Covid-19: Pořád je zle, vězíme v epidemické bažině. Nové léky nás teď nevytrhnou

Jan Kašpárek

Epidemie SARS-Cov-2 v České republice nevykazuje přesvědčivé známky slábnutí. Hovoří se o nových lécích, ty v dohledné době ale zřejmě nic citelně nezmění. Hrozba nakažlivějších mutací je stále bezprostřednější.

Na otázku, zda Babišem užitý termín „lék Balman“ odkazuje na bamlanivimab, prý odpověď vymyslí odborníci. Foto NIAID

Zapadli jsme do epidemie jako do bažiny po pás a nejsme schopni se z ní sami vytáhnout. Data o šíření SARS-Cov-2 v České republice jsou nepříznivá a stále — je-li to vůbec možné — narůstá obecná frustrace.

I kvůli drhnoucímu očkování zůstávají výhledy velmi ponuré. Hovoří se sice o nových léčivech proti covid-19, na vkládané naděje ovšem padá stín objektivní hrozby v podobě nastupující takzvané britské varianty koronaviru.

„Je smutným faktem, že epidemická situace se nelepší. Statistika nekompromisně ukazuje, že je v České republice přítomna britská mutace viru, která je agresivnější a šíří se daleko rychleji. (…) Jsou kraje, kde zbývá doslova jen pár míst na ARO,“ shrnul ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO) na čtvrteční, nanejvýš stručné tiskové konferenci.

Upozornil, že kvůli setrvalému vytížení nemocnic na hranici možností se delší dobu nedostává preventivní a neakutní péče. Uznal také, že plošné restrikce, nyní nebývale ustálené, nefungují — významnou měrou kvůli nevalné ochotě je dodržovat. „Můžeme (…) uvažovat o dalším omezení, ale bez vašeho pochopení a sounáležitosti nebude mít smysl,“ konstatoval.

Vystoupení lze hodnotit jako věcné, ministr za sebou však stále táhne závaží nedůvěry, které notně posílil nedávnou relativizací počtu obětí covid-19. Část nezávislých odborníků od té doby Blatného nemůže vystát, na sociálních sítích i jinde se hovoří o tiše probíhajícím „promořování“. Pochybnosti zesilují obavy z nastupující virové linie B.1.1.7, která si vzhledem ke zřejmě vyšší infekčnosti žádá rozhodný a strategický postup.

Poslední spor, do kterého Blatný vstoupil, se týká setrvale přetížené nemocnice v Chebu. Karlovarský kraj musel kvůli závažnosti situace uložit pracovní povinnost i lázeňským zdravotním sestrám. Místní včetně hejtmana Petra Kulhánka (STAN) žádají, aby vláda otevřela sanitkám hranice do nedalekého Německa.

Spolkové země Bavorsko a Sasko pomoc již dříve nabídly. Zajímavostí je, že pro solidaritu s Čechy z německé strany horuje i Sudetoněmecké krajanské sdružení v čele s Berndtem Posseltem.

Nyní se nemocní z Karlovarska převážejí do ostatních českých krajů — tedy daleko. U příležitosti ministrovy návštěvy ve městě se i proto demonstrovalo a lidé na Blatného prý křičeli „Kolik lidí ještě musí umřít, než je začnete vozit do Německa?!“

Ministr slíbil Chebu sehnat tři lékaře-internisty a posílit logistiku pro převozy. Domácí kapacity podle něj stačí, přeshraniční spolupráce začne v případě ještě větší nouze. Že situaci zvládne Česká republika sama, pokládá za vhodný symbolický vzkaz.

Ne všichni ministrův klid sdílejí, objevuje se volání po rezignaci. Na Twitteru jej nově vznesl čelný představitel vědecké Iniciativy Sníh, imunolog a profesor patologie Zdeněk Hel. „Stejně jako pan ministr odmítá pomoc vědecké komunity, odmítá pomoc Evropy. Pane ministře, odstupte,“ píše.

Pokles se zastavil

×
Diskuse
February 5, 2021 v 21.23
Prosím o vysvětlení

V textu uvádíte: "Nemáme-li zapotřebí cynického kverulantství o tom, kolik osob covid-19 přímo zabíjí, dává smysl počítat oběti pandemie jako takové — tedy sledovat je spíše demograficky než podle zdravotnicky určené příčiny úmrtí."

Prosím o vysvětlení logiky tohoto výroku. Byl jsem vzdělán v tom smyslu, že informace umožňuje rozhodnutí. (Jednotka informace umožňuje právě jedno rozhodnutí ze dvou alternativ.) Data, která neumožňují rozhodování, nejsou informací. Pokud se předem rozhodneme, že i (nad)úmrtí, která eventuálně způsobíme opatřeními nouzového stavu, nerozlišeně připíšeme "pandemii", brání nám to v rozhodování a tedy v hledání cesty, optimálního východiska ze špatné situace. Leda by ovšem vůbec nebylo třeba se rozhodovat... pak bychom klidně mohli plnit stránky novin daty, která nenesou informaci, a kdo by si dovolil žádat pár bitů informaci, může být nálepkován jako "cynický kverulant". S výrokem obdobného obsahu se nesetkávám poprvé. Avšak bráním se uvěřit, že cílem je znemožnit hledání cesty.

Postrádám v DR diskusi na téma přístupu k vakcínám. Osobně nejsem příznivcem nadřazenosti bílé rasy. Mám tedy za to, že všichni stojíme frontu dlouhou asi sedm a půl miliardy čekajících. Každý potřebuje dvě dávky nejpozději každý druhý rok (ale je možné, že po jednom roce bude stačit přeočkování jednou dávkou k obnovení ochrany, to budeme vědět asi za ten rok). Slyšel jsem ovšem tvrzení, že když EU platila předem (a přispěla těmito platbami k vývoji), máme my v ČR přednostní právo. Ale nesdílím ten názor, neboť jsme v EU čistými příjemci, takže my jsme ten vývoj spíše neplatili. Zkrátka, patnáct miliard dávek hned a pak sedm a půl miliardy ročně zřejmě k dispozici není. Byl bych rád, kdyby u nás byli ochráněni zdravotníci alespoň v době, kdy budou očkováni zdravotníci v Mexico City, kdyby naši osmdesátiletí byli naočkováni nejpozději ve stejné době, kdy osmdesátníci v Nairobi, naši sedmdesátníci s cukrovkou nejpozději současně se sedmdesátníky s cukrovkou z Kalkaty.

To znamená, že na nás rodiče a děti se nedostane nikdy. Proč, jakým právem, je nám tedy bráněno imunizovat se přirozeně?

February 6, 2021 v 22.01
Vysvětlení pro pana Jedličku

Statistika celkové úmrtnosti nad míru dlouholetého sezonního průměru ukazuje počet obětí koronaviru lépe než statistika úmrtí „s covidem‟, protože ta druhá statistika je podhodnocená. Je tragedie, když se dokonce i ministr zdravotnictví přidá k chytrákům, kteří spekulují naopak o jejím nadhodnocení, asi jako by debatovali o komorbiditách nad nebožtíkem s kudlou v zádech.

Nečetl jsem všechny články Jana Kašpárka, proto nevím, nakolik se tím již v Deníku Referendum zabýval, ale Petr Koubský v Deníku N rozebíral důvody proč lze prakticky všechnu nadnormální úmrtnost v době epidemie covidu-19 přisoudit právě covidu dosti důkladně, počínaje tím, jak křivka nadnormální úmrtnosti sleduje tu úmrtnosti „s covidem‟ a jak lze časový posun mezi nimi vysvětlit pouhým rozdílem v metodice, k jakému datu se úmrtí do těchto statistik započítávají. Rozdíl mezi celkovou nadnormální úmrtností a úmrtností „s covidem‟ se stává výrazným v době, kdy vysoké procento pozitivních testů ukazuje, že netestujeme dostatečně a mnoho případů onemocnění zůstává nezaznamenáno. Přitom řada obětí covidu-19 umírá doma, dříve než se dostanou do nemocnice — což výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že přinejmenším pokud tito lidé nebyli pozitivně testováni před smrtí, bude jejich úmrtí připsáno jiné příčině a nikdo u nich posmrtně koronavirus hledat nebude. Dalšími oběťmi covidu-19, které unikají statistice, jsou lidé, kteří se z covidu uzdraví, ale během jednoho dvou týdnů zemřou na jeho následky, například embolii, a těch také není zrovna málo, jak ukazují výsledky studia dlouhodobých následků covidu.

Teorie o tom, jak víc lidí než covid-19, nebo aspoň srovnatelný počet, zabíjejí opatření proti šíření epidemie, narážejí dosti tvrdě na jarní statistiku. Jaro jsme přežili díky opatřením, která jsou často považována za přehnaná — a jejich kritika se výrazně podílela na podzimním masakru. Měli bychom si připomínat, kdo všechno a jak během léta jarní protiepidemická opatření kritizoval, abychom nepodlehli iluzi, že ty tisíce mrtvých má na svědomí pouze Babiš a ODS s TOP 09 by nás epidemií provedly lépe — Piráti by to snad dokázali, ale od zbytku opozice, od stran, které v Nečasových časech zavedli neproplácení prvních tří dnů nemocenské, bychom mohli očekávat spíše ještě větší hrůzy než od Babiše. Na jaře došlo mimo jiné k tomu, že vláda nařídila omezit zdravotní péči, která není nezbytně nutná — chránit zdravotnictví před přetížením covidem, které by způsobilo omezení péče, tím, že tu péči omezíme rovnou, nejspíš opravdu byla chyba. Přesto k žádnému výraznému nárůstu celkové úmrtnosti nad dlouholetý sezonní průměr nedošlo.

„Přirozená imunizace‟, které se dožadujete v posledním odstavci, je naprostý nesmysl. Náš imunitní systém se sice cvičí na tom, s čím se setkává, ve sterilním prostředí se pořádně nevyvine a imunologové dokonce varují před přehnanou hygienou, která je jednou z možných příčin rostoucího výskytu alergií, ale podívejte se do historie, jak to vypadalo, když jsme ještě neznali žádné vakcíny a imunizovali jsme se pouze „přirozeně‟.

Boris Johnson se ze sna o promoření Británie probudil poté, co covid-19 sám prodělal; v porovnání s Donaldem Trumpem tím zřejmě dokázal, že není úplně lhostejný k životům druhých lidí a není mu úplně jedno, jak mnoho jich obětuje pro svůj zisk. Nevím, jestli už se omluvil Andreas Tegnell Švédům za svou promořovací strategii. Ještě v létě měl řadu nadšených příznivců, přestože už tehdy bylo vidět, že Švédsko mělo na jaře nejen větší ztráty na životech než Norsko, Finsko nebo Dánsko, ale také větší ztráty ekonomické. Tegnellovi obdivovatelé tvrdili, že na jaře prostě zemřeli o pár měsíců dříve lidé, kteří by se stejně nedožili následujícího roku, jenomže na podzim místo očekávaného poklesu úmrtnosti došlo k dalšímu nárůstu. Přitom si Tegnell nepočínal zdaleka tak šíleně jako Johnson, Švédská vláda vydala podle jeho rad řadu rozumných doporučení a Švédové tato doporučení dodržovali důsledněji než Čechové vládní nařízení.

Proti pokusu nahradit očkování tím, že se covidem-19 nakazíte a proděláte ho, mluví také výzkumy dlouhodobých následků covidu. Ty se přitom objevují nepříjemně často i u lidí, kteří covid-19 prodělali jen s lehkými příznaky nebo dokonce úplně bez příznaků. Dobře zdokumentované je těžké poškození plic, ze kterého se člověk při dobré péči zotaví asi tak za půl roku, ale ukazuje se, že to není zdaleka ta nejhorší možnost.

Tragické ovšem je, že zdůrazňovat v Česku důvody, proč bychom se neměli promořovat, je možná zbytečné, protože právě promořování je strategie, kterou Babišova vláda zvolila, byť to dosud otevřeně nepřiznala. Protiepidemická opatření jsou již delší dobu řízena podle míry vytížení nemocnic; zlý jazykové se ptají, proč ne rovnou podle míry vytíženosti krematorií, ale ono se zdá, že to vyjde prakticky na stejné, na hranici svých možností pracují poslední dobou jak nemocnice, tak krematoria. Nikdo vám doopravdy nebrání „imunizovat se přirozeně‟, veškerá opatření vyhlašovaná naší vládou směřují pouze k tomu, abyste svou „přirozenou imunizaci‟ příliš neuchvátal a nemocnice se pod náporem takto „přirozeně se imunizujících‟ lidí úplně nezhroutily.

February 6, 2021 v 23.11
Experimentální samoléčba?

Zaujalo mě, že odkazovaná stránka SÚKLu popisuje řadu testovaných léčiv, ale ne všechna, a schází tam nejméně jedno, které si mohou i laici vyzkoušet sami na sobě prakticky bez rizika.

Famosan, lék proti pálení žáhy s účinnou látkou famotidinem, je v provedení s nejnižším obsahem účinné látky volně prodejný, nežádoucích účinků a interakcí s jinými léky má minimum, ba dokonce se zdá, že je bezpečné famotidin užívat i v dávce několikanásobně převyšující běžnou terapeutickou. Většina léků proti pálení žáhy jednoduše neutralizuje žaludeční kyselinu, famotidin se mezi nimi vymyká tím, že omezuje vylučování kyseliny do žaludku — blokuje histaminové receptory typu 2, které její vylučování řídí. Retrospektivní studie v Číně ukázaly, že lidé užívající famotidin čelili covidu-19 lépe než ti, kteří užívali jiná antacida, tedy lidé ve zcela srovnatelném zdravotním stavu, jen užívající jiný lék. Dokud nedospějí k výsledkům probíhající studie účinnosti famotidinu, je na něm důležité především to, že je neškodný a levný. Jeho užívání tedy nepřijde nijak draho, a člověk přitom riskuje jen to, že mu lék nepomůže, ne že si jím zdraví zničí.

Přehledový článek z května loňského roku (publikovaný na webu v červnu) uvádí famotidin jako jedno z pěti údajně nejslibnějších možných léčiv proti covidu-19:

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2352304220300799

Z dalších čtyř možných léčiv by pro samoléčbu mohl připadat v úvahu snad ještě nikotin, ten se ovšem už nedostal do čerstvějšího a rozsáhlejšího říjnového přehledu (takže nemusí být chyba, že se o něm SÚKL nezmiňuje):

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7581400/

Novější přehled se od staršího liší také tím, že u hydroxichlorochinu mluví pouze o možném samostatném účinku proti vstupu koronaviru do buňky, nikoliv o tom, že by pomáhal dostat do buňky zinek, který následně zabrání koronaviru v množení. Kromě famotidinu mohou být z možných léčiv, jimiž se zabývá, zajímavý kolchicin a hesperidin.

O kolchicinu nedávno vydali kanadští vědci optimistickou tiskovou zprávu (nikoliv ještě výsledky studie v recenzovaném odborném časopise), o níž se psalo i na Slovensku (jak jsem zahlédl na Facebooku), nevím zda i v Česku. Francouzští novináři (opět nevím, zda i čeští nebo slobvenští) požádali ovšem o komentář odborníky, a ti tu zprávu rozcupovali, takže nejen že pokoušet se léčit svépomocí smrtelně jedovatými ocúny nebude dobrý nápad, ale asi ani pro lékaře nenabízejí dostupné lékové formy kolchicinu s odborně podloženým terapeutickým dávkováním k léčbě covidu žádný přínos:

https://www.francetvinfo.fr/sante/maladie/coronavirus/pourquoi-la-colchicine-medicament-presente-comme-prometteur-contre-le-covid-19-est-loin-d-avoir-fait-ses-preuves_4272567.html

Hesperidin je oproti tomu zajímavý, podobně jako famotidin, tím, že je snadno dostupný a neškodný. Článek, pravda pouze letmo zmiňuje, že by měl účinkovat proti zánětlivým procesům (tedy podobně jako nebezpečný a pochybný kolchicin a již ověřený a užívaný dexamethason) a odkazuje na pouhé výpočty, dokonce nepublikované, podle kterých by mohl působit i proti koronaviru jako takovému. Na Wikipedii (odkud je samozřejmě vhodné, když chce člověk informace opravdu spolehlivé, podívat se na zdroje, kam odkazuje, případně se i porozhlédnout po dalších) se lze dočíst, že hesperidin obsahují citrusové plody, nejvíc možná v bílé dužnině, která se obvykle nejí, a také máta — takže nakonec možná stoupence Tomia Okamury jejich mátový čaj opravdu před koronavirem aspoň trochu ochrání.