Zatímco se mluví o „otevírání“, zdravotníci melou z posledního. A výhled je zlý

Jan Kašpárek

Česká republika si koleduje o kolaps zdravotnictví. Politici řeší krizi vyvolanou sporným vyhlášením nouzového stavu, ale covid-19 na ně nečeká. Nemocniční kapacity se plní a epidemické křivky jsou na vzestupu. Co teď?

„Zdravotnictví v našem kraji už nedokáže všem nemocným poskytnout adekvátní péči,“ uvedla ve středu plzeňská hejtmanka Ilona Mauritzová (ODS). Foto FB Letecký den CHEB
„Zdravotnictví v našem kraji už nedokáže všem nemocným poskytnout adekvátní péči,“ uvedla ve středu plzeňská hejtmanka Ilona Mauritzová (ODS). Foto FB Letecký den CHEB

Zatímco část českých politiků i veřejnosti horuje pro rozvolnění protiepidemických opatření, zdravotníci dřou na hranici lidských sil. Z centrálního přehledu kapacit lůžkové péče ministerstva zdravotnictví vyplývá, že na jednotkách intenzivní péče a ARO zbývá celorepublikově čtrnáct procent míst, takzvaně covidových přesně 149. Zhruba jednou tolik přidávají „reprofilizované kapacity“, tedy původně jiná oddělení přetvořená k péči o pacienty s covid-19.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Ze tří čtvrtin jsou plná i standardní lůžka s přívodem kyslíku. Očekává se přitom, že pacientů ještě přibude. Počet lidí s nově zjištěnou nákazou SARS-Cov-2 stoupá v týdenním mediánu k devíti tisícům za den.

Úterní přírůstek, zhruba 12,5 tisíce, je nejvyšší od 6. ledna. Větší pokles je nyní značně nepravděpodobný. Reprodukční číslo nákazy je nad jedničkou a roste i podíl nových, nakažlivějších variant viru: „britské“ B.1.1.7 i „naší“ B.1.258.

„Systém jako celek se blíží limitům,“ shrnul na středeční tiskové konferenci ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO). Nemocnice evidují přes 6100 pacientů s covid-19, z toho asi 1200 v intenzivní péči. Reálně je situace zřejmě horší, hospitalizovaní jsou v příčinné souvislosti s virem i lidé evidovaní jako již covid-negativní. Celková zátěž zdravotnického systému je v aktuální vlně vyšší než na podzim.

Systém drží jen díky extrémnímu vypětí personálu, nasazení dobrovolníků i vojáků, odložení neakutní péče a převozům pacientů do regionů, kde ještě zbývají kapacity. Místně jsou rezervy na nule, případně u nuly stagnují. To se netýká jen uzavřených okresů Chebska, Sokolovska a Trutnovska, ale například celého Plzeňského kraje.

„Nemocnice v kraji už nemají kapacitu přijímat další covid-19 pozitivní nemocné. Všichni noví pacienti jsou převáženi do jiných nemocnic v zemi, primárně do [pražské] nemocnice Motol. V této souvislosti omezují další běžnou péči. Zdravotnictví v našem kraji už nedokáže všem nemocným poskytnout adekvátní péči,“ uvedla ve středu hejtmanka Ilona Mauritzová (ODS).

Praha, jež disponuje na Českou republiku velikými kapacitami v podobě šesti fakultních nemocnic a vykrývala chybějící kapacity zdaleka nejen Plzeňska, je sama na hraně. Podle centrálních údajů ministerstva zdravotnictví zdejší JIP a ARO měly ve středu volné jen každé dvacáté místo z necelého tisíce. Přímo covidových lůžek intenzivní péče zbývalo pět.

Dochází vše

Blatný nevyloučil další uzávěry okresů. „Pokud nezabráníme přenosu, bude situace [jako v nejhůře zasažených okresech] stejná v celé zemi,“ konstatoval. Zvažuje prý nařízení práce medikům či ambulantnímu personálu.

Lékaři z ambulancí před povoláním na JIP či ARO varují. Uznávají vážnost situace, ale zdůrazňují, že sami brání nemocnice před zahlcením svým působením tam, kde teď jsou. Mnoho z nich je v důchodovém věku, ale jen necelá polovina dostala očkování, případně může počítat s dílčí imunitou z prodělaného covid-19.

Síly se loví, kde se dá. Zdravotníci dělají maximum: řada z nich ale covid má či bojuje s jeho následky. Prezident České lékařské komory Milan Kubek nedávno uvedl, že přes padesát příslušníků zdravotnického personálu nemoci podlehlo, z toho čtyřiadvacet lékařů.

V krajním případě, tedy poklesu celorepublikových kapacit JIP a ARO pod deset procent, je ministr Blatný ochoten žádat o zahraniční pomoc. Po ní setrvale volá Karlovarský kraj, odkud se pacienti převážejí na až absurdně vzdálená místa, přestože hned za hranicemi čeká poněkud méně zasažené Německo. Kam se budou pacienti v případě vládní žádosti o mezinárodní podporu vozit, není jisté.

Premiér Andrej Babiš (ANO) po jednání Visegrádské čtyřky řekl, že příslib nemocničních kapacit dostal od Polska a Maďarska, přestože prvá země se sama teprve vzpamatovává z ničivé epidemické vlny. Pomoc bychom nedostali poprvé, zahraniční partneři nás podpořili již na podzim.

Pokud zavoláme znovu, nebudeme sami. V úterý požádali Evropskou unii o deset lékařů a pětadvacet sester Slováci. Při polovičním počtu obyvatel mají v nemocnicích asi 3800 covidových pacientů.

Valivý kolaps

Vážnost situace potvrdil i ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek na zdravotnickém výboru Poslanecké sněmovny. Britská varianta SARS-Cov-2 je podle něj zjevným nebezpečím již teď, v asi měsíčním výhledu může ale ještě narůst spolu s tím, jak poroste podíl B.1.1.7 na celkovém výskytu viru.

Takový, při stávajícím směřování stěží odvratitelný vývoj, kvůli vyšší nakažlivosti dále zrychlí epidemickou dynamiku, míru reprodukce a v důsledku i počet vážných případů a úmrtí. Trend nyní směřuje k navýšení reprodukčního čísla epidemie k 1,3 až 1,4 ze stávajících asi 1,1.

V nejhůře zkoušených regionech se nové mutace podle Duška zachycují v až osmdesáti procentech zkoumaných vzorků. Celková situace kritických okresů je, statisticky řečeno, asi dvaapůlkrát horší než jinde. Hrozí však, že zbytek republiky rozdíl dorovná. „Nikoho není možné obviňovat, že se nám tady rozšířila mutace, ale není možné jí jít vstříc,“ zdůraznil Dušek.

I podle ředitele statistiků hrozí vyčerpání kapacit intenzivní péče. U pěti hlavně západnějších krajů do konce února, v dalších třech krajích příští měsíc.

Potenciální problém představuje plný průnik B.1.1.7 na Moravu, s níž se počítá coby poslední zálohou nemocničních kapacit. „Mám pocit, že je tendence nebrat to tak vážně [jak by se mělo], možná jsem k tomu v minulosti přispěl i já. Ale naladění máte jiné, když na JIP leží padesát pacientů, a jiné, když jich tam leží 1500,“ dodal Dušek.

Jeho varování jsou věcná. Problém tkví v tom, že bez ohledu na budoucí akce bude část již nyní nakažených potřebovat odbornou i intenzivní pomoc, někteří z nich i přes snahu nemocnic zemřou. Podle Duška se v posledních dvou týdnech nakazilo asi šestnáct tisíc seniorů, z nichž čistě statisticky až pět tisíc bude potřebovat nemocniční pomoc.

Metodika pamatuje i na možnou „léčbu na chodbách“

Systém pravděpodobně směřuje do bodu zahlcení. Neznamená to jeden zlomový moment, kdy se vše spektakulárně zhroutí, spíše stále větší omezování dostupnosti péče. Čím horší toto omezení bude, tím větší budou i rizika pro pacienty s těžkým covid-19. Blatný předeslal: „Připravujeme nemocnice na zahájení fungování v systému nedostatku vzácných zdrojů.“

Jde se o terminus technicus popisující prioritizaci pacientů a jejich třídění, odvozené z francouzštiny jako takzvaná triáž. V jisté míře probíhá běžně, když je zapotřebí určit pořadí akutní péče.

V extrémnějších podmínkách, například při náhlých katastrofách, kdy se obvykle dostupné zdroje stanou na daném místě velmi vzácnými, mohou třídicí parametry fungovat i velmi jednoduše. Základním principem je snaha jednat při nedostatku zdrojů, přístrojů, míst a lidských sil tak, aby se zachránilo co nejvíce životů.

Při pandemii se prioritizační metody zaměřují na intenzivní péči. „Žádná z rozhodnutí v situacích nutné alokace takzvaných vzácných zdrojů nesmí být nahodilá a vždy musí reflektovat odborný, právní a etický rámec při řešení individuálních klinických situací,“ shrnuje hlavní východisko patřičný dokument České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (ČSARIM) schválený během podzimní vlny covid-19.

V češtině je dostupný i klinicko-etické doporučení z Německa, poněkud přímočařeji argumentované se zřejmým důrazem na etické aspekty rozhodování. Úhelným kamenem všech podobných metodik je obtížná snaha sladit klinické aspekty s morální i právní odpovědností lékaře.

Vulgární interpretace triáže skloňovaná občas na jaře v prostředí sociálních sítí říkala, že se při nedostatku zdrojů zkrátka nechají zemřít staří pacienti. Není to pravda.

Hlavní roli hraje momentální dostupnost jednotlivých možností léčby a pečlivé zhodnocení prognózy každého nemocného. Ze stanoviska ČSARIM vyplývá, že příjem pacientů se řídí medicínskou účelností, zakazuje se při něm veškerá diskriminace a určuje rovnost nemocných s covid-19 a jinou diagnózou.

V textu se přímo uvádí: „Ukončení léčby, pro kterou je pacient aktuálně indikován, s cílem získání zdroje pro pacienta s příznivější prognózou, není přípustné.“ Ukončení intenzivní péče se tedy musí odvíjet od toho, že přestala být účelná — ať již z dobrého, či špatného důvodu. Nejhorší možnou variantu, u níž zdůrazněme, že snad nenastane, shrnuje právní část stanoviska.

„Pokud by došlo k naplnění kapacit, dříve přijatým pacientům bude nadále poskytována stejná péče, je-li to objektivně možné. Nově přijatým pacientům bude poskytována indikovaná péče na objektivně možné úrovni (např. již nikoli na specializovaném lůžku JIP/ARO, ale na alternativním lůžku zřízeném na jiném oddělení nebo v extrémním případě v jiném prostoru kupříkladu na chodbě, kdy péči bude poskytovat např. zdravotnický personál bez specializované způsobilosti),“ uvádí.

Nejvyšší čas na zázraky, nebo alespoň rozhodnou akci

Jak drsná situace bude a kolik lidí zahyne, záleží i na bezprostřední akci vlády, zprostředkovaně také poslanců a dalších odpovědných míst. Mezi menší částí občanské společnosti se objevuje oproti obecné rozvolňovací mánii naopak volání po několikatýdenní úplné uzávěře, jež by zabránila nejhoršímu — a naopak by poprvé od podzimu snad dostala splašené epidemické křivky pod kontrolu.

Požadavek má oporu u odborníků, kteří žádají veřejnost i politiky o alespoň jedno vzepětí sil: omezení kontaktů a pohybu, státem kompenzované uzavření rizikových provozů, maximální testování a dodržování nařízených karantén. Jak řekl o krátkodobé uzávěře imunolog, ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd a člen odborné Iniciativy Sníh Václav Hořejší v DVTV: „Je to účinné opatření a čtrnáct dní bychom to určitě vydrželi. Vláda si asi myslí, že to není možné. Jediná alternativa je, že tady bude mnohem víc mrtvých.“

Jednotliví zdravotníci i celé nemocniční sítě prosí veřejnost o spolupráci a maximální opatrnost. Co se ale stane, nikdo neví. Vzhledem k politickému chaosu, který vypukl po nedávném neprodloužení a následném právně sporném prodloužení nouzového stavu, je situace nevyzpytatelná a zdá se, že k jakémukoli účinnému centrálnímu opatření chybí na všech stranách politická vůle.

„Plošná opatření nefungují, pokud nejsou dodržována. Myslíme, že řešením je uvědomělý přístup každého z nás namísto dalších plošných restrikcí. Jednáme s expertními skupinami, opozicí i Poslaneckou sněmovnou o tom, jakým způsobem dosáhnout stabilizace bez dalších restriktivních opatření. Jedinou možností je spolehnout se na to, že lidé, kteří mohou o sobě rozhodovat, se rozhodnou správně,“ řekl ve středu ministr zdravotnictví.

Stát zřejmě na řešení krize v podstatě rezignoval a bude se snažit hlavně o udržení nemocničního systému v alespoň nějak funkčním stavu. Je to krajně neodpovědně a riskantní rozhodnutí, které bude stát tisíce možná desetitisíce životů.

Před vánočními svátky, které vinou absentující vládní strategie, obecné únavy z restrikcí a jako obvykle zpozdilé reakce vybudily lednovou vlnu epidemie, jsme psali: „Improvizovat neumíme, ale zase jsme to riskli. Nejnebezpečnější část roku začíná“. Nyní bychom to mohli zopakovat slovo od slova.

Je další rok a chtělo by se věřit, že Česká republika dojde skrze setrvalé zmítání v epidemické bažině nějakého poučení a konečně začne řešit situaci na základě dat a zcela srozumitelných odborných doporučení a závěrů. Mrtvých je strašně moc a bohužel jich v každém případě ještě nemálo přibude.

Zdá se, že naší jedinou šancí by nyní mohlo být státnické vystoupení společenských autorit, které by přiměly politickou scénu přijmout krátkodobou přísnou uzávěru a převážnou většinu společnosti k tomu, aby ji akceptovala. Naše tragédie ale spočívá nyní i v tom, že dovolávat se rozumu v současné české realitě zní takřka jako volání po zázraku.

Diskuse
February 18, 2021 v 13.15
Dokud bude chátrat

plicní léčebna v Babicích nad Svitavou,

https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/559-ldn-bilovice

je naprosto zřejmé, že máme kapacit spoustu.

Po třicet let nám komentátoři masmédií připomínají "domácí úkoly" tu z pera OECD, tu z jiných "hodnocení" ekonomických institucí, a vždy spílají resortu zdravotnictví, že kapacity akutní lůžkové péče nesnižuje dost rychle.

Mediálně propagované osobnosti hovoří o zdravotnictví jako o "černé díře na peníze", požadovány jsou "reformy" rušením nemocnic. Již si nepamatujeme spor o brněnskou Úrazovku? Již je mimo naši paměť výrok na téma "síť nemocnic vznikla za Rakouska tak hustá proto, že se nemocní vozili na zvířaty tažených povozech"? (Pro zapomětlivé, tehdy se tvrdilo, že v Jeseníkách se ze tří okresních šipitálů /Šumperk, Bruntál, Jeseník/ uživí jen dva. Takže přažští chytráci, pro které změna spádové nemocnice znamená několik stanic metra, ordinovali sanitkám zimní jízdy buď přes Ramzovské, a nebo přes Červenohorské sedlo, podle toho, který ze tří špitálů by padnul.) Již si nepamatujeme dobu, kdy nižší než osmdesátiprocentní obsazenost lůžek byla důvodem k vyhazovu ředitelů nemocnic, a zejména ke snižování naslouvaného ročního objemu péče proplácené pojišťovnami?

Již si nepamatujeme, když, zcela mimo nějakou epidemii, byl novelou zákoníku práce zrušen roční limit přesčasové práce ve zdravotnictví? Protože proč by se měl na zdravotnický personál vůbec nějaký zákoník práce vztahovat, když mají tu svou přísahu, že...? Proč usilovat o vyšší počty kvalifikovaného personálu, když lze více ždímat ten stávající...

Po třicet let zde platí, že média periodicky otiskonou stezky některé stavovské organizace upozorňující na vysoký průměrný věk jejich členů. Bude (mimo Prahu) málo ... Pediatrů. Gynekologů. Psychiatrů. Praktiků. Praktických stomatologů. Sester. Porodních asistentek. Učitelů a učitelek ZŠ. Školních psychologů... A pak se táž média k problému již nikdy nevrátí. Nikdy nevezmou za slovo důležitého byrokrata z Prahy, který měl v předchozí reportáži poslední slovo a vyvracel obavy oné stavovské organizace s tím, že ministerstvo vše již dávno řeší.

Takže žádný vysoký věk zdravotníků či učitelů tu již třicet let "není". Všech je dost, a lůžek nadbytek. Plýtvání, černá díra. Škrtat. Rušit. Jako tu léčebnu v krásném údolá Svitavy.

Pokud média nezačnou s pádnými otázkami obvolávat ty, kdo takto po léta hovořili, a komu po léta dávali výhradní prostor bez oponentury, pokud nebudou hnát k odpovědnosti vlastní komentátory či externí ekonomické "experty", kteří realitu takto vykreslovali, proč by měli čtenáři, diváci a posluchači dnes čemukoli věřit?