Rusko ve čtvrtek zaútočilo na Ukrajinu. Nejhorší obavy se tak potvrdily. Rozsah invaze není zcela jasný, ale již nyní je zřejmé, že ruská armáda zaútočila na cíle po celé zemi, nejen na jihovýchodě (podél hranic tzv. „lidových republik“). Dnes ráno Ukrajince v různých městech probudily výbuchy.

Vladimir Putin jasně stanovil vojenský cíl operace — úplnou kapitulaci ukrajinské armády. Politický plán zůstává nejasný, ale nejspíš obnáší ustavení proruské vlády v Kyjevě. Ruské vedení předpokládá, že odpor bude rychle zlomen a že většina obyčejných Ukrajinců nový režim poslušně přijme.

Rubl padá

Sociální důsledky pro Rusko budou zřejmě závažné. Již ráno, ještě před vyhlášením západních sankcí, se ruské burzy propadly a pád rublu překonal všechny rekordy.

Putinův středeční projev, v němž oznámil zahájení války, vykazoval všechny známky jazyka imperialismu a kolonialismu. V tomto ohledu jeho vláda jako jediná takto otevřeně mluví jako imperialistická mocnost z počátku 20. století.

Kreml již nedokáže skrývat svou nenávist vůči Ukrajině za jiné křivdy — i včetně rozšíření Severoatlantické aliance — ani touhu tuto zemi řádně vytrestat. Tyto činy se vymykají racionálně chápaným „zájmům“ a spočívají kdesi v říši „historického poslání“, jak ho pojímá Putin.

Rozdrcená opozice

Od zatčení Alexeje Navalného v lednu 2021 policie a bezpečnostní služby v podstatě potlačily organizovanou opozici v Rusku. Navalného organizace byla vyhodnocena jako „extremistická“ a rozpuštěna, demonstrace na jeho obranu vyústily ve zhruba patnáct tisíc zatčení a téměř všechna nezávislá média byla zakázána nebo označena za „zahraniční agenty“, což výrazně omezilo jejich činnost.

Není pravděpodobné, že by proti válce propukly masové demonstrace: neexistuje politická síla, která by je dokázala koordinovat, a účast na jakémkoli pouličním protestu — dokonce i na hlídce o jednom člověku — je rychle a přísně trestána. Aktivistické a intelektuální kruhy v Rusku jsou událostmi šokovány a demoralizovány.

Do jisté míry nás může uklidňovat, že v ruské společnosti není zřetelná jasná podpora války. Podle centra Levada, poslední nezávislé agentury pro průzkum veřejného mínění (již ruská vláda označila za „zahraničního agenta“), čtyřicet procent Rusů nepodporuje oficiální uznání doněcké a luhanské „lidové republiky“ ruskými úřady, ačkoli dalších pětačtyřicet procent ano.

Že se lidé „semknou kolem vlajky“, je do jisté míry nevyhnutelné. Je však pozoruhodné, že Kreml navzdory úplné kontrole hlavních médií a dramatickému přívalu propagandistické demagogie v televizi nedokázal vyvolat válečné nadšení.

Jednoduché poselství

Nenastala vlastenecká mobilizace, která následovala po anexi Krymu v roce 2014. V tomto smyslu invaze na Ukrajinu vyvrací oblíbenou teorii, že cílem vnější agrese Kremlu je vždy posílit domácí legitimitu.

Naopak, válka režim destabilizuje, a dokonce do jisté míry ohrožuje jeho přežití. „Problém roku 2024“ — tedy potřeba předvést přesvědčivé Putinovo znovuzvolení, až budou Rusové příště volit prezidenta — zůstává na stole.

Levice na celém světě se musí shodnout na jednoduchém poselství: ne ruské invazi na Ukrajinu. Pro ruské akce neexistuje žádné ospravedlnění — povedou k utrpení a smrti. V těchto tragických dnech vyzýváme k mezinárodní solidaritě s Ukrajinou.

Z textu Ordinary Russians don’t want this war publikovaného magazínem Social Europe Journal přeložil VIKTOR JANIŠ. V DR text vychází s podporou Friedrich Ebert Stiftung Praha.