Vypráví se, že ve 4. století se na ulici diskutovalo o tom, je-li Boží syn jedné podstaty s Otcem, stejné podstaty nebo je mu podobný. Lidé vstupovali do debaty biskupů o formulaci základních článků křesťanské víry. Jedno z pojetí, z řeckého homousios do češtiny špatně přeložené jako jedné podstaty, se stalo pravověrným. Jedné podstaty by totiž v řečtině spíše znělo tautousios. Syn Boží je stejné podstaty s Otcem, tedy božské.

Dnešní křesťanství zažívá pnutí kolem zcela jiných témat. Mohou se ke kněžské a biskupské službě ordinovat ženy? Může církev oddávat dvojice stejného pohlaví nebo jim aspoň žehnat na společnou cestu životem? Mohou být lidé otevřeně homosexuální orientace povoláni k službě v církvi?

Církve se kolem těchto dvou témat štěpí. Ve světovém společenství anglikánských církví jsou ty, které patří k bohatému Západu (i když zeměpisně to neodpovídá plně), tedy církve Anglie, Walesu, Skotska a Severního Irska, USA, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu, spíše liberální. Církve chudého Jihu jsou naopak konzervativní.

Podobně se štěpí starokatolické společenství, v němž církve Nizozemska, Švýcarska, Německa a Rakouska udělaly vstřícné kroky dřív, česká poněkud v závěsu za nimi a polská doposud nikoliv. Metodistické společenství má kolem těchto témat svobodomyslnější Sjednocenou metodistickou církev a konzervativnější Globální metodistickou církev. Česká větev stojí zrovna mezi těmito komunitami.

Spravedlivá diskriminace