Farmaceutický obr Pfizer spolu s německou společností BioNTech oznámil příznivé výsledky předběžného testování vakcíny proti novému koronaviru. Očkování prochází třetí fází klinických zkoušek. Ty sice ještě zdaleka nejsou u konce, z dosavadních dat ale vyplývá, že by látka měla disponovat více než devadesátiprocentní účinností. Navzdory nadějným zprávám se ale s oslavami vyplatí počkat.

Pokud budou výsledky klinické studie nadále příznivé, očkování se může prakticky využít již na jaře 2021. „Opatrně hovoříme o únoru až březnu,“ řekl v České televizi předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek. S první čtvrtinou roku počítá i ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO).

Platí, že na jednoho člověka připadají dvě dávky: očkuje se totiž nadvakrát s odstupem tří až čtyř týdnů. Česká republika počítá se zhruba dvěma miliony dávek. Navíc má na základě dřívějšího rozhodnutí vlády předobjednané tři miliony kusů jiného séra, vyvíjeného britsko-švédskou korporací AstraZeneca a Oxfordskou univerzitou. Ta očekává hlavní výsledky klinických studií v prosinci.

O zásobování mezinárodně jedná Evropská komise. Sedmadvaceti státům unie chce zajistit celkem 300 milionů dávek Pfizer a BioNTech a nejméně jednou tolik od AstraZeneca. U britsko-švédské společnosti si Komise zásoby již předobjednala, a to za 336 milionů eur (asi 8,7 miliardy korun).

Smlouva vejde v platnost, jakmile látku schválí evropská Agentura pro léčivé přípravky. Pfizer a BioNTech plánují ještě letos vyrobit asi 50 milionů dávek, během příštího roku prý zvládnou 1,3 miliardy dalších.

Vývoj vakcíny odhaluje, proč by zdravotnictví neměly kontrolovat korporace

Souběžný vývoj mnoha vakcín se odvíjí i od způsobu financování. Některé firmy pracují převážně či úplně z veřejných peněz: podle Lékařů bez hranic se na vývoj vakcíny a testy rozdělilo přes dvanáct miliard dolarů (asi 270 miliard korun), mimo jiné společnostem Johnson&Johnson, Moderna, Novarax či AstraZeneca. Poslední uvedná společnost počítá s tím, že náklady plně ponesou vlády a mezinárodní organizace.

U vakcíny Pfizer je situace složitější. Ke slávě nadějného séra se přihlásil končící americký viceprezident Mike Pence s tím, že jde o součást investic administrativy Donalda Trumpa. Firma to odmítla: se Spojenými státy má pouze předběžnou smlouvu na dodání sta milionů dávek vakcíny za zhruba dvě miliardy dolarů. Jedná se o významnou záruku, nikoli ale vládní projekt zaručující veřejné vlastnictví vakcíny.

Pfizer prý do vývoje vložil podobnou sumu z vlastních peněz. Partnerský BioNTech sice dostal příspěvek od Německa a půjčil si sto miliard eur z evropských peněz, v základu jde ale stále o převážně soukromý projekt. Výkonný ředitel společnosti Pfizer Albert Bourla se opakovaně vyjádřil, že se snaží veřejnému financování vyhnout — a především se nechce nechat zatáhnout do politického soupeření. Poukazoval tím zřejmě mimo jiné na Trumpa, který v objev funkční vakcíny očividně doufal během prezidentské kampaně.

Praktickým důsledkem soukromého financování je cena, respektive nemožnost jejího zastropování ze strany vlád a mezinárodních organizací. Komerční vakcína bude zřejmě několikanásobně dražší — její vývoj, ač nesporně prospěšný, je v rukou farmaceutických koncernů usilujících o zisk.

Vyplatilo se již zveřejnění předběžných výsledků klinických studií: světové burzy obratem poskočily vzhůru, a to včetně společnosti Pfizer. Výkonný ředitel Bourla využil asi patnáctiprocentního posílení akcií, a většinu svého podílu prodal za asi 5,5 milionu dolarů (125 milionů korun).

Zhruba desítka hlavních farmaceutických firem dlouhodobě čelí výtkám, že ignorují veřejný zájem, zneužívají moci nad patenty a velmi pragmaticky — s ohledem na ekonomické zájmy — určují své priority. Kritici uvádějí, že korporace vydělávají nadsazováním cen objektivně nezbytných léčiv a v zájmu zisků upřednostňují vývoj léků na chronické nemoci oproti nemocem infekčním.

Jak upozornila investigace Corporate Europe Observatory a Global Health Advocates zveřejněná i Deníkem Referendum, společnosti z takzvané Evropské federace farmaceutického průmyslu v roce 2017 dokonce odmítly nabídku Evropské komise směřující k rychlejšímu a koordinovanému výzkumu vakcín proti novým epidemiím.

Dané firmy se přirozeně netěší velké veřejné důvěře, což se v důsledku promítá do skepse vůči očkování či léčivům jako takovým. Ve vší obecnosti ale lze říci, že zatímco problematické chování farmaceutického průmyslu je dlouhodobě známé a popisované žurnalisty i odborníky, teorie zaměřené proti vakcínám se zpravidla nezakládají na vědeckém poznání.

Většinou se jedná o extrémně zveličený výklad reálných, ale ojedinělých zdravotních komplikací, nebo pavědecké hypotézy. V těch jednoznačně vede představa, podle níž vakcíny způsobují autismus: tu rozšířila zmanipulovaná studie Andrewa Wakefielda z roku 1998. Materiál zpětně sice rozporoval bezpočet odborníků, představa o nebezpečnosti očkování dětí ale vlivem úmyslného i nepoučeného šíření stále přežívá.

Bizarním důsledkem je i nedávné dění na sociálních sítích, kdy se bez kontextu šíří video Deníku Referendum, jež ilustrovalo manipulativní praktiky farmaceutických společností. Přestože v roce 2014 doplňovalo širší analytickou práci Zuzany Vlasaté, nyní se vydává za autentický materiál natočený na školení nějaké z korporací.

Facebook po konzultaci s Deníkem Referendum video stáhl jako fakenews. Faktem nicméně zůstává, že zobrazované praktiky v inscenovaném dokumentárním spotu Terezy Reichové jsou reálné. A právě běžná praxe farmaceutických korporací, které v zájmu zisku běžně manipulují s odborným poznáním a své priority nestanovují s ohledem na veřejný zájem, ale primárně s ohledem na svůj zisk, je živnou půdou pro konspirační teorie.

Kde chybí transparentnost, hrozí nadsazení cen

Veřejné důvěře neprospívá ani netransparentnost ze strany vlád a nadnárodních organizací, jež se týká i vakcín proti SARS-Cov-2. Jak upozornil bruselský think-tank Corporate Europe Observatory, Evropská komise odmítá zveřejnit smlouvy uzavřené s jednou z nejnadějnějších firem, AstraZeneca. Ta přitom, jak jsme se zmiňovali, bádá z veřejných peněz.

AstraZeneca nezveřejnila ani původní dohodu s Oxfordskou univerzitou. Lékaři bez hranic proto varují, že není jisté, nakolik firma hodlá na séru vydělávat, přestože se verbálně zavázala de facto prodávat vakcínu za výrobní cenu.

„Dokud se nedozvíme, co je ve smlouvách, farmaceutický průmysl bude rozhodovat o tom, kdo se kdy a za kolik peněz dostane k vakcíně. Pokud vlády nebudou vyžadovat po firmách transparentnost, rovný přístup k vakcínám není zaručen. Veřejnost má právo vědět, co je v dohodách. Během pandemie není prostor na tajnosti,“ uvedla Kate Elderová zabývající se očkováním v Kampani za dostupné léky Lékařů bez hranic.

Všem těmto zásadním problémům vyžadujícím systémové řešení, které ze zdravotnictví v optimálním případě zcela vyloučí motiv privátního profitu, ovšem platí, že vakcína je zkrátka zapotřebí. A svět na ni čeká s nadějí ze zcela srozumitelných důvodů. A nadějné zprávy od Pfizer a BioNTech přinášejí objektivní šanci na rychlé ukončení či zásadní zmírnění akutní a ničivé pandemické krize.

Jak rychle vakcína zkrotí epidemii? Určitě ne jako mávnutí kouzelného proutku

Přestože zatím nevíme, zda vše půjde dobře a vakcína se opravdu nasadí již na jaře, máme poměrně jasnou představu, jak ji použít. Očkovat se má v prvé řadě nemocniční personál či zaměstnanci pobytových sociálních zařízení. Jak se ukazuje, lékaři či sestry se přese všechnu snahu nemohou při kontaktu se SARS-Cov-2 pozitivními pacienty dokonale chránit, nemluvě o tom, že se mohou nakazit i mimo zaměstnání. V České republice se tak během nynější vlny nakazilo na čtrnáct tisíc zdravotnických pracovníků.

Celkem jich máme zhruba 200 tisíc, další řádově statisíce dávek mohou vyžadovat profese, u nichž se potřeba očkování intuitivně nabízí. Například učitelů v regionálním školství (tedy mateřských, základních a středních školách včetně VOŠ či konzervatoří) je necelých 140 tisíc.

Další v pořadí jsou ti, kteří spadají do hojně skloňovaných „rizikových skupin“. Jak jsme dříve upozorňovali, ve veřejných diskusích se zpravidla opomíjí, že tyto „skupiny“ představují až třetinu české populace.

Ministerstvo zdravotnictví dříve odhadovalo, že jen první vlna očkování by se měla v úhrnu týkat asi 3,5 milionů Čechů — při dvoufázovém očkování tedy hovoříme o sedmi milionech dávek. Jedná se sice o vysokou hodnotu, pro naprosté potlačení nového koronaviru je to ale stále málo.

Teorie říká, že pro vytvoření plošné imunity potřebujeme odolnost u více než šedesáti procent populace. Tolik Čechů se ale zřejmě v dohledné době jednak k vakcíně nedostane, jednak lze očekávat, že ji zkrátka nebude chtít. Podle nedávného průzkumu National Pandemic Alarm je zdejší přístup k vakcíně proti SARS-Cov-2 rezervovaný. Očkovat by se chtělo šestatřicet procent respondentů, čtyřiačtyřicet procent naopak nikoli. A zbytek neví.

I proočkování části populace ale pomůže udržet nákazu pod kontrolou, a v důsledku zabrání hospitalizacím a úmrtím. Devadesátiprocentní účinnost látky navíc neznamená, že by jeden z deseti dopadl zle: i ne zcela efektivní očkování dost možná zmírní případný průběh covid-19. Stěžejní je ale ono „dost možná“: imunita především u velmi mladých a starších lidí může reagovat osobitě.

Neznámou zůstávají děti. Pfizer a BioNTech původně z pochopitelných důvodů testovaly pouze dospělé a teprve v září se hranice očkování posunula na šestnáct let. Před měsícem začala studie zahrnující i dvanáctileté a očekává se, že s narůstajícím přesvědčením o naprosté bezpečnosti látky lze přidat ještě mladší lidi. Na výsledky si ale počkáme.

Znám není ani přesný způsob, jakým se budou občané k očkování motivovat. Většina států s největší pravděpodobností nehodlá veřejnost zvlášť nutit — tím spíše, že vakcín nebude na rozdávání — a vzhledem k nákladům můžeme také očekávat, že zdravotní pojišťovny nebudou chtít hradit vakcinaci nejméně rizikovým skupinám.

Proočkování populace je tedy hudbou budoucnosti. Nutno zopakovat, že vakcínu nyní nemáme, klinické zkoušky stále běží, a i když se úspěšně dokončí, distribuce látky bude nesnadná.

Mrazáky pro všechny

Jednou z hlavních zkoušek bude organizování distribuce. To, že se vakcína kupříkladu v Německu vyrobí, totiž ani zdaleka neznamená úspěšné očkování na druhém konci světa. Zásadní vlastností séra Pfizer a BioNTech zatím je, že se musí skladovat v extrémně nízké teplotě minus sedmdesáti až minus osmdesáti stupňů Celsia.

Pro srovnání: v kuchyňské lednici je asi pět stupňů a mrazák je běžně nastaven na minus osmnáct. Za takzvaně hluboké mražení pro laboratorní účely se pokládá teplota minus pětačtyřicet stupňů. Na chladnějším zemském pólu — jižním — je průměrně minus devětačtyřicet. Experti vesměs uvádějí, že podmínky pro skladování vakcíny Pfizer a BioNTech jsou pro nemalou část světa stěží dosažitelné. Firmy sice vynalezly vlastní mrazák, ten ale nedostanou všichni.

„Aby se zachovala účinnost a bezpečnost, většina vakcín se musí udržovat při určité teplotě, normálně dvou až osmi stupňů Celsia. Vakcína společnosti Pfizer vyžaduje minus osmdesát. Nikde neexistuje logistická kapacita schopná převážet látku za takové teploty bez masivních investic,“ uvedl pro portál Science Media Centre Toby Peters, profesor cold economy (ekonomie chlazení) na birminghamské univerzitě. Jedná se o nový obor, jež se zabývá chlazením z ekonomického, sociálního i ekologického hlediska.

Technické požadavky pro bezpečné skladování a přepravu spolu s energetickou náročností může zkomplikovat očkování především chudším státům. K těm se navíc látka zřejmě dostane až později — mají nižší kupní sílu a farmaceutické giganty zpravidla sídlí v zemích globálního Severu. Ale ani zde nelze očekávat, že si maloměstští praktičtí lékaři plošně pořídí extrémně výkonné mrazáky.

Covid-19 se tak může stát výzvou nejen pro výkony lidstva v oblasti medicíny či epidemiologie, ale i logistiky a mezinárodní pomoci. Je ale možné, že pro uchování vakcíny nakonec extrémně nízká teplota nebude opravdu nezbytnou podmínkou, nebo se hranice s dalším výzkumem posune do přijatelnějších hodnot.

Ve hře jsou i další séra, jejichž výzkum a testování předběžné výsledky od Pfizer a BioNTech nezastaví. Právě naopak: nadějné zprávy o jedné očkovací látce znamenají, že tím spíše mohou uspět i další vědecké týmy. Dosud jsme informací o úspěších umělé imunizace proti SARS-Cov-2 měli poskrovnu.

Že vakcína nemůže být jen jedna, je samozřejmé. Pfizer s BioNTech nedokáží zásobovat celý svět — zvláště pokud nastanou nečekané komplikace a například se ukáže, že je zapotřebí látku upravit či přizpůsobit možné mutaci koronaviru. S dalšími variantami snad přijde také řešení teplotního problému. Například společnost Moderna pracuje s experimentálním očkováním, jež sice stojí na podobném principu jako výše uvedené, ale stačí mu dvacetistupňový mráz.