Máme za sebou přijímačky na střední školy, které letos provázejí turbulence: je tu nový elektronický systém přihlášek, řeší se, zda se nebude opakovat loňský scénář s nedostatečnými kapacitami gymnázií. Jak jste s letošními přijímačkami spokojeni u vás na gymnáziu v Litoměřicích?

Jako řadová učitelka nevidím do procesů, ale od vedení školy vím, že panovala nejistota, zda elektronický systém bude fungovat, zda to rodiče budou zvládat a jak moc bude potřeba s rodiči spolupracovat. Pro školy to totiž znamenalo celkově změnit zaběhnuté rutiny spojené s přijímacím řízením. Stalo se například, že rodiče posílali duplicitní přihlášky, to znamená, že jeden uchazeč se přihlásil vícekrát a my jsme museli řešit, která přihláška je relevantní. Také jsme zjistili, že někteří uchazeči v každé přihlášce uvedli jiné pořadí škol. Ve výsledku to pak znamenalo docela velký počet telefonátů, popřípadě emailů, když jsme museli tyto nesrovnalosti řešit.

Já jsem letos byla přítomná u přijímaček na naše víceleté gymnázium. Jako každý rok jsem cítila z dětí značnou nervozitu. Přitom v jejich případě o nic nejde — když to nevyjde, mohou zůstat na základní škole a zkusit to znovu v devítce. Na tyhle děti ale velice působí tlak jejich okolí. Měla jsem tam dokonce chlapečka, který při psaní přijímacího testu z matematiky brečel, a nemohla jsem ho uklidnit, což mi rvalo srdce.

Snažila jsem se sledovat, jak na sociálních sítích sami mladí lidé reflektují přijímací řízení, a pochopila jsem z toho, že jim dost zásadně ovlivňuje celý rok jejich života. Proto si říkám, jestli by to nešlo udělat jinak. Velmi se mi líbila myšlenka ministra školství Mikuláše Beka (STAN) posunout a prodloužit základní vzdělání, aby devítka nebyla konečná. Pro dětí by to znamenalo mít více čase se rozhodnout, kam chtějí směřovat. O tom už se nemluví a obecně mám pocit, že diskuse ve školství se stále více omezují pouze na otázku financování.

Jsem moc ráda, že se nám ani ne za rok povedlo digitalizovat přijímací řízení. Mám ovšem pocit, že bychom se měli pohnout rychleji a že musí přijít další změny, které se budou týkat samotného obsahu a formy zkoušky, ne pouze technikálií ohledně toho, zda vyplníme přihlášku na papíru nebo online. Bohužel se zatím zdá, že v rámci přijímacího řízení to bude na čas změna jediná.

Předmětem diskusí se jako každoročně stal také obsah přijímacích zkoušek, zejména z matematiky. Některé úlohy byly prý příliš těžké, a celková obtížnost se navíc lišila dle termínů testů. Neukazuje to, že se systém jednotných přijímaček na střední školy neosvědčil a že by si školy měly dělat přijímačky vlastní?

Podle mě by se přijímací řízení mělo vrátit na školy. Zároveň ale vím, že příprava vlastního přijímacího řízení může být pro mnohé školy administrativně, ale i obsahově náročná. Můžu být dobrá učitelka svých předmětů, ale nemám vzdělání v oboru přípravy testování nebo obsahu zkoušek přijímacího řízení.

Proto bych si přála, aby se Cermat (příspěvková organizace ministerstva školství, jež vytváří a opravuje přijímací testy na střední školy a maturitní testy, pozn. red.) přerodil do podoby mentora nebo instituce nabízející balíček přijímacích testů, které si mohou střední školy stáhnout a vybrat si, co jim vyhovuje a hodí se do jejich portfolia absolventa.

Jako společnost musíme najít odvahu ke změnám. Už dlouho hovoříme o tom, že jednotný systém přijímacího řízení je špatný, ale dosud nenastal žádný posun. Rozumím, že odezva ze strany rodičů na změny bude veliká. Museli bychom si říct, že to přijde například za pět let, s dostatečným předstihem, nikoliv ze dne na den.