Ačkoli tak dramatických rozměrů jako u nás druhá vlna pandemie koronaviru aktuálně nedosahuje nikde, a to ani v globálním měřítku ne, platí zároveň, že v nějaké podobě se dění začíná kontrole vymykat v řadě zemí. Výjimkou není ani sousední Německo, které se s řáděním viru dosud potýkalo docela dobře.

Celkem mu tam doteď podlehlo „pouze“ něco málo přes deset tisíc lidí. Osmkrát lidnatější zemi jsme s našimi aktuálními dvěma tisícovkami obětí již v počtu mrtvých na hlavu překonali, a to celkem výrazně.

Znepokojení narůstá

Německo je přesto kvůli vývoji značně nervózní, a to nejpozději od druhého říjnového víkendu, kdy se poprvé začalo blížit pěti tisícům nových případů denně — připomeňme, že my jsme v tu stejnou dobu měli nově pozitivních přes osm a půl tisíce, tedy v přepočtu na populaci čtrnáctkrát více. Německo se vracelo k zhruba tolika denním přírůstkům, kolik jich vykazovalo na špici jarní vlny na přelomu března a dubna.

Za uplynulou sobotu již Německo atakuje patnáct tisíc nových případů za den — tedy už skoro trojnásobek svých nejvyšších jarních hodnot — a vykazuje tím sedmdesátiprocentní nárůst v průměru mezi týdny. Přepočteno na počet obyvatel je tím nicméně stále teprve v situaci, která u nás panovala již v půlce září.

Kromě toho se od české situace Německo liší ještě v jedné zásadní věci: totiž podílu pozitivních testů na počtu testů celkově provedených. Zatímco u nás se v pátek vyšplhal už na necelých 35 procent, byl u sousedů za předminulý týden na pouhých 3,6 procentech.

To znamená, že Němci na rozdíl od nás ještě pořád drtivou většinu svých nakažených testováním zachytí, a tím pádem i zvládnou izolovat, zatímco u nás se šíření zcela vymklo kontrole: WHO za hraniční v tomto smyslu označuje hranici pěti procent pozitivních testů z celkově provedených. Přesto se i v Německu začíná řešit, kde se staly chyby — a jak na situaci nyní co nejlépe zareagovat.

Zvládnuté jaro

Zvládnutí první jarní vlny pandemie se v Německu dá hodnotit jako veskrze úspěšné. I za hranicemi Německa rezonoval výjimečně zdařilý březnový projev kancléřky Merkelové, který zvládl bez přílišného alarmismu zpřítomnit nebezpečí i apelovat na odpovědnost každého jednotlivce za to, jak se situace bude vyvíjet dál.

Jako všude měl jarní německý lockdown specifickou podobu: důraz se od počátku kladl na omezení kontaktů, ne na omezení vycházení. Bylo tedy poměrně přísně regulováno a také vynucováno, aby se lidé stýkali pokud možno pouze se členy své domácnosti a vůči ostatním dodržovali doporučený odstup.

Zákazy vzdalování se od bydliště na určenou vzdálenost nebo pouze za vymezenými účely jako u nás nebo v Itálii a Belgii, kde byly na rozdíl od nás i přísně vynucovány, v Německu naopak neplatily. Přechodně byly také uzavřeny obchody se zbytným zbožím a poskytovatelů většiny služeb.

Trvalo sice o několik týdnů déle než u nás, než se v Německu prosadilo nošení roušek, nicméně pohnutky k otálení byly veskrze pochopitelné: tamní politici měli zábrany závazně předepisovat něco, co občanům nebylo zároveň možné zajistit, poněvadž i Německo v tomto ohledu pandemii podcenilo a v prvních měsících bojovalo s nedostatkem ochranných pomůcek podobně jako my.

Decentralizovaný systém zdravotnictví