Rizika očkování AstraZenecou? V porovnání s českou epidemií absurdní

Jan Kašpárek

Epidemie stále zuří, nápor na nemocnice kulminuje. Počty nových případů ovlivňuje testování ve firmách, byť jeho účinek je diskutabilní. Trpící země vede debatu o údajných rizicích AstraZenecy. K obavám přitom není bezprostřední důvod.

Při debatě o vedlejších účincích pamatujme, že největší pozornosti se vždy dostává negativním extrémům. Obtíže po očkování včetně atypických či těch, u kterých se ani nepotvrdila souvislost s vakcínou, si získávají mediální prostor. Tomu mimoděk nahrává i vědecká čest expertů, kteří přiznávají pochybnosti a jsou ochotni o nich debatovat, zatímco lidé brojící proti vakcínám podobné vlastnosti zpravidla nemají. SARS-Cov-2 zobrazený skrze pokročilou metodu skenů kryo-elektronové tomografie. Snímek Nanographics GmbH
Při debatě o vedlejších účincích pamatujme, že největší pozornosti se vždy dostává negativním extrémům. Obtíže po očkování včetně atypických či těch, u kterých se ani nepotvrdila souvislost s vakcínou, si získávají mediální prostor. Tomu mimoděk nahrává i vědecká čest expertů, kteří přiznávají pochybnosti a jsou ochotni o nich debatovat, zatímco lidé brojící proti vakcínám podobné vlastnosti zpravidla nemají. SARS-Cov-2 zobrazený skrze pokročilou metodu skenů kryo-elektronové tomografie. Snímek Nanographics GmbH

Epidemie v České republice dále neroste, ale ani citelně neustupuje. Přestože uplynuly téměř tři týdny od zpřísnění plošných restrikcí proti šíření SARS-Cov-2, počty případů se v týdenním mediánu ke středě stále drží nad 11 tisíci denně. Ředitel zdravotnických statistiků Ladislav Dušek opatrně odhaduje, že by čísla mohla být „velmi přijatelná“ někdy v druhé polovině dubna. Pokračujeme tedy v sérii pozdě zavedených a neúplných „lockdownů“ a potácení se virovou bažinou, v níž jsme ani po půl roce selhání nenašli dno.

Vláda opakovaně a navzdory varování odborníků naznačovala, že tři týdny zpřísněného režimu situaci změní k lepšímu, budou-li lidé opatření dodržovat. Vicepremiér Karel Havlíček (nestr. za ANO) koncem února doslova sliboval: „Vydržme tři týdny, testujme, očkujme a dodržujme určitá pravidla a pak začne uvolnění.“ Nyní je však zjevné, že se aktuální stupeň restrikcí nejméně o týden prodlouží. Významné je přitom ono „nejméně“.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Podle expertů je z širšího hlediska třeba potlačit míru nových případů covidu-19 na maximálně tisíc denně. Tam jsme nebyli od začátku září a nyní jsme dokonce rádi, když přírůstek za všední den o moc nepřekročí desetinásobek. Nezdá se, že by měla nastat rychlá změna k lepšímu. Reprodukční číslo nákazy se odhaduje nad 0,9, po zveřejnění tradičně vysokého úterního počtu nových případů se vyhouplo na 0,97.

Znamená to, že o brždění epidemie nemůže být řeč — natož o rozvolňování restrikcí. Nákazu žene vpřed hlavně na západě a středu republiky jasná dominance nových, nakažlivějších variant SARS-Cov-2. Do nemocnic se dostávají mladší lidé než na podzim. Pětina covidových pacientů na JIP je mladších šedesáti let. I zde se zřejmě promítá zákeřnost zmutovaného viru. Takzvaně britská varianta B.1.1.7 je totiž podle nových poznatků — a navzdory původním nadějím — možná schopná zabíjet ještě více lidí než starší linie.

Počet nakažených za posledních týden na 100 tisíc obyvatel. Postup epidemické vlny na východ se nepodařilo zastavit, někdejší ohniska se rozlila do širého okolí. Mapa BISOP
Počet nakažených za posledních týden na 100 tisíc obyvatel. Postup epidemické vlny na východ se nepodařilo zastavit, někdejší ohniska se rozlila do širého okolí. Mapa BISOP

Nemocniční kapacity jsou nadále plné. Centrální portál ministerstva zdravotnictví eviduje celorepublikové rezervy míst ARO a JIP na úrovni jedenácti procent. V některých krajích pro pacienty s koronavirem stále zbývají jen jednotky lůžek intenzivní péče. Nemocnice k úterý hlásily devět tisíc lidí s aktuálním statutem covid-pozitivního, z toho dva tisíce ve zvlášť těžkém stavu. Pondělní hodnoty, 9401 hospitalizovaných s probíhající nákazou a 2045 v intenzivní péči, byly nejvyšší za celou pandemii.

Na covid-19 umírá v týdenním průměru přes 200 lidí denně: v hrubém přepočtu jeden Čech každých sedm minut a pět vteřin. A to přesto, že osmapadesát procent seniorů starších osmdesáti let dostalo alespoň jednu dávku vakcíny. Český statistický úřad postupně po týdnech dopočítává data, v nichž se zpětně projevuje nadúmrtnost — tedy odchylka úmrtnosti od normálu —, přesvědčivě korelující s vývojem epidemie. Posledním demograficky zhodnoceným měsícem je leden 2021, v počtech úmrtí je, zvláště v Karlovarském kraji, rekordní.

Hledáte-li pozitiva (nad rámec těch, o nichž jsme psali nedávno), lze zmínit snad jen to, že podle hlášení Státního zdravotního ústavu prakticky zmizely případy laboratorně potvrzené chřipky. Ne snad, že by nám to k něčemu bylo.

Nakažených ve firmách je málo. Podezřele málo

Je diskutabilní, nakolik jsou aktuální a stále nepřijatelně vysoké záchyty covidu-19 výsledkem změn v testovacím systému. Velké firmy musí od třetího března provádět zaměstnancům přinejmenším jednou týdně antigenní test. První testovací cyklus již mají mít za sebou. Od konce měsíce se povinně přidají i podniky s více než deseti pracovníky. Osvobozeni jsou zaměstnanci s kompletním očkováním či do třech měsíců od prodělaného covidu-19.

Počty antigenních testů od února vyletěly na dvoj- až trojnásobek. Experti ale soustavně varují, že testy přítomnosti antigenu mají značné limity a při nasazení ve velkých asymptomatických skupinách mohou řádově desítky procent nakažených nezachytit. I opravdu negativní výsledky pak nelze pokládat za jisté a aktuální déle než asi jeden den.

Míra odhalených případů nákazy ve výrobních provozech je poměrně nízká — podle aktuálního průzkumu Svazu průmyslu průměrně 0,77 procenta. Objevily se místní odchylky v souladu s teorií, že antigenní testy jsou na úrovni jednotlivců bez příznaků covidu-19 nepříliš spolehlivé, ale mohou posloužit k odhalení ohnisek. Jak jsme nedávno uváděli, příčin relativně nízkého záchytu se ale nabízí více.

Potíž je v tom, že průměrný záchyt by při plošném testování měl zřejmě být o něco vyšší, ke dvěma procentům. Dlouhodobý kritik přílišného spoléhání na antigenní testy, ředitel Ústavu molekulární a translační medicíny Marián Hajdúch, míru pozitivity ve firmách označuje za výsledek poněkud děravého epidemiologického síta. Spolu s dalšími volá po větším zastoupení přesných PCR testů či alespoň častějšímu testování na antigenní bázi. Minimem by měl být ne jeden, ale dva testy týdně.

Zda a jak se pravděpodobné nezachycení některých covid-pozitivních ve firmách promítne do celkové situace, není jisté. V úhrnu ovšem masovější nasazení antigenních testů přináší další faktor nejistoty. Jestli se vyplní černé předpovědi, podle nichž za udržení průmyslu v chodu zaplatíme delší fází epidemické kulminace, teprve uvidíme.

Zdá se ovšem, že s vysokou sázkou na továrny, k níž se vláda navzdory apelům části odborné obce i veřejnosti rozhodla, již nic neuděláme. Pokud se tedy ještě neprosadí odborářská myšlenka velikonočního pozastavení ekonomického provozu. Z hlediska nezbytného srážení křivek se stále může hodit — a to přesto, že podobnou akci epidemická logika velela nikoli na Velikonoce 2021, ale v lednu nebo v prosinci. Nebo v září.

Jedinou relativní jistotou zůstává očkování. To konečně zrychluje, byť jej stále provázejí některé obtíže. Očekává se, že v průběhu jara vakcinace dále nabere na obrátkách a dostane se širšímu okruhu obyvatel.

Nebezpečná AstraZeneca? Pokud ano, tak nikoli dramaticky

Obavy z dalšího vývoje epidemie poslední dny čerstvě doplnila další vlna pochybností kolem vektorové vakcíny od oxfordské univerzity a firmy AstraZeneca. Ta dlouhodobě čelí převážně nezaslouženým výtkám a pochybnostem. Tentokrát jsou na vině případy lidí, u nichž se v časovém souběhu s očkováním objevily vážné poruchy krevní srážlivosti. Část států v západní Evropě i Skandinávii použití očkovací látky pozastavila, další zabrzdily jen podávání jedné výrobní šarže.

AstraZeneca za svou vakcínou stojí a zdůrazňuje, že z dosavadních klinických dat o asi 17 milionech očkovaných Evropanů vyplývá stejné riziko diskutovaných tromboembolitických příhod, jaké vykazuje normální populace. Podle Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) ke středečnímu poledni není důkaz, že by za nebezpečným srážením krve stála vakcína. Stejně se vyjádřila i Světová zdravotnická organizace.

EMA uvádí, že u vakcíny aktuálně „benefity v předcházení covidu-19 s jeho rizikem hospitalizací a úmrtí převažují nad riziky vedlejších účinků“. Výsledky podrobného šetření představí ve čtvrtek. Klíčové je, že za pozastavením očkování stojí velmi nízké počty případů (AstraZeneca údajně ví o devětatřiceti), u nichž i úřady daných států zdůrazňují, že nemusí jít o důsledek injekce. Možná rizika podle nich však nelze zanedbat.

Česká republika AstraZenecou očkuje dál. Celkem vykázala aplikaci 150 tisíc dávek, podle výrobce žádnou z nich neprovází známá vážnější porucha krevní srážlivosti. Pravidelný výkaz podezření na nežádoucí účinky vakcín Státního ústavu pro kontrolu léčiv nic nečekaného neobsahuje. Dává to smysl: výskyt diskutovaných komplikací v časovém sledu s podáním AstraZenecy lze odhadovat řádově na desetitisíciny procenta (asi čtyřicet na sedmnáct milionů = 0,00024 %).

Jak uvedla na středeční tiskové konferenci výkonná ředitelka EMA Emer Cookeová, situace není nečekaná. Ne kvůli tomu, že by vakcína byla nebezpečná — ale proto, že podezření na vážné vedlejší účinky se zkrátka dříve či později objeví. V kombinaci s mediálním pokrytím a často nulovým přehledem žurnalistů o vakcinologii či farmakovigilanci (procesu bedlivého sledování bezpečnosti léčiv) se dostává až přehnané pozornosti čemukoli, co zavání problémy. Že se mohou varovné zvěsti o unikátních či nepotvrzených reakcích objevit, bylo zřejmé dlouho předem.

Opakuje se příběh mediálního pokrytí úmrtí po očkování seniorů v Norsku, o němž jsme kriticky referovali zde. V obou případech se pomíjí, že pokud očkujeme stále více lidí s často vážnými chronickými problémy, tak jich bude stále více po očkování umírat. Ne kvůli injekci, ale jiným komplikacím: ač se to zdá samozřejmé, zdůrazněme, že očkování sice zásadně snižuje riziko smrti na covid-19, ale pokud očkovaný později dostane mrtvici, vakcína mu nijak nepomůže.

Jedná se vlastně o převrácený problém mánie kolem ivermectinu a dalších léků s nepotvrzeným účinkem proti covidu-19: pokud bez dostatečně kritického přístupu sledujeme efekt nějaké látky u lidí s celkově výbornou prognózou, nezávisle na účinnosti preparátu dostaneme výborné výsledky. Stejně tak když pozorujeme zdravotní vývoj lidí se smutnými vyhlídkami, není nutně zapotřebí negativního impulsu, aby se jejich stav fatálně zhoršil.

Zaměřme se na přítomnější nebezpečí

Neznamená to, že AstraZeneca nemůže vyvolat nebezpečné srážení krve — pro takové tvrzení nemáme dost dat ani odbornosti. Zásadní ale je, že pokud by něco takového ojediněle dělala, riziko je teď zřejmě pod hranicí jasné patrnosti — a zjevně menší než při průběhu covidu-19. A to nejen obecně, ale i zcela konkrétně ve věci tromboembolitických stavů. Pokud by se navíc jakákoli nebezpečnost vakcín potvrdila expertním šetřením, obratem přijdou patřičná doporučení, komu látku neaplikovat. Takzvané kontraindikace existují prakticky u jakýchkoli preparátů.

Pozastavení očkování některými státy je na místě chápat jako předběžnou opatrnost. Zapadá do širšího rámce vysokých bezpečnostních standardů. V těch můžeme spoléhat na EMA a mezinárodní šetření možných nežádoucích účinků.

Pro naši situaci se bezprostředně nic nemění: jak říká prezident České lékařské komory Milan Kubek, oproti jiným státům si zpomalení očkovacího procesu nemůžeme dovolit. Problém zde není samotná AstraZeneca, ale její setrvale chabé dodávky i kulhající koncová logistika. Zatímco u vakcíny máme hypotetické riziko ojedinělých, byť vážných komplikací, u covidu-19 zcela jistě víme, že plošně zabíjí. Poměr nebezpečnosti uprostřed zuřící epidemie je očividný.

Epidemie se příliš dlouhou dobu ubírá nejhoršími možnými cestami. Obrana proti nákaze nyní bezprostředně nezávisí ani tak na chronicky zpozdilých a polovičatých vládních intervencích, nezahrnou-li tedy rázné řešení největších rizik. Zásadní je rychlost očkování a stále také kolektivní i osobní odpovědnost. Pořád platí, že laik může se zvládáním situace pomoci hlavně tím, že se nenakazí a nepředá virus dál. A jakmile bude moci, nechá se očkovat. Klidně AstraZenecou, pokud ji EMA nečekaně nezarazí.