Trubte fanfáry, hospody se pootevírají. Pojďme zajistit, aby tak vydržely

Jan Kašpárek

Vláda dnes rozhodla, že ve čtvrtek zmírní protipandemická opatření. Její komunikace je opět nešťastná a cíle nečitelné. Nechápejme tento krok jako stvrzení konce krize. Buďme namísto toho nadále opatrní a ohleduplní. Pandemie neskončila.

Ministr Blatný spolu s dalšími sice snad jedná kompetentně, hemžení jiných činitelů v čele s Karlem Havlíčkem (nestr. za ANO) ale jeho pozici přináší nemalé výzvy. Foto FB Úřad vlády ČR

Vláda se na neobvyklém nedělním jednání rozhodla, že podle indexu rizika uváděného epidemiologickým systémem PES ve čtvrtek částečně rozvolní protipandemická omezení. Nová pravidla budou odpovídat třetímu stupni, tedy „naléhavému stavu“ vyjádřenému zamračeným, leč již nevrčícím psem. Co to konkrétně znamená, ukazuje dlouhodobě žádaná vymoženost v podobě oficiální tabulky.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Ve zkratce, třetího prosince otevřou všechny obchody, služby a restaurace, byť v omezeném režimu a s povinnou úrovní hygieny. Zruší se nedělní zákaz prodeje a konečně také faktická diskriminace maloobchodu proti hypermarketům. Aby to nebylo tak snadné, školy do volnějšího třetího stupně PES přejdou nikoli ve čtvrtek, ale až v pondělí sedmého.

Podle ministra zdravotnictví Jana Blatného (nestr. za ANO) je to, že by se do konce roku rozvolňovalo ještě více, „extrémně nepravděpodobné“. Má pravdu. Nemocnice jsou stále vytížené, denní nové záchyty covidu-19 jsou na úrovni přelomu září a října, podíl pozitivních testů neklesá pod varovných dvacet procent. Virus se nedaří dostat ze zvláště ohrožené seniorní populace.

V příčinné souvislosti k novému koronaviru pořád umírá přes sto lidí denně, celkem máme více než osm tisíc mrtvých. Převážně ne  „s covidem“, ale nekompromisně v důsledku covidu či jeho významném souběhu, mnohdy i „jenom“ kvůli němu. Doba, kdy jsme si mohli lhát do kapsy a vést nejapné debaty banalizující úmrtí těch, kterým nemoc vzala i desítky let života, je pryč. Další zemřou a pokud nenastane zázrak, celkově se dostaneme nad deset tisíc. To není strašení, ale fakt.

Je tristní, jak moc se vyplňují předpovědi varující před přílišnými nadějemi na rychlé zlepšení. Z nebezpečí jsme stále neunikli, neboť se nákazu nepodařilo zabrzdit dost rychle. Přesto jsme všichni unavení, bezpočet lidí je v úzkých psychicky i finančně, a aby toho nebylo dost, otupěli jsme a uvažujeme v poněkud jiném — a mnohem rizikovějším — měřítku než na začátku nynější vlny.

Jistě — pokud nemáme zcela zešílet, je nemožné si v plném rozsahu připustit tragičnost toho, co se v posledních měsících přihodilo. Pokud si ale všemi silami neudržíme alespoň zbytky racionality, tak do bažiny, z níž se nyní kolektivně a ze všech sil snažíme vybřednout, zase zapadneme. Spoléhat na vládu, že přesně ví, co dělá, by bylo nerozumné.

Pít rychle není zdravé

Ministr Blatný spolu s dalšími sice snad jedná kompetentně, hemžení jiných činitelů v čele s Karlem Havlíčkem (nestr. za ANO) ale jeho pozici přináší nemalé výzvy. Tuto nejednotnost jsme viděli v minulých dnech: přestože již snad úplně kdokoli vládu úpěnlivě prosil, ať proboha oznamuje změny dopředu a jasně, znovu se tak nestalo.

O chystaném rozvolnění se týden diskutovalo a podnikatelé se čtením mezi řádky snažili zjistit, zda mají chystat pondělní otevření. Někteří z nich to zkrátka riskli. A přestože jsou snad rádi, že mohou otevřít alespoň o pár dní později, je groteskní, v jakou loterii se jakékoli plánování v České republice opět zvrhlo. Nemluvě o tom, že při přípravě podniku na opětovný provoz nejde termín posunout o několik dní jen tak.

Napsal jsem, že se rozhodování opět zvrhá v loterii? Pardon, myslel jsem tombolu. Tombolu provinčního plesu, ve kterém očekáváme rozumnou cenu, přestože jsme si odtud v minulých kolech odnesli jen ohavný obraz, popelnici a smrdutou vycpanou lišku. To, jak bídná bude výhra tentokrát, můžeme pouze domýšlet. Pokud nevěříme, že budeme mít prostě štěstí, lze se obávat, že vytáhneme kupříkladu:

  • opětovný nárůst případů covidu-19 způsobený útokem na výčepy a pocitem, že vše už je v pořádku
  • další odklady v neakutní „necovidové“ zdravotnické péči a vyčerpání personálu
  • zvýšené riziko přísnějších protipandemických omezení v budoucnu, provázených ještě větší obecnou únavou a frustrací hraničící se zoufalstvím

To, že jsme na mizerném plese a vydáni napospas stupidní tombole, nás přirozeně může vést k ideji, že když budeme mít konečně otevřené hospody, bude nejrozumnější se zkrátka opít. Carpe diem, dokud se vše zase nezhroutí. Prosím, nedělejme to. Pokud pochopíme částečné rozvolnění jako konec krize, zemřou další lidé. A to v době, kdy máme na dohled vakcínu a celkově mnohem vyšší šance na stabilizaci — tedy zbytečně.

V podstatě nezávisle na dalších činech vlády se vyplatí uchovat si chladnou hlavu, byť to není lehké. Bez ohledu na to, jak sofistikovaný může být PES nebo naše teorie, podle kterých už je všechno jedno a stejně se promoříme, si dovolím tvrdit, že stále platí to, co jsem psal v dubnu: chytré je především mýt si ruce a nekašlat na ostatní — v doslovném i přeneseném smyslu.

Střednědobé i dlouhodobé výhledy existují. Nyní se bude rozhodovat, s jakými dalšími oběťmi se k nim dopracujeme. Čím menší budou, tím lépe. Neznamená to samozřejmě, že máme být zavření až do proočkování dvou třetin populace, že si nesmíme dát čepované pivo nebo něco dělat. Na bezpočtu míst po republice se ostatně na pivo jaksi poloskrytě chodí, aniž se tím někdo intenzivně zabýval. Jen zvažme, jak čtvrteční pootevření hospod nezměnit v morový večírek.

Diskuse