Jednu charitu prosím, zaplatím kartou

Petr Bittner

Babišův zmocněnec pro sport Milan Hnilička se bezděky stal svorníkem mezi záměrem a interpretací. Způsob, jímž se rozhodl zakrýt svůj přešlap, je totiž natolik vzorný, že švejkovsky odhaluje svou divnou podstatu. Hnilička je vlastně Hašek.

Charita je v podání Milana Hniličky buddhistickým modlitebním mlýnkem, do kterého vložíte papírek s textem modlitby a on se modlí za vás, zatímco vy si můžete po náročném dni v práci odpočinout. Foto FB Wannado Festival - Sporťáček

Vládní zmocněnec pro sport a naganská brankářská trojka Milan Hnilička byl nucen složit poslanecký mandát poté, co se provalilo, že se s přáteli účastnil nelegálního večírku v zavřeném hotelu ústeckého původně sociálního demokrata, posléze fašisty a dnes opět sociálního demokrata Petra Bendy. „Uvědomuju si, že jsem udělal velkou a hloupou chybu, za kterou se moc omlouvám a jsem připraven nést následky. Okamžitě posílám padesát tisíc korun na charitu,“ nechal se slyšet Hnilička.

Zaujal mě zejména způsob, jakým se Hnilička rozhodl formulovat své pokání. „Okamžitě posílám padesát tisíc na charitu,“ je nejlepší dekonstrukce fenoménu charity, jakou jsem kdy viděl — charita tu figuruje jako čistička svědomí a veřejného obrazu pro bohaté.

×