O lidové a politické hysterii

Jan Šícha

Proč kvůli viru z Číny zas nešíří hysterii ti, kdo nás srdnatě bránili před nehrozícími uprchlíky?

Všichni, kdo se v našich médiích tváří chytře, se shodnou, že nejhorší u čínského viru je hysterie. Ale jak se pak v Čechách pozná, že jde o významnou událost? Racionální debaty se tady nevedou. Jen hysterií se dá ukázat, že se něco děje, a že nás před tím někdo z politiky může zachránit.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Příkladem zdařilé hysterie je uprchlická krize v roce 2015. Když naši zemi štítivým obloukem obcházely karavany lidí, kteří potřebovali pomoc, našla se spousta místních politických veličin, které křičely, že tato země je naše.

Cítil jsem se tehdy nezastoupen, nějaké té syrské rodině v novém sousedství bych býval rád pomohl. Úplně stejně, jako to dělali přátelé od katolického Bavorska, až po okraje někdejšího ateistického východního Německa.

Proč nepomoct? Když ve sklepě máš oblečení, ze kterého tvoje děti vyrostly, dát trochu jídla tě nebolí, dát dobré slovo zahřeje obě strany a protějšek to pozná, přestože nerozumí.

V tělocvičnách, jídelnách, ve třídách jedné německé univerzity, kde mi studoval syn, tenkrát, opravdu nedávno, bydlela asi třetina kvóty na uprchlíky, kterou má země odmítla. Němci to zvládli. Zaplatili za to. Fašisté si našli téma.

Že se mezi uprchlíky z válečné oblasti najde pár teroristů, kteří se svezou s chudáky, divné není. Že se na hrozbě teroristů etablují nové strany, praskají tradice a zvyklosti, divné je.

Soukromý závěr jsem si učinil na základě volebních výsledků. V Německu hysterii podléhá tak patnáct procent lidí, u nás přes třicet. Tam se skrz hysterii volby zatím vyhrát nedají, tady ano.

Včerejší hysterie a dnešní hrozba

Pokud si dobře vzpomínám, na protiuprchlické vlně se u nás surfovalo za politického ryku. Vzpomínáte? „Ne uprchlíkům, ne Drahošovi“. Kdo byl Drahoš? Kde je hysterie dnes?

Koronavirus je daleko nebezpečnější, než kdybychom přijali všechny EU předepsané uprchlíky. Proč se hysterie tenkrát konala a dnes nekoná?

Unavený muslim je zjevně lepší spouštěč politického sdělení než virus vzešlý z faktu, že čínští kamarádi našeho pana prezidenta a výrobci velké části věcí, které si kupujeme, jedí netopýry a nemyjí si při tom ruce. Což se momentálně, a doufejme, že přechodně, ukazuje jako ještě větší nevýhoda než fakt, že je to země vedená komunisty.

Hysterie u nás se prý koná zdola, protože lidé nakoupili trvanlivé potraviny. Nákup potravin mi ale připadá jako logická reakce. Špajzka byla součástí bytové výstavby až do konce minulého režimu.

Až polistopadovým supermarketům se podařilo lidi přesvědčit, že to, co je k dostání dnes, bude na pultě i zítra. Nakoupit si jídlo, čekat doma až venku přejde mor, mi přijde jako rozumná reakce.

Nevím, jaká je zdravá reakce na mou jízdu tramvají na pracoviště. Hlouček italských turistek lomozil jako obvykle. Když občas některá z nich kýchla, napadala mne sexistická myšlenka, že té opravdu krásné by se mi možná lépe odpouštělo, kdyby mě svým kýchnutím zabila. My starší, jsme totiž ohroženi nejvíce, což je jeden z důvodů, proč se nový virus považuje za čínskou formu důchodové reformy.

Politická a lidová hysterie

Lidová hysterie s politickou hysterií souvisí, ale jsou to věci rozdílné. Čínským virem nejpostiženější je Itálie.

Stará kultura prosycená katolickou vírou, je emocionální až na půdu. „Tisíc let tu vládne šest set rodin, pořád stejných, je jedno, kdo sedí ve vládě nebo v parlamentu,“ řekne vám Ital, když se ho ptáte, proč v takové pěkné zemi volby vyhrává tu mediální magnát se zálibou v nezletilých dívkách, tu komik bez politické zkušenosti.

Když má Ital rýmu, běží do nemocnice. Tam už se hemží spousta jiných Italů s rýmou. Ideální podhoubí pro šíření čínského viru.

Kompasem a regulativem italské společnosti jsou pocity. K hysterii má stále krůček. Teď už na testování čínského viru stojí v severní Itálii před nemocnicí stany, aby se lidé uvnitř v nemocnici, která špatně a pomalu funguje, netlačili.

Bohužel se na začátku tlačili tak dlouho, že se dala do pohybu lavina nákazy. Sešly se tu pravděpodobně dvě nepříznivé složky. Provozní, lidová hysterie, a tentokrát nespuštěná hysterie politická. Určitá slova, určitá gesta, byla v politice vyplýtvána jinde.

Kompasem a regulativem české společnosti je čím dál pokleslejší vzdor doprovázený ironií a sklonem ke kýči. Daří se tu političkám a politikům, kteří se dokážou pohybovat v navzájem nesouvisejících afektovaných přískocích. Česká společnost zároveň stabilně touží po něčem jiném. Po něčem opravdovém.

Jen tak je možné, že se Saša Vondra může sedm let na chalupě dívat na ptáky, a pak se vrátit do politiky hlavním vchodem. Nakonec si kohoutky a slepičky na klíček politik typu Vondry strčí do kapsy.

Česká lidová hysterie projevující se bezhlavými nákupy potravin je zkrátka a dobře zdravou reakcí na hrozící nebezpečí. Lidi už zas dělaj, co můžou.

Zdejší politika sahala po hysterii v době, kdy to vůbec nebylo potřeba. Teď buď mlčí, nebo breptá. Je to důkaz vypočítavé politické lži v minulosti a současné bezmoci. Pro lidi jasná zpráva. Když jde do tuhého, musíš se postarat sám.

Do tuhého půjde na různé způsoby. Je čas vyhrabat se ze sítí, včetně sociálních, věnovat se záhumenkům a řemeslným dovednostem. Moderna a globalizace už byla.

    Diskuse