Dezinformacím o Ukrajině se tu zvlášť nedaří. Osm webů je zablokováno

Jan Kašpárek

Česká veřejnost vnímá situaci na Ukrajině v nebývalé jednotě — jako ruskou agresi. I proto se dezinformacím kremelské propagandy u nás nyní příliš nedaří. Po státním zásahu navíc Aeronet a sedm dalších podobných webů už nebude dostupných.

Dezinformace je tradičním a osvědčeným doplňkem války. Rusko u nás na této frontě od invaze ale dobývá až překvapivě malých úspěchů. Foto Torange.biz CC-BY 4.0

Správce národní internetové domény .cz, sdružení CZ.NIC zablokovalo „po intenzivních konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády“ osm proruských dezinformačních webů v čele se známým Aeronetem. Na portály pod zahraničními doménami (.com a podobně) nedosáhne. Jakkoli je daný krok z více hledisek diskutabilní, odráží patrnou obavu z hoaxů a propagandy provázející i mimo válečnou zónu agresi Ruské federace vůči Ukrajině.

Prokremelská linie se obvykle snaží popsat invazi jako nutnou bezpečnostní operaci, v níž nejsou zraňováni civilisté, Kyjev je jí líčen jako zkorumpovaný, nacistický a řízený agresivními Spojenými státy americkými. V dané rétorice se ruské vojsko zpravidla vyobrazuje jako mírumilovné, ale také takřka neporazitelné.

Konkrétní podobu agendy lze nadále pozorovat na přeživších dezinformačních portálech či otevřeně proruských facebookových skupinách. Pro forma dodejme zaprvé, že ty jsou doslova plné propagandy — věřit čemukoli, co se v nich publikuje, by bylo krajně naivní a nemístné. A zadruhé, že odrážejí postoje patrně jen poměrně malé části společnosti. V rychloprůzkumu veřejného mínění pro Český rozhlas skoro devadesát procent respondentů označilo invazi za „neobhajitelný akt agrese“.

Kdo tedy propagandistický obsah — tedy krom jeho původních autorů — šíří? Částečně jde pravděpodobně o dlouhodobé, proputinovsky naladěné skupiny, ze kterých se dříve rodily různé projekty „domoobran“, kulturní války o maršála Koněva a podobně.

Současně podpora Ruska přinejmenším částečně stínuje hnutí, jež poslední dobou banalizovalo pandemii covid-19 a bojovalo proti očkování. Spolek Chcípl PES, zaměřující se na protesty vůči protiepidemickým opatřením, ještě před invazí zveřejnil na Facebooku příspěvek, kde přímo reprodukoval narativ Kremlu, podle nějž je agresorem Západ, zatímco Rusko pouze brání „genocidě“.

„USA se svým dolarem potřebují válku, Ukrajina se svojí kolabující a zkorumpovanou ekonomikou potřebuje najít viníka. Putin není blázen, ale jestli dochází ke genocidě v separatistických republikách, tak mu nic jiného než zasáhnout nezbyde,“ psal jménem stránky protiepidemiologický aktivista a někdejší politik Jiří Janeček. Po mohutné kritice patrně i ze strany sympatizantů Chcípl PES příspěvek smazal.

Tím ovšem návaznost nezmizela. Na sobotu dopoledne je k ruské ambasádě oznámeno proputinovské shromáždění, které na Facebooku organizuje Tomáš Čermák. Jde o jednoho z antivakcinačních aktivistů, kteří se v posledních měsících natáčeli u pronásledování i slovních útoků na odborníky či lékaře a loudili po příznivcích peníze. Čermák je toho času obviněn z podněcování k terorismu.

Proruskou agendou na dezinformace o proticovidovém očkování navázala například i Nela Lisková, bývalá politička a někdejší „konzulka“ samozvané Doněcké lidové republiky. Nyní čeká na soud kvůli žalobě od pirátské poslankyně Olgy Richterové, o níž aktivistka rozšířila fámu, že chce rozdávat migrantům byty — a vyvolala tak smršť nenávisti včetně výhrůžek smrtí. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám ministerstva vnitra Liskovou doslova označuje za „hlásnou troubu Kremlu“.

Dezinformací je více, ale typově se zvlášť neposunuly

Podobný vývoj se týká i některých dezinformačních zdrojů jako takových. Nepřekvapivě agilně přistoupil k ruské invazi dlouhodobě proruský portál Aeronet, dříve hlásající lži o nebezpečnosti očkování. Jistou návaznost šlo sledovat i u dezinformátorů z AC24, byť zdejší prokremelská agenda je nyní založena na většinou velmi stručných, nepříliš kreativních textech. Nejzajímavější je patrně sdílení dezinformačního stratéga ultrapravice Stevea Bannona, jenž se nechal slyšet, že „Ukrajina ani není země“.

Vztah mezi proruským tónem a „antivaxerstvím“ platí i pro — nyní zablokovaný — Protiproud bývalého mluvčího Václava Klause, Petra Hájka. Na portálu, kde se o očkování doslova píše coby o vraždění dětí, Hájek nedávno v podstatě hájil ruskou invazi. „Byly jen dvě možnosti: Buďto říznout skalpelem do vředu a vyčistit hnisající ránu, nebo nechat infekci postupovat až k úplné sepsi organismu — jaderné válce se Spojenými státy,“ argumentoval o přepadení Ukrajiny.

Jinde — třeba v „Národních novinách“ nyní až freneticky a doslovně opakují linii Vladimira Putina, podle níž „Cílem bezpečnostní operace je demilitarizace a denacifikace Ukrajiny“, ale antivakcinačnímu trendu se v minulosti spíše vyhnuli. Jak upozorňuje mediální analytik Josef Šlerka, k zavedeným proruským serverům se ještě před invazí postupně přidaly nové, připravující „půdu“ a nabírající nové sledující.

A jakkoli je počet Čechů aktivně (či dokonce programově) šířící proruskou propagandu malý, mezinárodně hlavně po sociálních sítích koluje nepřesných, zavádějících až zfalšovaných tvrzení veliké množství. Část přímých dezinfomací navazuje na zfalšovaná videa natočená patrně Rusy. Devět z nich rozkryli a evidují investigativní novináři z Bellingcatu.

Jedná se například o záběry smyšleného „útoku polských žoldáků“ na proruské separatisty (ve skutečnosti video z finského vojenského cvičení) či vícero videí nepravých obětí palby (kdy je například vidět, že člověk s „utrženou“ nohou o ni nepřišel nyní, ale běžně nosí protézu). Některé materiály se podařilo odhalit jako podvržené díky metadatům ukazujícím, že byly ve skutečnosti natočeny mnohem dříve, než kdy je propagandisté vypustili coby „nové“. To ukazuje na až překvapivě chabou úroveň informační války, případně na lhostejnost ruské strany k vysokému riziku, že bude lež odhalena.

Typickým jevem, který nyní spíše vygradoval, je sdílení snímků a videí pořízených úplně jindy a jinde, a jejich vydávání za aktuální dokumentaci. Takové dezinformace možná nemusí mít nutně politickou agendu, často jde spíše o senzační či děsivé materiály, vyobrazující například dramatické exploze a množství vojenské techniky. Jejich sdílení každopádně přispívá k informačnímu zmatku, možná i panice.

Základním nástrojem pro kontrolu, zda není nově šířená fotografie ve skutečnosti stará, je reverzní vyhledávání. K tomu se využívá například vyhledávač TinEye a podobně. Ověřování snímků a záběrů se věnuje řada investigativních novinářů — i ze zmíněného Bellingcatu — a dobrovolných analytiků sdružujících se přes sociální sítě, hlavně Twitter. Obvykle se snaží potvrdit či specifikovat místo, kde se zachycená událost stala, a analyzují například přítomnou techniku.

Informační chaos nepřehlušil hlavní sdělení

Svébytnou formou manipulací je státní propaganda, včetně tradičních problémů válečných informací, jako je nadsazování ztrát nepřítele a naopak, či referování o dílčích bojových úspěších bez celkového kontextu. To z ukrajinské strany popsal reportér Voxpotu Vojtěch Boháč v rozhovoru pro A2larm: „Když slyšíš, že ‚u Sumy jsme zničili patnáct tanků,‘ (…), ale ne ten kontext, že sice zničili patnáct tanků, ale jinak jsou pěkně v háji [protože je město obklíčeno celkem asi pěti sty tanky].“

Ruská strana opět přímo lže: například v pátek dopoledne agentura TASS na základě vyjádření ruského ministerstva obrany uváděla, že na Kyjev nebyly prováděny žádné raketové útoky, přestože přes noc byly — vedle pádu letadla — hlášeny i dopady raket. Teorie TASSu o tom, že za výbuchy v Kyjevě mohli Ukrajinci sami, neboť měli prý omylem sestřelit vlastní letoun, dopoledne převzalo české vydání státního, propagandistického Sputniku.

Ten lze obecně považovat za asi nejpřímější zdroj ruské státní propagandy. Oproti Aeronetu a Protiproudu je stále v provozu, neboť se — prozíravě — nachází pod doménou .com. Celou invazi na Ukrajinu zde umisťují pod hlavičku „demilitarizace a denacifikace“, rámují ji tedy přes Putinovy výroky jako akci, „jejímž cílem je chránit lidi na Donbasu, kteří jsou již osm let vystaveni zneužívání a genocidě ze strany kyjevského režimu“.

O tažení ruských vojsk se na Sputniku mluví nikoli jako o invazi, ale jako o „speciální vojenské operaci pro demilitarizaci“ a podobně. „Zprávy“ obvykle nejsou zdrojovány, případně se zdrojují takříkajíc kruhem: portál odkazuje jen na jiné vlastní články, případně své účty na sociálních sítích.

Co se týče ostřelování, lze zmínit i dezinformační pokrytí Charkova, na který Rusové citelně pálili či stále pálí. Sputnik tvrdil, že Ukrajinci do charkovských obytných čtvrtí umístili raketomety Grad a jako „důkaz“ přikládá typicky nezdrojované video, na kterém je jen pár vteřin vidět vojenská technika, ale ani v nejmenším její okolí.

Dále odkazuje na ruské ministerstvo obrany tvrdící, že „nic [z invazních sil] neohrožuje civilní obyvatelstvo“. Což doslova není pravda, ruské rakety podle mnoha hlášení od počátku zraňují a zabíjejí i civilisty.

V úhrnu válku provází značné množství zavádějících, neověřitelných či přímo lživých informací. Lze nicméně říci, že jak tradiční média, tak řada reportérů z místa i občanských novinářů na sociálních sítích odvádí kvalitní práci a daří se jim veřejnosti předkládat poměrně ucelený, realitě patrně v rámci možností odpovídající obraz.

Přímé dezinformace se snaží rozvířit chaos, je ale patrné, že alespoň v našem kontextu se jim nedaří zamlžit hlavní na faktech založený obraz o situaci: že Rusko zahájilo zákeřnou, krvavou a nespravedlivou válku proti suverénní zemi.

advertisment
advertisment