V pátečních večerních zprávách jsme viděli, jak celý záchranářský autobus rozváží pacienty s covidem z chebské nemocnice, která už vyčerpala všechny kapacity, do Prahy na Homolku, do Střešovic, do Motola. Dva dny poté, co ministr zdravotnictví Jan Blatný při návštěvě Chebu znovu prohlásil, že se o své nemocné postaráme sami a převozů do německých nemocnic, o které ho žádá primář chebské nemocnice Jan Adamec, není zapotřebí.

Svou odpověď na žádost chebského primáře formuloval „vlastenecky“. Myslím, že obyvatel tradičně pohraničního regionu, zatíženého všemi problémy polistopadového vývoje specifickým způsobem, se jeho vyjádření politicky dotklo. Pan ministr dosvědčil svou neznalost problematiky zdravotnictví ve státě a jen posílil pochybnost o tom, zda je kompetentním členem vlády.

Pokusím se stručně shrnout chebská specifika.

Než se v roce 1948 pevně uzavřely hranice s Německem, byl Cheb jedním z nejvýznamnějších českých měst. Tedy, českých ve smyslu „böhmisch“. Žili v něm většinou Němci. Ale ne jenom Němci, jinak by v roce 1925 nebyla v Chebu otevřena moderní a velká česká měšťanská škola, které se tak říká dodnes. Cheb má také už od dob monarchie docela bohatou síť středních škol a učilišť, včetně střední zdravotnické a v posledních letech i vyšší odborné zdravotnická školy. Po roce 1989 tu byla založena i pobočka Západočeské univerzity v podobě ekonomické fakulty, v posledních letech se z osobností této fakulty vyšvihli představitelé městského zastupitelstva a po posledních senátních volbách i senátor. Cheb je také tradičně sídlem okresního soudu a také okresní nemocnice. O té se poslední dobou hodně mluví.

K problematice je třeba také připomenout, že po roce 1990 byla v regionu řada všeobecných nemocnic zrušena. Sama jsem kdysi pro Rozhlas udělala interview s tehdejším starostou Aše, který za zachování tamní nemocnice dost bojoval. Argumentoval mimo jiné i tím, že Ašským výběžkem se dá projet po českém území jen po jedné silnici. Kdyby na ní byla překážka, sanitka se z Aše a nejvzdálenějších Hranic do vnitrozemí nedostane. Tehdy jsme ještě nebyli členy Evropské unie. Po vstupu do Schengenského prostoru se zdálo, že argument přestal platit, protože hranice se stala prostupnou. V Aši zůstaly některé ambulance, lůžka následné péče — a nedostatek zdravotníků.