↗

Jsou-li na člověka kladeny dvě povinnosti, z nichž jedna odporuje druhé, pak je zlehčování situace dost možná jedinou cestou, jak si zachovat vlastní integritu. Ilustrace Studio Ghibli

Postmateriální přístup ke klimatické krizi nabádá jedince k uvědomělé spotřebě a třídění odpadu, zatímco korporace vyrábějí stále více spotřebního zboží a mají stále větší zisky, uhelné elektrárny dostávají emisní výjimky a limity těžby uhlí jsou prolamovány. Samozřejmě že ekologicky uvědomělé chování je na místě, ale… Vládní boj s epidemií koronaviru ve své druhé vlně začíná připomínat to samé.

Nemáme lockdown — to se jen část střední třídy schovává, zatímco jim pracující vyrábějí a dovážejí zboží, říká jeden tweet. „Moje holka si užívá chatu na Šumavě, zatímco já tady nasazuju krk v první linii,“ řekl mi ve dveřích s nadsázkou kamarád pracující u dovážkové služby, když mi předával jídlo. S nadsázkou proto, že on, na vzduchu, na kole, s maskou a s rukavicemi bez přímého kontaktu s lidmi není v bezprostředním ohrožení.

Naráží ale na přeci jen na pozapomenutou „první linii“, která je i při současných přísných opatřeních — v čele se zákazem nočního vycházení — v plném provozu: jsou to firmy, závody a pracoviště, jejichž práci nelze přesunout domů. Co by muselo narušit business as usual, když to nedokáže pandemie? Jak se pracující octli mezi mlýnskými kameny dvou autorit, jejichž pokyny si protiřečí?