Smiřme se s tím, že nemoc COVID-19 způsobená novým koronavirem SARS-CoV-2 se už stala součástí naší reality. Nezmizí z povrchu zemského a pravděpodobně po dobu následujících měsíců ani z titulních stránek novin a z televizních obrazovek.

Až budeme mít o nemoci přesnější informace a až s ní budeme mít větší zkušenosti, až budeme vědět, jak náš a další státy obstály před epidemií či pandemií, a až budeme blíž vývoji účinného a komerčně dostupného léku či vakcíny, pak se budou možná zdát dnešní reakce spoluobčanů zásobujících své domácnosti potravinami legrační. Možná.

Možná se ale někteří z nich během nejbližších týdnů ocitnou v oblasti s vyhlášenou karanténou a budou se jim nějaké zásoby skutečně hodit. Možná také nastanou černé scénáře s dalekosáhlými ekonomickými a politickými důsledky.

V odborné české i světové komunitě v posledních dnech a týdnech sílí názor, že šíření nemoci COVID-19, která má s vysokou pravděpodobností původ na tržišti s živočichy v čínském městě Wu-chan, do celého světa nebude možné zastavit. Mimochodem je virus z šestadevadesáti procent identický s koronavirem vyskytujícím se u netopýrů, o něco menší shodu má s koronavirem přítomným u luskounů, předpokládá se proto, že se nákaza na člověka přenesla z těchto zvířat.

Zástupce světové zdravotnické organizace minulý pátek 28. února na brífinku v Ženevě řekl, že nový koronavirus zasáhne všechny, nebo skoro všechny státy světa. Podle posledního vyjádření Světové zdravotnické organizace se lidstvo ocitá „v neprobádaných vodách“.

Profesor epidemiologie harvardské univerzity Marc Lipsitch, jehož nedávno v obsáhlém článku citoval magazín The Atlantic, řekl, že šíření nemoci nebude možné zamezit. Předpovídá, že během letošního roku se nemocí COVID-19 nakazí čtyřicet až sedmdesát procent lidstva. To ovšem, jak dodává, neznamená, že by všichni nakažení měli vážně či smrtelně onemocnět.

Nový typ koronaviru se tedy může podle jedné z prognóz stát příčinou další ze sezónních nemocí, a postavit se tak do řady vedle dalších čtyř typů endemických koronavirů, na něž si lidstvo neumí vybudovat trvalou imunitu a jež jsou příčinou nemocí dýchacích cest. Období „chřipek a nachlazení“ se může stát obdobím „chřipek, nachlazení a nemoci COVID-19“.

Proč se ale tak šíří a má nám to dělat starosti? Šíří se vůbec nějak pozoruhodně? K aktuálnímu datu byla potvrzena v šestasedmdesáti zemích na všech kontinentech vyjma Antarktidy a číslo stále narůstá. Uvádí se už téměř devadesát tisíc nakažených, více než polovina z toho je označena za vyléčené, přes tři tisíce lidí nemoci podlehly.

Úmrtí se týkají zejména starých a nemocných lidí s kardiovaskulármími chorobami, cukrovkou, chronickými onemocněními horních cest dýchacích, vysokým tlakem či rakovinou. Smrtnost — tedy počet úmrtí vztažený k celkovému počtu nakažených — se nyní uvádí mezi jedním a dvěma procenty.*

↗

Výběžky ve tvaru koruny daly koronavirům název. Ilustrace Centers for Disease Control and Prevention

Proč se tedy vyhlašují karantény v celých oblastech — v Číně se omezení spolu s dalšími drakonickými opatřeními dotklo milionů lidí, v Itálii padesáti tisíc — a proč se lidem, kteří přicestují z rizikové oblasti, nařizuje zůstat dva týdny v domácí karanténě?

Proč se ruší sportovní a kulturní akce, zavírají školy? Nic takového jsme přece nezažili při relativně nedávném výskytu nemocí SARS a MERS, které jsou rovněž způsobeny koronaviry. Jedná se o neadekvátní opatření či dokonce záminku autoritativních politiků pro kontrolu obyvatelstva, jak se objevuje v diskuzích pod články a na sociálních sítích? Nikoliv.

Paradox nového koronaviru: má mírnější průběh a tím je nebezpečnější 

SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome) neboli syndrom náhlého selhání dýchání, se vyskytl v roce 2003. Zemřelo skoro deset procent nakažených. U převážné většiny měla nemoc vážný průběh. O deset let později se objevil MERS, tedy blízkovýchodní dýchací syndrom, na nějž zemřela zhruba třetina nakažených. Ještě vyšší smrtnost, šedesátiprocenní, měla ptačí chřipka H5N1, která se poprvé vyskytla v roce 1997.

U všech uvedených nemocí však platí, že nakažený je skoro bez výjimky skutečně velice nemocný a téměř okamžitě končí na lůžku. Nepohybuje se v prostorech, kde může nákazu šířit a je rychle izolován od ostatní populace. SARS i MERS měly na svědomí kolem tisícovky mrtvých.

COVID-19 má už nyní obětí několikanásobně více. Nikoliv však proto, že by byl fatálnější, ale navzdory tomu. U jednoho z šesti nakažených má nemoc vážnější průběh a může vést k zápalu plic. U většiny je mírnější, někteří jsou dokonce bez příznaků.

Čínští výzkumníci v odborném medicínském časopise JAMA popsali případ mladé ženy nakažené novým koronavirem, která nejenže neměla příznaky, ale měla dokonce zcela čistý CT snímek plic. Nakazila přitom pět svých příbuzných.

To vysvětluje, jak těžké je nemoc podchytit. Současně to odpovídá novému poznatku z výpravy týmu pětadvaceti mezinárodních expertů Světové zdravotnické organizace: za klastry nakažených z většiny (78—85 %) odpovídá přenos nemoci v rámci rodin.

Jestliže se tedy naplní jeden ze scénářů diskutovaných epidemiology a COVID-19 se v lidské populaci usadí jako další ze sezónních nemocí, co to může znamenat? Častým laickým argumentem proti panice z nového koronaviru je, že lidé umírají také na chřipku.

Jenomže jak jsme již uvedli, smrtnost nové nemoci se uvádí mezi jedním a dvěma procenty z celkového počtu nakažených. Ačkoli číslo je stále předmětem bádání a přesně stanovit půjde až po delším čase, už nyní je jasné, že se pohybuje úplně jinde než u „obyčejné“ sezónní chřipky, na kterou umírá v průměru „jen“ 0,1 procenta nakažených. V České republice jsou to podle údajů ministerstva zdravotnictví ročně zhruba dva tisíce lidí.

U nového koronaviru by to ovšem mohlo být desetkrát až dvacetkrát více. Dále: ze sezónní chřipky se nemocný uzdraví obvykle během dvou týdnů, COVID-19 však trvá podle Světové zdravotnické organizace tři až šest týdnů. Koronavirus SARS-CoV-2 se tedy opravdu nejeví jako banalita.

Situaci navíc komplikuje i to, že někteří lidé již nemocí onemocněli podruhé. Vědci se proto nyní snaží pochopit, jak si lidský organizmus vytváří proti COVID-19 protilátky.

Dodržování hygienických pravidel opravdu může zachraňovat životy

Proti novému koronaviru, navzdory dosavadním slibným či ještě slibnějším objevům, zatím neexistuje lék. I za předpokladu vysokých vládních a soukromých filantropických investic do jeho vývoje potrvá podle odborníků rok, spíše rok a půl, než bude k dispozici.

Navíc se to zřejmě neobejde bez klíčové role některé z globálních farmaceutických korporací, která si současnou situaci spočítá jako výhodnou byznysovou příležitost. To ale nemusí být tak jednoduché.

Co když se lék nebude prodávat — například proto, že se epidemie za pár měsíců zklidní? Podobně ztroskotal vývoj léku proti ebole ve chvíli, kdy začala epidemie ustupovat. Farmaceutický průmysl se jednoduše neřídí veřejným, ale svým soukromým, ekonomickým zájmem. Otázka, nakolik má být zdravotnictví ovlivňováno tržním prostředím, se teď může v důsledku šíření nového viru otevřít s novou intenzitou.

Do hypotetického okamžiku, kdy se na trhu objeví lék proti COVID-19, jsme každopádně odkázáni čistě na hygienická a organizační nefarmaceutická opatření, z nichž vyhlášení karantény a detailní monitoring nakažených a jejich kontaktů s okolím představuje momentálně maximum možného. Následují: důkladné umývání si rukou mýdlem, zakrývání úst při kašli kapesníkem nebo ohnutým loktem, udržení si dvoumetrové vzdálenosti od ostatních lidí a vyhýbání se oblastem s nákazou, případně větším shromážděním.

Lidé s příznaky COVID-19 — tedy s vysokou horečkou nad 38°Celsia a suchým kašlem — mají zůstat doma, spojit se se svým praktickým lékařem telefonicky. A vyčkat jeho pokynů. Jsou to mimochodem z většiny pravidla, která by efektivně snižovala i každoroční chřipkové epidemie. A reálně tak mohou už nyní zachránit i některé lidské životy. Když například populární americká kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová, kterou na Twitteru sleduje 6,5 milionů lidí, sdílela návod, jak si „účinně“ mýt ruce, nebylo to samoúčelné gesto.

Státy a instituce však nyní přikračují v souvislosti s novým koronavirem také k organizačním opatřením, která mají omezit cestování a kumulaci lidí na jednom místě. Česká republika přerušila letecké linky do severní Itálie a Jižní Korey. Stovky letů zruší britská aerolinka British Airways a po jejím vzoru i další společnosti. Světový pohár v biatlonu v Novém Městě na Moravě bude bez diváků.

Výuku přerušují některé vysoké školy v čele s Českou zemědělskou univerzitou, jejíž profesor se novým koronavirem nakazil na konferenci v Itálii a posléze přišel do styku se studenty a kolegy v České republice. Pražský dopravní podnik vyhlásil nařízení, aby řidiči dopravních prostředků automaticky v zastávkách otvírali dveře, a lidé tak nesahali zbytečně na tlačítka. Moravskoslezský kraj vydal doporučení zrušit akce s účastí nad pět set osob.

Na druhou stranu: zvláště v období prázdnin cestují Češi do Itálie ve velkém automobily. V hromadné dopravě se lze — a většinou je to nevyhnutelné — dotýkat například madel. Případně: jiné sportovní akce zatím divákům zapovězeny nebyly. A výuka pokračuje po pražských jarních prázdninách, které množství lidí trávilo právě v Itálii, zatím bez omezení. Jak vidíme, jedná se o opatření dobře míněná, ale polovičatá.

Přičíst k nim navíc musíme „lidský faktor“, tedy to, že ne každý pravidla dodržuje. Když prezidentův poradce Martin Nejedlý porušuje doporučení ke karanténě po svém návratu z Číny, jedná se o mimořádné pohrdání veřejným zájmem z nejvyšších míst. Přitom by měl jít příkladem, neboť přesně tento typ chování vede k šíření nemoci a ke zbytečným úmrtím. 

Andrej Babiš: „Česká republika se nemá čeho bát.“ Tak uvidíme…

Všechna organizační a nefarmaceutická opatření proti šíření nového koronaviru může navíc stavět na hlavu také to, že o něm stále mnoho nevíme. Zatím se pracuje s tím, že je jeho inkubační doba čtrnáct dní — od toho čtrnáctidenní karantény, které se nařizují navrátilcům z postižených oblastí. Může to být však i více.

Karantény mohou pomoct zpomalit šíření nákazy, ale opět: nejde o žádné absolutní opatření. Kupříkladu během dvoutýdenní karantény hotelu nebo na výletní lodi se bude nákaza šířit dál mezi osazenstvem. Ke konci lhůty tak bude s vysokou pravděpodobností někdo teprve na začátku své nemoci, přesto bude propuštěn domů.

Co nás tedy v nejbližších týdnech a měsících čeká? Aktuální strategií je: zamezit či zpomalit šíření viru, jak jen to bude možné. Do toho patří právě všechna nařízení omezující pohyb obyvatelstva a detailní vyhledávání nakažených včetně všech lidí, s nimiž byli ve styku. Zdali to bude stačit, se uvidí a záviset to bude hlavně kvalitě celkové organizace a součinnosti veřejnosti.

Že je ale tato strategie patrně správná, potvrzuje opět expertní tým Světové zdravotnické organizace, který se nedávno navrátil ze své mise v Číně. Čínský postup proti COVID-19 daroval několik týdnů času na přípravu potírání epidemie zbytku světa. A také ukázal fungující nástroj. Počet nových nakažených výrazně klesl.

Ve zprávě expertů například stojí: „COVID-19 se šíří s překvapivou rychlostí, epidemie COVID-19 v jakýchkoliv podmínkách má velmi závažné dopady. Existují silné důkazy o tom, že nefarmaceutické zásahy mohou snížit nebo dokonce přerušit přenos nákazy. Bohužel, globální a národní připravenost a plánování mají k takovýmto zásahům ambivalentní vztah. Nicméně k omezení šíření nemoci a následným úmrtím musí pohotovostní plánování zapojit velkoplošná a kvalitně organizovaná nefarmaceutická zdravotní opatření. Tato opatření musí počítat s okamžitou detekcí nových případů a s jejich izolací, přísným mapováním kontaktu nakažených s jinými jedinci, karanténami a přímým zapojením komunit a populace.“ Na druhou stranu, Čína také čelí podezření, že v rámci politiky potírání svobody slova a cenzury informací epidemii v začátcích sama akcelerovala.

Premiér Andrej Babiš v obklopení ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem, jeho náměstkem Romanem Prymulou, hlavní hygieničkou Evou Gottvaldovou a primářkou kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí nemocnice na Bulovce Janou Roháčovou několikrát během posledních dní na kamery zopakoval, že Česká republika se nemá čeho bát, že máme k dispozici jedenáct set infekčních lůžek. Jak ale Roman Prymula upřesnil až na doplňující otázky Českého rozhlasu, které jinak nikdo z novinářů na pravidelných brífincích bohužel nepoložil, neznamená to, že všechna jsou na počkání k dispozici.

Na mnohých z uváděných lůžek už v teď leží pacienti. Podle Prymuly by tak reálně bylo k dispozici spíš čtyři sta lůžek. Zdaleka ne všechna by měla plicní ventilátory. A lůžek se speciálními zařízeními, jako je ECMO, což je metoda, která umožňuje dočasně nahradit funkci plic a srdce, by byly jen jednotky.

Na klidu nedodá pohled do národního pandemického plánu, jehož naplnění slovy Romana Prymuly „nepředpokládáme, ale musíme jej brát v potaz“. Pandemický plán zobecňuje zkušenosti z pandemie chřipky z let 1957—58 a počítá s tím, že by na nákazu zemřelo dvanáct tisíc osob, třicet tisíc by bylo hospitalizováno, z nich čtyři a půl tisíce by potřebovaly intenzivní péči — a z nich polovina by mohla potřebovat plicní ventilátory.

Ve zprávě expertního týmu Světové zdravotnické organizace se uvádí, že pět procent pacientů s diagnostikovaným onemocněním COVID-19 potřebuje léčbu s pomocí ventilátoru. Dalších patnáct procent vyžaduje kyslíkovou terapii.

Nemusíme si představovat hned vysloveně dramatický průběh, aby bylo zřejmé, že pro české zdravotnictví se může jednat o těžko zvladatelný nápor. Situace, kdy budou lékaři stát před rozhodnutím, kterého pacienta odpojit z plicní ventilace, a kterého naopak léčit, zkrátka může nastat. Zvláště když už teď lékárníci a praktičtí lékaři napříč republikou hlásí, že nemají dostatek ochranných respirátorů ani pro sebe a své zaměstnance.

V každém případě koronavir SARS-CoV-2 už teď představuje zkoušku pro jednotlivce i celé společnosti. Jeho masivní šíření je mimo jiné odrazem toho, jak moc se lidstvo nepřetržitě přemisťuje po planetě. Pro ni je to už dlouho nezvladatelná zátěž. A koronavir SARS-CoV-2 je teď novou výmluvnou reprezentací rizik spojených s ekologicky neudržitelným způsobem života.

*Aktualizace: K 3. březnu Světová zdravotnická organizace uvádí smrtnost 3,4 procenta. Upozorňuje však, že se číslo odvíjí o celkového počtu nakažených, které organizace identifikuje. Toto číslo však nemusí odpovídat realitě. Skutečný počet nakažených bude vyšší a smrtnost tím pádem nižší. Podle Světové zdravotnické organizace je tedy ještě příliš brzo na to, abychom si přesnou smrtností byli jistí.