Přestupek a omluva
Alena ZemančíkováMiroslav Kalousek je pořád stejně provokativně chytrý. Kdyby ale nebyl takový narcis a nemusel se neustále předvádět, zareagoval by v okamžiku přistižení jako většina z nás: omluvil by se už na místě a odešel.
Při čtení Deníku Referendum vyskakuje na mě tvář Miroslava Kalouska: pravda, už také zestárlá od doby, kdy byl „nejlepším ministrem financí“, ale pořád stejně provokativně chytrá.
Musím uznat, že se mu v opozici daří, v rétorice s ním málokdo může soupeřit a jeho výzvy, že máme myslet na budoucnost, znějí věrohodně, i když se vlastně neliší od triku, kterým nám kdysi před volbami posílal složenky s podílem každého jednotlivce na státním dluhu, abychom si uvědomili, že máme zejména rozhazovačný systém sociálních podpor. S jeho divně lakotným přístupem nesouhlasím, rozum i životní zkušenost mi říká, že v průšvihu je třeba jednat hned, i kdyby to znamenalo ztrátu, že pod tlakem se na budoucnost myslí špatně a že je třeba pomoci tomu, kdo to potřebuje, aby přežil a vůbec nějakou budoucnost měl.