Česká republika zažívá první týden se zpřísněnými pravidly proti šíření nového koronaviru. Bez vážného důvodu se nesmí cestovat mezi okresy, je nařízeno nosit respirátor v místech s větší koncentrací lidí, nefunguje řada obchodů a služeb. Nařízení zakazují pít venku alkohol a chodit z domu po deváté večer. Populární psí výjimka ze zákazu vycházení je omezena na pět set metrů od bydliště.

Index rizika Protiepidemického systému (PES) je na devětasedmdesáti, v pátém stupni. Dodejme, že jde o poněkud bezpředmětnou informaci. Na existenci PESu se zapomnělo. Vcelku oprávněně: pro stávající situaci, pokud se nepřidá šestý stupeň znamenající úplnou uzávěru země, totiž nedostačuje.

Týdenní medián každodenních přírůstků covidu-19 je v úterý dopoledne u čtrnácti tisíc. Výše se dostal pouze jedinkrát ke konci října. V důsledku nákazy SARS-Cov-2 umírá v průměru přes 150 lidí denně. Zřejmě se příznivě promítá, že asi 190 tisíc lidí starších osmdesáti let už dostalo alespoň jednu očkovací dávku proti viru. Plně je očkováno zhruba čtvrt milionu Čechů. Oficiální výčet obětí epidemie se ale blíží 21 tisícům, reálná nadměrná úmrtnost i v přímé souvislosti s koronavirem bude ještě vyšší.

Nemocniční systém stále pracuje na doraz. Z centrální evidence ministerstva zdravotnictví vyplývá, že na ARO a JIP zbývá asi patnáct procent kapacit. Regionálně, například v Pardubickém a Plzeňském kraji, jsou rezervy nulové. Pořád se spoléhá na vypětí zdravotníků, pomoc armády a převoz pacientů do méně zahlcených zařízení. Konečně si necháme pomoci od Německa, vláda navíc vyprosila dodávky vakcín z Francie či Izraele.

Stále platí, že poněkud méně zasažen je východ republiky. Rozdíl v nových záchytech covidu-19 na počet obyvatel je napříč zemí dvoj- až trojnásobný. Jak dříve předeslal ředitel zdravotnických statistiků Ladislav Dušek, pokud vydáme viru v plen i Moravu, přijdeme o poslední rezervy. Z mapového zobrazení epidemie bohužel vidíme, že navzdory někdejším (zpozdilým) uzávěrám Chebska, Sokolovska a Trutnovska nákaza postupně pokrývá i okolí bývalých ohnisek.

Nemocnice k pondělnímu večeru hlásily přes 7700 pacientů s covidem-19, z toho 1568 v těžkém stavu či v intenzivní péči. Zvláště počet vážně nemocných je nejvyšší za celou pandemii, během podzimní vlny se zastavil na 1200. Nad tisícem se s výjimkou krátkého výkyvu drží od začátku roku. Celkový počet hospitalizovaných se sice zdá relativně nižší než na podzim, nutno však zopakovat, že statistika je podhodnocena o ty, kteří v nemocnici kvůli covidu-19 leží, už ale nikoli jako aktivní případy nákazy.

Otázkou není, zda lockdown, ale jak

Pokud jsme poslední měsíc setrvale a s rostoucí důrazností varovali, že je pověstných za pět minut dvanáct, nyní dvanáctá minula. Nelze říci, že hrozí katastrofa, protože v ní jsme. Vrhlo nás tam několik povážlivých selhání, jež zákonitě vedla k epidemické vlně po Vánocích, spolu s následným lavírováním uprostřed zuřícího požáru.

Přestože existují odborná doporučení k razantnímu postupu proti novým, nakažlivějším variantám SARS-Cov-2, Česká republika během rozhodujících chvil nedělala nic — maximálně se přela o prodlužování nouzového stavu. Restrikce zavedené koncem prosince mezitím nebrzdila epidemii, ale jen takříkajíc zpomalovala zrychlování. Na vině je hlavně vyšší zastoupení infekčnějších mutací a související nárůst základního reprodukčního čísla nákazy.

Teď se hraje o konkrétní rozměr katastrofy a její řešení. Tedy o to, kolik zemře lidí, jaké budou škody na zdraví i ekonomice, jak dlouho se budeme vracet do normálnějšího stavu. Jak uvádějí experti napříč obory, nezbytným cílem je stlačení počtu nově nakažených alespoň pod tisíc denně. Tam jsme naposledy byli v první polovině září.

Jak před časem psalo Centrum pro modelování biologických a společenských procesů (BISOP), „prvním krokem je krátkodobé snížení kontaktů, nepopulárně nazývané lockdown, následované nekompromisním udržováním epidemie na snížené úrovni.“