Vláda Petra Fialy připravuje nákup čtyřiadvaceti supermoderních amerických stealth strojů F-35, které mají nahradit dosud u nás používané švédské stíhačky Gripen. Paní ministryně Černochová původně v médiích spekulovala o částce kolem padesáti miliard korun, což vyplývalo z oficiálních statistik ceny F-35 pro americké letectvo (kolem 80 milionů dolarů za letoun). Odborníci však upozorňovali, že tato cena platí pouze pro letectva, která už mají vybudovanou infrastrukturu a vycvičené piloty. To lze říct pouze o Spojených státech, o České republice rozhodně ne.

Já sám jsem už dříve psal, že podle tendrů v Polsku, Švýcarsku a Finsku se dá při započítání všeho potřebného počítat s částkami kolem 150 milionů dolarů, a tedy přes 100 miliard korun celkem. Tento předpoklad se ukázal být přesným: nejdříve jej potvrdila vedoucí českého vyjednávacího s americkým výrobcem a nedávno také americká agentura pro prodej zbraní, která celý obchod rámcově vyčíslila.

Souboj o multimiliardový program JSF, v jehož rámci měl být vybrán nový páteřní letoun pro americké letectvo, svedly v roce 2001 firmy Boeing s letounem X-32 a Lockheed Martin se svým X-35. Během testování v červenci 2001 prokázal typ X-35 svou převahu nad konkurentem, neboť ve verzi B vzlétl na pouhých 150 metrech, dosáhl rychlosti zvuku a poté provedl perfektní svislé přistání. O tři měsíce později padlo rozhodnutí o vítězi, zbrojovka Lockheed Martin obdržela smlouvu na další vývoj X-35 a tím v celé soutěži de facto vyhrála.

Technicky je F-35 Lightning II na samé špici současného leteckého inženýrství a jde o první exportované bojové letadlo 5. generace. Nový stroj vznikal s maximálním důrazem na obtížnou zjistitelnost ve všech spektrech, zejména na potlačení zjistitelnosti radarem. Přesné hodnoty radarové „neviditelnosti“ jsou přísně tajné, podle renomovaného portálu GlobalSecurity.org je však čelní odrazová plocha F-35 jen setinová proti moderním letounům F/A-18E, Rafale nebo Eurofighter Typhoon a dokonce až 3000krát menší než u starších typů F-15 a Su-27.

Hlavními detekčními systémy F-35 jsou radar AN/APG-81 s elektronickým vychylováním paprsku a soustava elektrooptických čidel AN/AAQ-37 rozprostřených po celém obvodu letounu. Díky modernímu přilbovému zaměřovači tak může pilot v případě potřeby sledovat cíle i „skrz“ letoun. Kokpitu vévodí širokoúhlý zobrazovač velkých rozměrů, doplněný o systém rozpoznávání řeči. To vše má pilotovi usnadnit pilotáž, aby měl více prostoru pro rozhodování o samotné bojové činnosti.

Srdcem letounu a jednou z jeho největších předností je pohonná jednotka Pratt & Whitney F135, s maximálním tahem 190kN (kilonewtonů) nejvýkonnější motor, který byl kdy nainstalován do stíhacího letounu. F-35 nahrazuje řadu výkonných letounů s vysokou nosností, a tak je jeho maximální vzletová hmotnost více než dvojnásobná proti typu JAS 39C, díky čemuž může nést o 50 procent více výzbroje a také mnohem více paliva, které mu dává o 50 procent větší dolet, než má řada jiných letounů stejné kategorie.

Z výkonné pohonné jednotky vyplývá nejzásadnější negativum typu F-35 a tou jsou cena letounu, která se reálně pohybuje kolem 150 milionů dolarů a zejména vysoké náklady na provoz.

Armáda nepotřebuje jen stíhačky

Naše armáda je roky podfinancovaná, její vnitřní dluh je odhadován na 400 miliard korun. Posílit potřebuje protivzdušná obrana, pozemní síly, dělostřelectvo. Tankisté jezdí v tancích, které byly navrženy v šedesátých, vyrobeny v osmdesátých a nekompletně modernizovány v devadesátých letech, tedy před čtvrt stoletím. Příkazem doby je vlastnictví dronů. Techniky, kterou armáda nezbytně potřebuje svoje pro přezbrojení, je ale mnohem více.

Za sto až sto dvacet miliard korun by bylo možné pro dopravní letku v Kbelích konečně nakoupit dva velké transportní letouny, a to nejen brazilské C-390, o kterých se spekuluje, ale dokonce velké A400M Atlas, jež kupují západoevropská letectva. Dále čtyři vrtulníky AH-1Z, které už armáda objednala, ale zatím jen ve velmi malém počtu. Tato čtveřice by výrazně zvětšila českou flotilu i možnosti jejího uplatnění.

Populární a výkonné, ale od začátku války na Ukrajině ruským výrobcem nepodporované vrtulníky Mil Mi-17/171 by bylo možné v počtu dvaceti kusů nahradit jejich přibližným západním ekvivalentem od firmy Agusta — Westland, typem AW-101, který kupuje například Polsko.

Armáda má sice průzkumné drony, ale potřebuje se naučit pracovat i s bojovými. Jedny z nejvýkonnějších za skvělou cenu nabízí izraelská státní firma IAI s názvem Eitan. Kdybychom ušetřili na F-35, mohla by si jich armáda koupit deset.

Když se v roce 2011 vyřazovalo raketové dělostřelectvo s typy RM-70, řada odborníků to považovala za chybu. Technologie mezitím postoupily a Česká republika by si tak místo nákupu F-35 mohla dovolit etalon mezi dělostřeleckými raketovými systémy — osmnáct kusů amerického systému HIMARS.

Dlouhodobě je opomíjena také dlouhodosahová protiletadlová obrana se schopností boje proti raketám. Předchozí vláda sice objednala za staré sovětské PVO 2K12 Kub moderní izraelské komplety SPYDER. To je však kus za kus, typ za typ se zhruba stejnými výkony. Výkonnější „strategická“ PVO nám chybí od roku 1995, kdy Armáda České republiky vyřadila zastaralý sovětský systém S-200. Jedním z výkonných, a přitom cenově dostupných typů je izraelský David‘s Sling („Davidův prak“), kterého by bylo možné koupit kompletní dvě baterie, tedy čtyřiadvacet odpalovacích zařízení, pokrývajících celé území republiky.

Tankisté, kteří, chudáci, jezdí ve starých T-72 a od Německa dostali milostivě třicet let staré Leopardy 2 (chválabohu za ně), by mohli po vzoru Polska pořídit celou stovku repasovaných amerických tanků M1 Abrams ve verzi M1A1SA, což je verze M1A1, upravená na nejvyšší elektronický standard.

Zevnitř je to tedy nejmodernější technika, pouze má pancíř z 90. let, kdy se typy M1A1 vyráběly. I tak má však samozřejmě několikanásobně větší pasivní ochranu než cokoli, co mají naši tankisté nyní.

No a nakonec letadla. Jak potvrdil švédský velvyslanec, Švédsko by nám darovalo čtrnáct Gripenů, pokud bychom zůstali u platformy Gripen. K současným čtrnácti bychom tedy mohli dokoupit dalších dvaadvacet kusů typů C a D, které provozujeme nyní a u kterých má výrobce navržen velmi ambiciózní modernizační program.

Letectvo by se tak rozšířilo na šestatřicet strojů, aby všechny letky letecké základny v Čáslavi měly své. Mohli by se přijmout noví piloti, nakoupit moderní munice, začalo by se s rozsáhlejším výcvikem.

Nic, co neumí Gripen

Místo čtyřiadvaceti amerických nových a hezkých lesklých strojů bychom tedy mohli mít šestatřicet starších Gripenů, stovku tanků, dva strategické přepravní letouny, bojové drony, raketové dělostřelectvo, moderní strategickou protivzdušnou obranu. Bylo by možné posílit bitevní a kompletně přezbrojit transportní části vrtulníkového letectva.

Člověk nemusí být odborník, aby na první pohled viděl, co má pro naši armádu větší smysl. Jak totiž ukázal výpis americké agentury pro mezinárodní prodej zbraní, Češi k F-35 nepožadují žádné zbraně, které by nemohl nést už Gripen.

F-35 je spíše stíhací bombardér než vzdušný dogfighter. Jenže my nenakupujeme žádné stand-off protizemní pumy, což je hlavní výzbroj letounů F-35 u všech letectev, ale pouze úplně obyčejnou konvenční munici. S takovou jsme mohli cvičit na Gripenech už od roku 2004, jenže jsme to neudělali.

F-35 je skvělé letadlo, špička leteckého inženýrství. Ale v situaci, v jaké je naše současná ekonomika i česká armáda, se pro nás tyto letouny nehodí. Až bude dokončena kompletní modernizace armády, tedy za šest, osm, deset let, vraťme se k tématu letounů 5. či 6. generace znovu. V té době budeme už mít také mnohem větší výběr: korejský KF-21, německo-francouzsko-španělský FCAS, americký NGAD, britsko-japonsko-italsko-švédský GCAP, turecký T.F.X. a řadu dalších.

Dnes je to házení peněz do kanálu.