Na počátku téhle předvolební úvahy musím napsat, že moje postřehy z pohraničí nejsou nijak hluboké, opírají se spíše o pozorování života než o analýzu politiky. A dále — že něco vím o pohraničí západočeském, o tom severočeském nikoli. Televizní předvolební debata z Karlovarského kraje, která byla ze všech první, zvolila tři témata: zvládnutí covidu a budoucí politiku vzhledem k potenciální epidemiologické situaci, úroveň státní správy a cestovní ruch. Debata lídrů Plzeňského kraje se pohraničí nevěnovala.

Na téma covidu zněli racionálně a kompetentně zástupci koalice SPOLU a Pirátů a Starostů, zkušená politička Jana Mračková — Vildumetzová za ANO především hájila postup dosavadní vlády. Přístup EU ke zdravotnické spolupráci kritizoval kandidát za KSČM (a rovněž zkušený politik P. Hojda) s notným dílem oprávněných argumentů ohledně administrativy spojené se zdravotnickou dokumentací a dosti značných byrokratických bariér na straně německých sousedů. Od kandidáta za SPOLU ovšem zaznělo, že tyhle problémy jsou do budoucna vyřešeny.

Kandidátka za SPD Karla Maříková, profesí zdravotnice, zvolila pro svou politickou stranu typickou poněkud agresivnější dikci, jejíž součástí bylo i zpochybňování proticovidových opatření včetně samotného očkování. Problematickou dostupnost lékařské péče ovšem debata neřešila, ačkoli je to podle mých zkušeností pro budoucí vládu vážné téma. Lékařů, zejména praktiků a stomatologů, je prostě v pohraničí málo a Karlovarský kraj nejsou jen lázeňská města, jak se může optickým klamem jevit, ale i řídce osídlené Ašsko a hnědouhelnou těžbou zatížené Sokolovsko.

Pokud jsem si všimla, starost o dostupnost lékařské péče deklarují ve svých předvolebních materiálech všichni, srozumitelně však nikdo. Skutečnost lékařského diplomu u kandidáta veřejnému zdravotnictví až dosud nijak nepomohla, na kandidátkách také lékařů ubylo.

V potřebě zefektivnění státní správy se všichni kandidáti shodli (kdo by taky mohl být proti). Jen si nejsem jistá, že věc v Karlovarském kraji vyřeší pouze digitalizace, kterou prosazují a jistě i mají představu, jak v ní pokročit, zástupci koalic Piráti — Starostové i SPOLU. Sociální složení a řídkost osídlení v Karlovarském kraji ale představě, že občan pouhým kliknutím na počítač připojený k internetu vyřeší svou záležitost se státní správou, neodpovídá. Takovou otázku však moderátor Martin Řezníček nepoložil a nechopil se jí ani zástupce KSČM nebo ČSSD. Kandidáti tedy nechali méně digitálně vzdělané a vybavené občany celkem na holičkách.

Cestovní ruch bez fantazie

Pokud jde o cestovní ruch, v debatě nezaznělo, v čem by bylo zařazení tohoto oboru ekonomické činnosti pod ministerstvo kultury výhodou oproti sávajícímu ministerstvu pro místní rozvoj (a některé strany to mají v programu). Že turistickému ruchu prospěje lepší dopravní spojení s vnitrozemím je nezpochybnitelný fakt, že se v tomto ohledu leccos zlepšilo, jak připomněla kandidátka za ANO, je také pravda. Nikdo z přítomných ovšem nezmínil, že by stálo za pokus zhodnotit přínos turistického ruchu také ve vztahu k přírodnímu prostředí a připomenout i jiné než lázeňské možnosti turistického využití regionu.

Zajímavé bylo, že bez výjimky všichni, i kandidátka SPD či kandidát KSČM hovořili o nutnosti obrátit pozornost od Ruska a Číny do Evropy A kandidát ČSSD přitom dost mluvil o spolupráci s Pekingem a o jednáních, která zmařil covid.

Proti tématům, která vybrala pro Karlovarský kraj Česká televize, mám některá svoje:

Západočeské pohraničí je oblastí s nápadným fenoménem pendlerství. Z regionů, kde průmysl do větší míry nebyl (jako je Tachovsko) nebo kde téměř totálně po roce 1989 zkolaboval (Ašsko), je cestování za prací do sousedního (dříve západního) Německa způsobem, jakým obyvatelé západočeského pohraničí překlenuli krizi nezaměstnanosti. Období tvrdých covidových opatření bylo proto pro ně obzvlášť těžké. Předvolební otázka tedy zní, jakou budoucí českou politiku si přejí tisíce pendlerů?

Pravděpodobně ne takovou, která by prosazovala přijetí eura, neboť rozdíl mezi eurem a korunou doma reálně zvyšuje i nízkou mzdu za práci v Německu bez nároku na kvalifikaci. Nejsem si ale nikterak jistá, že přeshraniční putování za prací přispívá k lepšímu porozumění mezi sousedními obyvateli: pocit jistého ponížení z toho, že „pracuju pro cizího“ latentně přítomný je.

Takže z tohoto voličského segmentu můžou být hlasy rozděleny mezi koalici SPOLU i ANO. SPD volí ti, kteří zůstali doma a potácejí se v problémech, z nichž viní EU. Okamurovo ujišťování o tom, že členství v EU nahradí těsnější spolupráce zemí V4, v západočeském pohraničí, myslím, ale příliš nezabírá, práce v Německu je silná karta.

Sociální problémy

Pohraničí je oblastí sociálních problémů. Karlovarský kraj má nejnižší úroveň vzdělání, největší úbytek obyvatel, hned po severních oblastech Olomouckého kraje nejnižší mzdy. V době covidu se naplno projevila skutečnost, že kvalifikovaní pracovníci s žádaným vzděláním, v tomto případě lékaři a zdravotní sestry, odcházejí za vyššími příjmy a lepšími pracovními podmínkami do nedalekých německých měst.

Zanedbání pohraničních regionů ovšem může jejich obyvatelstvo vyčítat všem dosavadním vládám — a všimněme si, že Andrej Babiš, který se chvástá, čemu všemu se začal ve vládě věnovat jako první a jediný, se rozhodně nechvástá podporou pohraničních regionů. Vypadalo to, že covidová krize v pohraničí a to, jak k ní přistoupil ministr zdravotnictví Blatný (za ANO), připraví v regionu ANO o hlasy. Jenže paměť veřejnosti je krátká, a kandidátka ANO v Karlovarském kraji, politicky zkušená Jana Mračková — Vildumetzová, působí kompetentně.

Západočeské pohraničí je také zatíženo gigantickým — a myslím, že v celé ČR unikátním — areálem skladů a logistických podniků na Tachovsku poblíž dálnice D5. Problematika tohoto fenoménu je složitá: zaměstnává mimo jiné i množství zahraničních pracovníků, vesměs z východních států, i mimo EU (jako je Mongolsko, Moldávie, samozřejmě Ukrajina, Srbsko), kteří bydlí v okolních obcích, aniž se s nimi sžívají, jejichž děti (pokud tu jsou celé rodiny, a to třeba v případě bulharských pracovníků jsou) navštěvují přilehlé školy, aniž ovládají jazyk (a někdy i latinku), a kteří mohou vzbuzovat odpor proti takovému ekonomickému provozu, s nímž si obyvatelé spojují EU.

Žádná politická strana ale pro tuhle část obyvatelstva nenabízí podpůrnou péči — koneckonců to vesměs nejsou občané ČR, a tedy ani voliči — a deklarovat třeba školství, které by počítalo i s těmito žáky, zavání slovem migrace a té se přece všichni strašně bojíme, ačkoliv ji běžně zažíváme. Firmy v těchto gigantických areálech působící mají většinou sídlo v zahraničí, tudíž nevýhody spojené s jejich byznysem padají právě na naše pohraniční regiony, zatímco výhody jdou za nimi do sídel firmy. Tento stav může vést k příklonu voličů ke stranám jako SPD nebo Volný blok (který poté, co se na konci léta vybičoval k sérii návštěv pohraničí, zase sklapnul a ani jejich sociální sítě nevykazují žádnou přitažlivost).

Velkým problémem pohraničních regionů jsou také exekuce. Pohnout s tím vyžaduje nejen změnu zákona, ale také nepolevující úsilí v sociální oblasti. Posilování národovectví v obyvatelstvu, zatíženém sociálními problémy, je vyzkoušená praxe, o níž by pohraniční regiony věděly, kdyby to ovšem v současném demografickém složení zažily (mám na mysli jako sudetoněmectví, tak „pevnou hráz socialismu“). Tohle naladění voličů, nedefinovaně nespokojených a už i nedůvěřivých k Babišovu chvástání, může být zdrojem hlasů pro extremisty, v případě SPD docela reálně.

Bez levice

Na složení kandidátek Plzeňského ani Karlovarského kraje nevidím možný úspěch levice, jejíž programové priority by oba regiony velice využily (v Plzeňském kraji je to přitom lepší). Ve větších, dříve okresních městech mohou uspět Piráti a Starostové, už kvůli věku a vzdělání svých kandidátů (pokud se tedy mladší a vzdělanější voliči dostaví k volbám) — to jsou kandidáti těch, kteří se rozhodli v kraji žít a využívat jeho možností.

Podobně to platí o koalici SPOLU, za níž stojí také podnikatelé. Navzdory covidovému fiasku setrvačností uspěje i ANO, prostě proto, že po všech těch turbulencích posledních let si lidé přejí, aby se chvíli zastavil kolotoč změn: naději vidí v prodloužení vlády současného hegemona. Hlas uražených a ponížených, méně vzdělaných, ale i těch, kteří se prostě cítí utloukaní jak byrokracií, tak třeba digitalizací, shrábne SPD Tomia Okamury. I když její kandidátky v obou krajích nejsou nic moc a v obou krajích, Karlovarském i Plzeňském, se lídryně explicitně vymezily vůči očkování.

V obou krajích se debaty účastnili i kandidáti Přísahy, ale jejich vystoupení by každého rozumného voliče mělo odradit — nevědí nic.