Epidemická křivka v České republice od podzimu opsala sedlo a nyní pomalu klesá. Situace je ale nadále vážná. Přestože se rizikové skóre Protiepidemického systému (PES) dva týdny drží na čtvrtém stupni, rozvolňování není na stole. Nemocnice jsou stále zaplněné, a přestože se pomalu očkuje, přicházejí obavy spojené s novou variantou SARS-Cov-2.

Napřed k aktuální situaci. Týdenní medián každodenních přírůstků činí přes 7500. Trend přesvědčivě, byť velmi zvolna klesá zhruba od desátého ledna. Čísla jsou však stále nepřijatelně vysoká. O rapidním zlepšení nelze mluvit. Reprodukční číslo nákazy se k úterku odhaduje na 0,94, pokud by se udrželo, pokles by pokračoval, avšak takřka neznatelným tempem.

V nemocnicích je v posledních dnech s covidem-19 hospitalizováno mezi 5600 a 5900 lidmi. Část nakažených přitom se statistickou jistotou zemře. Týdenní medián každodenně evidovaných obětí covidu-19 klesá ke 130, nezahrnujeme však zjevně nekompletní čísla z posledních dní.

Celkový počet hospitalizovaných byl při kulminaci nynější vlny sice o něco nižší než na podzim, početní rozdíl u pacientů ve zvlášť těžkém stavu ale přesvědčivý není. Zatímco v nejhorším prvním listopadovém týdnu jich bylo ke 1200, před polovinou ledna počet kulminoval u 1150. Při nedělním hlášení nemocnic zůstával ještě nad tisícem. V této poloze se v nynější fázi epidemie držel déle než na podzim. Klesl až v pondělí, a to na 992.

Zátěž na nemocniční systém je o to intenzivnější, že trvá. Od října, kdy počet covid-pozitivních hospitalizovaných při explozivním nárůstu přesáhl hranici čtyř tisíc, se pod ni ani jednou nevrátil. Počínaje zhruba polovinou téhož měsíce analogicky nenajdeme jediný bod, kdy by nemocnice evidovaly méně než 500 lidí ve zvlášť těžkém stavu.

Když náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Černý říká, že „systém je na konci svých možností“, popisuje důsledek dlouhotrvajícího silného náporu, který průběžně kromě nedostatkového a přetíženého personálu vykrývají vojáci, dobrovolníci v čele s mediky a bývalí zdravotníci, již se kvůli pandemii vrátili do služby.

V listopadu jsme psali „Nemocnice vydrží. Raději ale nezkoušejme, co všechno“. Nyní to můžeme zopakovat, byť s násobně větší naléhavostí. Dílčí změny v PES mimo jiné znamenají, že pro rozvolnění z pátého do čtvrtého stupně bude nezbytný pokles hospitalizací pod tři tisíce (a pacientů na JIP pod 450). Tak se ostatně již dříve vyjadřoval i ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO). Dané snížení počtu hospitalizovaných nebude znamenat luxus, tři tisíce jsou stále velmi zlé. Nemocnice se ale musí uvolnit, děj se, co děj.

Vyvažovat, vyvažovat, vyvažovat

Zásadní je, že nemocničnímu systému potřebujeme nejen ulevit, ale také předejít dalšímu obdobnému zatížení. To znamená nanejvýš pozvolné a inteligentní uvolňování. Jak zdůrazňuje doporučující dokument odborné Iniciativy Sníh: „Rozvolňování plošných opatření musí být plně kompenzováno jinými faktory.“ Jako vyvažovací mechanismy se nabízí hlavně oblasti s ne zcela využitým potenciálem, především testování.

To lze podle expertů posilovat, motivovat k němu občany — a to i finančním příspěvkem v případě pozitivního výsledku — a podporovat novější testy, jež nevyžadují nepříjemný stěr z nosohltanu. Testovací kapacity, jež minulý týden zvládaly 45 až 60 tisíc testů denně (při sečtení PCR i antigenních), lze ještě navýšit.

Mezi kompenzační postupy patří i diskutované doporučení respirátorů místo doma šitých „roušek“. Vláda zvažuje, že na návrh českých výrobců respirátorům sníží DPH. Podle ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) by se stát podobně jako v Rakousku mohl dohodnout s obchody, aby začaly respirátory prodávat s minimální či žádnou marží. Jde o logický krok.

Kompenzace je středobodem postupu. To platí i u citlivých a propíraných témat, jako je alespoň částečné obnovení normálního provozu škol. Žáky jistě lze pustit zpět do lavic. Pokud se ale nebude pečlivě hodnotit poměr přínosu a ceny a nenastaví se konkrétní vyvažovací mechanismus, vrháme se opět do neznámé vody.

Vzhledem k tomu, že jsme podzimně-zimní vlnu stále nepotlačili, nemůžeme si dovolit improvizaci či víru ve zbožná přání. Přesně na ta — předvídatelně — doplácíme. Stejně tak nelze vsázet na to, že se populace již „promořila“: ano, covid-19 mělo či oficiálně má téměř 950 tisíc lidí, podle více odborníků reálně až třikrát víc. Množství lidí se střednědobými i dlouhodobými následky je veliké a trvání nabyté imunity lze podle optimistických scénářů odhadovat na půl roku. Spoléhat se tak dá jedině na očkování.

Pro stanovení konkrétnějších postupů je zapotřebí dlouhodobé strategie. Ty se stále v základu nabízejí dvě. Iniciativa Sníh hovoří o „marginalizační, kdy cílem je minimalizace případů infekce v populaci, a mitigační, kdy je cílem pouhé zpomalení průchodu infekce populací, aby nezkolabovala nemocniční péče.“ Odborníci nejen u nás doporučují cílit k marginalizační variantě, tedy stlačení křivek tak hluboko, aby se nové výskyty nákazy daly — oproti komunitnímu šíření — uhlídat.

Nynější realitou je ale mitigace, v podstatě ono dříve skloňované „omezené promořování“. Nejedná se nutně o záměr, spíše snad výsledek posloupnosti, již popisuje staré rčení „chyba plodí chybu“. Kvůli tomu, že jsme epidemii nikdy nedobrzdili, zvykáme si na mnohatisícové přírůstky nakažených covidem-19 a na tisíce hospitalizovaných. Vláda tedy cílí na balancování zaměřené k propočtům kapacity nemocničního systému.

Mutace nepřevrací pravidla, „jen“ je zpřísňuje

Bruslení u propasti konce kapacit je jednak drahé, jednak nese nestvůrné následky v podobě nadměrné úmrtnosti a poškození veřejného zdraví. Krom toho ale známe ještě jeden důvod, proč na mitigaci nelze dlouhodobě vsázet: nastupující mutace viru v čele s nejaktuálnější, takzvanou britskou B.1.1.7. Přehled dosavadních poznatků jsme před časem přinesli zde.

Přestože o nové variantě lze stále s jistotou říci jen málo, pravděpodobně se šíří o zhruba polovinu rychleji. Ve chvíli, kdy britská mutace nahradí pomalejší varianty v řádu desítek procent, se tempo epidemie zřejmě změní. Kontrola nákazy bude vyžadovat prudší brždění a jakákoli chyba se promítne rychleji. V zahraničí i u nás se očekává její rozšíření. B.1.1.7 coby evolučně schopnější může v horizontu měsíců zcela převládnout.

Rychlejší šíření znamená i při stejné průměrné závažnosti nemoci více případů, a se statistickou jistotou tedy úměrně více lidí vyžadujících lékařskou pomoc a samozřejmě více mrtvých. Musíme navíc brát v úvahu, že nemocniční systém, jak jsme popisovali výše, velmi dlouho běží nadoraz.

Rizika budoucího dění možná předjímá Nemocnice Slaný. Tou se podle ředitele Štěpána Votočka prohání B.1.1.7 s „dosud nevídanou agresivitou“. Onemocněla nemalá část personálu, dílem paradoxně poté, co se rozběhlo očkování. „Je více než jasné, že za účinně očkovaného lze považovat člověka až po ukončení vakcinace druhou dávkou,“ konstatoval Votoček. „Covid report“ z minulé středy označoval nynější nápor nového koronaviru za nejsilnější z celé pandemie.

Zda za slánskou kalamitu opravdu může britská varianta, nevíme se stoprocentní jistotou. Ministerstvo zdravotnictví v úterý hlásilo, že situaci kontrolují hygienici, zmutovaná varianta byla zatím odhalena v jednom případě.

K přípravě nestačí „PES 6“

Můžeme očekávat, že proti rychlejšímu šíření bude improvizace nemožná a zásadní roli sehraje strategické (ne)řízení. Že je riziko vážné, naznačuje zatím čistě teoretický „šestý stupeň PES“, který ministr Blatný označil za „superkrizovou“ variantu. Umožnila by omezení styku mezi rodinami i pohybu mimo bydliště, případně zastavení průmyslu — tedy to, čemu se vláda do počátku pandemie snaží za každou cenu vyhnout.

„To jsou věci, které se dají udělat, pokud by stávající systém nebyl dostatečný. V současné době to není potřeba, musíme mít ale záložní plán,“ vysvětlil ministr s tím, že cílem případného zavedení bude záchrana nemocnic před přehlcením.

Panevropská iniciativa vědců proti covidu-19 varuje, že je nutné jednat hned, byť chybí kompletní data. Byla-li situace posledních týdnů náročná, o to nebezpečnější je příchod zřejmě rychlejší varianty. Odborníci zdůrazňují, že základní princip epidemie — tedy snadná ztráta kontroly v kombinaci se složitým zpomalováním a krocením viru — při vyšší infekčnosti zesílí.

Doporučují jednat v předstihu a stavět na vzájemně se podpírajících postupech. Prvním je dosažení a udržení nízkých počtů nakažených skrze včasná, přehledná a dostatečná omezení. Následuje rozšířené a preventivně působící testování doplněné systematickým hledáním B.1.1.7 skrze takzvanou sekvenaci. A pochopitelně urychlení vakcinace. U nás, věcně řečeno, plně nefunguje nic z uvedeného. Na některých nedostatcích nenese vinu vláda, ale širší okolnosti.

Nejasné výhledy a tricha orlí

Odhadnout další vývoj je — ještě více než obvykle — obtížné. Zdá se, že vláda bere rizika zřejmě vyšší infekčnosti B.1.1.7 vážně. Na druhou stranu důsledky svátečního promoření odeznívají pomalu a nová rizika přicházejí extrémně nevhod. Nezvládáme ani „normální“ SARS-Cov-2, natož zrychlený.

Kromě zdravotníků je vyčerpaná i populace obecně. Podpora protiepidemických restrikcí byla sice podle zjištění Centra pro výzkum veřejného mínění ještě v prosinci slušná, rozhodně ale nelze říci, že by Češi nyní zrovna disponovali zvláštní disciplínou, silou vůle a ochotou pokračovat v boji o každý život. Do střetu s pravděpodobně nebezpečnějším virem nejdeme v plné síle.

Panevropská vědecká iniciativa uvádí: „Motivace a možnosti mnoha lidí dodržovat omezení slábne (‚pandemická únava‘), což činí nefarmaceutické intervence [neléčebná opatření typu restrikcí, prevence atd., pozn. red.] méně efektivními. Zavedení ještě tvrdších opatření přináší společnosti a ekonomice další zatížení. Vlády proto potřebují posílit vůli veřejnosti tím, že budou opatření férová a konzistentní.“ K tomu asi dalšího komentáře netřeba.

Něco podobného říká v českém prostředí bezpočet laiků i expertů dlouhodobě, aniž jim odpovědná místa kdy skutečně naslouchala. Zda se to nyní zlepší, se zdráháme odhadnout. Ministra Blatného ještě stíhá nedávná kauza kolem relativizace počtů zemřelých na covid-19 a z funkcí kolem něj odešlo hned několik poměrně významných osob.

Neznamená to, že jsme ztraceni. Dějí se i pozitivní věci: alespoň nějak se očkuje, nemocnice zřizují pracoviště pro komplexní pocovidovou péči, v pražské zoologické zahradě se narodil první tricha orlí v kontinentální Evropě. Prosím, před dočtením posledního odstavce se na něj podívejte.

Nuže, kde jsme skončili. Nestane-li se zázrak, zdaleka nejsme na konci pandemické anabáze. Nebezpečí trvají. Základní pravidla pro jejich individuální zvládání se nemění a osobní odpovědnost je stále zásadní. Bez širší strategické přípravy a odpovědného přístupu vůdčích činitelů ale příliš nezmohou. Jestli vláda plánovala příjemně překvapit, nyní je ten správný čas.