S tím, jak pokračují boje na Ukrajině, se postupně zvyšuje vůle dodávat ukrajinské armádě zbraně. Naše vláda zatím nebohým Ukrajincům poněkud lopotně dodala — anebo snad brzy dodá — dělostřeleckou munici a také ruční zbraně. Nemáme ale na víc?

Odpověď na položenou otázku je snadná: Ano, máme. Česká republika zdědila po Československé lidové armádě obrovské množství výzbroje, ať již naší, tak sovětské. Český vojenský průmysl, jehož značná část kvůli rozpadu východních trhů skončila v troskách, se rychle přeorientoval na nové podmínky a posledních třicet let se živí zejména tím, že přeprodává vyřazenou výzbroj do třetích zemí.

Zbavili jsme se tak letounů Su-22 a Su-25, ve známé výměně s Polskem letounů MiG-29 a později také strojů MiG-23 a MiG-21. Značná část z nich skončila v zahraničí.

Výprodej přes soukromé prostředníky proběhl v obrovském měřítku také u pozemní techniky. Doposud nám však část z ní zbyla. A protože jde zpravidla o sovětské zbraně nebo jejich deriváty, se kterými ukrajinští vojáci mají zkušenost, nabízí se nyní České republice šance, darovat ji někomu, kdo ji akutně potřebuje.

V České republice by se přinejlepším stala součástí skladových zásob, jež bude nutné později doplnit jinými typy. V případě horším by byla jako obvykle určena k odprodeji přes různé druhy překupníků s dobrými vztahy v politice.

Jakou techniku můžeme postrádat?

V první řadě jde o tanky T-72M. Tyto tanky se licenčně vyráběly v socialistickém Československu v ZŤS Martin. Česká republika jich dodnes má přesně 116. Tři desítky byly v 90. letech modernizovány na verzi T-72M4CZ a tyto stroje musí zůstat v Čechách, protože na nich cvičí 73. tankový prapor z Přáslavic.

Mimo nich je zde ale dalších šestaosmdesát kusů nemodernizovaných. Deset z nich používá rota aktivních záloh, dalších několik bylo vytaženo ze skladů, aby doplnily modernizované stroje, ke kterým již nejsou náhradní díly. Dostupných pro odvoz na Ukrajinu je tedy minimálně šedesát kusů. To jsou zhruba dva tankové prapory.

Ve výzbroji máme také cca šestaosmdesát kusů 152mm samohybných houfnic ShKH vz. 77 DANA, které však jsou určeny k vyřazení, protože již byla podepsána smlouva na nákup francouzských houfnic CAESAR. Než přijdou, můžeme jistě minimálně čtyřicet kusů houfnic DANA postrádat, a možná i více.

Armáda nyní dokončuje nákup nových bojových vozidel pěchoty, mechanizované prapory však zatím stále jezdí s typem BVP-2, kterého je v aktivním použití zhruba 120 kusů. Dalších přibližně šedesát jich je však ve skladech, a právě ty by se daly poslat na Ukrajinu.

Stejně tak by se dalo Kyjevu poslat na pomoc přibližně sto kusů BVP-1, což je starší verze sovětských BMP, ale stále účinná a populární. Dvojici BVP-1 a BVP-2 přitom může doplnit několik dalších specializovaných verzí těchto vozidel, ať už jsou to dílny technické pomoci DTP-90, minové ukladače MU-90 nebo velitelská pracoviště VP-90, celkově v počtu jednotek kusů.

Všechny tyto obrněnce může doplnit větší zásilka starších osobních terénních automobilů UAZ-469 a pojízdné automobily Tatra 148 a zejména Tatra 815, jejichž starších verzí jsou ve výzbroji ještě stovky a tisíce, značná část v mobilizačních zásobách, které bude v dohledné době stejně nutné začít obměňovat. Ačkoli se to na první pohled nezdá, automobily jsou důležitou součástí každé armády a pokud by je Ukrajinci potřebovali, my jim jich můžeme poslat opravdu hodně.

Nejde přitom o nějaké zapomenuté nefunkční stroje. Většina je součástí nedotknutelných zásob s minimálním nájezdem a jsou zpravidla v dobrém technickém stavu, který by se samozřejmě před odesláním musel překontrolovat: nyní je důležitá rychlost.

Velkou bolestí ukrajinské obrany je převaha ruského letectva. Tu bychom mohli pomoci zdolat dodáním nedávno vyřazených, ale plně funkčních, starších samohybných kompletů 9K35M STRELA-10M, kterých je k dispozici šestnáct. A dále odesláním části střednědosahových protiletadlových raketových kompletů 2K12 Kub. Těch máme nyní také šestnáct, nicméně část si jich zatím musíme ponechat, než přijdou objednané izraelské komplety SPYDER, které by je měly nahradit.

Když už jsme u letectva, pokud bychom se odhodlali před dodáním prvních bitevních vrtulníků AH-1Z Viper z USA zbavit alespoň malé části ruských vrtulníků Mi-24/35, Ukrajincům by to jistě také pomohlo. Není zcela zřejmé, jak na tom naši vrtulníkáři jsou s technikou, ale protože jsme před časem darovali šest kusů Mi-24 Afghánistánu a v hangárech jich zhruba dalších deset — mimo sedmi, které létají — stojí nevyužívaných, část z nich by se jich v případě zájmu dala ukrajinským jednotkám poslat. Bitevní vrtulníky by jim zřejmě přišly velice vhod, protože v typu bojů, které Ukrajinci vedou, se jedná o účinný vojenský systém.

Celá česká divize?

Shrneme-li si vše, co bychom alespoň teoreticky mohli na Ukrajinu poslat, jde o:

• 60 tanků T-72M
• 160 bojových vozidel pěchoty BVP-2 a BVP-1
• 48 samohybných houfnic ShKH vz. 77 DANA
• cca 7 bitevních vrtulníků Mi-24/35
• 16 samohybných protiletadlových systémů 9K35M STRELA-10M
• 8 samohybných protiletadlových systémů 2K12 Kub
• několik kusů pomocných bojových vozidel DTP-90, MU-90 a VP-90
• osobní terénní automobily UAZ-469 a Land Rover Defender
• nákladní automobily Tatra 815 a Tatra 148

Ano, jde o teoretické počty, ale jsou podložené současným stavem skladových zásob. Ano, šlo by o velkou logistickou akci s mnoha neznámými, ale kdo rychle dává, dvakrát dává. A ano, některé položky bychom pak museli doplnit v zásobách jinými, většina je však stejně připravena k vyřazení a náhrady jsou již objednané.

Kromě těchto bojových prostředků by nebylo od věci, pozeptat se také našich zbrojařů, jestli už rozprodali bývalé armádní dělostřelecké raketomety RM-70. To by totiž pro Ukrajinu byla v současných bojích velká pomoc.

A jak všechno na Ukrajinu dopravit? Vlakem. Armáda má nacvičené postupy, které by se musely urgentně aktivovat, České dráhy by musely připravit klasické ploché vagóny na převoz vojenské techniky a vlakem na východ může být technika dovezena až do Užhorodu, nebo Lvova, kde si ji převezme ukrajinská strana.

Tímto obřím darem bychom nejen vyzbrojili minimálně jeden ukrajinský motostřelecký pluk, ale získali bychom také jistotu, že se vyřazené zbraně nestanou předmětem tradičně podivných armádních obchodů s různými překupníky. A zejména bychom věděli, že i starší, zčásti už dokonce vyřazená, technika nakonec posloužila dobrému účelu — obraně svobodné Ukrajiny.