Do České republiky se dostala takzvaná britská varianta SARS-Cov-2. S jistotou o ní nelze říci mnoho, o to větší vzbuzuje mezinárodní znepokojení. Kde všude a v jaké míře se nachází, přesně nevíme. Přesto přinášíme souhrn šesti základních tezí k novým rizikům, jež v dané souvislosti vyvstávají.

1. Virus mutuje a mutovat bude

Hovoří se v prvé řadě o britské variantě, ale není jediná. Označuje se jako linie B.1.1.7, zkratkou z klasifikace WHO VUI 202012/01 („varianta poprvé vyšetřována v prosinci 2020“), potažmo 20B.YV1. Pro přehlednost se přidržíme první možnosti. Další obdobné nevítané novinky přicházejí z Jihoafrické republiky a z Brazílie. V přímém přenosu tak sledujeme evoluční proces viru.

B.1.1.7 se vyznačuje sedmnácti změnami v aminokyselinách formujících proteiny. V podstatě se jedná o drobné úpravy v písemném kódu, jímž se vyjadřuje proteinová stavba: některá „písmena“ se změní, jiná vymažou, výsledkem je velmi mírná změna tvaru — především ostře sledovaného spike proteinu, povrchové části viru užívané k napojení na buňky. Jak něco takového vypadá, přehledně ukazuje infografika New York Times.

Mutace jako takové jsou obvyklé, jde o drobné chyby při kopírování genomu. SARS-Cov-2 se mění pravidelně a variant je v oběhu více. Ani B.1.1.7 nezhoršuje průběh covid-19, byť u nedávno objevené mutace z JAR, 501.V2, existuje podezření na vážnější zásah mladších lidí. O brazilských variantách, P.1 / VOC 202101/02 a zřejmě méně zajímavé VUI 202101/01, je informací ještě méně. O zvýšení nakažlivosti se hovořilo při některých minulých mutacích, které byly ve skutečnosti takříkajíc evolučně neutrální.

Teorie zjednodušeně říká, že většina mutací nic nedělá, jiné poskytují evoluční výhodu: lepší adaptaci, snazší přenos a podobně. Další jsou nevýhodné a vedou k vymizení varianty.

I kvůli častému přirovnávání pandemie k válce je zde na místě zopakovat, že viry nemají žádný zvrácený plán. Jsou fascinující a jejich fungování složité, ale nemyslí. V tomto směru jsou patogenovým automatem, o kterém lze vést až filosofické debaty, zda patří do živého světa.

2. Nakažlivější o třicet, nebo o sedmdesát procent? Nevíme a je to jedno

Původní informace přičítaly B.1.1.7 šíření rychlejší až o sedmdesát procent. Zprávy stavěly na nejhorší možnosti a modelech. A byly spíše nadsazené. Nyní se odhady liší, přesto jsou asi všechny ve svých důsledcích ohromné. Česká vláda pracuje s odhadem čtyřicetiprocentního nárůstu nakažlivosti.

Jak v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká viroložka Ruth Tachezy, zvýšení nakažlivosti kolem padesáti procent je zřejmě realistické. Přesné číslo nelze stanovit: zkoumání v podmínkách pandemie je z podstaty složité a musí vycházet z dat ovlivněných místními rozdíly.