Čeští politici stojí před významným rozhodnutím: podpoří prodloužení nouzového stavu, když pro něj vládní koalice vůbec poprvé nemá dost hlasů? Mezitím počet nově zachycených případů covid-19 poprvé od 13. ledna překročil deset tisíc za den.

1. Fungují opatření? Ano i ne

Na politické scéně i sociálních sítích se množí stížnosti, podle nichž plošná omezení nefungují. Jejich nedostatečnost přiznal i ministr zdravotnictví. Na jednu stranu je to pravda: křivky podle plánu měly klesat, byť pomalu, místo toho přišla stagnace, nyní dokonce nárůst.

Na stranu druhou restrikce z logiky věci „nějak“ zabírají, byť jim do účinnosti kousek schází. A nechtějme zkoušet, co by se stalo bez nich.

Jak ukazují data sociologického projektu Život během pandemie, Češi opravdu omezili kontakty a volnočasové aktivity — ostatně co dělat, je zima a všude zavřeno. Z průzkumu Světové zdravotnické organizace, erfurtské univerzity a zdejších profesních organizací však vyplývá, že nemalá část lidí stále chodí na rodinné návštěvy a téměř polovina vyráží ven i s možnými příznaky koronavirové infekce.

Nebylo by spravedlivé říci, že se opatření vůbec nedodržují, jen se nedodržují plně. Ve spojení se zřejmým a ostrým nástupem nakažlivějších variant viru v některých regionech, velmi chladným počasím, nefunkčním trasováním, a hlavně ohromnou virovou zátěží populace z konce roku není stagnace příliš překvapivá.

Epidemie v posledním půl roce zašla příliš daleko. Navíc, podobně jako na podzim, setrvale fungují továrny a další provozy, jež si vláda nedovolila omezit.

To, že jsou lidé ze série „salámových lockdownů“ unaveni, nevypovídá o potřebě omezení nic. Uvolnění by epidemii zákonitě zrychlilo dalece nad hranici únosnosti.

Neúnosná je ale i současná situace, na níž si Česká republika zadělala minulými chybami. Nejracionálnější variantou je teď vybudit zbývající síly k několikatýdenní skutečné uzávěře všeho, jež by snad nákazu po mnoha měsících opravdu zkrotila a následně umožnila rozvolnění. Taková možnost dávala smysl již v listopadu.

Jak glosuje expert na modelování globálních hrozeb Jan Kulveit: „V automobilové metafoře by se dalo říci, že jedeme z prudkého kopce s polofunkčními brzdami. Polofunkční brzdy znamenají, že auto se sice nezastavuje, ale zrychluje jen pomalu. Řada odborných návrhů je něco jako rada ‚začněte brzdit motorem‘. Řada jiných návrhů je něco jako ‚když to dobře nebrzdí, tak tu brzdu pusťte‘.“

2. Mutace jsou složité téma, ale hodí se jej znát

Jedním z hlavních nebezpečí jsou nakažlivější varianty viru. SARS-Cov-2 mutuje od počátku. Jedná se o přirozený důsledek šíření, drobné chyby vznikající při kopírování genomu. 
 Ty upravují stavbu viru tím, že přehazují, přidávají či odstraňují aminokyseliny formující bílkovinu: jinak řečeno mění písmena kódu. Možných změn je bezpočet. Pozornost vzbuzují především změny ve spike-proteinu, tedy „korunkách“, jimiž se virus přichycuje na lidské buňky skrze takzvaný ACE2 receptor.