Pět rychlých a levných opatření proti šíření koronaviru
Petr PospíchalSankční přístup, ač je vzhledem k závažnosti situace pochopitelný, se v čím dál větší míře míjí účinkem. Jsou však i jiná opatření, která nejsou nákladná a v situaci by mohla zásadně pomoci. Autor jich nabízí celkem pět.
Na prahu pravděpodobného dalšího zrychlení nákazy koronavirem je jen málo možností, jak jeho šíření tlumit. Je proto nutné využít každou možnost, jak sečíst tlumící účinky jednotlivých opatření a ochránit tak zdraví a životy mnoha lidí, kteří by se při pokračujícím nekontrolovatelném rozmachu epidemie nakazili.
Omezující a izolační opatření mají své limity. Klesá ochota lidí je dodržovat, takže jsou závislá na kontrolách a sankcích, které svým rozsahem nemohou porušování opatření zásadně omezit. Určitá část společnosti, podle různých odhadů přibližně její třetina, opatření obchází, bojkotuje či podceňuje.
Proto je potřeba kromě tvrdých sankčních opatření zavádět zejména opatření měkká, která mají silný mobilizační potenciál a působí preventivně. Zesilují také váhu společenské konvence, která může účinně motivovat jednak méně informovanou, jednak i lhostejnější část obyvatel.
Jsem přesvědčen, že následující návrhy měkkých opatření, budou-li zavedena souběžně a rychle, mohou šíření nákazy výrazně omezit. Zvyšují společenský tlak na tu část obyvatelstva, která se vždy a všude jen těžko smiřuje s nutností podřídit své chování zájmům ostatních.
Celkové působení navrhovaných měkkých opatření by mělo ve veřejnosti posílit přesvědčení, že ohrožení nákazou je reálné, může zasáhnout kohokoliv a že nastává rozhodující období, které jsme schopni jako společnost zvládnout. Měkké návrhy by také mohly tlumit konfrontační postoje odpůrců dosavadních opatření, jsou to návrhy vlídné, vytvářející pozitivní celek, ale vyjadřující také naléhavost situace:
1) Dezinfekce musí být k dispozici naprosto všude, a to na označeném a viditelném místě
rychlometodou do ucha je ovšem zatíženo velkou chybou, takže lidi nevpuštění na základě měření do obchodu udělají co? Půjdou to zkusit do jiného, protože přece nebudou doma hlady, a s objednáváním potravin online třeba nemají žádnou zkušenost (kdyby ano, tak možná v tom obchodě vůbec nejsou). Takové opatření by možná nadělalo víc škody, než užitku.
O přínosnosti většiny z uvedených pěti bodů nejsem zcela přesvědčen. Myslím, že je dobré ponechat lidem větší prostor na participaci. Proč nosit vlastní (kvalitní) roušku a lahvičku s dezinfekcí, když na nás bude všude čekat nějaká výpomoc? Jednorázové roušky na stanicích znamenají plýtvání i znevažování (mohou být odnášeny ve větším množství, pohazovány apod.) a navíc možná i snížení standardu ochrany v případě lidí, kteří vezmou novinku za svou.
Domnívám se, že cesta je, či spíš byla, v tvrdém lockdownu, vyhlášeném tak 4 dny dopředu. Trval by 10 (nebo 12) dní, načež by následovalo garantované rozvolnění. Opakovat by se mohl nejdřívě za měsíc. Zavřeno by bylo skoro vše, také obchody (lidé by se mohli předzásobit, dokonce i v nočních hodinách). Také téměř všechny podniky by zastavily provoz.
Lidé potřebují fungovat v jasném režimu, buď v karanténním, nebo relativně volném. Něco mezi, navíc s respektem k ekonomické sféře a despektem k soukromé, provokuje, unavuje a demotivuje.
Zákaz nočního vycházení se hodí pro případ aktivity ozbrojených povstalců. Jeho měkká protiepidemická verze je nešvarem. Disciplinovaný člověk, který při své "dvanáctce" obsloužil 300 zákazníků, se se nemá co projít po večerním městě? Příručkové pokrytectví.