Máte málo informací o očkování? Tady jsou.
Jan KašpárekOčkování proti covidu-19 postupuje, byť pomalu. Navzdory snaze množství odborníků i popularizátorů vědy zůstává mnoho nejasností. Přinášíme proto souhrn hlavních faktů, a zvláště pak přehled přínosů a limitů vakcinace.
Česká republika rozdala přes 290 tisíc injekcí s vakcínou proti covidu-19, na 45 tisíc lidí dostalo obě potřebné dávky. Očkování postupuje pomaleji a hůře, než se doufalo, přesto se míra proočkovanosti hlemýždím tempem zvedá. Vakcinace není žádnou novinkou, přesto kolem ní ve společnosti panuje množství nejasností, nejistot, či dokonce fám. Přinášíme proto souhrn užitečných a aktuálních poznatků.
Zaměříme se na to, jak jednotlivé látky fungují a nakolik chrání proti covidu-19, ale rozebereme též jejich vedlejší účinky včetně těch neobvyklých a nejvážnějších. Cílem je vnést do mnohdy zmatené debaty trochu světla. Autor textu předesílá, že je po mnoha měsících práce na publicistických analýzách pandemické situace zastáncem očkování. Prohlašuje zároveň, že v tématu nemá žádný střet zájmů a plyne mu z něj nulový osobní prospěch.
O čem je řeč
Napřed prostá fakta. Pandemie vypukla v březnu. Přelomem dubna a května začaly první testy vakcíny společnosti BioNTech stavějící na dlouhodobém zkoumání patřičného očkovacího principu. Další látky následovaly v průběhu léta a raného podzimu. První nasazení vakcín mimo klinické zkoušky přišlo v prosinci. Strategickým cílem očkování je dosáhnout hranice kolektivní imunity, tedy odolnosti asi dvou třetin populace.
Vakcíny západní provenience před plošným použitím prošly řádným zkušebním procesem a podléhají odborným standardům. Další vyšší desítky očkovacích látek se teprve testují, v nějaké fázi vývoje je jich téměř 300. Rychlý vývoj je možný díky několika faktorům:
- předběžné znalosti a setrvalému zkoumání koronavirů z nákaz SARS a MERS
- dlouhodobému rozvoji očkovacích metod
- veřejnému zájmu a ochotě vlád předem investovat ohromné sumy
- ohromné vědecké aktivitě napříč světem a tomu, že vývoj vakcíny je i otázkou prestiže
Zájem na účinné očkovací látce a objemy peněz, jež do vývoje i výroby investují státy a firmy, jsou gigantické. Není divu. Po světě se eviduje přes 103 milionů případů nákazy SARS-Cov-2, téměř dva a čtvrt milionu lidí novému koronaviru podlehlo.
Vakcín je tedy celá řada. Většina se podává ve dvou dávkách, a to do deltového svalu nedominantní paže. Jde o postup běžný i u jiných očkování. Sval v horní části ruky představuje u dospělých nejvýhodnější očkovací bod — poměrně velkou plochu, která vyvolává slušnou imunitní odpověď.
Informace o typech vakcín shrnuje například Akademie věd. Základní principy jsou čtyři:
- vakcíny na RNA bázi
- vektorové vakcíny čili vakcíny s virovým nosičem
- vakcíny na bílkovinné bázi
- vakcíny s oslabeným či deaktivovaným virem
Pro nás jsou ve hře první tři možnosti, z nichž žádná neobsahuje samotný SARS-Cov-2. Pro kontext dodejme, že virus v paralyzované formě používají například čínští výrobci vakcín Sinopharm a Sinovac, k nám se ale v dohledné době spíše nedostane. Ani použití oslabeného viru není v principu nijak výjimečné, jde o zavedenou formu očkování. Užívá se i proti spalničkám či dětské obrně.
Ani vakcíny z deaktivovaného viru nevyvolají covid-19. Dvojnásob zbytečná je podobná obava u ostatních typů, v nichž se virus v žádné formě ani nenachází. Příběhy o lidech, kteří po očkování onemocněli, vycházejí z jiných situací. Dotyční se virem nakazili buď předtím, než injekci dostali, nebo bezprostředně poté, kdy se u nich ještě nerozvinula imunita. Připomeňme, že SARS-Cov-2 je zákeřný poněkud zpožděným nástupem příznaků.
Zdaleka nejaktuálnější jsou pro nás dvě mRNA vakcíny: Comirnaty od firem BioNTech a Pfizer spolu s Modernou stejnojmenného výrobce. Obě se používají v souladu se stanoviskem Evropské agentury pro léčivé přípravky a jsou k nim veřejně dostupné příbalové informace přeložené do češtiny: zde a zde. Popisuje se v nich ledacos od složení, mechanismu a způsobu podání až po data o efektivitě či nežádoucích účincích.
Nové vakcíny jsou chloubou moderní vědy. V rozsáhlých klinických zkouškách prokázala již první z nich, Comirnaty, neobvykle vysokou účinnost kolem pětadevadesáti procent. Ta se vztahuje na osoby, kterým se podaly dvě dávky s odstupem tří týdnů. Diskutované „rychloočkování“ pouze jednou dávkou je experimentální, dílem optimistické, ale z výsledků je těžké vyvozovat závěry. Srovnání přínosů a limitů podobného přístupu by vyšlo na samostatný článek.
Účinek je patrný a potřebujeme jej
Zprávy o praktických výsledcích zatím přicházejí hlavně z Izraele, jsou optimistické a odpovídají údajům z klinických testů. Podle tamějších údajů jsou očkovaní chráněni ze zhruba dvaadevadesáti procent. Dřívější zprávy, podle nichž byla efektivita podivně nízká, se zakládaly na zmatečném vytrhávání z kontextu. Na plný výsledek je nutné si ještě počkat.
Židovský stát je zatím nejproočkovanější zemí na světě: vakcínu zde dostalo devět z deseti seniorů, celkem téměř třetina z 9,3 milionu obyvatel. Obě dávky obdrželo přes milion lidí. Země tak představuje zajímavou laboratoř, jež praxí předjímá, k čemu Evropa teprve směřuje — tím spíše, že souběžně s očkováním Izrael bojoval se vzestupem epidemie.
Analýza●Jan Kašpárek
Je vám zle dlouho po koronaviru? Nejste sami. Obr „dlouhého covidu“ se probouzí
Výsledkem vakcinace je ochrana zvláště zranitelných seniorů. Podle aktuálních dat proočkovaní lidé nad šedesát let v Izraeli covid-19 takřka nedostávají: ze 750 tisíc vakcinovaných mělo později pozitivní test 531 lidí, hospitalizovaných bylo osmatřicet, zemřeli tři. Nakazit se navíc mohli ještě předtím, než očkování dosáhlo plného účinku.
Bezprostředním výsledkem vakcinace bude snížení počtu úmrtí. Jak již v lednu upozorňovali čeští odborníci z Centra pro modelovaní biologických a společenských procesů, u nás by jen proočkování nejohroženějšího milionu obyvatel srazilo úmrtnost o sedmdesát procent. To je samo o sobě silným argumentem, byť je pravda, že vzhledem ke zdravotnímu stavu nelze očkovat všechny. I pokud vakcína u někoho nezabere úplně, je podle všeho slušná šance, že průběh nemoci alespoň citelně zmírní.
Z demografických dat Českého statistického úřadu vidíme, že zde během měsíce podzimní vlny covidu-19 umíralo dvakrát víc seniorů nad pětasedmdesát let, než je obvyklé. Konkrétně jich mezi devatenáctým říjnem a jednadvacátým listopadem 2020 zemřelo 12 763, průměr čtyř předchozích let přitom činí 6063. Často šlo o lidi, kteří by nebýt nákazy ještě dlouhé roky žili. Očkování by značné části z nich zachránilo život.
Otázkou zůstává trvanlivost získané imunity. Jak píše Biologické centrum Akademie věd: „Přesnou délku zatím nelze odhadnout, i kvůli tomu, že třetí kolo klinických testů na dobrovolnících proběhlo relativně nedávno. Zatím [k prosinci 2020] lze s určitostí říci, že minimálně tři měsíce určitě. Jak dlouho vyvolaná imunita trvá, se ale musí teprve zjistit, a určitě bude záležet i na proměnlivosti viru.“
Stálost očkování proti všem kolujícím variantám viru se intenzivně zkoumá. Nejaktuálnější, takzvaně britská mutace ji ale velmi pravděpodobně neohrozí, v případě budoucí potřeby lze novější typy vakcín poměrně rychle upravit. I pokud imunita nepotrvá dlouhé roky, je její získání z vakcíny výrazně bezpečnější a jistější, než vsázet na prodělání covidu-19.
Čekání nemá u většiny lidí smysl
Přínos očkování je zjevný, doložený daty a akutním rizikem. Bez ohledu na rozličné názory bude očkování se statistickou jistotou zachraňovat životy. Jít na injekci je tedy racionální, a to nejen pro obzvlášť ohrožené: víme, že covid-19 přináší různorodá nebezpečí i jinak zdravým lidem. Přehlížení očividného benefitu vakcíny — tedy ohromného snížení rizika nemoci — není typicky výsledkem konkrétních výtek, ale spíše jedné z mnoha logických chyb, jimž člověk přirozeně podléhá.
Komentář●Jan Kašpárek
Ministr Blatný se stal přívržencem promořování. Zastavit ho může jen tlak zdola
V prvé řadě máme tendenci podceňovat rozšířená rizika, respektive je nevztahovat na sebe. Pokud máme cokoli aktivně udělat, abychom se vyhnuli nebezpečí — v tomto případě se registrovat k očkování — jsme schopni poměr vynaložené energie k možnému přínosu vyhodnotit naprosto chybně a onu potřebnou věc nevykonat, případně ji odložit na neurčito. Je totiž obtížné držet v mysli, že jakmile riziko udeří, na preventivní akci bude pozdě.
Dalším sklonem je volba zvláštní formy sebezapření, kdy člověk opomíjí přínos očkování kvůli pocitu, že mu nestojí za to chránit sebe sama. Jde o zcestnou úvahu. Ano, nevíme, zda vakcína očkovaným zcela zabrání virus asymptomaticky přenášet. Ale lze očekávat, že přenos zvláště při vyšší proočkovanosti omezí, k čemuž jsou i konkrétní indicie.
Čím více lidí bude před nemocí chráněných, tím budou důsledky přenosu menší. Přetíženým zdravotníkům pomůžeme hlavně tím, že je nebudeme potřebovat. A není na místě čekat — s šířícími se zřejmě nakažlivějšími variantami SARS-Cov-2 potřebujeme očkovat s virem o závod. Jinak řečeno: bez ohledu na to, že se neobáváte o zdraví či máte pocit, že by místo vás měli vakcínu dostat jiní — pokud vám někdo nabízí injekci, nechte si ji píchnout.
A co vedlejší účinky? Co by. Prostě jsou
Diskutovanou otázkou jsou vedlejší účinky. Nejsou ničím novým, nežádoucí účinky má prakticky jakákoli léčivá látka. Běžně užívaný paracetamol může člověka ve vyšších dávkách zabít, standardní protialergické léky mají v příbalovém letáku uvedeny halucinace — a tak můžeme pokračovat donekonečna. Výrobci léků se nás nesnaží zavraždit. To, že jsou vedlejší efekty známé a uváděné, naopak ukazuje bezpečnostní standardy.
Očkování proti covidu-19 vyvolává imunitní odpověď, a je tedy přirozené, že tělo dělá nepříjemné věci. Jak píše odborná Iniciativa Sníh v seznamu otázek a odpovědí k vakcínám: „Po podání vakcíny se pravděpodobně budete cítit pod psa. Ve studiích se nežádoucí účinky obvykle objevily první nebo druhý den po očkování, a poté trvaly jeden nebo dva dny. Ačkoli nemusíte mít vedlejší účinky, aby vakcína fungovala, jsou jen známkou toho, že vakcína dělá to, co má!“
Vedlejší účinky se sledují na místní i mezinárodní úrovni. U nás je řeší Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Každý týden aktualizuje přehled možných podezřelých reakcí, minulé úterý jich vedl v patrnosti 198. Ke stejnému dni se u nás evidovalo 222 450 rozdaných očkovacích dávek. Reálně jsou vedlejší účinky častější, nejde ale o vážné stavy, jež by vyžadovaly léčbu.
Typická je bolest očkované paže, hlavy či svalů, únava, teplota, vyrážka, nevolnost, při silnějších reakcích horečka a zimnice. Vše je dočasné a nikoli život ohrožující. Vedlejší účinky mohou nastat po obou dávkách, častěji se týkají mladších lidí. Mezi látkami zde není citelný rozdíl. Podobné účinky má i nyní schvalovaná vektorová vakcína od firmy AstraZeneca oxfordské univerzity, byť se principem mírně liší od zavedených mRNA očkování.
Při debatě o vedlejších účincích pamatujme, že největší pozornosti se vždy dostává negativním extrémům. Obtíže po očkování včetně atypických či těch, u kterých se ani nepotvrdila souvislost s vakcínou, si získávají mediální prostor. Tomu mimoděk nahrává i vědecká čest expertů, kteří přiznávají pochybnosti a jsou ochotni o nich debatovat, zatímco lidé brojící proti vakcínám podobné vlastnosti zpravidla nemají.
Očkovacích dávek se po světě rozdalo přes 104 milionů, většinou v bohatších zemích s relativně demokratickým režimem, vládami různých politických orientací, masovým přístupem k internetu, investigativními médii a tak dále. Pokud by vakcíny plošně dělaly něco nepřijatelného, neexistuje způsob, jak to ututlat.
Alergie a zhoršení vážných stavů: reálný, ale velmi dílčí problém
Asi nejvážnějším zmapovaným účinkem jsou anafylaxe, čili vážné alergické reakce. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí evidovalo po prosincovém startu masového očkování průměrně 11,1 takových případů na milion očkovaných (jeden na cca 90 tisíc injekcí, 0,001 %). Další reakce byly méně vážné.
Většina Američanů s anafylaktickou i mírnější reakcí jsou dlouhodobí alergici. Problémy typicky začaly do čtvrt hodiny po očkování, dotyčným pomohli lékaři. Z jednadvaceti lidí s anafylaktickou reakcí se čtyři dostali do nemocnice, nikdo nezemřel. Podobné údaje z Evropy zatím nemáme. Sáhnout ale můžeme zcela náhodně do Singapuru, kde informují o čtyřech případech na 155 tisíc očkovaných (0,0026 %). Lékaři i zde všem rychle pomohli.
Vážnější reakce se tedy vyskytují, ale sporadicky. Očkovaní napříč světem proto po injekci zůstávají chvíli na místě, takže se jim v případě obtíží dostane okamžité pomoci. Vzhledem k míře výskytu nejsou anafylaxe něčím, co by mělo budit větší znepokojení — rizika jsou, zvláště ve srovnání s covidem-19, mizivá. Pokud máte zkušenost s alergickou reakcí na léčiva, doporučuje se očkování probrat s praktickým lékařem či alergologem. Takzvané kontraindikace nejsou výsadou vakcín proti covidu-19, řeší se běžně.
Zatímco alergické reakce tvoří součást prokázané skutečnosti, vytrhané z kontextu či přímo manipulativní jsou zvěsti o tom, že lidé kvůli očkování umírají. Ty se zakládají na tom, že někteří lidé — starší a ve velmi špatném zdravotním stavu — v časové návaznosti na očkování skutečně zemřeli. Protože se jakékoli podezření na rizika očkovacích látek pečlivě prověřuje, úmrtí ihned začali vyšetřovat experti.
Světová zdravotnická organizace jednadvacátého ledna po jednání svého výboru pro bezpečnost vakcín psala, že „zprávy [o úmrtích] jsou v souladu s očekávanými mírami obecné úmrtnosti v populační skupině křehkých, starších jedinců a dostupné informace nepotvrzují, že by vakcína k hlášeným fatálním událostem přispěla. […] Poměr rizik a přínosu BNT162b2 [Comirnaty, pozn. red.] zůstává u starších příznivý.“
Zkoumání probíhalo v Evropě, jíž prošly zprávy o úmrtí třiadvaceti očkovaných seniorů v Norsku. Jak píše SÚKL, kvůli podezření prověřil výbor Evropské agentury pro léčivé přípravky „všechna hlášení nežádoucích účinků s následkem smrti u osob v jakémkoliv věku. Toto přezkoumání nenaznačuje vznik bezpečnostního rizika“. Výbor dospěl k závěru, že příčinou úmrtí bylo zhoršení již existujících nemocí. Obdobně se vyjadřují i Norové.
Jak podotkla Sara Viksmoen Watleová z Norského institutu veřejného zdraví, (nejen) v Norsku tvoří při očkování prioritu domy s pečovatelskou službou. V těch běžně umírá přes 300 osob týdně: z logiky věci tedy zemřou někteří, kteří dostali injekci. Podobná situace, kdy se navzdory chybějícím důkazům vydávali zemřelí za oběti očkování, ostatně nastala i v Německu či Gibraltaru. Jinde, ve Spojených státech amerických i v mezinárodním virtuálním prostoru, se zemřelí i zcela vymýšlejí.
Že vedlejší účinky očkování zhorší stav vážně nemocného a velmi slabého člověka, je i bez přímých důkazů možné. SÚKL ostatně píše: „Nelze vyloučit, že relativně běžné účinky, které nejsou komplikací pro zdravého člověka, mohou u závažně oslabených vést k závažnému zhoršení stavu a následně úmrtí.“ U očkování nejstarších doporučuje „z důvodu předběžné opatrnosti“ lékařské posouzení. Ústav u nás evidoval jedno zhoršení stavu, a to třetí den po očkování. Úmrtí žádné.
Sečteno a podtrženo: ano, riziko, že něčí již tak velmi špatný stav zhorší vakcína, zřejmě existuje. Podobně jako u anafylaktických reakcí ale nejde o racionální důvod pro odmítání očkování. Naprosté většiny lidí se žádné nebezpečí netýká. Téma se jednak odborně řeší, jednak je opět na místě věcné srovnání s riziky covidu-19: nemoci, jež — na rozdíl od vakcíny — zvláště ohrožené skupiny očividně a doslova houfně zabíjí.
Je jedno, jestli věříte konspiracím. Na injekci běžte
Probrali jsme základní aspekty očkovacích látek. Téma je nesmírně široké a lze jej diskutovat mnohem podrobněji, dalece za možnosti jednoho článku. Úhrnem platí, že pokud se můžete nechat očkovat, učiňte tak. Jedinou objektivní překážkou je anamnéza anafylaktických reakcí, zvláště těžký zdravotní stav a nemožnost snést jakoukoli imunitní zátěž, případně nedávno prodělaný covid-19.
Očkování je jediným realistickým způsobem, jak covid-19 v dohledné době porazit a vrátit se k tomu, co chápeme jako normální. Představa, podle níž se dá vakcinace nahradit takzvaným promořením, je nerealistická, krajně nemorální, založená na zbožných představách a nedovzdělanosti. Jinak řečeno, bez ohledu na jakékoli subjektivní averze vůči injekcím se nezdá, že bychom měli jinou funkční možnost.
Ano, v textu se nezabýváme různými politickými vášněmi, konspiračními teoriemi a podobně. Objektivně jsou totiž pro zhodnocení vakcín nepotřebné. Pro pořádek dodejme, že nepatříme k zastáncům velkého farmaceutického průmyslu — naopak jej od počátku očkování kritizujeme. Přínos, který při odpovědném hodnocení faktů nalézáme ve vakcínách, to však nesnižuje.
Polopatě: je ukradené, jestli v očkování vidíte ďábelský plán Billa Gatese. Buďte prostě rádi, že „od něj“ dostanete něco, co funguje.
