Máme nového ministra zdravotnictví, třetího za necelých čtyřicet dní. V souladu se spekulacemi, jež následovaly po osudném skandálu Romana Prymuly, se jedná o brněnského experta na dětskou hematologii Jana Blatného (oba nestr. za ANO). Zatímco jeho předchůdce nastupoval se zřejmým údělem potýkat se s prudkým nárůstem covid-19 a zavádět rozličná nepopulární opatření, Blatného při troše štěstí čeká spíše velmi opatrné uvolňování a příprava tolik chybějící dlouhodobé strategie.

Kromě toho, že je lékař a odborník, o Blatném prakticky nic nevíme. Svou pozici očividně vnímá jako nepolitickou, k ničemu příliš spornému se zatím nevyjadřuje a nepatří do sorty mediálně hyperaktivních bílých plášťů. Čtvrteční tisková konference s premiérem Andrejem Babišem (ANO) na tom nic nezměnila.

„Pojďme, prosím, společně změnit pocit strachu v respekt. Strach nás paralyzuje, a co je daleko horší — rozděluje,“ řekl sice Blatný věty předurčené do titulků, konkrétnějším sdělením se však spíše vyhýbal. Působil uměřeně a rozvážně.

Zaznělo, že „musíme táhnout za jeden provaz“, že potřebujeme srozumitelná opatření založená na datech a že je zapotřebí „sofistikovaně modelovat“ důsledky případných uvolnění. Tedy to, co je bezesporu pravda, ale o čem hovoříme víceméně od jara.