Školní psychologové: řešení, kterého se nedostává, a navíc není všespásné
Vojtěch Petrů, Fatima RahimiPři řešení duševních problémů mladých lidí mohou zásadně pomoci školní psychologové, kteří ale chybí na velké většině škol. Jejich nedostatek zrcadlí celkovou tristní situaci českého školství od základního stupně až po vysoké školy.
Postava školního psychologa se do veřejného povědomí začíná zapisovat jako hlavní, prvotní instance, která by měla řešit problémy žáků a studentů s duševním zdravím a pomáhat předcházet jejich vzniku. Kompetence dobrého školního psychologa má dle odborníků spočívat v tom, že dítě s duševními obtížemi rozpozná, dokáže s ním zapříst rozhovor, zmapuje, co ho trápí, odkáže ho na vhodné služby, poskytne krizovou intervenci či doporučí optimální terapeutický přístup.
Dále může poskytnout učitelům návod, jak k takovému žákovi přistupovat a snižovat stres ve školním prostředí. Proto se jeho přítomnost ve školách považuje za důležitý krok k tomu, aby se krajně neuspokojivá duševní pohoda dětí a mladistvých v českých školách začala zlepšovat.
Ze všech školáků v Evropě do školy nejméně rády chodí české děti. Čtyřicet procent deváťáků vykazuje rysy střední až těžké deprese. Psychické potíže sice mají často původ v mimoškolním prostředí, ale školy je mnohdy ještě prohlubují. S duševním zdravím dětí se ve školách navíc nepracuje systematicky, psychologů a dalších specializovaných pracovníků je fatální nedostatek. Problém nemá rychlé řešení, ale stát jej navíc ještě ani nezačal systematicky řešit.
Průlomová reportážní série Deníku Referendum zpracovaná redaktory Vojtěchem Petrů a Fatimou Rahimi přináší poprvé komplexní pohled na jeden z nejzásadnějších současných problémů dospívající generace. Mluvili jsme s učiteli, s psychology, s experty z praxe a samozřejmě i se školáky. V sérii poukazujeme mimo jiné i na zásadní a dosud nikde netematizovaný problém způsobu obsazování funkce ředitelů škol. Jak je v Deníku Referendum zvykem, ukazujeme také příklady dobré praxe i cestu k možnému řešení.
V rámci série zatím vyšly následující texty:
Školní psychologové ale zatím působí pouze na minimu českých škol. Nedostatečné prostředky na zřizování pracovních pozic školních psychologů jsou přitom zřejmě už menším problémem než nedostatečné počty kvalifikovaných uchazečů. Jedná se o situaci, která nemá jednoduché ani rychlé řešení. Navíc, jak upozorňují mnozí experti, ani zřízení funkce školního psychologa není všespásné — je třeba, aby je provázely další kroky.
Školní psycholog. Proč je vůbec potřeba
Barbora Pšenicová z občanské organizace Nevypusť duši, která se tématu duševního zdraví ve školách systematicky věnuje, spatřuje důležitost zavádění funkce školních psychologů v tom, že žáci hledají při svých případných problémech podporu převážně ve svém blízkém okolí — tedy samozřejmě i ve škole, kde tráví podstatnou část svého času. To ostatně vyplynulo i z průzkumu, který pro organizaci Nevypusť duši prováděla agentura g82. V něm šestapadesát procent dotázaných mladých lidí mezi dvanácti a devatenácti lety uvedlo, že kdyby konzultace s psychologem byla poskytovaná ve škole, využívalo by jí více studentů.
Reportáž●Petrů, Rahimi
„Mladým lidem se tu občas dělá špatně.“ České děti se bojí školy jako nikde v EU
„Psycholog přitom představuje oporu i pro ostatní podpůrné pracovníky ve škole: dítě nemusí přijít rovnou přímo za ním, ale člen pedagogického sboru, na nějž se dítě obrátí, potom může svoji reakci s psychologem konzultovat,“ dodává Barbora Pšenicová z organizace Nevypusť duši. Organizace Nevypusť duši mimo jiné pořádá workshopy, na nichž pomáhá školám nastavit vnitřní mechanismy systému podpory duševní pohody žáků.
Ředitelka občanské organizace Society for All Lenka Felcmanová má za to, že přítomnost školního psychologa ve škole sama o sobě dostatečná zpravidla není. „Musí jít v ruku v ruce s tím, že se s dětmi ve výuce mluví o hledání pomoci jako o něčem běžném a normálním. Je třeba vzdělávat je v emočních dovednostech, poučit je o tom, co se bude dít, když o pomoc požádají, jak se bude nakládat s informacemi, které přitom poskytnou… Protože samo požádání o pomoc může být poměrně náročný krok,“ říká Felcmanová.
To odpovídá i citovanému průzkumu organizace Nevypusť duši. Část dotázaných mladých lidí vyjadřovala obavy, zda v případě návštěvy školního psychologa bude zachována diskrétnost, zda informace, které o sobě během sezení s psychologem vyjeví, nebude možno zneužít, případně zda bude zaručena jejich anonymita.
„Je také třeba, aby psycholog chodil i do hodin, potkával se s žáky a studenty neformálně, zapojoval se do organizování akcí s učiteli… Aby ho neznali jenom jako jmenovku na dveřích a měli k němu důvěru. To dnes ovšem často znemožňuje výše úvazku,“ říká Felcmanová. Pokud ovšem vůbec mají ve škole to štěstí, že tam psycholog působí…
Jeden psycholog na dva tisíce až deset tisíc žáků
Dle posledních dostupných dat České školní inspekce v roce 2022 v některých krajích evidovali zhruba jeden úvazek školního psychologa na deset tisíc žáků. Jinde byla situace lepší, ale i v krajích s největším počtem školních psychologů se jedná pouze zhruba o jeden úvazek na dva tisíce žáků.
Podle výzkumu organizací STEM a PAQ Research pak školní podpůrné pozice, ať už jde o psychologa či sociálního pedagoga, chyběla v roce 2023 na třech čtvrtinách středních či větších základních škol. Pozice chyběla také na devíti z deseti menších základních škol.
V dostupnosti školních psychologů se projevují výrazné rozdíly i mezi kraji a regiony. Nejlépe jsou na tom z hlediska dostupnosti školních psychologů Jihomoravský kraj, Zlínský kraj a Olomoucký kraj, naopak nejhůře severozápad Čech, tedy Ústecký, Karlovarský a Plzeňský kraj, a také Vysočina.