Encykliky byly tradičně dopisy, které papežové adresovali celé církvi, a obvykle se zabývaly záležitostmi víry, mravů, nebo církevní disciplíny. Od konce 19. století vydávali papežové také „sociální“ encykliky, v nichž se věnovali problémům nového, industrializovaného a rychle se měnícího světa.

Svou encyklikou Laudato si‘ neboli Chválím tě — O péči o společný domov — v roce 2015 papež František na tuto tradici navázal a zároveň z ní vykročil, když ji adresoval „všem lidem dobré vůle“ a představil ji jako „výzvu k dialogu a k rychlému jednání“. Navázal v ní na sociální učení obsažené v textech svých předchůdců, ale v několika ohledech zásadně změnil perspektivu.

Zatímco předchozí papežové pojednávali o problémech souvisejících se zneužíváním přírodního světa v kontextu sociálního míru, který narušuje nespravedlivé rozdělení bohatství, František encyklikou Laudato si‘ zve všechny lidi, aby zaměřili pozornost na svět zubožovaný tím, že vrstva privilegovaných sleduje výhradně své ekonomické zájmy.

Zatímco dřívější papežové ve svých sociálních encyklikách volali k odpovědnosti za dění ve světě vlády států a nápravu žádali od politických vůdců, František v encyklice Laudato si‘ volá k odpovědnosti a k úsilí o nápravu také každého člověka. I tam, kde vlády států selhávají, má každý člověk Bohem danou schopnost odpovídat na milost, která působí v jeho srdci, díky níž se může a má stát součástí komunitních sítí a skrze ně ovlivňovat běh dějin.

Česká odpověď v síti mnoha odpovědí

Toto volání jsem se v roce 2018 rozhodla vyslyšet, a tak vznikla iniciativa Žít Laudato si‘ Česká republika, která má za cíl uvádět poselství Františkovy „ekologické“ encykliky do života církve a společnosti v Česku. V ní se propojujeme s křesťany, kteří starost o zubožovaný svět sdílejí, takže se můžeme vzájemně podporovat na cestě. Ve farnostech, kde žijeme, měníme zaběhnutou praxi a do slavení církve vnášíme prvky starosti o svět.

Skrze celosvětové Laudato Si‘ Movement, hnutí založené v roce vydání encykliky s cílem inspirovat a mobilizovat katolická společenství všude po světě k úsilí o klimatickou a ekologickou spravedlnost, se propojujeme s téměř tisícovkou jeho členských organizací a zapojených společenství. Spolupracujeme s jinými denominačními a ekumenickými organizacemi a stáváme se tak součástí celosvětového hnutí obnovy, které vzniklo jako odpověď na globální environmentální krizi a lidmi způsobenou klimatickou změnu.

Skrze českou Klimatickou koalici se propojujeme s jinými environmentálně zaměřenými organizacemi a jsme nablízku jejich projektům. Setkáváme se s rozmanitými lidmi, kteří také usilují o změnu zdola, a navazujeme s nimi vztahy, v nichž se společně stáváme něčím novým, krásnějším, než bychom byli každý sám. Jsem vděčná za všechna tato propojení, za každé takové setkání.

Odpověď mezinárodního společenství není dostatečná

Tak jako nemají ve společnosti dostatečný ohlas výzvy sekulárních ekologických a klimatických organizací, nemá ho ani Františkova výzva k společnému nasazení pro svět. I proto vydal teď František nový text O klimatické krizi, nazývaný podle prvních slov Chvalte Boha — Laudate Deum. Není to encyklika, nýbrž exhortace, tedy kratší naléhavá výzva k jednání, v níž František reaguje na vývoj za osm let od vydání encykliky Laudato si‘, a to „kvůli některým odmítavým a sotva rozumným názorům“, s nimiž se setkává (LD 12).

V exhortaci zveřejněné 4. října 2023, na svátek sv. Františka z Assisi, papež František připomíná, že navzdory popíračům „jsme svědky extrémních povětrnostních jevů, častých období neobvyklých veder, sucha a dalších protestních výkřiků ze strany Země, které jsou jen několika hmatatelnými projevy tiché nemoci, jež postihuje všechny“ (LD 5). Shrnuje vědecké poznatky o rychlosti a nezvratnosti postupu klimatických změn a konstatuje, že „klimatická krize bohužel není zrovna záležitostí, která by zajímala hospodářské velmoci, jejichž zájmem je co největší zisk s minimálními náklady a v co nejkratší době“ (LD 11).

Shledává krizi diplomacie, které se „nepodařilo vytvořit model multilaterální diplomacie, který by byl schopen reagovat na nové uspořádání světa“, a znovu zdůrazňuje význam aktivistických organizací a skupin, „které jsou negativně vykreslovány jako radikalizované. Ve skutečnosti však vyplňují prostor, který zůstává prázdný po celé společnosti, jež by měla vyvíjet zdravý tlak“ (LD 58).

František výslovně překračuje židovsko-křesťanskou vizi kosmu, která „hájí jedinečnou a ústřední hodnotu lidské bytosti uprostřed podivuhodného koncertu všech Božích stvoření“, a uznává, že „dnes jsme nuceni si uvědomit, že je možné udržet pouze situovaný antropocentrismus. Jinými slovy uznat, že lidský život je bez ostatních tvorů nepochopitelný a neudržitelný“ (LD 67).

Znovu zdůrazňuje, že to, co nás odděluje od světa, je technokratické paradigma, v němž „vše, co existuje, přestává být darem, … a místo toho se stává otrokem, kořistí jakéhokoli rozmaru lidské mysli“ (LD 22), a připomíná, že se od nás nežádá „nic jiného než určitá odpovědnost za dědictví, které po sobě zanecháme, až jednou odejdeme z tohoto světa“ (LD 18).

Pro nás v Žít Laudato si‘ Česká republika je text exhortace Laudate Deum povzbuzením. Jsme rádi, že František osud světa a jeho chudých sleduje a leží mu na srdci. Nedokážu odhadnout, zda Františkova nová výzva přinese něco víc než jen chvilkovou pozornost médií. Stejně jako encyklika Laudato si‘ — jen ještě naléhavěji — totiž žádá od lidí vůli k změně, k přijetí odpovědnosti, k vykročení ze svého pohodlí, k stavění mostů. Jsem vděčná za každého, kdo tuto výzvu přijímá.