Máte málo informací o očkování? Tady jsou.
Jan KašpárekOčkování proti covidu-19 postupuje, byť pomalu. Navzdory snaze množství odborníků i popularizátorů vědy zůstává mnoho nejasností. Přinášíme proto souhrn hlavních faktů, a zvláště pak přehled přínosů a limitů vakcinace.
Česká republika rozdala přes 290 tisíc injekcí s vakcínou proti covidu-19, na 45 tisíc lidí dostalo obě potřebné dávky. Očkování postupuje pomaleji a hůře, než se doufalo, přesto se míra proočkovanosti hlemýždím tempem zvedá. Vakcinace není žádnou novinkou, přesto kolem ní ve společnosti panuje množství nejasností, nejistot, či dokonce fám. Přinášíme proto souhrn užitečných a aktuálních poznatků.
Zaměříme se na to, jak jednotlivé látky fungují a nakolik chrání proti covidu-19, ale rozebereme též jejich vedlejší účinky včetně těch neobvyklých a nejvážnějších. Cílem je vnést do mnohdy zmatené debaty trochu světla. Autor textu předesílá, že je po mnoha měsících práce na publicistických analýzách pandemické situace zastáncem očkování. Prohlašuje zároveň, že v tématu nemá žádný střet zájmů a plyne mu z něj nulový osobní prospěch.
O čem je řeč
Napřed prostá fakta. Pandemie vypukla v březnu. Přelomem dubna a května začaly první testy vakcíny společnosti BioNTech stavějící na dlouhodobém zkoumání patřičného očkovacího principu. Další látky následovaly v průběhu léta a raného podzimu. První nasazení vakcín mimo klinické zkoušky přišlo v prosinci. Strategickým cílem očkování je dosáhnout hranice kolektivní imunity, tedy odolnosti asi dvou třetin populace.
Vakcíny západní provenience před plošným použitím prošly řádným zkušebním procesem a podléhají odborným standardům. Další vyšší desítky očkovacích látek se teprve testují, v nějaké fázi vývoje je jich téměř 300. Rychlý vývoj je možný díky několika faktorům:
- předběžné znalosti a setrvalému zkoumání koronavirů z nákaz SARS a MERS
- dlouhodobému rozvoji očkovacích metod
- veřejnému zájmu a ochotě vlád předem investovat ohromné sumy
- ohromné vědecké aktivitě napříč světem a tomu, že vývoj vakcíny je i otázkou prestiže
Zájem na účinné očkovací látce a objemy peněz, jež do vývoje i výroby investují státy a firmy, jsou gigantické. Není divu. Po světě se eviduje přes 103 milionů případů nákazy SARS-Cov-2, téměř dva a čtvrt milionu lidí novému koronaviru podlehlo.
Vakcín je tedy celá řada. Většina se podává ve dvou dávkách, a to do deltového svalu nedominantní paže. Jde o postup běžný i u jiných očkování. Sval v horní části ruky představuje u dospělých nejvýhodnější očkovací bod — poměrně velkou plochu, která vyvolává slušnou imunitní odpověď.
Informace o typech vakcín shrnuje například Akademie věd. Základní principy jsou čtyři:
- vakcíny na RNA bázi
- vektorové vakcíny čili vakcíny s virovým nosičem
- vakcíny na bílkovinné bázi
- vakcíny s oslabeným či deaktivovaným virem
Pro nás jsou ve hře první tři možnosti, z nichž žádná neobsahuje samotný SARS-Cov-2. Pro kontext dodejme, že virus v paralyzované formě používají například čínští výrobci vakcín Sinopharm a Sinovac, k nám se ale v dohledné době spíše nedostane. Ani použití oslabeného viru není v principu nijak výjimečné, jde o zavedenou formu očkování. Užívá se i proti spalničkám či dětské obrně.
Ani vakcíny z deaktivovaného viru nevyvolají covid-19. Dvojnásob zbytečná je podobná obava u ostatních typů, v nichž se virus v žádné formě ani nenachází. Příběhy o lidech, kteří po očkování onemocněli, vycházejí z jiných situací. Dotyční se virem nakazili buď předtím, než injekci dostali, nebo bezprostředně poté, kdy se u nich ještě nerozvinula imunita. Připomeňme, že SARS-Cov-2 je zákeřný poněkud zpožděným nástupem příznaků.
Zdaleka nejaktuálnější jsou pro nás dvě mRNA vakcíny: Comirnaty od firem BioNTech a Pfizer spolu s Modernou stejnojmenného výrobce. Obě se používají v souladu se stanoviskem Evropské agentury pro léčivé přípravky a jsou k nim veřejně dostupné příbalové informace přeložené do češtiny: zde a zde. Popisuje se v nich ledacos od složení, mechanismu a způsobu podání až po data o efektivitě či nežádoucích účincích.
Nové vakcíny jsou chloubou moderní vědy. V rozsáhlých klinických zkouškách prokázala již první z nich, Comirnaty, neobvykle vysokou účinnost kolem pětadevadesáti procent. Ta se vztahuje na osoby, kterým se podaly dvě dávky s odstupem tří týdnů. Diskutované „rychloočkování“ pouze jednou dávkou je experimentální, dílem optimistické, ale z výsledků je těžké vyvozovat závěry. Srovnání přínosů a limitů podobného přístupu by vyšlo na samostatný článek.