S respektem k názorům Jakuba Čecha, které vyjádřil v Deníku Referendum ve svém komentáři ze dne 18. 3., bych rád jako vedoucí projektu Národní srovnávací zkoušky (dále jen NSZ) ve společnosti Scio nabídl svůj pohled na danou problematiku, opíraje se o fakta a konkrétní zkušenosti studentů.

Souhlasím s Jakubem Čechem, že otázka rovných příležitostí ve vzdělávání je klíčová a vyžaduje neustálou pozornost a diskusi. Nicméně se domnívám, že některá jeho tvrzení o NSZ neodrážejí plně realitu a přehlížejí řadu aspektů, které ve skutečnosti přispívají k objektivnějšímu a spravedlivějšímu přístupu ke studiu na vysokých školách.

Mýtus monopolu: Kdo vlastně rozhoduje o přijetí?

Předně, Jakub Čech hovoří o monopolu společnosti Scio na přijímací řízení. Je pravda, že Scio je v současnosti jedinou soukromou firmou v České republice, která nabízí komplexní systém standardizovaných přijímacích zkoušek pro vysoké školy. Nicméně tvrzení o monopolu je zavádějící. Většina vysokých škol v České republice — přibližně 80 ze 140 veřejných fakult — si přijímací zkoušky organizuje sama. NSZ využívá přes šedesát fakult, a to často jako jednu z alternativ k vlastním zkouškám. Například Univerzita Karlova nabízí na mnoha svých fakultách možnost výběru mezi vlastní přijímací zkouškou a NSZ.

Uchazeči tak mají reálnou možnost volby, jakou formu přijímací zkoušky chtějí absolvovat. Konečné rozhodnutí o podobě přijímacího řízení leží výhradně na vedení jednotlivých vysokých škol. Ty se pro koncept NSZ často rozhodují z důvodu jeho nesporných výhod.

Jak se rodí spravedlivý test