Češi mohou vyzbrojit celou ukrajinskou divizi
Jiří VojáčekČeská republika má stále velké množství skladových zásob zbraní a těžké techniky ze sovětské éry, které už sama nikdy nevyužije a které se buď stanou předmětem pokoutních obchodů, anebo je nyní dopravíme na pomoc Ukrajině.
S tím, jak pokračují boje na Ukrajině, se postupně zvyšuje vůle dodávat ukrajinské armádě zbraně. Naše vláda zatím nebohým Ukrajincům poněkud lopotně dodala — anebo snad brzy dodá — dělostřeleckou munici a také ruční zbraně. Nemáme ale na víc?
Odpověď na položenou otázku je snadná: Ano, máme. Česká republika zdědila po Československé lidové armádě obrovské množství výzbroje, ať již naší, tak sovětské. Český vojenský průmysl, jehož značná část kvůli rozpadu východních trhů skončila v troskách, se rychle přeorientoval na nové podmínky a posledních třicet let se živí zejména tím, že přeprodává vyřazenou výzbroj do třetích zemí.
Zbavili jsme se tak letounů Su-22 a Su-25, ve známé výměně s Polskem letounů MiG-29 a později také strojů MiG-23 a MiG-21. Značná část z nich skončila v zahraničí.
Výprodej přes soukromé prostředníky proběhl v obrovském měřítku také u pozemní techniky. Doposud nám však část z ní zbyla. A protože jde zpravidla o sovětské zbraně nebo jejich deriváty, se kterými ukrajinští vojáci mají zkušenost, nabízí se nyní České republice šance, darovat ji někomu, kdo ji akutně potřebuje.
V České republice by se přinejlepším stala součástí skladových zásob, jež bude nutné později doplnit jinými typy. V případě horším by byla jako obvykle určena k odprodeji přes různé druhy překupníků s dobrými vztahy v politice.
Zdá se, že pozemním ruským invazivním jednotkám dokáže ukrajinská defenziva klást až nečekaně účinný odpor. Základní slabinou skutečně zůstává drtivá převaha Rusů ve vzduchu, a také v počtu tanků. V tuto chvíli je tedy naprostou prioritou dodat Ukrajině účinné zbraňové systémy protiletecké a protipancéřové obrany. Naštěstí se nakonec rozhoupalo i Německo, zvrátilo svůj dosavadní princip nedodávat zbraně do krizových oblastí, a Ukrajině dodá 1000 protitankových střel a 500 protiletadlových střel Stinger. Pokud se tyto zbraně dostanou dostatečně rychle na frontovou linii v Kyjevě, případně dokonce i do Charkova, pak to může být opravdu velice významný faktor pro následující průběh bojů. Především Stingery by mohly prakticky eliminovat palebnou sílu ruských útočných vrtulníků.
Co se českých dodávek týče, aktuální zpráva je, že se česká vláda chystá po už proběhlých prvních dodávkách vojenského materiálu poslat i další. V každém případě: Ukrajina ve svém boji proti agresorovi přece jenom nezůstává zcela osamocena, když už svět nemůže pomoci přímo, tak alespoň podporuje obránce Ukrajiny účinnými vojenskými dodávkami.
Každá válka nakonec vždy končí ústupky, zastavením bojů a smlouvou. Optimálně mírovou. Každá dodaná zbraň tento okamžik oddaluje a vede k další eskalaci násilí.
Rozhodl jsem se, že po uzavření mírové dohody dám na mírovou obnovu Ukrajiny 200.000 Kč.
"Každá válka nakonec vždy končí ústupky, zastavením bojů a smlouvou. Optimálně mírovou. Každá dodaná zbraň tento okamžik oddaluje a vede k další eskalaci násilí."
Naproti tomu zoufalý nedostatek zbraní jedné ze stran, nikoli náhodou strany napadené, je asi kýžený stav.
Připomenu, jak válkychtivé USA dodávaly zbraně (Stalinovu) SSSR a nezodpovědně tak prodlužovaly příšernou válku na východě.
Jestli jste se, pane Smrži, rozhodl věnovat Ukrajincům 200.000 Kč, nečekejte na mírovou dohodu, peněz je potřeba nyní. Navíc, o použití Vašeho příspěvku budou rozhodovat orgány samostatné země (klidně i naší), a ne třeba de facto okupační správa.
To je chválihodné, dát na mírovou obnovu 200.000 Kč. Proč ale nedat rovnou na tu mírovou operaci?
ani penězi, ani nenávistí. Srovnávat boj SSSR s
evropským fašismem se současnou situací v Ukrajině (Azot, Donětsk...) je zcela nesouměřitelné. Informujte se prosím.