Zastavit pandemii musí mít nejvyšší prioritu. Podřídit se musí i průmysl

Michaela Hadravová

Autorka je členkou iniciativy Zastavme covid, společně a spravedlivě. V komentáři vysvětluje požadavky iniciativy a důvody, proč požaduje několikatýdenní uzavření průmyslových provozů.

Je výsměchem zdravotníkům, že to nejpřísnější, čeho se podařilo vládě vůči průmyslu dosáhnout, je nařídit podnikům testování. Foto mladaboleslav.cz

Ocitli jsme se v situaci, kdy řízení a zvládání pandemie má ve svých rukách průmysl. Zatímco v televizních a jiných debatách sledujeme různé představitele Svazu průmyslu, jak stále dokola opakují, že není možné průmysl zavřít, lůžka v nemocnicích se stále více zaplňují a nápor na zdravotnický personál nadále roste.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

To nejpřísnější, čeho se podařilo vládě dosáhnout, je nařídit podnikům testování. I po roce trvání pandemie jsou na to některé podniky zcela nepřipraveny a jejich manažeři si stěžují, že je to moc narychlo.

Jako by představitelé některých firem žili v nějakém vakuu — každý z nás přece denně ze všech stran slyší, že se musíme chovat zodpovědně. Ale pro zaměstnavatele ve Svazu průmyslu to zřejmě neplatí a s každou snahou snížit jejich podíl na šíření nákazy přichází další vlna odporu.

Na tuto neúměrně velkou politickou a lobbistickou sílu velkého průmyslu, kvůli které aktuálně zbytečně umírají lidé, jsme s iniciativou Zastavme covid, společně a spravedlivě v úterý 9. března před Úřadem vlády upozornili akcí Zastavme průmysl — chraňme životy. Zdá se totiž, že životy běžných lidí na politické úrovni nikoho moc nezajímají a nikdo za ně nebojuje.

Dobře to bylo na vidět na debatě ohledně návrhu 100 % nemocenské — z vyjádření různých průmyslníků a politiků to vypadá, jako by všichni zaměstnanci v této zemi nečekali na nic jiného, než něco ošulit a okrást stát. O tom, že je pro některé skutečně nemožné zůstat doma a vyjít s šedesáti procenty příjmu, se nezmínil skoro nikdo.

Home-office, který je v mnoha zemích nařízen a důsledně kontrolován, je u nás zaměstnancům odpírán i v situaci, kdy jde o jejich zdraví, protože je stále považován za mimořádný benefit a další příležitost k flákání. A o situaci na některých pracovištích, kde si nadřízený dělá z ochranných opatření legraci a zakazuje zaměstnancům nahlašovat kontakty, se dozvídáme jen díky odvážným jednotlivcům, kteří zveřejňují své zkušenosti na sociálních sítí.

Vedle zaměstnanců je tu ale řada dalších skupin lidí, jejichž hlas a potřeby nejsou reprezentovány. A není jasné, jaký — a zda vůbec nějaký — má vláda do budoucna plán či vizi, jak se s ničivými sociálními důsledky pandemie vypořádat.

Z průzkumů už nyní vyplývá, že existenčně bude ohroženo 1,5 milionů lidí. Odborníci ve vzdělávání upozorňují na závažné dopady, jež bude mít uzavření škol na děti, kterým hrozí prohloubení sociálního vyloučení a psychické problémy.

Pětina rodičů má příznaky deprese. Zdravotníci jsou na pokraji psychických a fyzických sil a nebylo by překvapivé, pokud by začali hromadně odcházet ze svých pracovišť.

Mnoho negativních dopadů zažívají intenzivněji ženy — jsou to většinou ony, které přišly o práci, a na nich teď leží pomoc s domácí výukou a péče o členy rodiny. Velmi zranitelnou skupinou jsou rodiče samoživitelé, kteří už před krizí zažívali každodenní stres, jak vyjít s penězi.

Naše iniciativa vznikla, abychom dali hlas těmto skupinám a upozornili, že nejdůležitějším tématem dneška není soukromý zisk průmyslových provozů, ale lidské životy. Na úterní akci jsme zapalovali svíčky za ty, které jsme už ztratili, abychom ukázali, že za čísly ve statistikách jsou opravdoví lidé a jejich blízcí.

Bez těchto lidí by žádné podniky nemohly fungovat. Jak napsal Jan Májíček, boj za skutečné potlačení pandemie je bojem za jiné vidění světa. Je taky bojem o to, abychom se nenechali umlčet ekonomickými argumenty, kterým chybí empatie a porozumění vážnosti situace, v níž se nacházíme.

Pandemii zastavíme jedině společně a nezastavíme ji, dokud průmysl dál poběží. Budeme nadále volat po zastavení průmyslu — ti, kteří to nejvíce potřebují a nejvíce teď bojují s virem, totiž křičet nemohou, protože zachraňují životy.