Covid-19: Pořád je zle, vězíme v epidemické bažině. Nové léky nás teď nevytrhnou
Jan KašpárekEpidemie SARS-Cov-2 v České republice nevykazuje přesvědčivé známky slábnutí. Hovoří se o nových lécích, ty v dohledné době ale zřejmě nic citelně nezmění. Hrozba nakažlivějších mutací je stále bezprostřednější.
Zapadli jsme do epidemie jako do bažiny po pás a nejsme schopni se z ní sami vytáhnout. Data o šíření SARS-Cov-2 v České republice jsou nepříznivá a stále — je-li to vůbec možné — narůstá obecná frustrace.
I kvůli drhnoucímu očkování zůstávají výhledy velmi ponuré. Hovoří se sice o nových léčivech proti covid-19, na vkládané naděje ovšem padá stín objektivní hrozby v podobě nastupující takzvané britské varianty koronaviru.
„Je smutným faktem, že epidemická situace se nelepší. Statistika nekompromisně ukazuje, že je v České republice přítomna britská mutace viru, která je agresivnější a šíří se daleko rychleji. (…) Jsou kraje, kde zbývá doslova jen pár míst na ARO,“ shrnul ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO) na čtvrteční, nanejvýš stručné tiskové konferenci.
Upozornil, že kvůli setrvalému vytížení nemocnic na hranici možností se delší dobu nedostává preventivní a neakutní péče. Uznal také, že plošné restrikce, nyní nebývale ustálené, nefungují — významnou měrou kvůli nevalné ochotě je dodržovat. „Můžeme (…) uvažovat o dalším omezení, ale bez vašeho pochopení a sounáležitosti nebude mít smysl,“ konstatoval.
Vystoupení lze hodnotit jako věcné, ministr za sebou však stále táhne závaží nedůvěry, které notně posílil nedávnou relativizací počtu obětí covid-19. Část nezávislých odborníků od té doby Blatného nemůže vystát, na sociálních sítích i jinde se hovoří o tiše probíhajícím „promořování“. Pochybnosti zesilují obavy z nastupující virové linie B.1.1.7, která si vzhledem ke zřejmě vyšší infekčnosti žádá rozhodný a strategický postup.
Poslední spor, do kterého Blatný vstoupil, se týká setrvale přetížené nemocnice v Chebu. Karlovarský kraj musel kvůli závažnosti situace uložit pracovní povinnost i lázeňským zdravotním sestrám. Místní včetně hejtmana Petra Kulhánka (STAN) žádají, aby vláda otevřela sanitkám hranice do nedalekého Německa.
Spolkové země Bavorsko a Sasko pomoc již dříve nabídly. Zajímavostí je, že pro solidaritu s Čechy z německé strany horuje i Sudetoněmecké krajanské sdružení v čele s Berndtem Posseltem.
Nyní se nemocní z Karlovarska převážejí do ostatních českých krajů — tedy daleko. U příležitosti ministrovy návštěvy ve městě se i proto demonstrovalo a lidé na Blatného prý křičeli „Kolik lidí ještě musí umřít, než je začnete vozit do Německa?!“
Ministr slíbil Chebu sehnat tři lékaře-internisty a posílit logistiku pro převozy. Domácí kapacity podle něj stačí, přeshraniční spolupráce začne v případě ještě větší nouze. Že situaci zvládne Česká republika sama, pokládá za vhodný symbolický vzkaz.
Ne všichni ministrův klid sdílejí, objevuje se volání po rezignaci. Na Twitteru jej nově vznesl čelný představitel vědecké Iniciativy Sníh, imunolog a profesor patologie Zdeněk Hel. „Stejně jako pan ministr odmítá pomoc vědecké komunity, odmítá pomoc Evropy. Pane ministře, odstupte,“ píše.
Pokles se zastavil
Epidemická situace se nejen nelepší, jak řekl Blatný, ale je přímo bídná. Křivky by vlivem plošných omezení měly setrvale, byť pomalu klesat, ale neděje se tak. Místo toho stagnují, bohužel na velmi vysoké úrovni. Nově nakažených je ve srovnání s minulým týdnem dokonce o něco více.
Týdenní medián zachycených případů covid-19 se drží u osmi tisíc denně. To v praxi znamená, že každý den přibude kolem pěti set lidí, kteří budou se statistickou jistotou později potřebovat lékařskou péči.
Počet hospitalizovaných se vlivem neustálého přísunu nakažených výrazněji nepohybuje. Podle hlášení nemocnic od počátku ledna neklesl pod pět a půl tisíce na déle než jeden den. Trend sice poslední měsíc poněkud klesá, prakticky však krouží kolem šesti tisíc.
Nemění se ani zvláště temná bilance osob ve velmi těžkém stavu vyžadujících intenzivní péči. Znovu: je o něco nižší než v polovině ledna, nikoli však výrazně. Od začátku roku se pohybuje kolem tisíce. Ukazuje tak změnu dynamiky: zatímco podzimní vlna byla prudší a nejhorší stav trval asi dvacet dní, nyní křivky hospitalizací a těžkých stavů klesají mnohem pomaleji.
Na covid-19 umírá zhruba 130 lidí denně, je nutno počítat s tím, že nejaktuálnější výstupy skákající za poslední týden od sta ke 140 se zpětně revidují. Celkově je novoroční vlna podle statistik o něco méně smrtící než podzimní, byť i tak jde o nezměrnou tragédii. Zatímco na podzim gradoval týdenní průměr každodenních obětí covid-19 u 220, v lednu se růst zastavil na 172.
Příčin může být několik. První, optimistická varianta předpokládá větší podíl i díky antigennímu testování zachycených případů lehkého až asypmtomatického covid-19 — způsobený nikoli mytickým slábnutím viru, ale spíše zásahem méně rizikových skupin populace. Druhá, pesimistická, vychází z podezření, že část zemřelých ze statistik vypadla, neb se před úmrtím automaticky přesunula mezi oficiálně vyléčené.
Zdůrazňujeme, že hypotéza je neprokázaná a musíme počkat na demografické údaje obsahující parametr nadměrné úmrtnosti. Ten je ostatně hlavní: ukazuje i opomenuté oběti covid-19 a zemřelé v důsledku zhoršení stavu, jež může nastat nutnými odklady neakutní péče, izolací a podobně. Nemáme-li zapotřebí cynického kverulantství o tom, kolik osob covid-19 přímo zabíjí, dává smysl počítat oběti pandemie jako takové — tedy sledovat je spíše demograficky než podle zdravotnicky určené příčiny úmrtí.
Monoklonální protilátky: s nadšením vyčkejme
Poslední týdny se v médiích hovoří o nadějných lécích, konkrétně bamlanivimabu od americké farmakorporace Eli Lilly a REGEN-COV společnosti Regeneron. Premiér Babiš již avizoval, že Česká republika bamlanivimab nakoupí. „Pomůže pacientům v prvním stádiu nákazy covid-19, aby se nedostali na JIP. Snižuje to riziko až o osmdesát procent,“ povídal premiér. Sám výrobce ovšem udává — ovšem v kombinaci s podobnou látkou, etesevimabem — snížení hospitalizací a úmrtí o sedmdesát procent.
Fungování takzvaných monoklonálních protilátek je principiálně odlišné od toho, co obvykle chápeme jako lék. Jedná se o „protilátkový koktejl“, pomocné látky, jež při nákaze novým koronavirem dostal ještě v experimentální fázi bývalý americký prezident Donald Trump. REGEN-COV-2 obsahuje dvě protilátky, bamlanivimab jednu. Obě léčiva schválily k nouzovému použití Spojené státy americké, Evropa zatím nikoli.
Odborný Žurnál Americké lékařské asociace (JAMA) nedávno publikoval studii, podle níž bamlanivimab v kombinaci s etesevimabem mírně zrychluje ubývání viru v těle. Věnovala se nehospitalizovaným lidem s lehkým průběhem covid-19, z nichž léčení oproti kontrolní skupině vykazovali poněkud lepší výsledky, byť ne dramaticky. Sám bamlanivimab vycházel z testu jako méně účinný než kombinace obou léků.
„Přehnaný optimismus rozhodně není na místě. Studie v JAMA i [prestižním žurnálu, pozn. red.] The New England Journal of Medicine u terapie [samostatným bamlanivimabem] neprokazuje účinek, v kombinaci je efekt velmi mírný. Navíc nejde o účinek klinický, ale na virovou nálož, což ještě nemusí znamenat reálné zlepšení stavu pacientů. (…) Kdybych měl říci mírné stanovisko, nemáme studie, jež by indikovaly prokazatelný účinek,“ sdělil Deníku Referendum biochemik ze třetí lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Jan Trnka.
Poukázal, že výrobce ve vlastní tiskové zprávě vylučuje použití u hospitalizovaných s covid-19, smysl má zřejmě jen včasné podání na začátku nemoci. Korporace Eli Lilly dokonce píše: „Monoklonální protilátky jako bamlanivimab mohou být spojeny s horším klinickým vývojem, pokud se nasadí u pacientů vyžadujících vysokoprůtokový kyslík či mechanickou ventilaci.“ Jedna ze studií, jež měla zkoumat účinek v nemocnicích, ukončila nábor pacientů s argumentem nízké pravděpodobnosti účinku.
Kdy a v jaké míře bamlanivimab dorazí, premiér neupřesnil. Stejně tak není zřejmé, zda se kupuje pouze jedna protilátka, byť Eli Lilly prezentuje úspěch jen u kombinovaného podávání s etesevimabem. Dotaz na tiskové oddělení ministerstva zdravotnictví se nesetkal s úspěchem. Stejně tak otázka, zda Babišem užitý termín „lék Balman“ odkazuje jen na bamlanivimab. Barbora Peterová z tiskového odboru ministerstva zdravotnictví odpověď neznala, Deníku Referendum řekla, že podrobnosti vymyslí odborníci.
Verdikt o účinnosti monoklonálních protilátek vynese jak zahraniční praxe, tak Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), jež zahájila průběžné hodnocení. Zřejmě ještě důsledněji než bamlanivimab sám a úměrně vyvolaným nadějím se bude sledovat dvoulátkový REGEN-COV-2. „Je příliš brzy na to, aby bylo možné vyvodit jakékoli závěry týkající se poměru přínosů a rizik léčivého přípravku,“ konstatuje však Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), zdejší partnerský orgán EMA.
V úhrnu je na místě brzdit optimismus — již z principu, neboť si nemůžeme dovolit velká zklamání, jakých jsme v průběhu pandemie zažili až příliš. Je jistě příznivé, že pokračuje výzkum a testování možných léčiv. Jakýkoli alespoň trochu nadějný nástroj pro zmírnění následků covid-19 se počítá, může zachránit životy.
Mediální nadšení pro léčiva, smutný kolotoč zmatku
Doufejme, že se nezopakuje příběh léků, u nichž média věštila div ne zázraky, zatímco odborníci zůstávali skeptičtí. Jak píší v JAMA o monoklonálních protilátkách: „V normální době by se prozatímní analýzy probíhající klinické zkoušky obvykle nepublikovaly, ale toto není normální doba.“
V průběhu pandemie se debatovalo o řadě látek, zpravidla neodborně a na základě zbožných přání. SÚKL eviduje léčiv souvisejících s covid-19 ohromné množství. U většiny nejsou kompletní data a klinický přínos je sporný, případně neprokazatelný, jindy zjevně převládají rizika vedlejších účinků nad možnými výhodami. To je případ antimalarik CQ a HCQ: protivirový přínos je sporný a především prvé (chlorochin) může pacienta při vyšší dávce zabít.
Dlouhodobě se užívá remdesivir: antivirotikum testované dříve k použití i proti extrémně smrtící Ebole a viru Marburg. Jeho výsledky ve studiích jsou různorodé: někdy zřejmě může zkrátit hospitalizaci a dobu do zotavení, ale metaanalýza Světové zdravotnické organizace z listopadu naopak říká, že o příznivém efektu nejsou důkazy.
Zvláště v posledních měsících se poněkud pokoutně šíří nepodložené naděje v inosin pranobex (lék isoprinosine). Přestože jej zřejmě někteří lékaři dokonce předepisují, o účinnosti látky proti covid-19 neexistují důkazy. SÚKL jej ve zmíněném seznamu ani neeviduje jako testovaný.
Látku zpopularizoval epidemiolog oblíbený v dezinformačních kruzích Jiří Beran. Tvrzení o účinnosti isoprinosinu zakládá na vlastní, metodologicky značně sporné studii, jež, jak píše Zdravotnický deník, „jde štěstíčku naproti“.
Léčba — protože isoprinosine je skutečně lékem, byť alespoň teď nikoli na covid-19 — je experimentální, přičemž je otázkou, jestli to pacientům někdo sdělil. V Beranově studii přitom za ne zcela známých okolností figurovali i zvláště ohrožení lidé z domovů pro seniory.
Zda lék proti novému koronaviru funguje, nevíme, ale můžeme usuzovat, že snad alespoň není příliš nebezpečný. Kdyby byl, zjistilo by se to takříkajíc praxí.
Neznámé hlubiny králičí nory
Z uvedeného vidíme, že epidemická situace je vážná a nezdá se, že by nás v dohledné době přišel osvobodit zázračný lék. Bádání nad novými možnostmi léčby je intenzivní, kdy a jak se promítne do české praxe, si však nedovolíme věštit. Naopak víme, že se v České republice již nyní šíří nakažlivější varianta SARS-Cov-2. Jakmile její podíl vystoupá do řádu desítek procent, tempo epidemie pravděpodobně zrychlí.
Můžeme tomu zabránit? Těžko říci. Jak nedávno podotkla viroložka Ruth Tachezy v DVTV, nechali jsme epidemii zajít příliš daleko. Slovenský excentrický premiér Igor Matovič ve čtvrtek na Facebooku oznámil, že podle předběžných výsledků tamější zkoumání zachytilo britské mutace v až šedesáti procentech ze všech nově pozitivních testů.
Jednoznačná data pro Českou republiku nemáme. A nevíme, jak hluboko králičí nora vede. Nastoupíme-li proti B.1.1.7 v nynější mizerné kondici, bez rozhodné strategie a ochoty alespoň jednou konečně jednat podle epidemiologické logiky — tedy předtím, než začne katastrofa — dost možná objevíme vskutku netušené hlubiny.
V textu uvádíte: "Nemáme-li zapotřebí cynického kverulantství o tom, kolik osob covid-19 přímo zabíjí, dává smysl počítat oběti pandemie jako takové — tedy sledovat je spíše demograficky než podle zdravotnicky určené příčiny úmrtí."
Prosím o vysvětlení logiky tohoto výroku. Byl jsem vzdělán v tom smyslu, že informace umožňuje rozhodnutí. (Jednotka informace umožňuje právě jedno rozhodnutí ze dvou alternativ.) Data, která neumožňují rozhodování, nejsou informací. Pokud se předem rozhodneme, že i (nad)úmrtí, která eventuálně způsobíme opatřeními nouzového stavu, nerozlišeně připíšeme "pandemii", brání nám to v rozhodování a tedy v hledání cesty, optimálního východiska ze špatné situace. Leda by ovšem vůbec nebylo třeba se rozhodovat... pak bychom klidně mohli plnit stránky novin daty, která nenesou informaci, a kdo by si dovolil žádat pár bitů informaci, může být nálepkován jako "cynický kverulant". S výrokem obdobného obsahu se nesetkávám poprvé. Avšak bráním se uvěřit, že cílem je znemožnit hledání cesty.
Postrádám v DR diskusi na téma přístupu k vakcínám. Osobně nejsem příznivcem nadřazenosti bílé rasy. Mám tedy za to, že všichni stojíme frontu dlouhou asi sedm a půl miliardy čekajících. Každý potřebuje dvě dávky nejpozději každý druhý rok (ale je možné, že po jednom roce bude stačit přeočkování jednou dávkou k obnovení ochrany, to budeme vědět asi za ten rok). Slyšel jsem ovšem tvrzení, že když EU platila předem (a přispěla těmito platbami k vývoji), máme my v ČR přednostní právo. Ale nesdílím ten názor, neboť jsme v EU čistými příjemci, takže my jsme ten vývoj spíše neplatili. Zkrátka, patnáct miliard dávek hned a pak sedm a půl miliardy ročně zřejmě k dispozici není. Byl bych rád, kdyby u nás byli ochráněni zdravotníci alespoň v době, kdy budou očkováni zdravotníci v Mexico City, kdyby naši osmdesátiletí byli naočkováni nejpozději ve stejné době, kdy osmdesátníci v Nairobi, naši sedmdesátníci s cukrovkou nejpozději současně se sedmdesátníky s cukrovkou z Kalkaty.
To znamená, že na nás rodiče a děti se nedostane nikdy. Proč, jakým právem, je nám tedy bráněno imunizovat se přirozeně?
Statistika celkové úmrtnosti nad míru dlouholetého sezonního průměru ukazuje počet obětí koronaviru lépe než statistika úmrtí „s covidem‟, protože ta druhá statistika je podhodnocená. Je tragedie, když se dokonce i ministr zdravotnictví přidá k chytrákům, kteří spekulují naopak o jejím nadhodnocení, asi jako by debatovali o komorbiditách nad nebožtíkem s kudlou v zádech.
Nečetl jsem všechny články Jana Kašpárka, proto nevím, nakolik se tím již v Deníku Referendum zabýval, ale Petr Koubský v Deníku N rozebíral důvody proč lze prakticky všechnu nadnormální úmrtnost v době epidemie covidu-19 přisoudit právě covidu dosti důkladně, počínaje tím, jak křivka nadnormální úmrtnosti sleduje tu úmrtnosti „s covidem‟ a jak lze časový posun mezi nimi vysvětlit pouhým rozdílem v metodice, k jakému datu se úmrtí do těchto statistik započítávají. Rozdíl mezi celkovou nadnormální úmrtností a úmrtností „s covidem‟ se stává výrazným v době, kdy vysoké procento pozitivních testů ukazuje, že netestujeme dostatečně a mnoho případů onemocnění zůstává nezaznamenáno. Přitom řada obětí covidu-19 umírá doma, dříve než se dostanou do nemocnice — což výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že přinejmenším pokud tito lidé nebyli pozitivně testováni před smrtí, bude jejich úmrtí připsáno jiné příčině a nikdo u nich posmrtně koronavirus hledat nebude. Dalšími oběťmi covidu-19, které unikají statistice, jsou lidé, kteří se z covidu uzdraví, ale během jednoho dvou týdnů zemřou na jeho následky, například embolii, a těch také není zrovna málo, jak ukazují výsledky studia dlouhodobých následků covidu.
Teorie o tom, jak víc lidí než covid-19, nebo aspoň srovnatelný počet, zabíjejí opatření proti šíření epidemie, narážejí dosti tvrdě na jarní statistiku. Jaro jsme přežili díky opatřením, která jsou často považována za přehnaná — a jejich kritika se výrazně podílela na podzimním masakru. Měli bychom si připomínat, kdo všechno a jak během léta jarní protiepidemická opatření kritizoval, abychom nepodlehli iluzi, že ty tisíce mrtvých má na svědomí pouze Babiš a ODS s TOP 09 by nás epidemií provedly lépe — Piráti by to snad dokázali, ale od zbytku opozice, od stran, které v Nečasových časech zavedli neproplácení prvních tří dnů nemocenské, bychom mohli očekávat spíše ještě větší hrůzy než od Babiše. Na jaře došlo mimo jiné k tomu, že vláda nařídila omezit zdravotní péči, která není nezbytně nutná — chránit zdravotnictví před přetížením covidem, které by způsobilo omezení péče, tím, že tu péči omezíme rovnou, nejspíš opravdu byla chyba. Přesto k žádnému výraznému nárůstu celkové úmrtnosti nad dlouholetý sezonní průměr nedošlo.
„Přirozená imunizace‟, které se dožadujete v posledním odstavci, je naprostý nesmysl. Náš imunitní systém se sice cvičí na tom, s čím se setkává, ve sterilním prostředí se pořádně nevyvine a imunologové dokonce varují před přehnanou hygienou, která je jednou z možných příčin rostoucího výskytu alergií, ale podívejte se do historie, jak to vypadalo, když jsme ještě neznali žádné vakcíny a imunizovali jsme se pouze „přirozeně‟.
Boris Johnson se ze sna o promoření Británie probudil poté, co covid-19 sám prodělal; v porovnání s Donaldem Trumpem tím zřejmě dokázal, že není úplně lhostejný k životům druhých lidí a není mu úplně jedno, jak mnoho jich obětuje pro svůj zisk. Nevím, jestli už se omluvil Andreas Tegnell Švédům za svou promořovací strategii. Ještě v létě měl řadu nadšených příznivců, přestože už tehdy bylo vidět, že Švédsko mělo na jaře nejen větší ztráty na životech než Norsko, Finsko nebo Dánsko, ale také větší ztráty ekonomické. Tegnellovi obdivovatelé tvrdili, že na jaře prostě zemřeli o pár měsíců dříve lidé, kteří by se stejně nedožili následujícího roku, jenomže na podzim místo očekávaného poklesu úmrtnosti došlo k dalšímu nárůstu. Přitom si Tegnell nepočínal zdaleka tak šíleně jako Johnson, Švédská vláda vydala podle jeho rad řadu rozumných doporučení a Švédové tato doporučení dodržovali důsledněji než Čechové vládní nařízení.
Proti pokusu nahradit očkování tím, že se covidem-19 nakazíte a proděláte ho, mluví také výzkumy dlouhodobých následků covidu. Ty se přitom objevují nepříjemně často i u lidí, kteří covid-19 prodělali jen s lehkými příznaky nebo dokonce úplně bez příznaků. Dobře zdokumentované je těžké poškození plic, ze kterého se člověk při dobré péči zotaví asi tak za půl roku, ale ukazuje se, že to není zdaleka ta nejhorší možnost.
Tragické ovšem je, že zdůrazňovat v Česku důvody, proč bychom se neměli promořovat, je možná zbytečné, protože právě promořování je strategie, kterou Babišova vláda zvolila, byť to dosud otevřeně nepřiznala. Protiepidemická opatření jsou již delší dobu řízena podle míry vytížení nemocnic; zlý jazykové se ptají, proč ne rovnou podle míry vytíženosti krematorií, ale ono se zdá, že to vyjde prakticky na stejné, na hranici svých možností pracují poslední dobou jak nemocnice, tak krematoria. Nikdo vám doopravdy nebrání „imunizovat se přirozeně‟, veškerá opatření vyhlašovaná naší vládou směřují pouze k tomu, abyste svou „přirozenou imunizaci‟ příliš neuchvátal a nemocnice se pod náporem takto „přirozeně se imunizujících‟ lidí úplně nezhroutily.
Zaujalo mě, že odkazovaná stránka SÚKLu popisuje řadu testovaných léčiv, ale ne všechna, a schází tam nejméně jedno, které si mohou i laici vyzkoušet sami na sobě prakticky bez rizika.
Famosan, lék proti pálení žáhy s účinnou látkou famotidinem, je v provedení s nejnižším obsahem účinné látky volně prodejný, nežádoucích účinků a interakcí s jinými léky má minimum, ba dokonce se zdá, že je bezpečné famotidin užívat i v dávce několikanásobně převyšující běžnou terapeutickou. Většina léků proti pálení žáhy jednoduše neutralizuje žaludeční kyselinu, famotidin se mezi nimi vymyká tím, že omezuje vylučování kyseliny do žaludku — blokuje histaminové receptory typu 2, které její vylučování řídí. Retrospektivní studie v Číně ukázaly, že lidé užívající famotidin čelili covidu-19 lépe než ti, kteří užívali jiná antacida, tedy lidé ve zcela srovnatelném zdravotním stavu, jen užívající jiný lék. Dokud nedospějí k výsledkům probíhající studie účinnosti famotidinu, je na něm důležité především to, že je neškodný a levný. Jeho užívání tedy nepřijde nijak draho, a člověk přitom riskuje jen to, že mu lék nepomůže, ne že si jím zdraví zničí.
Přehledový článek z května loňského roku (publikovaný na webu v červnu) uvádí famotidin jako jedno z pěti údajně nejslibnějších možných léčiv proti covidu-19:
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2352304220300799
Z dalších čtyř možných léčiv by pro samoléčbu mohl připadat v úvahu snad ještě nikotin, ten se ovšem už nedostal do čerstvějšího a rozsáhlejšího říjnového přehledu (takže nemusí být chyba, že se o něm SÚKL nezmiňuje):
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7581400/
Novější přehled se od staršího liší také tím, že u hydroxichlorochinu mluví pouze o možném samostatném účinku proti vstupu koronaviru do buňky, nikoliv o tom, že by pomáhal dostat do buňky zinek, který následně zabrání koronaviru v množení. Kromě famotidinu mohou být z možných léčiv, jimiž se zabývá, zajímavý kolchicin a hesperidin.
O kolchicinu nedávno vydali kanadští vědci optimistickou tiskovou zprávu (nikoliv ještě výsledky studie v recenzovaném odborném časopise), o níž se psalo i na Slovensku (jak jsem zahlédl na Facebooku), nevím zda i v Česku. Francouzští novináři (opět nevím, zda i čeští nebo slobvenští) požádali ovšem o komentář odborníky, a ti tu zprávu rozcupovali, takže nejen že pokoušet se léčit svépomocí smrtelně jedovatými ocúny nebude dobrý nápad, ale asi ani pro lékaře nenabízejí dostupné lékové formy kolchicinu s odborně podloženým terapeutickým dávkováním k léčbě covidu žádný přínos:
Hesperidin je oproti tomu zajímavý, podobně jako famotidin, tím, že je snadno dostupný a neškodný. Článek, pravda pouze letmo zmiňuje, že by měl účinkovat proti zánětlivým procesům (tedy podobně jako nebezpečný a pochybný kolchicin a již ověřený a užívaný dexamethason) a odkazuje na pouhé výpočty, dokonce nepublikované, podle kterých by mohl působit i proti koronaviru jako takovému. Na Wikipedii (odkud je samozřejmě vhodné, když chce člověk informace opravdu spolehlivé, podívat se na zdroje, kam odkazuje, případně se i porozhlédnout po dalších) se lze dočíst, že hesperidin obsahují citrusové plody, nejvíc možná v bílé dužnině, která se obvykle nejí, a také máta — takže nakonec možná stoupence Tomia Okamury jejich mátový čaj opravdu před koronavirem aspoň trochu ochrání.