Psycholožka Janošová: Šikana začíná nenápadně. Když se přehlíží, stává se normou
Vojtěch Petrů, Fatima RahimiBrutální šikana mladé dívky a odhalení plánovaných útoků nožem mezi školáky ukázaly alarmující nárůst násilí ve školách. Šikana přitom často začíná nenápadně. O příčinách i prevenci jsme hovořili s psycholožkou Pavlínou Janošovou z AV ČR.
Českým veřejným prostorem od počátku února rezonuje video zachycující kopance do hlavy, plivance a nadávky, kterým musela ze strany několika agresorů čelit dvanáctiletá dívka z Hodonína, zatímco další vrstevníci pasivně přihlíželi.
O pár dní později se objevily informace o dvou případech školáků ze stejného města, kteří měli připravovat útoky nožem na své spolužáky a učitele. Všechny případy v současnosti vyšetřuje policie, na hodonínských základních školách šetří také Česká školní inspekce a na místo vyrazil i ministr školství Mikuláš Bek (STAN).
Šokující vlna násilí mezi nejmladšími v Hodoníně však dalece přesahuje horizont tohoto jihomoravského okresního města. Nejde totiž zdaleka o jediný případ brutální šikany či napadení spolužáků či učitelů ve školním prostředí, který v posledních měsících vyšel najevo: dva spolužáky pobodala v září školačka v Domažlicích, incidenty se zbraněmi se pak odehrály v Černošicích nebo v Rudolfově nedaleko Českých Budějovic. Na zhoršující se atmosféru v třídních kolektivech upozornila v poslední výroční zprávě také Česká školní inspekce.
Události zapadají do kontextu celkově se zhoršující duševní kondice mladé generace, o níž důkladně referujeme v naší sérii Škola úzkostí.
O podnětech, které k šikaně ve třídách vedou, prevenci jejího vzniku i o případu brutální šikany z Hodonína jsme v rozhovoru hovořili s psycholožkou Pavlínou Janošovou z Akademie věd ČR.
Začněme tím, co vůbec šikana znamená. Ve svých odborných textech se ji snažíte přesně vymezit. Jak byste ji definovala?
Šikana je záměrné agresivní jednání, které se opakuje a proti kterému se oběť nemůže nebo neumí účinně bránit. Jde o bezohledné negativní chování vůči druhému člověku s cílem mu ublížit. Někdy se však setkáváme i s případy, kdy primárním cílem není ublížení jako takové, ale získání moci či vlivu nad ostatními — a právě ubližování je prostředkem k dosažení tohoto cíle.
Existují různé typy obětí. Někteří jedinci se neumějí vůbec bránit — těm říkáme pasivní oběti. Jiní naopak reagují agresí, ta jim však zpravidla nepomáhá a šikana pokračuje dál.
Ví nutně šikanující, že šikanuje?
Nemusí si to uvědomovat. Může například chtít, aby byl v kolektivu vnímán jako vůdce nebo „machr“, a toužit po vlivu. To, že svého postavení dosahuje prostřednictvím šikany, si však nemusí umět pojmenovat ani uvědomit.
Jaké jsou podle vás nejčastější mýty a nepochopení kolem šikany, se kterými se ve školním prostředí setkáváme?
Jedním z rozšířených mýtů je představa, že nejoblíbenější žáci jsou vždy také nejmorálnější. Ve skutečnosti existují ve školních třídách dva typy populárních dětí — ty morální a ty tak zvaně „cool“, v angličtině se používá výstižnější označení „tough“.
Druhá skupina umí velmi dobře manipulovat s názory spolužáků i učitelů. Disponují charismatem, důvtipem a výřečností, což učitelům často ztěžuje situaci — mohou mít obavu o svou autoritu a nevědí, jak na takové chování správně reagovat. Manipulace v podobě pomluv, posměšných poznámek či ponižujících přezdívek se mnohdy odehrává i za přítomnosti pedagogů. Učitelé však často nebývají dostatečně vyškoleni, aby rozpoznali, že už takové chování může být počátkem šikany, a aby na něj včas reagovali.
Další mylná představa se týká agresivně se chovajících dětí. Ty jsou obvykle vnímány jako agresoři, přitom mohou být samy oběťmi. Děti se sníženou schopností ovládat své emoce se velmi snadno nechají vyprovokovat k otevřené agresi. Jejich agresivní reakce je však ve skutečnosti odpovědí na předchozí dlouhodobé provokace. Takové děti pak bývají chybně označovány za hlavní viníky šikany, i když ve skutečnosti jsou jejími oběťmi.
Právě proto je důležité rozumět definici šikany: obětí je ten, kdo se neumí účinně bránit. Pokud je někdo opakovaně provokován a jeho agresivní reakce situaci neukončí, stále spadá do kategorie obětí.
Třetím častým mýtem je přesvědčení, že zbytek třídy nemůže se šikanou nic udělat. Výzkumy však ukazují, že každý člen kolektivu se na ní nějakým způsobem podílí. Svým chováním — ať už aktivním či pasivním — dává spolužákům najevo, zda šikanu toleruje, nebo ji odmítá. Přestože většina dětí šikanu nechce, často nevědomky svým mlčením podporují agresora. Je důležité, aby si uvědomily, že i pasivně přihlížející spolužáci mohou být vnímáni jako ti, kdo se šikanou souhlasí.
Co tedy mohou děti v podobných situacích dělat?
Někteří žáci, kterým říkáme zastánci, se v těchto situacích ozvou — napomenou útočníka, veřejně se zastanou šikanovaného spolužáka nebo ho podpoří alespoň v soukromí. Někdy se takto zachovají i ze strachu o vlastní postavení ve třídě, a proto svou podporu projeví mimo zraky ostatních. Chlapci se častěji snaží oběť bránit i fyzicky, někteří zastánci dávají najevo, že incident nahlásí učiteli. Podpora může mít i podobu povzbuzení či útěchy pro oběť.
Všechny tyto reakce pomáhají šikanu zmírnit nebo alespoň omezit její dopad na oběť. Ale i ti, kdo si netroufnou otevřeně vystoupit proti útočícím spolužákům, mohou situaci ovlivnit. Stačí například, když se vzdálí z místa, kde se šikana odehrává. Stejně jako terorismus je i šikana do určité míry „hrůzným divadlem“, které potřebuje publikum. Šikana je často nástrojem k získání moci nad ostatními, což vyžaduje přítomnost diváků. Mnoho agresorů přestane, jakmile zjistí, že jejich chování nikoho nezajímá.
Často se mluví o klasických formách šikany — fyzické nebo slovní agresi. Jak velké nebezpečí podle vás dnes představuje kyberšikana?
Kyberšikana je v mnoha případech především dalším projevem již existující klasické šikany. Ve školním prostředí často dochází k jejímu přesunu do online prostoru, kde pokračuje stejný konflikt i touto formou. Nejde tedy o nový incident, ale o pokračování již existujícího. Vzácněji se stává, že kyberprostor poslouží jako prostředek odvety ze strany oběti.