Válka patří mezi jedno z témat, u nichž si přejeme, abychom o nich s dětmi nikdy nemuseli hovořit. Až dosud tu možnost volby byla a bylo možné se v rozhovorech s dětmi tématu války vyhnout. Nyní nás v důsledku Putinově agrese a jeho touhy po nadvládě nad Ukrajinou dělí od území válečného konfliktu jen pár stovek kilometrů.

Nyní je tedy nezbytné s dětmi o válce, kterou Rusko rozpoutalo vůči Ukrajině, mluvit. Děti teď ochráníme jedině tak, že je neponecháme napospas jejich vlastnímu strachu, fantaziím a vzteku, ale pokusíme se jim být oporou či modelem; navzdory tomu, že bychom mnozí nějakou oporu teď potřebovali sami.

Co by tedy mělo být obsahem a cílem rozhovorů s dětmi? V prvé řadě by měly od dospělých slyšet, že za válku i její řešení jsou zodpovědní dospělí a že ony jako děti mají právo se na dospělé kvůli válce zlobit. Dále by děti od dospělých měly slyšet, že jsou dospělí ochotni a povinni je chránit.