Česká republika vstupuje do období zřejmé kulminace epidemické vlny. Zatímco umírají stovky lidí a nemocnice praskají ve švech, debatu opanovala snaha o chaotické nasazení neregistrovaných antiparazitik či možných dodávkách vakcín, jež neprošly evropským schvalovacím procesem. Paletu zdejší vynalézavosti tváří v tvář opakovanému a donebevolajícímu nezvládání nákazy dovršuje oživená snaha o vývoj vakcíny vlastní.

Abychom nepřispívali k vládnímu pokládání kouřových clon, zopakujme napřed, jaká je epidemická situace. Centrální portál ministerstva zdravotnictví eviduje vůbec nejvíce aktivních případů covidu-19 od vypuknutí pandemie. Týdenní medián nových záchytů infekce zastavil růst pod patnácti tisíci a po minulém čtvrtku poklesl k nynějším asi třinácti tisícům. Přírůstky z neděle a pondělí jsou v týdenním srovnání nižší, sobota vyšší. Toto pondělí se ale provedlo citelně méně diagnostických PCR testů.

Jak uvedl i ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO), na jasné zhodnocení trendu je ještě brzy. Zdržme se přílišného optimismu. Nedávno zpřísněná opatření se zřejmě ještě plně nepromítají, data může navíc vychylovat částečné zavalení testovacích kapacit firmami. Větší z nich mají nařízené testování zaměstnanců, což mnohde očividně řeší tím, že pracovníky vysílají na odběrová místa pro veřejnost. Vláda doufá, že se vše stabilizuje i s větším rozšířením samotestovacích kitů.

Nemocnice k pondělku evidovaly přes 8100 pacientů s covidem-19, další hospitalizovaní ve statistikách pravděpodobně nefigurují, protože leží „jen“ s následky nemoci. Ve zvlášť těžkém stavu je téměř 1800 nakažených, nejvíce za pandemii. Některé regiony jsou s kapacitami intenzivní péče stále na hraně (či za ní), leckde se vyhlašuje takzvaný stav hromadného postižení osob. Ten signalizuje kritickou situaci a naprosté vytížení.

Covid-19 nyní v týdenním průměru zabije přes 185 lidí denně, trend průběžně narůstá od začátku února. Přestože to během nastalé tragédie není zcela intuitivní, nemálo se příznivě promítá alespoň částečná proočkovanost nejohroženějších skupin populace. Podle údajů ministerstva zdravotnictví dostala alespoň jednu dávku vakcíny více než polovina seniorů starších osmdesáti let. Kompletní očkování proti covidu-19 má přes čtvrt milionu Čechů.

Celkový výčet evidovaných obětí se blíží 22,5 tisícům. Reálná nadměrná úmrtnost související s epidemií může být ale ještě vyšší. Český statistický úřad má nově demografická data za letošní leden. Zemřelých je extrémně mnoho, téměř šestnáct tisíc. „Historicky v časové řadě absolutních údajů od roku 1950 nebyl počet osob zemřelých v měsíci lednu nikdy vyšší než letos. Nejblíže mu byl údaj z roku 1970, kdy bylo v lednu, v době velké epidemie hongkongské chřipky, 15,3 tisíce zemřelých“ shrnul předseda Úřadu Marek Rojíček.

Stále existuje velmi přesvědčivá korelace úmrtnosti s vývojem epidemie. Návodné také je, že citelně nejvíce se lednový úmrtnostní průměr vychýlil v Karlovarském kraji. Těžce zasažený Cheb premiér Andrej Babiš (ANO) nedávno přiléhavě označil za české Bergamo.

Sputnik V nemusí mít žádný problém, ale počkejme na EMA

Česká republika setrvale debatuje o možném nasazení neschválených vakcín z východu. Vede ruský Sputnik V: vektorová vakcína na promyšlené bázi dvou různých adenovirů. V klinických zkouškách vykazovala výborné výsledky. Vynálezci z moskevského Gamalejova institutu jsou na světové úrovni, panují ovšem dílčí pochybnosti, zda ruská výroba dokáže udržet stále stejnou čistotu a kvalitu látky. Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) začala Sputnik V posuzovat, tentokrát doopravdy. Zatím ale důrazně varuje unijní státy před jakýmkoli nasazením na vlastní pěst.

Náš premiér zatím spolu s prezidentem Milošem Zemanem vakcinační politiku nadále eskaluje. Česká republika minulý týden skrze Pražský hrad požádala o očkovací látky Čínu — konkrétně jde o poněkud tajemné inaktivované vakcíny společnosti Sinopharm. Nabráním ruskočínského kurzu tak pokukujeme po stopách autoritářského Maďarska.

S Ruskem se na možné výrobě Sputniku V nově dohodla italsko-švýcarská firma Adienne Pharma&Biotech. S distribucí ovšem počká na patřičné posvěcení vakcíny od EMA.

Ozývají se hlasy, podle kterých by měli ke Sputniku dostat přístup alespoň ti, již jinou vakcínu nechtějí. Takový názor zastává například europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM). Otázka je dvojsečná. Z nedávného průzkumu agentury Median pro Český rozhlas vyplývá, že tři čtvrtiny respondentů si opravdu přejí možnost volby. Tu nyní Česká republika v souladu s mezinárodním standardem nemá.

Výzkum Medianu ukázal, že příznivci Sputniku V jsou v jasné menšině: ruskou vektorovou vakcínu chce jedenáct procent respondentů. Zemanem protežovaný Sinopharm žádalo začátkem března pouhé jedno procento. Jasně vede mRNA vakcína Comirnaty (Pfizer/BioNTech) se čtyřiceti procenty. Nasnadě tedy je, že omezení volby nyní neslouží k útlaku příznivců východních vakcín, ale mnohem spíše tomu, aby se někteří lidé nevyhýbali například AstraZenece.

Ta se (nezaslouženě) netěší nejlepší pověsti. Přestože má své limity v podobě nízké odolnosti vůči takzvaně únikové, „jihoafrické“ mutaci, jde o solidní očkovací látku. Jednak při delším časovém odstupu mezi dávkami poskytuje výbornou ochranu zvláště před těžkým průběhem covidu-19, jednak bude zřejmě z logiky věci (podobně jako ostatní vakcíny) sloužit i proti hrozbě asymptomatického přenášení viru — byť jde o těžko měřitelný parametr.

Debata o užití neschválených vakcín se jeví jako bezpředmětná a zpolitizovaná. Navzdory výpadkům dodávek zavedených výrobců v čele s AstraZenecou je takřka jisté, že očkovacích dávek bude přicházet stále více — v horizontu měsíců tak nehrozí ani tak nedostatek, jako spíše přetížení místní logistiky. Tím spíše, že ve schvalovacím procesu EMA leží kromě Sputniku proteinový Novavax (USA), mRNA CureVac (Německo) a vektorový Janssen (Belgie/USA).

Pokud Sputnik V projde řízením EMA, může se bez problému zařadit do vakcinačního portfolia. Vzhledem k bezprostředním výhledům i zjevně nevelkému tempu očkování ruské populace je však patrné, že nejjistější bude spoléhat na již sjednané farmaceutické společnosti a látky procházející přes standardní evropský proces. Zajímavá jistě bude otázka Sinopharmu, zvláště pokud někdy dodá přehledná data. Do té doby se však není o čem bavit.

Nezvládáme základy, ale rádi bychom vynalézali

Další nestandardní scénář Česká republika rozehrává ve formě vlastních snah o vývoj očkovací látky. Ty minulý rok skončily dosažením relativního úspěchu v počáteční experimentální fázi. Nyní je vláda oživuje a plánuje do nich investovat čtvrt miliardy korun.

Případná česká vakcína by — podobně jako čínské či indické očkovací látky — stála na „zabitém“ viru. Jde tedy o vcelku konzervativní projekt. Samotný princip je starý a vyzkoušený, v různých vakcínách se stále bez problému užívá. Nakolik se inaktivované očkování hodí proti novým variantám SARS-Cov- 2, je diskutabilní. Možných pohledů a argumentací je více.

Proti pokračování projektu se vymezila komise české Učené společnosti: devět virologů, biochemiků a imunologů. „Úmysl vlády pokračovat ve vývoji je v kontextu vývoje pandemie, jakož i v souvislosti s pokroky v moderních technologiích pro výrobu vakcín, naivním a nekompetentním projektem,“ píší. Poukazují na limity inaktivovaných očkovacích látek a zdůrazňují, že svět je s vakcínami nesrovnatelně dál. Vládou odhadovaná suma 250 milionů je přitom podle vědců jen zlomkem případných nákladů.

Odborníci stojící za vývojem uvádějí pravý opak a odkazují se mimo jiné na slavnou očkovací tradici Československa. O to příznačněji působí, že podle jedné z českých virologických špiček, v Americe působícího profesora Karla Rašky, syna stejnojmenného československého epidemiologa, který svého času významně přispěl ke globálnímu vymýcení pravých neštovic, je vývoj české vakcíny vyloženě k smíchu.

Oživený projekt, jakkoli akademicky jistě zajímavý, působí v kontextu českého nezvládání epidemie zvláštně. Paradoxní kulisu poskytuje i aktuální zjištění portálu Euractiv, podle něhož Česká republika nepřispěla na světový vývoj vakcín, ač to v květnu 2020 slíbila a investice měla činit pouhých 750 tisíc eur. Ze zemí Visegrádské čtyřky slib zřejmě dodrželo — opět poněkud ironicky — pouze Maďarsko.

Zatímco ve fantazii se stáváme div ne vakcinační velmocí, zemi pustoší již jasně převládající nové varianty viru a v provozu není ani dlouhé měsíce slibovaná kampaň propagující očkování. Návrhy neortodoxních řešení jako by kopírovaly dlouhodobou linii, kdy se vymýšlejí sofistikovaná a převratná řešení, aniž by fungovaly naprosté základy.

Akutně nám schází strategický postup oproštěný od populismu, respektování epidemiologických zákonitostí a rozhodná celospolečenská snaha zatlačit nákazu opravdu tak hluboko, abychom ji v budoucnu dokázali kontrolovat.