a všichni, kdo nad vyhazovem lamentují, jak utrpěla svoboda názoru, by se měli zamyslet, jak by se jim líbilo, kdyby učitel ZŠ v rámci práva na názor vykládal dětem, jak je právo šaría o moc lepší, než český právní systém, který je prohnilý a ovládá ho Soros, jakož i ostatní západní systémy, a jako zdroj odkazoval třeba na fatwy ajatoláha Chameneího nebo Muktady Sadra, z nichž se děti dozví vše potřebné.

Zkrátka a dobře, učitel ZŠ nemá co dětem vykládat svoje libovolné názory. Má učit to, na čem panuje vědecký nebo společenský konsenzus.

Což o to, pane Hájku, jsou situace kdy je to naopak záslužným počinem, když nějaký učitel svým žákům zprostředkuje názory odlišné od "vědeckého či společenského konsensu"; tím byl svého času například i tzv. "vědecký komunismus", a někteří odvážní učitelé se snažili alespoň určitými náznaky u svých žáků či studentů vzbudit určité pochybnosti o jeho tvrzené absolutní platnosti.

Takovouto záslužností se ovšem nevyznačují učitelé stižení politickou paranoiou, navíc podporující zcela zjevnou vojenskou agresi.

Správně to napsal pan Bittner. Hlavně my starší a zkušenější už víme, že správný je jen jeden názor, ten aktuální vlády (faktické i ideologické).

Takže místo školních výstavek sovětsko-českého přátelství, které jsem ještě kdysi zažil, budou teď akce v americko-ukrajinsko-českém duchu, místo školní chodby, kde byly fotky sovětských maršálů, jež pamatuji, nyní vystavujeme fotografie Václava Havla a jeho kamarádů, socialistického pionýra jsme nahradili buržoazním skautem, místo sovětské vlajky vyvěsíme vlajku EU atd. Místo sovětské budeme nadšeně vítat americkou armádu. Hlavně nad ničím nepřemýšlet a nepídit se po alternativních zdrojích informací (které jsou beztak zakázané), to by pak jeden mohl přijít na něco, co se vládě nebo Američanům nelíbí a mohlo by to s ním špatně dopadnout. Člověk holt musí jít s dobou nebo se doba takříkajíc projde po něm :-)

„Zkrátka a dobře, učitel nemá co dětem vykládat svoje libovolné názory. Má učit to, na čem panuje vědecký nebo společenský konsenzus.“

------------------------

Když se, pane Hajku, zamýšlím nad Vašimi slovy (tedy nad tou Vámi zmíněnou nepřijatelností propagace práva šaría jakožto svobody názoru učitele), myslím, že třeba učitel Samuel Paty se od vědeckého konsenzu nejspíše neodchýlil. Možná se odchýlil od konsenzu společenského, nebo se snad odchýlil jen od „parciálního společenského konsenzu“.

Otázka je, jestli se učitelé ve Francii propříště už nebudou bát vykládat i to, na čem sice třeba panuje vědecký konsenzus, ale nepanuje na tom de facto konsenzus mocenský. (Počet lidí s „osudem Salmana Rushdieho“ se ve Francii bohužel zvyšuje.)

Myslím, že tu ruskou válečnou propagandu, kterou dětem hlásala ona česká učitelka, a snad ani ten Patyho výklad problému svobody slova, kvůli kterému byl pak Paty brutálně zavražděn, se prostě nedá zařadit pod něco, na čem by mohl vznikat vědecký konsenzus. Spousta věcí, které se nutně ve škole musí učit, se z působnosti tohoto pojmu vymyká - mohou tedy být předmětem nikoli vědeckého konsenzu, ale pouze konsenzu společenského (vyobrazení proroka Mohameda, způsob sexuální výchovy dětí apod). Společenský konsenzus, ale vzniká nejen na základě kulturní soudržnosti v daném společenství a na základě jeho loajality ke společným hodnotám, ale vzniká také na pozadí moci, buď jako její potvrzení nebo jako nesouhlas s hodnotami, které tato moc ve společnosti prosazuje.

„Majdan postupně ovládly krajně pravicové síly Pravého sektoru, fašistů a otevřených neonacistů s hitlerovskými symboly.“

-----------------------

Kdo to napsal? Ne, nebyla to ta učitelka, tohle napsal opěvovaný bojovník za lidská práva Petr Uhl.

https://denikreferendum.cz/clanek/20234-v-cem-a-proc-se-neshodnu-s-jirim-pehe

Nevyloučíte ho za to, pane Bittnere, z DR? No, vyšlo to v Deníku Referendum...

Pane Nusharte, já bych se za pana Uhla přimluvil:

Zaprvé neučil toto děti

Zadruhé nehájil nepokrytou, přiznanou agresi RF

Zatřetí je po smrti

Hájil, pane Horáku, ruskou anexi Krymu, i když je pravda, že mnozí lidé tehdy anexi Krymu za agresi nepovažovali. Petr Uhl sice neučil děti, byl ale autoritou v oblasti lidských práv, autoritou, která byla pro mnohé lidi zárukou správného postoje obecně.

6. prosince 2014 Petr Uhl napsal, že EU by měla přinutit Kyjev k vyšetření, objasnění a potrestání onoho sestřelení malajsijského dopravního letadla. Čili pět měsíců po tom, co se to stalo, z toho obvinil Ukrajinu.

„Vlastně všechny tyto informace o ruském podílu na bojích na Ukrajině a na vyzbrojování povstalců [myšleno proruských separatistů] pocházejí od zpravodajských služeb západních zemí, zvláště USA. Jsou to tytéž služby, které dodaly vládám — hlavně americké a britské, ale též české — „přesvědčující“ informace o tom, že režim Saddáma Husajna disponuje zbraněmi hromadného ničení, a to těsně před protiprávní americko-britskou vojenskou invazí do Iráku v roce 2003.“

Tohle také nenapsala ta učitelka, ale Petr Uhl. Stejně jako ta učitelka to Petr Uhl nenapsal ze zlé vůle. Stejně jako ona - i on to napsal z blbosti. Stává se to nám všem. Někteří z nás jsou pak glorifikováni a jiní zase zostuzeni. Blbost ale prostě nelze propustit ze zaměstnání (ani z redakce) a my bychom s tím už dopředu měli počítat. Měli bychom dopředu počítat s tím, že postoje, které se nám dnes jeví jako velmi ušlechtilé, může budoucnost odkrýt, aby pak vynikla jejich ryzí blbost. Před tím nás nemůže ochránit zostuzení ani glorifikace jejich nositele. Jediným spolehlivým měřítkem ušlechtilosti, které máme v naší přítomnosti k dispozici, je podle mě praktický (nikoliv „praktický“) vztah ke zcela konkrétnímu člověku, nikoliv teoretický vztah k nějaké skupině osob - to už není „vztah“, ale „názor“ či „postoj“, který budoucnost jednou rozkryje, aby pak mohla vyniknout jeho ryzí ušlechtilost nebo ryzí blbost.

Off topic. Nikdy jsem nepochopil glorifikaci a přínos Petra Uhla pro českou levici. Nikdo mi to nikdy nevysvětlil. Lidé jako Uhl jsou podle mě důvodem, proč tu žádná levice není.

Pane Nusharte, postoje P. Uhla v otázce anexe Krymu jsem v minulosti opakovaně kritizoval (a to i v přímé polemice s ním). Nicméně: je nutno uznat že on se i ve svých nepřijatelných postojích opíral alespoň o určité věcné argumenty. I když jejich platnost přepjal až přes přípustný limit. Nelze popírat, že na Majdanu skutečně byli přítomni i ukrajinští ultranacionalisté z Pravého sektoru. A nelze popírat ani to že Rusko určité historické nároky na oblast Krymu může vznášet.

Oproti této pražské učitelce ale Petr Uhl nikdy netvrdil, že například bojovníci na Majdanu své protivníky "stahují z kůže" a že "pojídají děti"!...

Kdo dokáže něco takového tvrdit - a to jako státní zaměstnanec! - ten je buď psychicky nemocný (a jako takový nezpůsobilý vykonávat funkci učitele), anebo je vědomě politickým extrémistou (a jako takový nemůže být ve státních službách).

Pravdu má ovšem Lukáš Jelínek v dnešním Právu, že stejně razantně by se mělo postupovat vůči politickým extrémistům i na vyšších postech. Například právě teď byl ustanoven děkanem národohospodářské fakulty člověk, který zřejmě sdílí dost podobné názory jako ona učitelka.

Proč by Vám to měl někdo vysvětlovat. Zrovna působení Petra Uhla za posledních padesát let je dobře dokumentované, jeho texty jsou přístupné a pokud bych Vás neměl považovat za úplného blba, pak si dokážete odpovědět sám.

A pokud ne, úplnému blbovi je zbytečné cokoli vysvětlovat.

Já Vám to vysvětlím, pane Profante. Pan Krupička říká, že Petr Uhl nepřinesl levici popularitu mezi lidmi a že i z tohoto důvodu tu žádná levice není. Na tom špatném vztahu veřejnosti k levici samozřejmě nic nemění ani to, že působení Petra Uhla za posledních padesát let je dobře dokumentované a že jeho texty jsou přístupné.

Pan Nushart odpověděl za mě, snad dokonce lépe nežli já a já mu tímto děkuji.

Pan Uhl byl chytrý a vzdělaný člověk, který se nebál jít v lecčem proti proudu a se kterým bych v mnoha věcech souhlasil, ale znovu, ať čtu (a četl jsem) jeho texty a nekrology jak chci (a uznávám, že asi málo), tak v jeho přínosu pro levicové hnutí nevidím nic zásadního a jeho glorifikaci nerozumím. Naopak bych ho označil za zakladatele neblahé liberální levice, která podstatu levice (pomoc chudým) spíše likviduje, nežli jí prospívá.

"Naopak bych ho (Petra Uhla) označil za zakladatele neblahé liberální levice, která podstatu levice (pomoc chudým) spíše likviduje, nežli jí prospívá." - P. Krupička

No prosím - a pak že ty zdejší diskuse k ničemu nevedou, z toho co se zdálo být jenom víceméně bezvýznamnou osobní polemikou, se náhle vyloupla kardinální otázka po samé podstatě levice. Pan Krupička tedy zastává názor, že "podstatou levice je pomoc chudým". Podívejme se teď blíže na toto tvrzení.

Samozřejmě nikdo nebude zpochybňovat, že tato "pomoc chudým" patří k základnímu ideovému arzenálu levice. (Sám jsem si nedávno v jedné diskusi dovolil zformulovat bonmot, že zatímco cílem levice je pomáhat slabším a nemajetným, pak pravice oproti tomu z jakýchsi podivných důvodů považuje za potřebné pomáhat bohatým a silným.)

Ještě jednou tedy: že pomoc slabším, nuzným a potřebným je ideovou doménou levice, o tom není sporu. Klíčová otázka ale je, jestli už jenom touto "pomocí chudým" je vyčerpána celá podstata levice, jejího ideového zaměření.

Připomeňme napřed jen tak pro zamyšlení: pomáhat chudým, to je v zásadě úkolem charity. Pokud by si levice nekladla žádné vyšší cíle nežli jenom tuto pomoc chudým, pak by vlastně nemělo smyslu aby se vůbec formovala jako ideové a politické hnutí; stačilo by fakticky jenom provozovat Armádu spásy.

Takže, pane Krupičko, nedá se nic dělat, ale ideový program levice vždy sahal mnohem dále, nežli jenom k této "pomoci chudým". I když zůstaneme jenom u těch chudých, i pak je nutno mít na paměti, že konečným a základním cílem historické levice nebylo "pomáhat chudým" - nýbrž definitivně ODSTRANIT chudobu! Aby pak už nebylo nutno pro chudé stále organizovat jakési nedůstojné almužny, nýbrž aby každý člen společnosti měl zaručeno své (základní) materiální zabezpečení, svou důstojnost, a svou reálnou účast na společenském dění a rozhodování o něm.

Pokud právě řečené vyjádříme poněkud více teoretickým slovníkem, pak jmenovitě Marxovi se jednalo nejen o emancipaci dělnické třídy samotné, z moci kapitálu - nýbrž o emancipaci ČLOVĚKA VŮBEC, o jeho osvobození od všech tlaků a odosobněných mechanismů celého systému kapitalismu.

Ještě jednou: levici (autentické) se jedná a jednat musí ne pouze o zmírňování chudoby, ale o všestranné osvobození lidské bytosti od všech struktur, tlaků a mechanismů, které jí brání v plném rozvoji jejích lidských a osobních možností a potenciálů.

A tím už se dostáváme i k Petru Uhlovi. Jeho "program společenské samosprávy" mířil právě tímto směrem. Tento program samozřejmě obsahoval i sociální komponentu (dělník pracující v samosprávně vedených respektive družstevním kolektivem vlastněných podnicích samozřejmě nebude objektem vykořisťování); ale zároveň je tu i něco mnohem více, je zde obsažena idea aby se - s Komenským řečeno - "lidu vrátila do jeho rukou vláda věcí jeho". Aby člověk mohl svůj svět vést a prožívat právě v onom výše zmíněném smyslu pravé lidskosti, a ne aby byl jenom pasivním objektem neosobních mechanismů trhu, produkce a zisku.

Ovšem: tento Uhlův "program společenské samosprávy" byl jenom jakýmsi ideovým polotovarem, nevyzrálým a nedohotoveným. Petr Uhl - jako tak mnozí v táboře radikální levice - podlehl sice svým způsobem pochopitelné, nicméně velmi zavádějící iluzi, že všechny problémy kapitalismu a odosobněné průmyslové civilizace je možno překonat pouze samotným institutem samosprávy. Je to vlastně mladický, nechceme-li přímo říci "pubertální" náhled na věc, kdy se začíná rodit vlastní "já", a kdy především u mladého muže vzniká pocit, že svobodným bude tehdy, když prostě bude moci dělat co jemu samotnému se zlíbí, v boji proti všem autoritám.

To je ostatně zároveň ten zásadní rozdíl, v kterém se Marxovo pojetí socialismu lišilo od socialismu anarchistického: anarchismus zarytě odmítá jakoukoli autoritu, jakoukoli disciplínu, zatímco Marx na adresu Bakunina vypálil svůj argument, že i socialistická respektive komunistická produkce bude nezbytně vyžadovat příslušnou míru disciplíny.

Ale zpět k Uhlovi (a není nijakou náhodou jeho blízkost k anarchistickému hnutí): jeho "program společenské samosprávy" je právě proto víceméně bezcenný, protože nijak nejde za toto pouhé nezralé "já sám". Hegel by tuto záležitost asi komentoval tak, že se tu naprosto převrací subjekt a objekt: namísto aby se to, co je pravé a dobré, hledalo v samotné substanci společenského a lidského dění, tak se naopak všechno zkracuje a redukuje jenom na tomto bezprostřední "já sám". Vzniká a stále se tu křečovitě udržuje iluze, že když si já sám budu moci rozhodovat podle své vůle, že už jenom tím bude zaručeno, že všechno bude dobré, svobodné a humánní.

Závěrem je tedy možno říci: ano, Uhlovy snahy o teorii společenské samosprávy skutečně nejsou základem, na který by bylo možno stavět reálný program komplexní společenské a lidské emancipace; ale na straně druhé má tento jeho projekt alespoň tu hodnotu, že jde dále za pouhou otázku sociální, a že alespoň v základní linii klade otázku po podmínkách univerzální a všeprostupující pravé lidské svobody.

Skvělé -- byl těch třicet let, co jsem prožil v reálném socialismu jeden vtip:

„Víš, co prokazuje neschopnost kapitalismu?

???

Nevytvořil nám dostatečné zásoby ani na dvacet (třicet, čtyřicet)let.“

A Vy s nadšeným souhlasem Pavla Krupičky používáte stejnou figuru:

Za posledních dvacet let jsme na levici zkrachovali ČSSD, zkolabovali komunisté a ani Krupičkovi, ani lídrám a lídrům (lýdřat ke škodě genderové rovnosti nebylo) různých Budoucnosti a dalších efemér se ani nepodařilo něco zapamatovatelného založit -- tož za to všechno může jeden z mála levičáků, který kritizoval chyby, jež vedly k pádu levice a který byl vždycky ochotný poctivě a riskantně promýšlet stávající situaci.

To je skoro tak dobré, jako to Krupičkovo dada o Uhlovi coby zakladateli liberální levice.

Ano, máte pravdu pane Poláčku, cílem levice by mělo být hlavně zbavit svět chudoby, nikoli "pomáhat chudým". Ale řekl bych, že spíše rozepisujete moji (dejme tomu že poněkud ledabylou) zkratku, ve kterých se tu často vyjadřuji.

Na trockismus Petra Uhla mám také podobný názor, ale myslím, že by vhodnější věnovat se práci Petra Uhla po roce 89.

K názoru Martina Profanta.

Také mám rád vtipy (i když je moc neumím vyprávět). Podle některých (dnes již ale převážně mrtvých komunistů) zase kapitalismus funguje, protože nestihl rozkrást vše, co tu komunisté vybudovali (nezapomeňme, že předlistopadová ekonomika sice vyžadovala intenzivní přizpůsobení se novým poměrům, ale stát byl téměř výlučný vlastník a státní dluh, byl, pokud vím, v roce 89, na rozdíl od dnešního obrovského, nulový).

Je to samozřejmě přehnaná kritika kapitalismu a polistopadových pořádků, ale myslím, že co se týče sociálního státu a státu jako takového, tak na tom něco je. Až dojede k jeho větší erozi (a současná vláda v ní pokračuje čím dál intenzivněji), tak může být narušen sociální smír takovým způsobem, že to může mít nebezpečné důsledky pro onu "demokracii", tedy pokud si někdo na něco takového v dnešní době dominantního pravicově-liberálního diskurzu ještě vůbec hraje.

Jinak samozřejmě, že Krupičkové a jiní de facto nic nedokázali (a možná na dlouho či nikdy nedokážou), ale to jim myslím nebere právo kritizovat např. Petra Uhla. I když tedy mám pocit, že jsem jeden z mála, kdo ho kritizuje, možná že právě lidé z Budoucnosti (a většina lidí, která se k levici hlásí) k němu chovají sympatie (ale nemůžu za ně pochopitelně mluvit).

Opět, máme tu tuze podivnou demokracii: lidé jako Petr Uhl či Václav Havel "jsou nekrizitovatelní" a nebo se musí kritizovat velmi opatrně, aby nebyl uražen jemnocit těch jediných správných "demokratů", o komunismu "je povoleno mluvit" jen špatně, o Rusku (v politické rovině) asi taktéž atd.

Pokud se někdo snaží hovořit ve smyslu, že např. mezi Petrem Uhlem a Václavem Havlem byl nějaký výraznější rozpor a předkládat diskuzi na toto téma jako zajímavou, tak to musím víceméně odmítnout. Podle mě mezi nimi nebylo výraznějšího rozdílu a de facto žádného. Oba byli po listopadu 89 povrchními sběrateli funkcí, loajální ke status quo tohoto režimu, snad jen že Václav Havel byl loajální o něco více.

Pochopitelně že i mé vyjádření, že Petr Uhl byl zakladatelem liberální levice (jejíž levicovost považuji za velmi vlažnou) je zjednodušené. Přesněji řečeno byl jedním ze zakladatelů novodobé české liberální levice. Stačí se podívat na jeho politická angažmá. Ale přiznám se, že se o politiku intenzivněji zajímám až od roku 2017 a možná mi něco uniká, snad ovšem nikoli podstata věci.

Následovníci, příbuzní, kamarádi a známi Petra Uhla jsou například mezi redaktory A2larmu, liberálně-(pseudo)levičáckého média, jehož podstatou je jen povrchní a symbolické zastání se "chudých a obyčejných" jako je Krupička. Cílem těchto jedinců je moc (a blahobyt s ní spojený) jako taková a ta opět vychází z jejich loajality k současnému liberálně-buržoazně-kapitalistickému režimu (diskurzu) založenému na vykořisťování chudých této země a Třetího světa. Tímto režimem jsou také placeni, ať už nepřímo, přes neziskovky loajální k režimu, kde pracují jejich sponzoři a nebo skrz donátory, kteří patří ke blahobytné střední třídě pracující pro např. korporátní sféru.

Liberální levičáci jako je Petr Uhl či jeho následovníci v (a okolo) A2larmu či Deníku Referendum tu nikdy nic nového na levici vybudovat nemohli. Oni se o to totiž ani nesnažili. Užívali si života skrze loajalitu ke stále asociálnějšímu polistopadovému režimu na úkor stále rozrustajícího množství "chudých a obyčejných" (ke kterým se lidé jako Saša Uhlová někdy drze hlásí). Těchto "chudých a obyčejných", kterých je pokud dobře interpretují sociology z Akademi věd až 40%, se jen falešně zastávají, aniž by pro ně něco chtěli doopravdy udělat. Tím by totiž mohli ohrozit své vlastní výlučné postavení.

S těmito masami "chudých a obyčejných" (znovu, jako je např. dejme tomu Krupička) nejsou liberální "levičáci" schopni navázat vztah ani komunikaci. To by totiž odhalilo falešnost, samolibost a paternalismus jejich počínání, které je ve vztahu k těmto masám "chudých a obyčejných" charakterizuje. Ten paternalismus a samolibost, které tu předvádí např. Martin Profant.

Zde jsou skutečné kořeny nespěchu liberální "levice". Ale jak jsem psal výše, těžko chtít po sektě, aby zaujala davy. Tím by vlastně popřela vlastní existenci.

Někdo možná namítne: a co ti "chudí a obyčejní", kde se sakra flákají, proč si nepomůžou sami?

Inu, ti mají často svých starostí dost a často se bojí vůbec nějak politicky projevit, aby nepřišli o to málo, co jim ještě zbylo (nezapomeňme, že v tomto státě má 700 000 lidí exekuce a velká část ostatních se musí dost snažit, aby do nich nespadla).

Jsme tedy v podobné situaci jako před listopadem 89, jen je panství současného režimu sofistikovanější. Oficiálně může člověk v dnešní liberální době cokoli, prakticky ovšem jen ti (relativně) bohatí.

Někteří chudí také nemusí mít pro politickou činnost kompetence. Ač se to možná nezdá, tak aby se člověk mohl věnovat politice na určité úrovni, potřebuje k tomu určité vzdělání, inteligenci a znalost lidí.

Kdo se má o trochu lépe a patří, dejme tomu, k nejspodnější části střední třídy, tak se musí často hodně otáčet, aby si své postavení udržel a na politiku a s ní spojené nekonečné schůze (alespoň jak jsem to já zažil) mu často nezbývá čas. Navíc i pro tuto skupinu platí to, co pro tu výše popsanou. I tito lidé se můžou bát.

Pro to je pro ty "chudé a obyčejné" tak důležitá podpora intelektuálnějších a alespoň částečně zajištěných kruhů. Té se ovšem většinou nedočká, viz můj příspěvek o liberální "levici" výše.

Kapitalismus je navíc vynelézavý ve způsobu, jak lidi rozdělit a indoktrinovat, i když to opět dělá rafinovaněji než komunismus. Viz všechny ty dokumenty o britské královské rodině, seriály z prostředí vysokých společenských vrstev či např. reality show o podnikání, hojně se vyskytující i na České televizi. Tím vším jen chudým ukazuje jejich místo.

Tolik potřebné sociální byty? Ano, ale jen pro některé (teď více pro Ukrajince) aby se lidé nenáviděli. Atd.

Hlavně, že svou neschopnost máte na koho svádět a koho zástupně nenávidět.

Jdu užívat života ke stolu u okna Pražské kavárny.

Však užívejte, já si také někdy užívám.

Já hlavně nemám rád faleš, to snad mám raději pravičáky, nežli ty výše popisované liberální levičáky, kteří si hrají na bůh ví jaké levičáky a revolucionáře, ale přitom jen dnešním mocným rafinovaně podkuřují a nechávají se od nich vydržovat.

Ještě přeci jenom k tomu výroku: "Hlavně, že svou neschopnost máte na koho svádět a koho zástupně nenávidět".

Tu první část by snad Markéta Pekarová neřekla lépe a ta druhá o té nenávisti, to mi připomíná právě takové to povýšené liberálně-levičácké mentorování a diagnostikování "chudých a obyčejných". I celé dohromady to podle mě dává smysl, mezi pravicí a liberální levicí totiž zas tak velký rozdíl není, jak jsem psal výše, oběma společenské status quo vlastně vyhovuje.

„Na úrovni individuí se prostřednictvím askriptivního statusu přenášejí nezasloužená zvýhodnění či naopak diskriminace. To představuje velký problém pro ideologii výkonu a otevřených šancí.“

------------------------------

Pane Profante, Vy askriptivní status sice berete v úvahu, ale jen pokud jde třeba o Roma, nebo příslušníka nějaké typické znevýhodněné menšiny - berete ho v úvahu pokud je ten status doprovázen typickými - tedy většinou vrozenými znaky, jako třeba barva kůže nebo biologické pohlaví. Jinak ovšem situaci spoludiskutujícího pokládáte za jeho vlastní vinu a zdůrazňujete v té souvislosti svoje vlastní zvýhodnění, podmíněné sociálním dědictvím. Přeji Vám hezký výhled z okna pražské kavárny.

Je už tedy dnes, pane Profante, zastaralým buržoazním omylem usilovat (dnes - stejně jako tehdy - opět v rámci emancipace) o zabránění automatické transformace vrozeného statusu ve status připsaný (například „šlechta“) a zároveň meritokraticky vyzdvihovat hodnotu statusu získaného „vlastními zásluhami a vlastním výkonem“? Diskutuje se o tom ve „šlechtických kruzích“ pražské kavárny?

Nechte se, pane „římský katolíku“ pokud možno „přemoci Kristovým pokojem“ (jak to doporučujete pod vedlejším článkem) a nesnažte se ze smysluplné diskuse udělat hromadu nenávistného hnoje, jako se o to obvykle snaží... (Však Vy dobře víte, kdo se snaží ničit každou normální slušnou diskusi - jistě víte, čí je to „poslání“.)

Přeji Vám pěkný den, milý pane Kolaříku, a připomínám, že diskusní fórum má sloužit ke kultivované výměně názorů a nikoliv k prezentaci nezvládnutých osobních emocí vůči ostatním diskutujícím.

Ve druhém a ve čtvrtém pádě se píše „mě“, nikoliv „mně“.

Abych to vysvětlil i Vám, pane Kolaříku, (příslušníkovi intelektuální elity nebo pražské kavárny by asi citace z encyklopedie Sociologického ústavu AV ČR byla trochu povědomá a neoznačil by ji „průjem“), abych Vám to tedy vysvětlil polopaticky, jde o to, že pan Profant poměrně často uráží své spoludiskutující poukazem na jejich nižší postavení (a s tím související vzdělání). Na tomto příkladu se pak právě ukazuje, že moderní společnost skutečně pro ta fakticky (v sociologickém smyslu) zděděná zvýhodnění hledá nějaký jiný způsob opravedlnění, než třeba kdysi v minulosti představovalo ospravedlnění tohoto zvýhodnění příslušností ke šlechtě. Bourdieu konstatuje, že tuto funkci v moderních společnostech plní systém vzdělávání.

Pane Krupičko, musím se opakovat už po třetí, ale nedáváte mi jinou možnost: na straně jedné máte prakticky ve všem alespoň částečnou pravdu (a to i v těch nejostřejších výrocích); ale na straně druhé si svým verbálním radikalismem sám zaviňujete, že Vás právě ten "normální" člověk sotva bude brát vážně.

Mně by především zajímala jedna věc: jak byste si vlastně představoval, že by měl jednat "ten správný" intelektuál. Měl by do jedné ruky vzít žerď s rudým praporem, do druhé ruky transparent s nápisem "Smrt vykořisťovatelskému kapitalismu!", a za zpěvu Internacionály by měl nastoupit protestní pochod kolem Václaváku?...

Pane Krupičko, role levicových intelektuálů sestává - to se nedá nic dělat - právě v tom, že pochopili, že s tradiční proletářskou revolucí je definitivně konec. A že dnes je nutno pokoušet se o zhumanizování (buržoazní) společnosti jiným způsobem.

Máte ze své strany samozřejmě pravdu, že velmi velká část těchto levicových intelektuálů se až velice snadno smířila s novými (buržoazními) poměry; a že jejich kritika těchto poměrů bývá jen velice povrchní. A jejich úsilí v naprosté většině nesměřuje k zásadní systémové změně, nýbrž jenom k tomu, aby se k moci dostala "ta správná" partaj.

Tohle a právě tohle je těmto intelektuálům naprostým právem možno vytýkat a vyčítat; ale ne to, že se nesnaží o nějakou novou "proletářskou revoluci". Ta by neznamenala nic jiného, nežli ještě jednou od začátku si zopakovat celé to kolečko "reálného socialismu".

Máte samozřejmě naprostou pravdu v tom, že kapitalismus je nespravedlivý, a že plodí (nezaslouženou a nespravedlivou) chudobu. Ale ten zásadní problém je stále ten, že tento kapitalismus je nerozlučně spojený s tržní ekonomikou; a ta i pro většinu chudších vrstev stále ještě plodí více bohatství, nežli jak to dokázal ekonomicky zoufale nevýkonný socialismus.

P. Drulák se zrovna teď pokusil o - to je nutno mu přiznat - docela zajímavý model právě takového oddělení tržní ekonomiky na straně jedné, a kapitalismu na straně druhé; s tím že tržní ekonomiku je nutno uchovat, ale kapitalismus je nutno podrobit "národnímu ukotvení pod demokratickou kontrolou": http://casopisargument.cz/?p=42063

Zásadní problém tady ale je, že Drulák nijak konkrétně nevysvětluje, jakým způsobem by tato "národně demokratická" kontrola kapitalistického trhu vlastně měla probíhat. V každém případě podle Marxe se jedná o naprostý nonsens: kapitál nikdy není možno kontrolovat demokraticky, naopak kapitál si vždy podřídí demokracii. (Včetně "demokratických" intelektuálů, ovšem.)

Nepochybuji, pane Kolaříku, že jako informatik jistě umíte mačkat klávesy "ctrl" a "C". Až zde tedy bude diskuse o klávesových zkratkách, určitě přijďte se svojí troškou do mlýna.

„A jejich úsilí v naprosté většině nesměřuje k zásadní systémové změně, nýbrž jenom k tomu, aby se k moci dostala... Tohle a právě tohle je těmto intelektuálům naprostým právem možno vytýkat a vyčítat; ale ne to, že se nesnaží o nějakou novou "proletářskou revoluci".“

-----------------------

Pane Poláčku, ta „zásadní systémová změna“ by tedy podle Vás nebyla „nějakou novou proletářskou revolucí“?

----------------------

Pokud by takováto zásadní systémová změna měla nastat přirozeným spojitým (samo)vývojem a ne realizací jakéhosi projektu elit, zvýhodněných přednostním přístupem k moci, pak proti takové zásadní systémové změně jako konzervativec naprosto nic nenamítám.

(Nemyslím si tedy, že člověk může řídit „dějinný vývoj lidstva“, dokonce ho patrně na základě jakýchkoliv zákonitostí ani nemůže v dlouhodobém horizontu předvídat. Budoucnost je „zašifrovaná komunikace příčin a následků“, kterou prostě nelze hacknout ani s pomocí kvantového počítače (o Bibli už ani nemluvě). A zdá se, že ani Marx v roli hackera neobstál.

I když například zcela akceptujeme teorii biologické evoluce, neznamená to přece, že můžeme předpovědět budoucí vývoj druhů. Podobně nemyslitelná je i předpověď budoucího vývoje dějin.