↗

Spojit ohňostrojovou salvu s mírovým poselstvím je, řekl bych, takovým standardem brněnského veřejného prostoru a místní reality vůbec. Foto FB Ignis Brunensis ohňostroje fireworks

Pořadatelé letošních brněnských ohňostrojů Ignis Brunensis si vzali do podtitulu téma války. Nejen proto, že chtějí datem konání oslavit konec poslední světové války, ale i proto, že by rádi vyjádřili podporu lidem, kteří do Brna přicházejí z válkou zmítané Ukrajiny.

I proto se bude 8. května práskat s podporou UNICEF a jeho programu „dodávek nezávadné vody do válkou zasažených oblastí“.

Ostatně i název „Ohňostrojné poselství“ evokuje stejnou copywritingovou příručku jako „Speciální operace“. Podtitul „Ať mír dál zůstává s touto krajinou“ pak odkazuje tak nějak ke všemu neutrálně pozitivnímu, co vás napadne.

Speciální ohňostrojová operace

Předně, není lepší způsob, jak udělat radost ukrajinským dětem, na jejichž domovy před pár dny padaly bomby než odpalováním pyrotechniky, která funguje podobně jako rakety s plochou dráhou doletu, akorát bez kovové munice. V tom se skrývá ta taškařice, kterou traumatizované děti jistě ocení. Až se je tedy rodičům hrůzou probuzené podaří uklidnit.

Spojit ohňostrojovou salvu s mírovým poselstvím je, řekl bych, takovým standardem brněnského veřejného prostoru a místní reality vůbec. Tento poslední výkřik nespoutané imaginace českého centra ironie bych zařadil, slovy Marge Simpsonové hodnotící další z Homerových projektů, tak někam doprostřed:

Explozivní šílenství na podporu lidí traumatizovaných explozivním šílenstvím je jistě o několik stupňů ujetější než třeba cedule mezi kurty a dětským hřištěm v parku Lužánky s nápisem „prosíme děti, aby křikem nerušily tenisty.“

Zároveň je to však ještě jen „blbý nápad“ ve srovnání s absolutním rozpadem smyslu v podání mužů, kteří v září ručně trhají listí ze stromů obklopujících umělé kluziště, neboť tyto odmítly vyjednávat o realizaci komerčního záměru „bruslit, jakmile se ochladí“ a sveřepě se drží větviček a ohrožují bruslaře.

Skalními fanoušky blikající a vybuchující oblohy jsou pochopitelně pejsci. Němé tváře mají v demokracii stále jen málo nástrojů, jak protestovat, a tak se prostě jen bojí, někteří zešílí, jiní se počůrávají, třesou a nechávají na nás, jestli si toho všimneme. A my si toho všímáme, naši němí kamarádi! A reagujeme flexibilně: rok co rok překlápěnými články, jak svým mazlíčkům ohňostroj zpříjemnit.

Jiné řešení totiž není, olbřímí ohňostroje prostě přestat nemohou. Ohňostroj se prostě děje. A neděje se zadarmo. Město Brno vynakládá na ohňostroje ročně zhruba tři miliony, letos zřejmě ještě o fous víc — důvodem je buďto inflace, anebo obsedantní nutkání zařadit ještě pár petard navíc.

Nejsem principiální odpůrce dotací, řada z nich již za můj produktivní život zaplatila i mou práci, považuju ale za absurdní, když město milionovými částkami dotuje čistě komerční činnost bez zjevného společenského přesahu. Lidem příchozím z Ukrajiny nepomůžou ohňostroje v ničem — těch 3,5 milionů by přitom paradoxně mohlo. Ale město se i tento rok rozhodlo vypráskat je radši do vzduchu. A aby tomu pořadatel dodal „smysl“, téma Ukrajiny vyloženě zneužívá.

Letošní brněnské ohňostroje jsou stupidní, nevkusné, drahé, nevhodné a jejich marketing jednoduše nemorální.