Česká republika zažívá první týden se zpřísněnými pravidly proti šíření nového koronaviru. Bez vážného důvodu se nesmí cestovat mezi okresy, je nařízeno nosit respirátor v místech s větší koncentrací lidí, nefunguje řada obchodů a služeb. Nařízení zakazují pít venku alkohol a chodit z domu po deváté večer. Populární psí výjimka ze zákazu vycházení je omezena na pět set metrů od bydliště.

Index rizika Protiepidemického systému (PES) je na devětasedmdesáti, v pátém stupni. Dodejme, že jde o poněkud bezpředmětnou informaci. Na existenci PESu se zapomnělo. Vcelku oprávněně: pro stávající situaci, pokud se nepřidá šestý stupeň znamenající úplnou uzávěru země, totiž nedostačuje.

Týdenní medián každodenních přírůstků covidu-19 je v úterý dopoledne u čtrnácti tisíc. Výše se dostal pouze jedinkrát ke konci října. V důsledku nákazy SARS-Cov-2 umírá v průměru přes 150 lidí denně. Zřejmě se příznivě promítá, že asi 190 tisíc lidí starších osmdesáti let už dostalo alespoň jednu očkovací dávku proti viru. Plně je očkováno zhruba čtvrt milionu Čechů. Oficiální výčet obětí epidemie se ale blíží 21 tisícům, reálná nadměrná úmrtnost i v přímé souvislosti s koronavirem bude ještě vyšší.

Nemocniční systém stále pracuje na doraz. Z centrální evidence ministerstva zdravotnictví vyplývá, že na ARO a JIP zbývá asi patnáct procent kapacit. Regionálně, například v Pardubickém a Plzeňském kraji, jsou rezervy nulové. Pořád se spoléhá na vypětí zdravotníků, pomoc armády a převoz pacientů do méně zahlcených zařízení. Konečně si necháme pomoci od Německa, vláda navíc vyprosila dodávky vakcín z Francie či Izraele.

Stále platí, že poněkud méně zasažen je východ republiky. Rozdíl v nových záchytech covidu-19 na počet obyvatel je napříč zemí dvoj- až trojnásobný. Jak dříve předeslal ředitel zdravotnických statistiků Ladislav Dušek, pokud vydáme viru v plen i Moravu, přijdeme o poslední rezervy. Z mapového zobrazení epidemie bohužel vidíme, že navzdory někdejším (zpozdilým) uzávěrám Chebska, Sokolovska a Trutnovska nákaza postupně pokrývá i okolí bývalých ohnisek.

Nemocnice k pondělnímu večeru hlásily přes 7700 pacientů s covidem-19, z toho 1568 v těžkém stavu či v intenzivní péči. Zvláště počet vážně nemocných je nejvyšší za celou pandemii, během podzimní vlny se zastavil na 1200. Nad tisícem se s výjimkou krátkého výkyvu drží od začátku roku. Celkový počet hospitalizovaných se sice zdá relativně nižší než na podzim, nutno však zopakovat, že statistika je podhodnocena o ty, kteří v nemocnici kvůli covidu-19 leží, už ale nikoli jako aktivní případy nákazy.

Otázkou není, zda lockdown, ale jak

Pokud jsme poslední měsíc setrvale a s rostoucí důrazností varovali, že je pověstných za pět minut dvanáct, nyní dvanáctá minula. Nelze říci, že hrozí katastrofa, protože v ní jsme. Vrhlo nás tam několik povážlivých selhání, jež zákonitě vedla k epidemické vlně po Vánocích, spolu s následným lavírováním uprostřed zuřícího požáru.

Přestože existují odborná doporučení k razantnímu postupu proti novým, nakažlivějším variantám SARS-Cov-2, Česká republika během rozhodujících chvil nedělala nic — maximálně se přela o prodlužování nouzového stavu. Restrikce zavedené koncem prosince mezitím nebrzdila epidemii, ale jen takříkajíc zpomalovala zrychlování. Na vině je hlavně vyšší zastoupení infekčnějších mutací a související nárůst základního reprodukčního čísla nákazy.

Teď se hraje o konkrétní rozměr katastrofy a její řešení. Tedy o to, kolik zemře lidí, jaké budou škody na zdraví i ekonomice, jak dlouho se budeme vracet do normálnějšího stavu. Jak uvádějí experti napříč obory, nezbytným cílem je stlačení počtu nově nakažených alespoň pod tisíc denně. Tam jsme naposledy byli v první polovině září.

Jak před časem psalo Centrum pro modelování biologických a společenských procesů (BISOP), „prvním krokem je krátkodobé snížení kontaktů, nepopulárně nazývané lockdown, následované nekompromisním udržováním epidemie na snížené úrovni.“

Několikatýdenní vzepětí zbytků společenských sil k razantnímu omezení kontaktů má posloužit jako krátkodobě náročný, ale v širším rámci osvobozující krok s potenciálem zachránit množství životů. „Nedostatečná a pozdě přijatá protiepidemická omezení jsou dlouhodobě nejdražší, protože vedou pouze k pomalému zhoršování situace. Rychlý řez je lepší než pomalé utrpení jak pro lékaře, tak pro pacienta,“ dodávali autoři nedávné expertní výzvy.

Uzávěra z logiky věci nemůže zahrnovat jen další restrikce volnočasových aktivit — zde již skoro není kde brát. Rozhořela se tedy debata o uzavírání ne zcela nezbytných podniků: továren, u nichž si Česká republika může dovolit několikatýdenní zastavení provozu, aniž by ihned něco zásadního došlo.

Po zastavení či omezení práce volá i Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) — diplomaticky by ale uzávěru načasovala až na Velikonoce, což je z hlediska epidemie pozdě. Přestože se někteří průmyslníci v mediálním prostoru pohoršují, označují odborníky za „pár levičáků“ a podobně, je očividné, že bez omezení práce se naše vyhlídky na potlačení epidemie citelně zhoršují.

Vyvážení rizik testováním? Vysoká a nejistá sázka

Bizarnost udržení průmyslových provozů během všeobecných omezení je natolik zjevná, že ČSSD přinesla na vládu možné omezení výroby alespoň do doby, kdy firmy začnou povinně testovat. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) konstatovala, že „pokud radikálně omezujeme mobilitu téměř ve všech oblastech života, tak z toho nemůžeme celý průmysl vynechat“.

Vládní řešení je však poněkud šalamounské: oficiálně se začne za finanční podpory státu testovat hned, byť zřejmě málo, a podniky tedy zůstanou bez provozních omezení. Volání po zabrzdění zbytné výroby zjevně nepadá na úrodnou půdu a Česká republika pokračuje v linii, kdy lze zakázat naprosto cokoli, jen ne chození do práce. Experti jsou nespokojeni.

Od středy se má začít testovat ve firmách nad 250 zaměstnanců, do poloviny března se povinnost rozšíří na provozy s padesáti a více pracovníky. Zahrnuty jsou i společnosti s patřičným počtem lidí rozprostřeným napříč různými pobočkami. Minimem bude jeden test týdně, podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (nestr. za ANO) má stačit antigenní. Celkem opatření zahrne přes dva miliony lidí. První testovací cyklus největších provozů má být hotov do dvanáctého března.

Havlíček tvrdí, že jde o „zlomovou věc“ a zapojení firem do „řešení covidové krize“. Hlavní poselství vlády však mimoděk shrnuje na Twitteru, když nové povinnosti zaměstnavatelů uvádí větou „průmysl nezastavujeme“. To je klíčová skutečnost, již nařízené testování nevymaže a pravděpodobně ani nevyváží. Kabinet Andreje Babiše (ANO) se zřejmě pod tlakem ekonomických obav i oborových organizací opět rozhodl udržet výrobu za každou cenu.

Představa, že lze rizika plynoucí z neustálého chození do práce ve velkých firmách plně vyvážit týdenními testy na přítomnost antigenu, je značně sporná. Antigenní testy se při užití ve větších asymptomatických skupinách s očekávaně nízkým výskytem viru nepokládají za příliš spolehlivé. Jejich výsledek není platný týden, ale nižší desítky hodin.

Šamanské vykuřování továrních hal

Zavedení testů nákazu z firem nevyžene, jen se zahustí síť prevence. Ta bude ale stále závislá i na ochotě přestat s leckde zavedenou ignorancí preventivních opatření. Podstatou testování je vychytání nosičů nákazy ze zkoumané populace a přetnutí infekčního řetězce. Vláda (a často i opozice) ale trpí rétorickým sklonem užívat testy jako šaman čarovné byliny: mává jimi s představou, že se virus zalekne a uteče.

Nový systém se tak do stávající situace nehodí, na místě by byl třeba před půl rokem. Není totiž tak robustní, aby se dalo hovořit o skutečném vyvážení rizik. Účinné využití antigenních testů potřebuje nanejvýš poloviční interval než ten, jejž zamýšlí vláda. Chybí důraz na další hygienická opatření i přetestování možně pozitivních přesnější metodou PCR. Takzvaně konfirmační testy jsou — i z hlediska kapacit — zvykem u antigenně pozitivních, logicky se ale hodí i opačně.

Testování místo toho doplní zpřísnění podmínek závodního stravování. Vláda je v úterý dopoledne chtěla zcela zakázat, následně ale po logických výtkách odborářů i zaměstnavatelů změnila názor. Havlíček se za zmatky omluvil.

Dohromady vzniká mix s velmi diskutabilní účinností. Podmínky se zpřísňují a kladou vyšší nároky na firmy a zaměstnance, leč efekt neznáme. Zmatek se závodními jídelnami byl příznačný. Již nyní se po pracovnících například očekává, že budou nosit respirátory, není ale zřejmá snaha jim jinde ulevit například zkrácením směn při zachování mzdy. Je nasnadě, že důvěryhodnější a pravděpodobně odpovědnější by bylo ekonomický provoz prostě zabrzdit — samozřejmě s finanční kompenzací.

Důležité dílčí úpravy

Vláda souběžně přináší několik konkrétních změn. Jednou z nich je další pokus o zvýšení náhrady příjmu v karanténě či izolaci na plný vyměřovací základ mzdy, fakticky devadesát procent hrubého výdělku. Návrh ministryně práce a sociálních věcí má platit nejméně do konce dubna. Záleží ale na posouzení parlamentem. Opatření má smysl nejen sociální, ale podle odborníků i protiepidemický: má se postavit snahám o obcházení hygienického trasování, které jsou nezřídka motivované finančně.

Mění se i nastavení izolace a karantény. Z deseti dnů se prodlužuje na čtrnáct. Vláda tak reaguje na možnost odlišného průběhu nákazy novými variantami SARS-Cov-2 v čele s „britskou“ B.1.1.7. Úprava je logická, část expertů ji žádala již delší dobu.

Maláčová avizovala, že stát přes potravinové banky, nejrůznější sociální služby a hasiče rozdistribuuje tři miliony respirátorů z hmotných rezerv. Mají se dostat ke statisícům chudších lidí, pro něž je kupovat stále nové ochranné prostředky komplikované. Společnost jako taková respirátory, zdá se, přijala, stále ale panují rezervy v praktickém užívání i čtení mnohdy falšovaných parametrů. Vláda přímo přispěla ke zmatení, když normy FFP2 a KN95 soustavně vydávala za ekvivalentní.

Uvidíme. Moc se netěšme

Navzdory všem změnám, zavádění testů ve firmách, omezení pohybu mezi okresy a nasazení desetitisíců policistů nejsme na příliš dobré cestě. Hrozí, že vlivem nakažlivějších variant viru ustrneme na stávající, nepřijatelné a stěží kontrolovatelné hladině epidemie. Další bídnou variantou je opakování chyb ze zimy, kdy vláda přistoupila k rozvolnění, aniž se nákazu podařilo dostatečně utlumit.

Zda jsou opatření dostatečná, uvidíme. Nelze vyloučit nečekaný nárůst dobrovolné disciplíny plynoucí ze zjevné závažnosti epidemického běsnění — ač něco takového zní po uplynulých měsících jako utopie. Problém je, že to, kam reálně směřujeme, uvidíme nejdříve příští týden. Protože jakákoli změna se promítne s odstupem zhruba deseti dní, ještě nějakou dobu mohou čísla růst. To platí hlavně pro „pomalejší“ počty hospitalizací a těžkých stavů.

Zdůrazněme tedy, že křivky se zřejmě o něco zvednou děj se co děj. S tím se již nic neudělá. Snad ještě horší ale je, že pokud mezitím neklesne reprodukční číslo nákazy (R) dost hluboko, zjistíme, že trčíme na tomtéž místě jako před měsícem, jen to bude místo mnohem horší a obklopené řadami nových hrobů. Nyní se R odhaduje na 1,12: sto nakažených tedy průměrně předá virus 112 dalším. Vývoj se sice predikoval i horší (v podobě růstu R na 1,2), přesto jde o číslo nebezpečné.

Jak uvádí BISOP, „abychom dostali pandemii covidu-19 pod kontrolu, potřebujeme dostat R na úroveň pod 0,7, ideálně pod loňských 0,6“. Centrum ovšem současně na základě modelací odhaduje, že „opatření schválená v pátek sníží reprodukční číslo přinejlepším na úroveň 0,75, pravděpodobně ale jen k jedné. To nebude stačit pro výrazné zlepšení situace“.

Jen částečné snížení by znamenalo, že i za tři týdny, kdy Havlíček sliboval rozvolnění, můžeme mít denně nad 10 tisíc nových případů covidu-19: mnohem více, než kolik lze kontrolovat neinvazivními metodami (trasováním a podobně). Přímo řečeno: pozvolné zlepšení znamená, že situace bude velmi, velmi dlouho otřesná a bez realistických šancí na povolení restrikcí dříve než kdesi daleko v dubnu. Každý den růstu mezitím přihazuje další a další dny, kdy budeme muset brzdit.

Tušíme, že samotná omezení pohybu a povinnost nosit respirátory epidemii nerozetne. Co přesně udělají továrny, je diskutabilní. Z hlediska základní epidemické logiky je ale zjevné, že udržování jakéhokoli jen částečně kompenzovaného rizika nás bude stát životy a delší dobrzďování. Velmi záleží na společenské reakci a ochotě každého vybudit v sobě zbytky individuální odpovědnosti.

Pozitivní zprávy? Ohledně epidemie stěží. Můžeme jen parafrázovat zoufalství z konce ledna, kdy jsme pro záchranu zbytků duševní stability sebe i čtenářstva referovali o narození vzácného papouška. Nyní můžeme s potěšením oznámit, že zatímco směřujeme do zatím nejhorší části epidemie, pražská zoologická zahrada informovala o vylíhnutí tří samečků vzácné želvy Smithovy. Jsou roztomilí, že?