém křesťanském prostředí, byť v něm není silně zastoupen, jednoznačně odmítáme a budeme proti němu vždy argumentovat na základě naší křesťanské víry.
Nemůžeme vám ale zároveň zamlčet, že v českém křesťanském prostředí je silná podpora Izraele. Je to dáno historickými důvody, počáteční podporou československého státu Izraeli i z druhé strany vztahy komunistického vedení země před pádem režimu v roce 1989 k palestinským představitelům. Důležitější než tyto historické faktory je to, že proizraelské zaměření zejména v křesťanském prostředí neznamená většinou podporu konkrétní politice státu Izrael, ale spíše uznání důležitosti židovské teologické a spirituální tradice také pro křesťany.
Právě to nám dává možnost rozvíjet ty stránky židovské náboženské a duchovní tradice, které jsou univerzální, a na jejichž základě mnozí židovští Izraelci i Židé jinde ve světě, i u nás v České republice, dlouhodobě upozorňují na porušování práv Palestinců a nutnost spravedlivého uspořádání ve Svaté zemi, včetně skutečného a funkčního palestinského státu. Jsme připraveni působit proti těm představám, které konflikt v Palestině a Izraeli považují za střet náboženství, a na druhé straně vždy usilovat o dialog křesťanů, židů a muslimů.
Ve svém dopisu píšete také o koloniálním diskurzu, který dehumanizuje celé skupiny obyvatel jako podřadné. Česká republika nemá koloniální minulost, dehumanizující přístupy se zde však také objevují, ať již ve vztahu k přistěhovalcům, nebo etnickým menšinám. Patří mezi ně i antisemitismus, který jako křesťané ve všech podobách zásadně odmítáme. Zároveň ale odmítáme ztotožňování antisemitismu s jakoukoli kritikou politiky Izraele.
Drahé sestry a bratři, v této těžké chvíli, kdy se zdá, že smrt a nenávist má poslední slovo, chceme spolu s vámi čerpat naději z prázdného hrobu a Kristova vzkříšení. Máte své místo v našem srdci, našich modlitbách, v našem svědectví v našich církvích i ve společnosti.
V Praze 8. listopadu 2023
Filip Outrata, Lukáš Klíma, Marianna Sláviková, Petr Jandejsek, Pavel Čižinský, Peter Morée, Marie Zimmermannová, Pavol Bargár, Jiří Ort, Lukáš de la Vega Nosek, Jan Bierhanzl, David Žofák, Marie Kolářová, Michal Řoutil, Jiří Silný, Monika Langrock (Šlajerová)
ten dopis podepsali čeští křesťané a křesťanky (i když třeba žijí v současné době v Německu). Pokud s tím nesouhlasíte, napište vlastní dopis, jděte s ním na veřejnost. V tom spočívá svobodná společnost.
To je pravda a je to dobře.
Pavel Kolařík má, bohužel, do značné míry pravdu. Ten nadpis -- jak zde, tak ten, který referuje z Chrisnetu -- je velmi zavádějící a nevhodný.
Jedná se o jeden z hlasů ze skupiny křesťanů z českých zemí a asi není dobrý důvod k tomu pochybovat, že o hlas v této skupině značně minoritní.
Devalvujete se tak potřebné gesto sympatie a také věcné sdělení textu, až na dva odstavce napsaného s uměřenou věcností.
Souhlasím, že nadpis článku by zcela korektně musel znít "Skupina českých křesťanů...", potažmo "Odpověď skupiny českých křesťanů". Myslím, že každý si snadno a rychle ověří, že jde skutečně o skupinu jednotlivců (a ne o instituce jako v případě palestinského dopisu).
S titulky nemáme nic společného, jsou v obou případech redakční. Nezapírám ovšem, že to může plnit funkci jisté provokace a popíchnutí českých křesťanů, aby se k tomu nějak vymezili, což je podle mě dobře.
Díky za spíše pozitivní hodnocení samotného textu. Snažili jsme se ho napsat zároveň uměřeně i konkrétně, tj. nespokojit se se zbožnými slovy útěchy.
Já si myslím, že sami autoři textu (jichž je pochopitelně jen pár) mohli klidně zvolit formulaci "My, čeští křesťané...", neboť jejich dopis je otevřený a oni zřejmě stojí o to, aby jej podpořili početní a vlivní signatáři.
Na druhé straně média by měla referovat objektivně a pokud možno přesně. Na scestí se sdělovací prostředky vydaly po příkladu reklamy. "Čtyři lékaři z pěti" (nebo obráceně, v čemž je aspoň humor) "doporučují..." V důsledku toho se časem třeba vědci v tisku změnili v pochybnou společnost, která (mimo českých hlav) en bloc produkuje "šokující zjištění".
Novinové titulky se staly skoro všeobecně obětí následování nežádoucích obchodních fíglů. V nekomerčních médiích je však praxe, jakou je mj. paušalizování, motivována jinak, postaru, tendenčností. A to i v případě (právě v případě), kdy titulek a la "Palestinci vraždili..." bude, přese všechno, právem považován za hodný odsouzení.
Kupodivu se nad tím prvním tvrzením, tj. "Němci vypálili Lidice", pozastaví celkem dost lidí a hodně učitelů dnes klade důraz na rozlišování mezi Němci a nacistickým režimem.
Většinou to ovšem dělají špatně, protože se neumí vypořádat s rozdílem mezi kriminální vinou a vinou politickou.
Potíž s Palestinci je, že vzhledem k striktně omezené autonomii a rozdělení na Gazu a Západní břeh se ta politická vina vymezuje hůře než u suverénního německého národa od roku 1933 do porážky nacismu.
Psal jsem výše o tom, jak mají vypadat titulky. V dalším textu je ovšem už možno (a třeba) střídat synonyma. Zodpovědný postup spolu se zřejmým kontextem zde už dovoluje i volbu označení spíše poněkud zástupných či poněkud generalizujících.
Palestinci v Gaze jsou rukojmími teroristů z Hamásu. Je bohužel i naší vinou, že jsme Palestince z útlaku Hamásu dosud neosvobodili. Neměli jsme Hamás (prostřednictvím EU) finančně podporovat.
k té podpoře, kterou ve své době Izrael Hamásu poskytoval, například jen:
Dovolím si soudit, že je to v tomto případě Vaše neznalost.
Je to trochu slovíčkaření. To, že Izrael v počátcích Hamásu hnutí podporoval jako protiváhu Fatahu a OOP, píšou skoro všichni znalci. Můžu vám ty odkazy postupně napsat, pane Kolaříku. Podle mě je to prostě fakt - ne, že Izrael Hamás stvořil, to opravdu ne, a to jsem v té diskusi nenapsal, ale podporoval ho. Máte pravdu v tom, že "pěstoval si" z mé strany možná bylo trochu silné vyjádření. Podporoval, přispěl k jeho vzrůstu - to je podle mě fakt.
"Západ žene Rusko do náruče Číny." -- to je sice typická novinářská a politologická zkratka, ale nikoliv absurdní. Věcně by se řeklo:
Pokus Putinova režimu o expanzi ruského světa vůči protivníkovi, kterého identifikoval jako povolnějšího se mimo jiné předpoklady opíral o přesvědčení stratégů ruské expanze, že je v bytostném zájmu západu, aby se Rusko nestalo satelitem Číny.
Takže ano, porážka ruské invaze na Ukrajině (a jednalo by se o porážku, i kdyby bylo zachované současné status quo, Ukrajina se změnila ze zadního dvorku ruského impéria na obranyschopnou zemi a na severu má NATO nově dvě docela velké skandinávské armády) žene Rusko do závislosti na Číně. Cena za ukrajinskou svobodu, kterou je nutné přijmout a odpovědně s ní pracovat.
Podobně není novinářské zjednodušení věty o Hamásu, který si izraelská vláda pěstovala, úplně mimo.
Dokud netanjahovská korupční skvadra nerozložila funkční bezpečnost země, Hamás pro měl své efektivní využití papírového čerta - osadnická politika a brutalita vojenské přítomnosti v Gaze nenarážela na tak masivní odpor světové veřejnosti, jaký by vyvolávala v případě sekulární a demokratické strany reprezentující palestinskou autonomii v Gaze. A že jak osadnická politika,tak vojenská šikana v Gaze nutně pěstují radikalismus těch, kdo jsou u vystaveni to je dost zřejmé.