Zatímco se mluví o „otevírání“, zdravotníci melou z posledního. A výhled je zlý
Jan KašpárekČeská republika si koleduje o kolaps zdravotnictví. Politici řeší krizi vyvolanou sporným vyhlášením nouzového stavu, ale covid-19 na ně nečeká. Nemocniční kapacity se plní a epidemické křivky jsou na vzestupu. Co teď?
Zatímco část českých politiků i veřejnosti horuje pro rozvolnění protiepidemických opatření, zdravotníci dřou na hranici lidských sil. Z centrálního přehledu kapacit lůžkové péče ministerstva zdravotnictví vyplývá, že na jednotkách intenzivní péče a ARO zbývá celorepublikově čtrnáct procent míst, takzvaně covidových přesně 149. Zhruba jednou tolik přidávají „reprofilizované kapacity“, tedy původně jiná oddělení přetvořená k péči o pacienty s covid-19.
Ze tří čtvrtin jsou plná i standardní lůžka s přívodem kyslíku. Očekává se přitom, že pacientů ještě přibude. Počet lidí s nově zjištěnou nákazou SARS-Cov-2 stoupá v týdenním mediánu k devíti tisícům za den.
Úterní přírůstek, zhruba 12,5 tisíce, je nejvyšší od 6. ledna. Větší pokles je nyní značně nepravděpodobný. Reprodukční číslo nákazy je nad jedničkou a roste i podíl nových, nakažlivějších variant viru: „britské“ B.1.1.7 i „naší“ B.1.258.
„Systém jako celek se blíží limitům,“ shrnul na středeční tiskové konferenci ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO). Nemocnice evidují přes 6100 pacientů s covid-19, z toho asi 1200 v intenzivní péči. Reálně je situace zřejmě horší, hospitalizovaní jsou v příčinné souvislosti s virem i lidé evidovaní jako již covid-negativní. Celková zátěž zdravotnického systému je v aktuální vlně vyšší než na podzim.
Systém drží jen díky extrémnímu vypětí personálu, nasazení dobrovolníků i vojáků, odložení neakutní péče a převozům pacientů do regionů, kde ještě zbývají kapacity. Místně jsou rezervy na nule, případně u nuly stagnují. To se netýká jen uzavřených okresů Chebska, Sokolovska a Trutnovska, ale například celého Plzeňského kraje.
„Nemocnice v kraji už nemají kapacitu přijímat další covid-19 pozitivní nemocné. Všichni noví pacienti jsou převáženi do jiných nemocnic v zemi, primárně do [pražské] nemocnice Motol. V této souvislosti omezují další běžnou péči. Zdravotnictví v našem kraji už nedokáže všem nemocným poskytnout adekvátní péči,“ uvedla ve středu hejtmanka Ilona Mauritzová (ODS).
Praha, jež disponuje na Českou republiku velikými kapacitami v podobě šesti fakultních nemocnic a vykrývala chybějící kapacity zdaleka nejen Plzeňska, je sama na hraně. Podle centrálních údajů ministerstva zdravotnictví zdejší JIP a ARO měly ve středu volné jen každé dvacáté místo z necelého tisíce. Přímo covidových lůžek intenzivní péče zbývalo pět.
Dochází vše
Blatný nevyloučil další uzávěry okresů. „Pokud nezabráníme přenosu, bude situace [jako v nejhůře zasažených okresech] stejná v celé zemi,“ konstatoval. Zvažuje prý nařízení práce medikům či ambulantnímu personálu.
Lékaři z ambulancí před povoláním na JIP či ARO varují. Uznávají vážnost situace, ale zdůrazňují, že sami brání nemocnice před zahlcením svým působením tam, kde teď jsou. Mnoho z nich je v důchodovém věku, ale jen necelá polovina dostala očkování, případně může počítat s dílčí imunitou z prodělaného covid-19.
Síly se loví, kde se dá. Zdravotníci dělají maximum: řada z nich ale covid má či bojuje s jeho následky. Prezident České lékařské komory Milan Kubek nedávno uvedl, že přes padesát příslušníků zdravotnického personálu nemoci podlehlo, z toho čtyřiadvacet lékařů.
V krajním případě, tedy poklesu celorepublikových kapacit JIP a ARO pod deset procent, je ministr Blatný ochoten žádat o zahraniční pomoc. Po ní setrvale volá Karlovarský kraj, odkud se pacienti převážejí na až absurdně vzdálená místa, přestože hned za hranicemi čeká poněkud méně zasažené Německo. Kam se budou pacienti v případě vládní žádosti o mezinárodní podporu vozit, není jisté.
plicní léčebna v Babicích nad Svitavou,
https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/559-ldn-bilovice
je naprosto zřejmé, že máme kapacit spoustu.
Po třicet let nám komentátoři masmédií připomínají "domácí úkoly" tu z pera OECD, tu z jiných "hodnocení" ekonomických institucí, a vždy spílají resortu zdravotnictví, že kapacity akutní lůžkové péče nesnižuje dost rychle.
Mediálně propagované osobnosti hovoří o zdravotnictví jako o "černé díře na peníze", požadovány jsou "reformy" rušením nemocnic. Již si nepamatujeme spor o brněnskou Úrazovku? Již je mimo naši paměť výrok na téma "síť nemocnic vznikla za Rakouska tak hustá proto, že se nemocní vozili na zvířaty tažených povozech"? (Pro zapomětlivé, tehdy se tvrdilo, že v Jeseníkách se ze tří okresních šipitálů /Šumperk, Bruntál, Jeseník/ uživí jen dva. Takže přažští chytráci, pro které změna spádové nemocnice znamená několik stanic metra, ordinovali sanitkám zimní jízdy buď přes Ramzovské, a nebo přes Červenohorské sedlo, podle toho, který ze tří špitálů by padnul.) Již si nepamatujeme dobu, kdy nižší než osmdesátiprocentní obsazenost lůžek byla důvodem k vyhazovu ředitelů nemocnic, a zejména ke snižování naslouvaného ročního objemu péče proplácené pojišťovnami?
Již si nepamatujeme, když, zcela mimo nějakou epidemii, byl novelou zákoníku práce zrušen roční limit přesčasové práce ve zdravotnictví? Protože proč by se měl na zdravotnický personál vůbec nějaký zákoník práce vztahovat, když mají tu svou přísahu, že...? Proč usilovat o vyšší počty kvalifikovaného personálu, když lze více ždímat ten stávající...
Po třicet let zde platí, že média periodicky otiskonou stezky některé stavovské organizace upozorňující na vysoký průměrný věk jejich členů. Bude (mimo Prahu) málo ... Pediatrů. Gynekologů. Psychiatrů. Praktiků. Praktických stomatologů. Sester. Porodních asistentek. Učitelů a učitelek ZŠ. Školních psychologů... A pak se táž média k problému již nikdy nevrátí. Nikdy nevezmou za slovo důležitého byrokrata z Prahy, který měl v předchozí reportáži poslední slovo a vyvracel obavy oné stavovské organizace s tím, že ministerstvo vše již dávno řeší.
Takže žádný vysoký věk zdravotníků či učitelů tu již třicet let "není". Všech je dost, a lůžek nadbytek. Plýtvání, černá díra. Škrtat. Rušit. Jako tu léčebnu v krásném údolá Svitavy.
Pokud média nezačnou s pádnými otázkami obvolávat ty, kdo takto po léta hovořili, a komu po léta dávali výhradní prostor bez oponentury, pokud nebudou hnát k odpovědnosti vlastní komentátory či externí ekonomické "experty", kteří realitu takto vykreslovali, proč by měli čtenáři, diváci a posluchači dnes čemukoli věřit?