Ministr Blatný se jmenuje Jan, básník Blatný byl křestním jménem Ivan. Svět je kromě jiného nalezištěm poezie, občas se poezie zaleskne i ve výrocích ministrů. Ne u všech, ne často.

Jsou třeba ministři, k jejichž výrokům můžete skoro vždycky přidat hlášku z dětské televize, například: „Každý čtvrtek, na Déčku!“ Pak jsou ministři a ministryně, u kterých si nelze v průběhu výkonu funkce ani po něm vzpomenout, zda někdy něco vůbec řekli. Celkově se víc poezie najde třeba u dlaždičů, ti ale nejsou v televizi ani v rádiu, a když je člověk dlouho poslouchá, dívají se na něj jako na kontrolu od zaměstnavatele nebo rovnou jako na někoho, kdo má moc času, a je proto divný.

Ministr zdravotnictví, pan doktor Jan Blatný vstoupil do funkce tak, že se dotkl poezie. Byla to jen taková mediální přeháňka, když řekl, že nepodepsal petici proti panu premiérovi, což mu sice v dané chvíli, a hlavně v dané funkci, tak připadalo, ale nebyla to pravda. Přitom právě tímto poetickým gestem nám otevřel pohled do reality, která se přeci vždycky musí dobývat z mlhy.

Ministr Blatný to takto doslovně neřekl, ale pro účely poezie si jeho věty a jednání takto zkraťme: „Požaduji odchod Babiše a konec babišismu. Přejde mě to, když od Babiše či babišismu dostanu místo.“

Jsou to, každá zvlášť a také dohromady, dvě cenné věty, které by neměly zapadnout. Pan ministr na jedné straně jako petičník — chvilkař mezi chvilkaři — za pomoci petice na pár kliků žádal odchod nynějšího premiéra. A pak se v jeho vládě stal ministrem.

U první věty je možné zamýšlet se nad tím, jak lehké je elektronicky podepsat a odeslat petici. Dále si můžeme všimnout, že mezi lidmi, kteří ovládají klikání na počítači, je poměrně rozšířený názor, že Babiš a babišismus by neměly být.

Byla by hloupost panu ministrovi něco nahlas vyčítat nebo ho naopak tiše chválit. Na internetu existuje slovník pro křížovkáře a dají se tam i jinak googlovat slova.

Když si řekneme Blatného teorém, je možné se dovědět, že slovo teorém má tento význam: v dané axiomatické soustavě dokázané, pravdivé, platné tvrzení. A my tu máme axiomatickou soustavu vytvořenou dvěma větami. Význam první věty - „Babiš a babišismus jsou v politice nepřípustné, neměly by být.“ Význam druhé věty: „Babiš je premiér, a podnik, který vybudoval je největším půdním vlastníkem — feudálem — v českých zemích všech dob.“ Každý vidí, že věta, ze které jsou poeticky cítit vysoká politická funkce a velký majetek, má jaksi a třeba jen momentálně, velkou váhu.

V české kotlině jsou oblíbené paradoxy. Křížovkáři si mohou vygooglovat, že paradox (z řeckého paradoxos — nepodobný, náhlý, neočekávaný) je tvrzení, které spojuje pojmy nebo výroky v běžném slova smyslu si odporující v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek. Nesmyslnost paradoxu je pouze zdánlivá. Blatného paradox je označení, které by také znělo dobře, ale teorém zní tajemněji.

Slovník pro křížovkáře nabízí také Předpoklad tedy Výchozí skutečnost neboli danost. Blatného předpoklad by byl jiný pro větu první a větu druhou. Větě první: „Požaduji odchod Babiše a konec babišismu,“ pravděpodobně předchází Blatného předpoklad, že nemá existovat střet zájmů, že politické hnutí nemá být divize firmy, zkrátka spousta nálepek, které dost namáhavě vytvořili lidé z médií, a co přijala část těch, kdo média čtou a berou vážně.

Blatného předpoklad pro větu druhou: „Přejde mě to, když od Babiše či babišismu dostanu místo,“ je velmi prostý, vychází z toho, že každý chce mít místo. A část lidí by dokonce chtěla místo na špičce ministerstva. Nebojte, na hodně z vás je při české frekvenci střídání ještě dostane!

Slovník pro křížovkáře nabízí také Axióm a definuje ho jako poučku, kterou nelze dokázat. Blatného axióm zní také dost dobře. Blatného dogma, což by byla poučka opírající se pouze o víru, by také fungovalo, opíralo by se o víru, že premiér, jehož odchod si přál, ještě chvilku vydrží.

Také by to všechno mohl být jen Blatného empirismus, což je podle slovníku cizích slov názor považující zkušenost za jediný zdroj poznání. Slovník pro křížovkáře praví, že poučka plynoucí ze zkušenosti se nazývá epirém. Blatného epirém by mohl tedy být jiný název tohoto fejetonu.

Ivan Blatný, básník, byl kus života v psychiatrické léčebně. Skutečnost, v níž žijeme, trochu připomíná blázinec. Proto by se hodilo malý badatelsko-básnický výlet zakončit textem ze sbírky Ivana Blatného Pomocná škola v Bixley:

Znak

Zastihla nás doma radostná zpráva

Byla zrušena práce

Odumřely továrny a dílny a obchody

Je konec strastí počítání

Předseda Hua přibližuje Čínu Západu

Všichni čteme ideogram melancholie

(Ivan Blatný, Pomocná škola v Bixley, Sixty-Eight Publishers 1987, str. 48)