Ačkoli tak dramatických rozměrů jako u nás druhá vlna pandemie koronaviru aktuálně nedosahuje nikde, a to ani v globálním měřítku ne, platí zároveň, že v nějaké podobě se dění začíná kontrole vymykat v řadě zemí. Výjimkou není ani sousední Německo, které se s řáděním viru dosud potýkalo docela dobře.

Celkem mu tam doteď podlehlo „pouze“ něco málo přes deset tisíc lidí. Osmkrát lidnatější zemi jsme s našimi aktuálními dvěma tisícovkami obětí již v počtu mrtvých na hlavu překonali, a to celkem výrazně.

Znepokojení narůstá

Německo je přesto kvůli vývoji značně nervózní, a to nejpozději od druhého říjnového víkendu, kdy se poprvé začalo blížit pěti tisícům nových případů denně — připomeňme, že my jsme v tu stejnou dobu měli nově pozitivních přes osm a půl tisíce, tedy v přepočtu na populaci čtrnáctkrát více. Německo se vracelo k zhruba tolika denním přírůstkům, kolik jich vykazovalo na špici jarní vlny na přelomu března a dubna.

Za uplynulou sobotu již Německo atakuje patnáct tisíc nových případů za den — tedy už skoro trojnásobek svých nejvyšších jarních hodnot — a vykazuje tím sedmdesátiprocentní nárůst v průměru mezi týdny. Přepočteno na počet obyvatel je tím nicméně stále teprve v situaci, která u nás panovala již v půlce září.

Kromě toho se od české situace Německo liší ještě v jedné zásadní věci: totiž podílu pozitivních testů na počtu testů celkově provedených. Zatímco u nás se v pátek vyšplhal už na necelých 35 procent, byl u sousedů za předminulý týden na pouhých 3,6 procentech.

To znamená, že Němci na rozdíl od nás ještě pořád drtivou většinu svých nakažených testováním zachytí, a tím pádem i zvládnou izolovat, zatímco u nás se šíření zcela vymklo kontrole: WHO za hraniční v tomto smyslu označuje hranici pěti procent pozitivních testů z celkově provedených. Přesto se i v Německu začíná řešit, kde se staly chyby — a jak na situaci nyní co nejlépe zareagovat.

Zvládnuté jaro

Zvládnutí první jarní vlny pandemie se v Německu dá hodnotit jako veskrze úspěšné. I za hranicemi Německa rezonoval výjimečně zdařilý březnový projev kancléřky Merkelové, který zvládl bez přílišného alarmismu zpřítomnit nebezpečí i apelovat na odpovědnost každého jednotlivce za to, jak se situace bude vyvíjet dál.

Jako všude měl jarní německý lockdown specifickou podobu: důraz se od počátku kladl na omezení kontaktů, ne na omezení vycházení. Bylo tedy poměrně přísně regulováno a také vynucováno, aby se lidé stýkali pokud možno pouze se členy své domácnosti a vůči ostatním dodržovali doporučený odstup.

Zákazy vzdalování se od bydliště na určenou vzdálenost nebo pouze za vymezenými účely jako u nás nebo v Itálii a Belgii, kde byly na rozdíl od nás i přísně vynucovány, v Německu naopak neplatily. Přechodně byly také uzavřeny obchody se zbytným zbožím a poskytovatelů většiny služeb.

Trvalo sice o několik týdnů déle než u nás, než se v Německu prosadilo nošení roušek, nicméně pohnutky k otálení byly veskrze pochopitelné: tamní politici měli zábrany závazně předepisovat něco, co občanům nebylo zároveň možné zajistit, poněvadž i Německo v tomto ohledu pandemii podcenilo a v prvních měsících bojovalo s nedostatkem ochranných pomůcek podobně jako my.

Decentralizovaný systém zdravotnictví

Přesná pravidla pro jejich nošení spadají do věcí, které si v Německu řeší každá spolková země samostatně, podobně jako třeba pravidla pro školy nebo konání akcí. Ochrana proti nakažlivým nemocem je totiž v německém federálním systému kompetencí právě v jejich odpovědnosti.

To se za začátku jevilo jako potenciální problém, jelikož se spolkový ministr zdravotnictví mohl omezit pouze na centrální nákup ochranných pomůcek či pokusy o to své zemské kolegy co nejlépe koordinovat. Nebylo však jasné, zda to bude v dané situace stačit, zda by v dané situace nebylo adekvátnější mít možnost přísně zavelet z centra.

Přes dočasnou nepřehlednost v tom, která opatření kde vlastně platí, což ztěžovalo hlavně přesun mezi jednotlivými spolkovými zeměmi a způsobovalo také místy určitou nedůvěryhodnost, proč zrovna něco v dané spolkové zemi platí, když vedle to dělají jinak, se nakonec prosadilo přesvědčení, že decentralizace je v boji s pandemií výhodou. Alespoň prozatím.

Znamená jednak poměrně rozvětvenou, decentrálně řízenou síť tzv. Gesundheitsämter (obdoby našich hygien), která se prokázala jako poměrně robustní a dosud obstojně zvládá trasovat. Jednak ale také možnost přijímat různá opatření lépe odpovídá realitě tak velké a různorodé země, jakou Německo je — a určitá konkurence mezi různými opatřeními, a tím zvýšená nutnost je řádně odůvodnit i možnost jejich výsledky porovnat, se nadto ukázala jako plodná.

Drosten a další autority vedou spory věcně

Od počátku pandemie se v Německu vykrystalizovalo několik autorit, které zemi pandemií provádějí. Vedle vystoupení již zmíněné kancléřky se vžil každodenní briefing nejrenomovanějšího německého epidemiologického pracoviště Robert-Koch-Institut k aktuálnímu vývoji epidemie. Jeho představitelé se však obvykle omezují na věcné představení čísel a trendů. Navíc vše každé úterý vysvětluje v podcastu, který má miliony posluchačů, epidemiolog Christian Drosten z přední berlínské nemocnice Charité, který se mimo jiné se podílel i na vývoji testů na koronavirus.

Do jisté míry do dění a jeho interpretace promlouvají — a to i nesouhlasně — i jiné autority, ať už politické či vědecké. Od jara se kupříkladu odehrává spor mezi ministerským předsedou Severního Porýní-Vestfálska Arminem Laschetem a jeho bavorským kolegou Markusem Söderem o tom, jak rychlá a přísná opatření jsou na místě. Ten druhý z nich je ve sporu za hardlinera — a spor, který vedou, je zprostředkovaně také sporem o první místo na kandidátce jejich strany CDU/CSU v příštích parlamentních volbách.

Autoritě Drostena zase konkurují jeho kolegové Hendrick Streeck nebo Alexander Kekulé. Všechny uvedené spory jsou nicméně převážně vnímány jako věcné a v důsledku spíš prospěšné pro tříbení správné interpretace dění a správného postupu.

I podchycení ekonomických a sociálních dopadů jarního lockdownu zvládlo Německo solidně. Přijatý balík pomoci a záruk pro zaměstnance, živnostníky a firmy všech velikostí je největší v poválečné německé historii. Tvoří ho celkem přes 350 miliard euro podpory, které budou vyplaceny v různých podpůrných programech, a dalších 820 miliard euro záruk.

Jedním z hlavních pilířů je nástroj kurzarbeit, který Německo ochránil před větším propadem již za minulé finanční a hospodářské krize. Nyní mají nárok na 60 až 87 procent z výše mzdy i ti zaměstnaní, pro které firma přechodně nemá vůbec žádnou práci včetně agenturních pracovníků.

OSVČ a drobným živnostníkům za začátku poskytovaly podporu jednotlivé spolkové země, Berlín kupříkladu malým firmám do pěti zaměstnanců až devět tisíc euro jednorázové pomoci bez větších administrativních překážek: Nyní vše přešlo pod centrální balík opatření, kde mohou malé a střední podniky žádat podporu až 200 tisíc eur.

Podoby omezení a protesty proti nim

Přes zjevné epidemiologické úspěchy a zamezení rozsáhlejší ekonomické a sociální krizi se v Německu od jara objevovaly pouliční protesty, a to místy násilné. Po jarním napadání novinářů vygradovaly v srpnu demonstrací v Berlíně, které se zúčastnilo až čtyřicet tisíc protestujících. Během ní propukaly potyčky s desítkami zraněných, tak tu nastal pro Němce symbolicky děsivý pokus dvou tuctů protestujících o násilné proniknutí do budovy parlamentu Reichstag.

Jedná se o paradoxní jev: zatímco v průměru se důvěra ve spolkovou vládu v důsledku koronakrize podle studie organizace Bertelsmann-Stiftung zdvojnásobila, v některých segmentech německé společnosti panuje naopak militantní a všeobjímající nedůvěra vůči státu, etablovaným stranám, médiím i vědě.

Podobně jako u nás se v Německu od května vedla debata, jak rychle se mají přijatá protiepidemiologická opatření začít uvolňovat. Nebyla sice vyloženě konsensuální, nicméně postupně se vykrystalizovala alespoň základní shoda v tom, že určitá opatrnost musí zůstat zachovaná i přes léto, ačkoli čísla se jevila optimisticky. V podstatě všude v Německu tak zůstala zachována povinnost nosit roušky ve vnitřních prostorách včetně MHD, restaurace a kavárny mnohde dále dodržovaly odstup mezi jednotlivými stoly, povinnost mít roušku při pohybu v prostoru a zanechat na místě své kontaktní údaje.

Zavedl se systém, v jehož rámci se obce automaticky stanou vnitrostátním rizikovým územím, pokud se v týdenním průměru dostanou nad padesát infekcí na sto tisíc obyvatel. Totéž začalo platit pro cizí země.

V okamžiku překročení hranice v některé německé správní jednotce by její politické vedení mělo zareagovat místně specifickým zpřísněním opatření — v Mnichově nebo Berlíně, které se přes tuto hranici již dostaly, platí například povinnost nošení masky v zalidněných venkovních prostorách nebo zavření hospod a restaurací dřív než obvykle a zákaz prodeje alkoholu kdekoli jinde po dobu, kdy jsou zavřené. Čísla jdou nyní nicméně nahoru tak rychle, že mezní hranice Německo koncem minulého týdne dosáhlo v průměru už i jako celek.

Kontroverzi aktuálně budí opatření některých spolkových zemí, které de facto zamezily volnému pohybu Němců po zemi, když vydaly zákaz ubytování lidí z rizikových oblastí ve svých ubytovacích zařízeních, pakliže se jedná o turistický pobyt. Ačkoli zákaz již několik soudů zrušilo jako diskriminační, některé spolkové země jako třeba turistické Meklenbursko-Přední Pomořansko, které se zřejmě obává přílivu spoluobčanů v době podzimních prázdnin do svých letovisek u Baltského moře, na nich trvají.

Daný konflikt zřejmě může nejvíce otřást důvěrou ve vládu a politiku — znovu oživuje strach před paralyzujícím federálních chaosem, kromě toho se zastáncům zákazu nepodařilo dosud přesvědčivě doložit, že by tak velký zásah do volného pohybu občanů Německa dával epidemiologický smysl. Koneckonců zakázáno zatím není lidem z rizikových oblastí například navštívit příbuzné či jet na služební cestu.

I v Německu započaly nárůsty se začátkem školního roku

Nižší stupně školství se v podstatě všude po letních prázdninách v Německu znovu otevřely, i když pravidla pro výuku se spolkovou zemi od spolkové země hodně liší, ať už s ohledem na povinnost nosit roušky či s ohledem na rozdělení tříd a jejich střídání při prezenční a distanční formě výuky. Vyučující z rizikových skupin mají možnost se nechat od povinnosti prezenční výuky osvobodit.

V zemi se také rozběhla široká debata o zanedbání digitalizace školství v posledních dekádách, což se nyní nemilosrdně projevuje. Řada vysokých škol pak již koncem letního semestru rozhodla o tom, že zimní semestr proběhne distančně, a celé léto věnovala adekvátní přípravě.

Přes veškerou popsanou opatrnost, která Německu na rozdíl od nás zůstala i přes léto, a přes solidní výsledky při testování i trasování, se ale situace začíná vymykat kontrole. Na vině je zřejmě to, že se nákaza již nešíří v dobře ohraničitelných větších clusterech, jako ještě v létě například u velkého producenta masných výrobků Tönnies, ale z mnoha menších ohnisek nákazy.

Není zcela jasné, jak vznikly — panuje podezření, že se jedná o nezvládnutí důsledného testování navrátilců z letních zahraničních dovolených. Ty jsou v Německu o něco zákeřnějším epidemiologickým fenoménem kvůli tomu, že je mnoho lidí s migračním pozadím tráví v zemích svého původu, v nichž situace nebyla v létě pod kontrolou, jako Turecko či některé balkánské země. Zároveň tuto dovolenou trávili družbou s početným příbuzenstvem — a mnohdy se přesně do takové sociální situace zase vrátili v Německu.

Jako u nás se nákaza více než na jaře teď šíří také mezi mladšími ročníky, které ji mohou přenášet nepozorovaněji. Odborná nejistota v Německu panuje i nad rolí, kterou v pandemickém dění sehrávají děti — přinejmenším časový souběh jejich návratu z prázdnin a zhoršování situace by — podobně jako u nás naznačoval, že v nějaké podobě existuje.

Nicméně je také nutno konstatovat, že ačkoli trasování nakažených a jejich kontaktů mají německé hygieny v porovnání s námi ještě pořád pod kontrolou, i v Německu snahy o jakoukoli verzi chytré karantény, hodné toho jména, prozatím selhaly. Rozdrobenost odpovědností a systému je odvrácenou tváří výše chváleného federalismu. A tak jako u školství i zde se široce kritizuje zaostalost v digitalizaci: i na některých německých hygienách se stále data zanášejí ručně do tabulek — které se následně dále faxují.

Obavy z budoucnosti, přesto nabízená pomoc

Zatím není jasné, jak Německo na dynamickou situaci bude reagovat dál. Prozatím přijalo jako novou hranici kritického stavu pětatřicet nakažených na sto tisíc obyvatel, která by měla umožňovat místně reagovat již na nižší přírůstky pozitivních a snad tak, kde to ještě jde, zabránit dalšímu nárůstu.

Minulý týden byla zveřejněna informace o nákaze ministra zdravotnictví Jense Spahna, o víkendu se začalo znovu skloňovat slovo lockdown a také znovuzavedení kontrol na hranicích. Panuje obava, jak se do dění promítnou podzimní prázdniny — a se strachem Německo taky hledí vstříc Vánocům, které sice patří asi všude k příležitostem, kdy se lidé schází a druží, ale přece jen v Německu se jedná o ještě větší mobilitu a na větší vzdálenosti než u nás.

Je totiž daleko častější, že se lidé stěhují za studiem či později prací do metropolí přes celé Německo — a o Vánocích jezdí za rodinou a přáteli. Zneklidňující je také menšina popíračů, odpůrců jakýchkoli potřebných opatření a přívrženců spikleneckých teorií, která bude vládě postup komplikovat a může při přiostření situace dále narůstat či se dále radikalizovat.

Přinejmenším na případnou zátěž zdravotnického systému je snad Německo připraveno dobře: dle údajů z jara letošního roku mělo devětadvacet lůžek intenzivní péče na sto tisíc obyvatel, zatímco Česká republika pouze jedenáct — v mezičase se nicméně v obou zemích navýšily kapacity.

Jako i u nás také v Německu sice dlouhodobě bojují s nedostatkem personálu a jeho špatným finančním ohodnocením, byť ve zcela jiných dimenzích. Přesto je ale tamější zdravotnictví poměrně robustní a jeho výhodou také je, že si mnohá pracoviště již péči o covidové pacienty, která je velmi specifická, vyzkoušela na jaře. Sasko a Bavorsko tak už slíbily České republice pomoc s pacienty z našich příhraničních regionů.