Kultura bezohlednosti, na niž dnes doplácíme, se zrodila za uprchlické krize

Petr Bittner

Hlavním viníkem české covidové katastrofy je samozřejmě vláda Andreje Babiše. Kultuře bezohlednosti tu ale otevřely stavidla téměř všechny strany v čase uprchlické krize. Jejich oportunismus se jim teď vrací jako bumerang.

Zbabělost, lhostejnost a neúcta k faktům byly politickou třídou ustanoveny jako součást nové tiché společenské smlouvy. A tak dnes, když by po lidech chtěla vymáhat solidaritu, se jí její pár let starý oportunismus a pohrdání fakty vrací zpátky od tváře jako bumerang. Nejsme schopni pomoct ani sami sobě. Foto FB ČT 24

Podle společné studie Světové zdravotnické organizace a univerzity v Erfurtu téměř polovina Čechů s příznaky onemocnění covid-19 nezůstává doma a chodí dál mezi lidi. „V české společnosti je velký podíl těch, kteří preferují osobní svobodu před ohledem na druhé, což se ukazuje v době pandemie jako nevýhodné,“ komentuje výsledky studie pro server iRozhlas Helena Hnilicová z lékařské fakulty.

Komentátor Petr Bittner dokáže nahlodat přesvědčení i těch nejpřesvědčenějších. Podpořte jeho práci!
×

Co si z takových závěrů vzít? Přesně před rokem vydal stranický tisk premiéra Babiše komentář tehdejšího ministra zdravotnictví, podle něhož „riziko, že by se virus rozšířil na našem území, je velmi malé…“

Hlavní podíl viny na laxnosti, s jakou dnes Češi přistupují k největší národní tragédii v polistopadové historii, nese vláda Andreje Babiše, jeho „micromismanagement“ a frivolní vztah jeho marketingovo-byznysové mašinérie k realitě. Piráti, STAN, KDU-ČSL, TOP 09, ba i ODS by situaci zvládli líp — protože to jsou strany, které si třeba realitu porůznu ideologicky uzpůsobují, různé věci přehlížejí a další zase přeceňují, ale pořád ji nějak respektují. Už jen to, že by lídři země od začátku respektovali realitu, by vedlo k lepším výsledkům.

Pokud jde ale o celkovou náladu ve společnosti, nesou svůj díl odpovědnosti všichni výše jmenovaní. Kultura bezohlednosti se tu totiž za přispění téměř celé politické scény budovala už v čase uprchlické krize. Čím víc tehdy všichni jednali poplatně představě, že každý Čech nenávidí migranty, tím více se nenávist stávala reálnou. Oživlo „monstrum xenofobního Čecha, jehož duchovními rodiči jsou politici a média, kteří se ho svorně bojí a zároveň ho svým ustrašeným chováním dál přiživují. Čím víc lidí tedy nenávidí uprchlíky, tím víc politiků jim jde na ruku, a naopak a dokolečka“, psal jsem před třemi lety. Nyní sklízíme důsledky.

V obavách ze ztráty voličské přízně tu teprve před pár lety v podstatě všechny politické strany unisono normalizovaly anti-solidární postoje, lhostejnost k osudům druhých, politiku založenou na emocích, a nikoli na faktech, vlastní vyviňování ze zodpovědnosti za životy lidí hledajících útočiště v nouzi. Nepomohli jsme jim, protože nám na nich nezáleželo — a tento chladný postoj se stal v naší zemi normou.

Všechny strany vystupovaly proti kvótám na přerozdělování migrantů s argumentem, že „solidarita je nevymahatelná“. Všechny politické strany — s čestnými a bohužel spíš marginálními výjimkami — uzavíraly s českou veřejností pakt alibismu a vzájemného pomrkávání. Zbabělost, lhostejnost a neúcta k faktům byly politickou třídou ustanoveny jako součást nové tiché společenské smlouvy.

A tak dnes, když by po lidech chtěla vymáhat solidaritu, se jí její pár let starý oportunismus a pohrdání fakty vrací zpátky od tváře jako bumerang. Nejsme schopni pomoct ani sami sobě.

Diskuse

V každém případě má Petr Bittner pravdu, že současný vysoký stupeň covidové nákazy v české populaci (počet nových případů je v současné době téměř stejně vysoký jako v sousedním, osminásobně početnějším Německu!) má své hlubší příčiny.

Jestliže je tedy právem možno učinit spojnici mezi současným egoistickým chováním velké části populace s tím samým postojem v záležitosti migrace, pak je ale nutno konstatovat, že obojí bude mít zřejmě ještě hlubší důsledky.

Na vině tu bude zřejmě tradiční, v národní mentalitě hluboce zakotvené české plebejství, které si svou výrazovou formu našlo především v (deformovaném) švejkovství. Čechům chybí mnohdy i ten nejzákladnější smysl pro disciplínu; jakákoli nařízení "shora" jsou pro ně prakticky jenom výzvou k vyvíjení maximální kreativity, jak je obejít. Tyto osoby vůbec nijak nepřemýšlejí o tom, zda dané nařízení má či nemá svůj racionální smysl; to jediné co oni dokážou vidět je to, že "někdo" se opovažuje jim cokoli předpisovat. Že jejich pohrdání ochrannými opatřeními může stát lidské životy? To je vůbec nezajímá, respektive vůbec nejsou schopni či ochotni tak daleko myslet.

"MONSTRUM XENOFOBNÍHO ČECHA"

bylo, pane Bittnere, oživeno vložením šému, který lidem - tu onu ze srdce vždy zcela přirozenou solidaritu s uprchlíky (viz předchozí vstřícný postoj k uprchlíkům) mocným kouzlem progresivismu proměnil v ideologický postoj k migraci, ideologický postoj, jenž pak tuto přirozenou solidaritu v srdci českého xenofobního monstra proměnil v kámen pokrokové ideologie :-)

"VYMÁHÁNÍ SOLIDARITY"

je, pane Bittnere, asi něco podobného jako vymáhání lásky a sexu: musíte mít prostě předem zajištěný souhlas, který je možno kdykoliv v průběhu solidárního aktu odvolat.

"Na vině tu bude hluboce zakotvené české plebejství, které si svou výrazovou formu našlo především v (deformovaném) švejkovství. Čechům chybí mnohdy i ten nejzákladnější smysl pro disciplínu; jakákoli nařízení 'shora' jsou pro ně prakticky jenom výzvou k vyvíjení maximální kreativity, jak je obejít. Tyto osoby vůbec nijak nepřemýšlejí o tom, zda dané nařízení má či nemá svůj racionální smysl; to jediné co oni dokážou vidět je to, že 'někdo' se opovažuje jim cokoli předpisovat."

-------------------------------

„O tom co je a co není správné chci rozhodovat sám; a ne že mi to předepíše či rozkáže nějaký zástupce panující moci.“

https://humanisticke-dialogy.eu/texty/mlceni-boha/comment-page-1/#comment-5652

Pane Nusharte, a proč Vás vlastně vůbec někdo musí nutit k tomu, abyste pociťoval solidaritu s uprchlíky?... Proč ji nepociťuje jako naprosto přirozenou součást svého životního přesvědčení?

Když už zde uvádíte můj citát (učiněný ve zcela jiné souvislosti), pak musím vyjasnit toto: já naprosto nemám problémy s respektováním nařízení vlády či EU či jakékoli jiné instituce, pokud ho mohu považovat za alespoň v zásadě racionální či mravně odůvodněné.

Tu výhradu ve prospěch vlastního osobního uvážení jsem udělal ve věci víry - kdy si skutečně osobuji vlastní právo sám rozhodovat o tom, čemu a v co mám či nemám věřit, co mám či co nemám zatracovat.

Rozdíl mezi vyznáváním buddhismu a vyznáváním křesťanství neleží v oblasti mravnosti; oba tyto náboženské směry mají srovnatelný mravní standard.

Zatímco Vy odpíráte uznat legitimitu - a obecnou závaznost - naprosto jasně mravně legitimního rozhodnutí Evropské unie, s tím že Vám přece nikdo nesmí nařizovat jednat mravně.

Panu Poláčkovi

"Pane Nusharte, a proč Vás vlastně vůbec někdo musí nutit k tomu, abyste pociťoval solidaritu s uprchlíky?... Proč ji nepociťuje jako naprosto přirozenou součást svého životního přesvědčení?"

---------------------------------

"'Monstrum xenofobního Čecha' bylo oživeno vložením šému, který lidem - tu onu ze srdce vždy zcela PŘIROZENOU SOLIDARITU S UPRCHLÍKY (viz předchozí vstřícný postoj k uprchlíkům) mocným kouzlem progresivismu proměnil v ideologický postoj k migraci...", pane Poláčku.

Čili - solidaritu s uprchlíky, pane Poláčku, pociťuji jako přirozenou součást... (ne že nepociťuji - jak mi podsouváte ve Vaší otázce) a ideologický postoj progresivismu k migraci samozřejmě nesdílím (nedomnívám se, že migrace je dobro). Problém je tedy v té (morálně podbarvené) záměně, které se zde progresivismus dopustil - to "mocné kouzlo progesivismu" tedy spočívá v tom, že lidé, kteří nesdílí progresivistický postoj k migraci jsou nálepkováni jako ti, kteří nepociťují solidaritu s uprchlíky, což je logicky nesmysl (neouhlas s názorem, že "migrace je dobro" - tento nesouhlas není absence solidarity s uprchlíky).

Tato manipulativní záměna (záměna solidarity s uprchlíky s ideologickým postojem k migraci) tu solidaritu ničí, v některých případech z ní také činí neatentický pokrytecký postoj.

Říkáte, pane Poláčku, že výhradu ve prospěch osobního uvážení jste udělal ve věci víry (nikoliv tedy ve věci opatření proti šíření pandemie). Je ale dnes bohužel skutečností, že právě tato pandemie se do obrovské míry stala také předmětem (obyčejné - nenáboženské) víry - a to dokonce i mezi akademicky vzdělanými lidmi, k čemuž například napomáhá i (účelové?) lavírování WHO ohledně původu viru - zatímco třeba před nějakým časem se pro vzdělaného a důvěryhodného člověka patřilo zastávat neoblomně pouze názor, že virus je přírodního původu, dnes se už i u tohoto seriozního člověka připouštějí názory oba dva - tedy jak přírodní původ viru, tak i nechtěný únik z laboratoře, např. té wu-chanské (názor, že pokud by únik viru byl nechtěný, mohl by stejně dobře být i záměrný, se u seriozního člověka nepřipouští). Zkrátka pandemie je i mezi seriózními a vzdělanými lidmi do velké míry věcí víry.

Je třeba tedy vyjasnit celkem jasnou věc: Vy nemáte problémy s respektováním nařízení vlády či EU či jakékoli jiné instituce (pokud ho můžete(!) považovat za alespoň v zásadě racionální či mravně odůvodněné). No... úplně stejně jako Vy jsou na tom i všichni ostatní - pokud nějaké opatření mohou(!) považovat alespoň v zásadě za racionální či mravně odůvodněné, také nemají problém s jeho respektováním. Čili - všichni jsou na tom úplně stejně jako Vy, pane Poláčku, všichni považují za racionální (či mravně odůvodněné) každý trochu něco jiného, a to, co každý jednotlivě považuje za racionální či mravně odůvodněné, to je pak také každý ochoten respektovat (přičemž se bohužel nevyhneme tomu, že mnoho věcí nevíme, takže tyto věci jsou pak logicky předmětem naší víry a toto "věření, že věci jsou podle mě nejspíše tak a tak..." pak tedy ovlivňuje i naši ochotu respektovat různá nařízení různých institucí).

[Při této ochotě k respektování nařízení rozličných autorit hraje samozřejmě roli i nemálo hromadně nyní ovlivňovaný postoj k autoritám - kdo prostě dnes není individualista, vyčuhuje z davu.]

---------------------------

"...nařizovat jednat mravně", to je přece, pane Poláčku, právě dnes předmětem progresivistické kritiky - té kritiky, která mravnost podmiňuje rozumem, pokrokem a posléze také právy jedince, která z racionálního pojetí skutečnosti a z odmítnutí překononaných (neracionálních) zvyklostí vyplývají. Například Kant rozlišuje morálku autonomní a morálku heteronomní - dnešní doba se kloní k té autonomní morálce, z čehož pochopitelně vyplývá i ten důraz na individualismus - na individuální pojetí morálky.

Kde a v čem spatřujete "předchozí solidaritu s uprchlíky", pane Nusharte? Tedy tu solidaritu, kterou podle Vás pohřbila až nařízení EU?...

A co se týče toho že každý považuje za "dobro" něco jiného: no ano, jsou osoby které považují za "dobro" stav, když mohou beztrestně okrádat druhé.

Samozřejmě neexistují žádná absolutně objektivní kritéria pro to, co je či co není dobro. Ale právě v tom spočívá obvykle pozitivní role vlád respektive jiných institucí, aby byly ohledně hledání univerzálně platných mravních norem o něco napřed před většinovou, obvykle konzervativní společností. Například zrušení trestu smrti - to prosadily vlády p r o t i lidu; jakož i celou řadu dalších opatření ve prospěch humanizace výkonu trestu.

Věta "některé lidi je nutno k jejich dobru přinutit" sice může znít napohled cynicky; ale nedá se nic dělat, je v ní mnoho pravdy.

Než Vám odpovím podrobněji, pane Poláčku, podotkl bych, že podle mě není zcela přesné tvrdit, že "solidaritu pohřbila nařízení EU".

Solidaritu totiž podle mě pohřbil ten ideologický postoj k migraci (ve smyslu "migrace je dobro"). Kdyby tento postoj nebyl mocensky prosazován a vnucován jako jediný správný postoj k migraci, pak by asi případná dohoda ("nařízení EU") o přerozdělování uprchlíků tu solidaritu nepohřbila.

Nevím nic o tom, pane Nusharte, že by někdo tvrdil, že "migrace je dobro". (S výjimkou producentů, kteří potřebují čerstvé pracovní síly.) Jinak všichni od začátku věděli, že migrace je problém; ale že principy humanity přikazují tento problém neřešit tak, že se všichni migranti nechají prostě utopit v moři.

"Principy humanity" jsou v tomto případě nezbytnou podmínkou obchodu s lidmi - samozřejmě i s těmi důsledky, který takový obchod pro tyto lidi (oběti tohoto obchodu) přináší. To je také (kromě výše zmíněného pohřbení solidarity) důsledek ideologického přístupu k migraci - přehlížení utrpení, které (ideologická) podpora migrace způsobuje, přehlížení, že pro zisky z "obchodu s humanitou" - zisky pašeráků (které jsou investované zpět do terorismu - zpět do rozvratu dalších potenciálně zdrojových zemí migrace), že pro tyto zisky pašeráků se v moři utopí mnoho lidí... Ideologický přístup k migraci - tedy "humanita" - je krysařovou píšťalkou v Hameln...

Ještě bych odpověděl na Váš předchozí diskusní příspěvek, pane Poláčku.

V čem tedy spatřuji tu předchozí solidaritu s uprchlíky - tu solidaritu předtím, než ji (podle mého názoru) pohřbil ideologický postoj k migraci. Pokud se v minulosti někde ve světě stalo nějaké neštěstí, nevzpomínám si, že by se (například v ČR) zvedala nějaká vlna odporu proti solidaritě s těmi, které to neštěstí postihlo. Ať už to byla třeba občanská válka v Řecku (po 2. světové válce), nebo občanská válka v Jugoslávii, uprchlíci zde byli přijímáni. Bosenští muslimové měli naše sympatie - osobně si pamatuji na dvě Češky, které jsem kdysi znal a které právě z důvodu těchto sympatií konvertovaly k islámu. Nikdo je za to nekritizoval, chodily tehdy po Praze v muslimských šátcích a neměly nejmenší problémy. Žadná "pozitivní role vlád", které by "nařídily vstřícnost a solidaritu" nebyla kupodivu:-):-) vůbec potřeba. Žádná pozitivní role vlád, které by pro své občany nalézaly univerzálně platné mravní normy...

Pane Nusharte, o problémech spojených s migrací se jaksi všeobecně ví.

Váš přístup je ovšem takový: protože se na migraci nabalují negativní jevy jako je pašeráctví, tak pro jistotu už nebudeme pomáhat vůbec nikomu!

Určování univerzálně platných mravních norem vládou - to je vlastně popis náboženského (či ideologického) státu. V demokracii je s tím ale problém, protože ne vždy z voleb vzejde vláda, která by například prosazovala "stát katolický" (který by se líbil některým katolíkům), nebo "stát humanistický" (který by se líbil některým humanistům - například těm podporovatelům neřízené migrace). Měla by tedy, pane Poláčku, po každých demokratických volbách vzniknout občanská válka, aby si každý prosadil ten svůj stát?

Z těchto důvodů jsem zastáncem státu sekulárního - státu nezávislého na náboženství nebo na ideologiích, které by v něm určovaly ty mravní normy.

Přesto však nějaké mravní normy evidentně potřebujeme - bez nich společnost existovat nemůže. Tyto mravní normy ale nemůže určovat nějaká samozvaná vládnoucí třída, mravní normy musí vznikat ze společenského konsensu - jinými slovy tedy vyrůstají jaksi samovolně z kultury. Pokud se proti tomuto procesu postaví domýšlivá moc, která chce své mravní normy společnosti vnucovat, máme zde kulturní válku.

"O problémech (spojených s pomáháním) se ví [proto můžeme být úplně klidní], ale pomáhat [zapojit se do byznysu pašeráků a tím rozvracet další potenciální zdrojové země migrace] se musí!" (Kdo by proti tomu snad měl nějaké výhrady, ten je xenofobním monstrem.)

To je, pane Poláčku, taková ilustrace toho, jak pohřbít solidaritu a jak rozdělit společnost na "intelektuální kavárnu" (o problémech se ví, ale pomáhat se musí) a "venkovskou hospodu" (populismu podléhající plebejské nespokojené davy xenofobních monster).

Vidíme, že rozhodující roli zde hraje "právo interpretovat skutečnost [interpretovat ji samozřejmě po svém]".

Rozšíření internetu tedy v podstatě způsobilo, že v tomto "právu interpretovat skutečnost" jsme si teď do značné míry všichni rovni (záměr vládnoucí moci ovládat "tisk a televizi", aby skutečnost mohla být interpretována v souladu se zájmem této moci, by v prostředí internetu byl neúčinný), proto "je třeba" tuto rovnost zrušit a internet cenzurovat. To může udělat jen ten, kdo k tomu má prostředky - ten, kdo má reálnou moc to udělat (v Číně a v Rusku je to vládnoucí moc, v západní kultuře jsou to firmy typu Google, Apple či Amazon).

Zdá se tedy, že musí dojít ke spojení levice s korporátním kapitálem:-):-):-)

Levice si tu možná bere příklad z Fausta...

Jenže, pane Nusharte, ta rozhodnutí vlády respetkive parlamentu (například o zákazu trestu smrti) jsou právě součástí tvorby onoho společenského konsensu. Tento "společenský konsens" není nějaká fixní, mrtvá veličina, nýbrž se stále vyvíjí.

Pozitivní úlohou vlády (a jiných institucí) je být v této tvorbě neustále o krok napřed před - obvykle konzervativní, ne-li přímo zpátečnickou - většinovou společností.

Vláda samozřejmě nemůže být před touto většinou napřed příliš daleko; protože jinak by její normy a nařízení touto většinou vůbec nebyly přijaty. Ale jak řečeno: nejenže smí být o ten jeden krok dopředu, ale dokonce právě toto patří k jejím předním povinnostem.

Ano, souhlasím, pane Poláčku, že společenský konsensus není nijak zafixovaný v čase, stále se vyvíjí a rozhodnutí vlády a parlamentu jsou (v parlamentní demokracii zcela bezpochyby) součástí tohoto vývoje.

Není mi však jasné, odkud přesně berete Vaše přesvědčení, že společnost je obvykle (v porovnání s vládou) konzervativní či zpátečnická a vláda je tedy v porovnání se společností "vpředu". V demokratické společnosti je přece vláda tvořena na základě výsledku voleb a výsledek voleb by tedy jaksi měl odrážet názorové rozložení ve společnosti...

Na základě výsledku demokratických voleb tedy může vzniknout jak vláda progresivistická, tak vláda konzervativní. Kdo bude v dané chvíli "vpředu" (zda společnost či vláda) není dopředu nijak jasné, mohou přece nastat oba případy.

Uvedený způsob uvažování ovšem mlčky předpokládá, že existuje směr "odzadu - dopředu", který se netýká (jak bychom tak nějak očekávali) například vědy a techniky, ale týká se netypicky mravních norem.

Pokud by tento směr pouze naznačoval plynutí času od minulosti do budoucnosti, nepředstavovalo by to žádný problém, šlo by o trivialitu. Pokud ovšem tomuto směru přiřadíme nějaké mravní hodnoty (tedy ve směru ubíhajího času budou mravní hodnoty stoupat či klesat) už to problém představuje - platnost takového tvrzení nemůžeme nejspíše opřít o důkazy, nýbrž jen o představu: Kde by například na této škále vzrůstajících mravních hodnot ležely mravní hodnoty islámu? Byly by "vpředu", nebo "vzadu"?

POKROK A "POKROK"

("kultura bezohlednosti")

"... Amálka krátce po natáčení zemřela. Tehdy pro ni nemohli udělat nic, o pět let později první české děti podstupují experimentální léčbu Zolgensmou, která jim prodlužuje věk dožití a zmírňuje postup nemoci. NEBÝT TOHO, ŽE SE TYTO DĚTI RODÍ a „ukončit jejich trápení“ alespoň prozatím legálně nejde, NEEXISTOVAL BY ani s tím související POKROK..."

Progresivní levice se tedy, pane Poláčku, evidentně nehlásí k pokroku, nýbrž k "pokroku" - všem podobným Amálkám by totiž nejraději naordinovala "eutanazii" - tedy usmrcení, samozřejmě usmrcení bez souhlasu těch samotných dětí...

(viz "nejvlivnější filozof dneška..."

https://www.lidovky.cz/relax/veda/peter-singer-nemluvme-jen-o-abstraktnich-teoriich-udelejme-neco-konkretniho.A150818_200451_ln_veda_ELE)

Za podporou "eutanazie" a prosazování "práva rozhodovat o svém životě" by prostě mohl být jednoduchý ekonomický kalkul: "nejde to ufinancovat", takže "chráníme důstojnost pacienta", že... (progresivistické pokrytectví).

Link na rozhovor s Peterem Singerem (v mém předchozím příspěvku) funguje - ale jen bez té závorky na konci.

PM
February 21, 2021 v 22.28
Jde o neznalost principů demokratického smýšlení

Panující bezútěšná sebestřednost společenské většiny, která znemožňuje zvládat krizové situace není normou dnes spadlou z nebe, ale normou danou zakořeněným pocitem - panující systém je stát a kde je stát tam není svoboda.

V zažité demokracii jde sympatické heslo anarchistické menšiny.

Zde jde o nemilý doklad politické nezralosti většiny ...bych dodal.

+ Další komentáře