↗

Malé děti vyděšeně plakaly, psi zoufale štěkali, ostatní zvířectvo domácí i volně žijící šílelo a já si připadala jako ve válečné zóně. Foto Lamiot, WmC

Upozornění „kolik hodíš petard, tolikrát jsi retard,“ koluje na sociálních sítích na konci každého roku v naději, že aspoň některé výtečníky, kteří mají neodolatelnou potřebu zpříjemňovat ostatním dny původně zvané „svátky klidu a míru“, odradí od nákupu a následného použití zábavní pyrotechniky. Jenže je to marné. Spíše čím dál horší.

Už den před loňským Štědrým dnem kolem nás začalo bouchat a hřmít, intenzita hluku za okny setrvale narůstala a na Silvestra jsme už téměř neslyšeli vlastního slova. Malé děti vyděšeně plakaly, psi zoufale štěkali, ostatní zvířectvo domácí i volně žijící šílelo a já si připadala jako ve válečné zóně.

Když druhého lednového dne hluk konečně utichl, přečetla jsem si zprávy o tom, kolik každoroční zábava stála utržených prstů nebo vyražených očí a kolik tun nebezpečných látek se kvůli ní uvolnilo do ovzduší. Jenže když jsem potkala souseda, který během svátků se svým pubertálním synem na své zahradě odpálil zřejmě celý na tržištích dostupný arsenál, nevěděla jsem, zda ho mám seřvat, nebo raději mlčet. Přece je to jinak slušný člověk, který by během roku mouše neublížil — a proč si narušovat dobré sousedské vztahy?

Nicméně jsem pro klid duše podepsala snad každou petici volající po zákazu nebo aspoň výrazném omezení prodeje zábavní pyrotechniky. I když s pocitem, že stejně je to marné, protože u nás je všechno během na dlouhou trať a do úplného zákazu se zřejmě nikomu nechce.

Od Nového roku sice uběhlo pár měsíců, ale už teď se děsím dalších vánočních svátků a poohlížím se po nějaké chajdě uprostřed pralesa. Nejlépe v národním parku. Tam se totiž odpalovat petardy opravdu nesmí. I když…

Zrovna minulý týden někdo petardou způsobil požár v Českém Švýcarsku, jako by loňská tragédie nestačila. Byl to sice Němec, a ti chudáci si doma petardy kupovat až na výjimky nemůžou, takže je jezdí kupovat i používat k nám, protože my jsme takový svobodomyslný stát, kde si každý může v mnoha směrech dělat, co se mu zlíbí. Ostatní, jimž se něčí „zlíbí“ nelíbí, mají prostě smůlu.

Právo na klidné svátky

Takže co můžeme my, kdo už nechceme trávit další vánoční svátky jako rukojmí retardů s petardami, kromě podepisování petic, které zatím stále zůstávají bez politické odezvy, vlastně dělat? Jediné, co zatím můžeme, je tlačit na zastupitelstva obcí a měst, aby přijala obecně závaznou vyhlášku o zákazu nebo omezení používání zábavní pyrotechniky na svém území.

Zní to sice na první dojem skvěle, jenže se stačí podívat do Prahy, kde podobnou vyhlášku zakazující amatérské používání volně prodejné pyrotechniky v centru města vyhlásili, ale málokdo ji dodržoval. Na Silvestra to na Václaváku stejně vypadalo jako bojišti, protože přivolaní policisté vyžadující dodržování této vyhlášky měli práci uhájit vlastní hlavu. Zbytek jich musel asistovat hasičům u požárů způsobených pyrotechnikou.

Vyhláška je totiž účinná jedině tehdy, když je skutečně dodržována a její porušování trestáno. Opravdu však chceme trávit svátky udáváním vlastních sousedů a snahou dovolat se na policii, která, když konečně přijede, zjistí, že jsou petardy už dávno vypáleny a sousedské vztahy poškozeny?

V současnosti můžeme také využít tlaku na obchodní řetězce, aby zábavní pyrotechniku neprodávaly, k čemuž některé dokonce již přistoupily — třeba Billa, Hornbach nebo Bauhaus. Mají za to můj obdiv, nicméně stačí zajít na libovolné tržiště a když jste šikovní, zakoupíte i takové petardy, které obsahují u nás zakázané jedovaté látky, nebo jsou správně prodejné jen po předložení osvědčení o odborné způsobilosti.

Mimochodem — za zábavní pyrotechniku u nás lidé ročně utratí miliardu korun. Do vzduchu s ní vyhodí i toxický koktejl obsahující přibližně 12,5 tuny hořčíku, 0,8 tuny titanu, 1,2 tuny rubidia, 10, 5 tuny barya, dále jednu tunu stroncia a asi půl tuny mědi. V raketách je dále přítomen červený fosfor, síra, práškový zinek a další látky, které se následně usazují nejen v půdě a ve vodě, ale i v našich tělech.

Asi nám opravdu nezbývá, než chtít po zákonodárcích, aby následovali příkladu zemí, které výrazně omezily nebo úplně zakázaly prodej pyrotechniky. A pořádání občasných ohňostrojů povolit pouze osobám s příslušným průkazem způsobilosti. Můžeme jim psát osobní dopisy nebo hromadně podepisovat petice.

Zbytečné budou jen do okamžiku, než je podepíše kritický počet lidí, jež už opravdu přestalo bavit být každým koncem roku obětí retardů s petardami. Budou tvrdit, že jsou omezovaní a nadávat na blbou vládu a zlou Evropskou unii, která jim prý už zase omezuje jejich občanská práva. Jenže oni by nadávali, ať by se dělo cokoli, tak už to s bezohlednými lidmi bývá.

My ostatní, stejně jako policisté, hasiči a záchranáři, malé děti, domácí i divoká zvěř, konečně jednou prožijeme opravdu klidné svátky. To je zase naše staletími potvrzené občanské právo, za které ovšem musíme evidentně bojovat — jinak nás už za sedm měsíců čeká další petardové šílenství za okny.