Přiznám se, že když v polovině října ministr zdravotnictví Roman Prymula v protikladu k mínění některých kolegů ve vládě ujišťoval, že se žáci prvních stupňů základních škol určitě vrátí na začátku listopadu do lavic („pokud nevybouchne jaderná elektrárna“), věřil jsem, že to tak opravdu bude. A to navzdory mnoha týdnům neustálých změn všeho, co bylo ještě před pár dny vyhlašováno jako zcela jisté a nezměnitelné.

Možná v tom kromě přání, aby se dítě mohlo vrátit co nejdřív do své výborné školy, a autoritativního způsobu vystupování ministra Prymuly, byla i touha po jistotě, aspoň po troše jistoty v neustávajícím zmatku. Jak se záhy ukázalo, byla to jistota falešná, byla to pouhá vějička.