Covid-19 v České republice prodělaly řádově miliony lidí: zřejmě výrazně více, než činí milion a půl evidovaný ministerstvem zdravotnictví. Naprostá většina z nich se s nemocí vypořádala doma. Nákaza sice dlouhé měsíce devastuje zemi a zabila 25 tisíc Čechů, na individuální úrovni ale často probíhá jako nikterak dramatické onemocnění. Samoléčba i tak nese významná specifika. Covid-19 totiž není chřipka a snadno se vymkne kontrole.

Fámám o zázračných lécích navzdory je nutno zopakovat: ověřený lék na covid-19 v současné době neexistuje. Laicky si ordinovat preparáty určené k něčemu jinému — typicky antiparazitika — je potenciálně nebezpečné.

Některá léčiva se nasazují coby prevence konkrétních problémů spjatých například s oběhovým systémem. Jejich užití doporučuje lékař, se kterým by se (nejen) zvlášť rizikoví pacienti měli při nákaze poradit. Na dálku, neřekne-li jinak. Kvůli receptům není nutné nikam chodit, běžně se posílají formou SMS.

Kdo by si měl při léčbě doma dát pozor především? Na obecné rovině platí, co se říká takřka od počátku pandemie: rizikovým faktorem je vyšší věk, nadváha, cukrovka, chronické obtíže s plícemi, srdcem, oběhem či krví obecně, imunitou, ledvinami a tak dále. Extrémně nebezpečná jsou v kombinaci s covidem-19 některá vrozená onemocnění: Downův syndrom, cystická fibróza, srdeční vady, neuromuskulární nemoci zasahující dýchací systém.

Když to jde lehce

Domácí léčba covidu-19 se zaměřuje na klid, dostatek spánku a tlumení symptomů. Nejde o nic zvlášť speciálního. Vysoké a trvající horečky se sráží běžnými antipyretiky, případně obklady. U léků je nutné dodržet doporučené dávkování, u obkladů postupovat uměřeně. Tedy nepůsobit si teplotní šoky a nechladit nemocného, který má studené končetiny či zimnici.

Zvýšená teplota sama o sobě není problém. I horečka je v základu léčebný mechanismus, byť fyzicky náročný a při vyšších úrovních přímo nebezpečný. Sahat po paralenu má smysl hlavně tehdy, když je teplota znepokojivě vysoko a nechce se jí zpět.

Stejně jako u jiných onemocnění se doporučuje hlavně dostatečně pít výhradně nealkoholické tekutiny a přijímat dost živin. Společnost všeobecného lékařství České lékařské společnosti zmiňuje zejména pochutiny bohaté na zinek a vitaminy C i D. Tyto i další látky lze, byť samozřejmě v rozumné míře, doplňovat uměle. Covid-19 se tím přímo nevyřeší, jeho průběh se však zmírní.

V případě déletrvajících zažívacích problémů, průjmů a zvracení hrozí dehydratace i nedostatek živin. Ztráty lze vyvažovat rehydratačními přípravky (například Rehydrolem) i vysokoenergetickou tekutou výživou.

Proti suchému i vlhkému kašli mohou pomoci některé volně prodejné léky. Konkrétní značky preparátů vyjmenovává Společnost všeobecného lékařství zde. Dodává, že je lze kombinovat: léky usnadňující vykašlávání se ale neberou večer, komplikovaly by spánek zahleňováním. Na noc jsou naopak vhodné přípravky proti suchému kašli.

Kromě oficiálních preparátů se nevylučuje ani použití přírodních prostředků: například extraktu z pelargonia sidoides (africký druh muškátu, extrakt je známý pod obchodní značkou Kaloba), jitrocelového sirupu či „čajů“ z lipových či bezových květů. Opět platí, že koronavirus ničím z toho přímo nepřemůžete.

Jak píší pražští záchranáři, „pokud vás trápí kašel, bude se vám lépe stonat v polosedě než vleže a spát lépe na boku než na zádech. Na kašel a potíže s dýcháním zpravidla pomůže také časté větrání v místnosti a stažení teploty na radiátoru, případně zvlhčení vzduchu v místnosti.“ Může pomoci i poloha na břiše. Ač je to poněkud neintuitivní, otočení dolů uvolňuje určité plicní partie a asi desetiminutové klidné dýchání v lehu na břiše se doporučuje i jako součást dechových cvičení přispívajících ke zvládnutí respirační infekce.

V nemocnicích se na břicho, do takzvané pronační (či semipronační) polohy, umisťují intubovaní pacienti s těžkým zápalem plic. Personál je podkládá a pravidelně, vzhledem k množství přístrojů a hadiček velmi složitě, otáčí, aby se předešlo otlakům. Domácí léčba je nesrovnatelná — pokud se někdo opravdu dusí, je třeba urychleně vyhledat odbornou pomoc.

Zhoršení je nutné včas odhalit

Covid-19 je zákeřný. Pokud se průběh nemoci vymkne kontrole, je na místě volat záchrannou službu. To se jednoznačně týká dušení spojeného s nedostatkem kyslíku. Jak jej poznat?

Jako pomůcka použitelná i přes telefon může posloužit Rothův test. Ten spočívá v tom, že se nemocný zhluboka nadechne a snaží se co nejrychleji napočítat do třiceti. Pokud na jeden nádech nezvládne ani třetinu, zjevně má měřitelný problém, který je nutné řešit. U vyšších stupňů dušnosti, jež přímo volají po rychlé a odborné pomoci, pacient nemůže vyslovit ani krátkou větu, natož číselnou sekvenci.

Lze použít i pulzní oxymetr. Jedná se o praktický uživatelsky přívětivý a finančně vcelku dostupný nástroj k měření nasycení hemoglobinu kyslíkem. Běžně jej užívají lidé s vážnějšími chronickými problémy dýchací soustavy, lékaři jej někdy doporučují i pro přibližné sledování stavu při domácí léčbě covidu-19.

Pulzní oxymetr připomíná kolíček vybavený displejem. Stačí dovnitř vsunout prst a zapnout měření. Zjistíte jak puls, tak kyslíkovou saturaci. Ta se má obvykle držet u sta procent. Osoby s chronickým postižením (například chronickou obstrukční plicní nemocí) mohou být zvyklé na poněkud nižší hladiny, u jinak zdravého člověka je ale varovné, klesne-li hodnota pod pětadevadesát procent.

Číslo nizší než devadesát procent vybízí ke kontaktování lékaře. Ukazuje, že tělo nezvládá udýchat zátěž. Saturace pod osmdesát procent ukazuje na selhávání dýchacího systému, byť z první linie známe hlášení o lidech, kteří se dostali do nemocnice s podstatně nižšími hodnotami, při nichž by měli teoreticky již ležet v bezvědomí.

Co se při nižší saturaci děje? Organismus se napřed snaží problém vyvážit intenzivnějším dýcháním a zvýšením krevního tlaku. Při nižších hladinách mohou nastat až manické stavy, kdy ohrožený člověk ztrácí racionální schopnosti a ponětí o nebezpečí. Ještě níže se stupňuje slabost a škála dalších příznaků, může namodrat obličej či okolí rtů. Zhruba pod šedesát procent bezprostředně hrozí bezvědomí.

Oxymetr je vhodná pomůcka. Výsledek jeho měření je ale třeba interpretovat ve spojení s dalšími příznaky. Pokud vám oxymetr měří hrozivé hodnoty, ale se cítíte zcela zdraví, pravděpodobně měříte špatně, děti vám přístroj něčím opatlaly, případně máte promrzlé ruce.

Princip měření zřejmě funguje hůře u osob s tmavou pletí. Vždy je také nutno počítat s drobnou odchylkou: ta je ve vyšších hodnotách zanedbatelná, s nižší saturací ale citelně narůstá. Kritické výsledky mohou být stěží měřitelné. A pozor na zásadní omezení: přístroj nepozná otravu oxidem uhelnatým. Neumí totiž rozlišit hemoglobin navázaný na kyslík od takzvaného karboxyhemoglobinu, který vzniká při obsazení chemických vazeb jedovatým plynem.

Příteli chvátej SOS

Jsou ale i další varovné signály. Pražští záchranáři doporučují rychlou pomoc tehdy, když se stav nemocného horší z hodiny na hodinu, a to zvláště u lidí s dalšími obtížemi: nemocí srdce, plic, imunity, s vysokým tlakem, cukrovkou či nádorovým onemocněním.

Jako alarm slouží také bezvědomí či citelné změny vnímání: tedy i rovnováhy či paměti. Záchranáři zmiňují také výskyt neobvyklých příznaků, které se covidu zpravidla netýkají. „Nejste si jistí nebo máte strach,“ uzavírají výčet nejobecnějším důvodem k vytočení nouzové linky.

Pokyny rozvádí Společnost všeobecného lékařství. Za stav vyžadující okamžitou pomoc označuje nejen citelnou dušnost a promodrání obličeje, ale i bolest na hrudi, zmatenost a poruchu vědomí. „Pokud je to možné, snažte se v rámci přivolání zdravotnické záchranné služby mluvit pomalu a zachovat klid. Je důležité podat informaci, zda jste byli testováni na covid-19 či měli kontakt s pozitivní osobou (posádka záchranné služby dle toho volí ochranné pomůcky),“ upozorňují odborníci.

Důrazně nedoporučují, aby se člověk v život ohrožujícím stavu snažil použít vlastní dopravní prostředek, respektive řídit. Nutno vyloučit i hromadnou dopravu. Připadá tak v úvahu možná situace, kdy musí pomoc poskytnout někdo další kromě záchranářů. Samozřejmě tak, aby se minimalizovalo riziko nákazy. Základním principem obecné první pomoci je alespoň snaha o zachování vlastní bezpečnosti.

Ta zde intuitivně spočívá v respirátoru co nejvyšší třídy, který musí ovšem správně držet — jinak se jeho filtrační schopnost propadá na zlomek toho, co uvádí výrobce. Správné nasazení znamená, že nikde neprobíhá proud vzduchu a respirátor se tvaruje podle toho, jak dýcháme. Toho se docílí hlavně vytvarováním pevné části kolem nosu.

Obvykle užívanou ochranu v nebezpečném prostředí doplňují přiléhající brýle, rukavice a „atombordel“ — v podstatě cokoli k neprodyšnému překrytí co největší části těla. Po sundání ochranných prostředků je nutné si pečlivě umýt ruce včetně zápěstí. Vše, co mohlo být kontaminované, se chápe, jako by to kontaminované bylo. Dezinfikovat lze takřka cokoli.

Prudké záněty u dětí: vážné, ale naštěstí neobvyklé

Zvláštní pozornost si zaslouží děti. U těch nákaza SARS-Cov-2 zpravidla probíhá lehce až neznatelně, již od loňského jara ovšem víme, že ve zlomku případů může o několik týdnů později přejít do vážné zánětlivé reakce. Ta se označuje za syndrom multisystémové zánětlivé odpovědi spojené s covidem-19 u dětí či častěji anglickou zkratkou PIMS-TS. Česká republika onemocnění registruje hlavně od podzimu.

Jedná se zřejmě o opožděnou, silnou a atypickou imunitní reakci, která se hlavně dříve přirovnávala k takzvané Kawasakiho nemoci. Projevuje se vysokou horečkou, zvracením a průjmem, zánětem spojivek a celou škálou dalších symptomů: sytě rudým jazykem, olupováním kůže, vyrážkou a rudými skvrnami po těle, otoky, zduřením sliznic, letargií či zmateností i bolestmi hlavy. Část příznaků je intenzivní, ale neurčitá. PIMS-TS je tedy snadné, zvláště na začátku, zaměnit za obecnější problém.

Syndrom je ale specificky zlý: vyvolává mimo jiné záněty menších cév, jež mohou vést až k postižení srdečního svalu, zhroucení oběhového systému či multiorgánovému selhání. Děti s PIMS-TS se proto urychleně přesouvají do intenzivní péče. Přestože je nemoc stále poměrně tajemná, lékaři se ji naučili účinně řešit. Nasazují se protizánětlivé léky, nitrožilní imunoglobin, někdy kortikosteroidy, antibiotika či látky bránící vyšší srážlivosti krve.

Míra (a ostatně ani přesná příčina) výskytu není zcela jasná, odhaduje se na zhruba jedna ku tisíci infikovaných. Statisticky je otázkou, zda není údaj nadhodnocen vlivem nedostatečného testování dětí. Smrtnost — tedy podíl zemřelých z celkového počtu prokázaných případů — se na základě dosavadního výzkumu odhaduje na 1,7 procenta, mnohanásobně více než u zmíněné Kawasakiho choroby.

Hysterie není na místě. Důležité je, aby lidé existenci PIMS-TS vedli v patrnosti, zvláště mají-li spolu s dětmi za sebou covid-19. Ohromnou většinu rodin zánětlivý syndrom nijak nezasáhl ani nezasáhne. Pokud se ovšem u potomků, zvláště od pěti do deseti let, vyskytnou náhlé a prudké obtíže dva až šest týdnů po průchodu SARS-Cov-2 okolím, je na místě okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. To ostatně lze vztáhnout i na dospělé.

Zotavení může trvat déle

To, že se průběh covidu-19 individuálně liší, již nikoho nepřekvapuje. Stále ale panuje nejistota ohledně možných následků vlastního koronavirového onemocnění. U menší části pacientů, a to i mladých a s lehkým průběhem akutní fáze nemoci, se může rozvinout tzv. dlouhý covid: ne zcela exaktně definované spektrum přetrvávajících problémů v čele s nezvyklou únavou a dechovými i psychickými problémy. Téma je stále relativně neprobádané, přesto i u nás některá zdravotnická zařízení pro post-covid pacienty zřizují speciální oddělení.

Pokud i dlouho po nemoci pociťujete obtíže, nejsnazší je obrátit se na praktického lékaře. Ten může následně doporučit další vyšetření, především plic. Obecně se očekává, že dlouhodobá prognóza „long-covidu“ je dobrá a problémy by měly postupně odeznít. Může to ovšem trvat opravdu poněkud déle, zvláště u lidí, kteří covid-19 prodělali s obtížemi. Doporučuje se pozvolná, ale soustavná rehabilitace. S tou pomůže jak obecně zdravý životní styl, tak expertně doporučená cvičení.

Specifickým střednědobým důsledkem infekce zůstává ztráta čichu a chuti, případně jejich poruchy. Způsobuje je útok SARS-Cov-2 na podpůrné buňky čichového epitelu. Přestože se stalo zvykem tváří v tvář zhoubnějším dopadům ztrátu čichu přehlížet, jedná se o obtíž, jež je popisována jako až překvapivě nepříjemná a omezující.

Zkoumáním a léčbou se zabývá Česká společnost otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. Hlavní způsob nápravy čichu je intuitivní, osvědčený a vcelku jednoduchý: trénink. Odborníci doporučují pravidelně a dlouhodobě čichat čtyři základní vůně. Zlepšení může nastat až po měsících. Důležité je ale vytrvat, šance jsou velmi slušné.