O luskounech, viru a lidech

Filip Outrata

Jedním ze zvířecích přenašečů nového koronaviru může být luskoun. V tom, že právě toto zvíře dost možná sehrálo klíčovou roli v propuknutí epidemie v Číně, je jakási mrazivá spravedlnost.

Luskouni jsou starobylá a svým vzhledem zcela jedinečná a originální zvířata. Vypadají jako obrovské chodící smrkové šišky. Žijí nebo donedávna žili v rozsáhlých oblastech Afriky a Asie, v počtu celkem osmi druhů. V posledních letech ale čelí vážné hrozbě vyhynutí. Důvodem je kromě záliby v jejich masu hlavně poptávka po luskouních šupinách v tradiční čínské medicíně, a to nejen v Číně, ale i ve Vietnamu, Thajsku, Laosu a Barmě.

Luskouni jsou chránění a jejich mezinárodní prodej je od roku 2017 zakázán. Přesto pytláctví a obchodování s nimi stále kvete. Hlavním tahounem je čínský farmaceutický průmysl, Číňané v tom ale nejedou sami, jedná se o skutečně globální byznys. Hlavními oblastmi nelegálního lovu jsou země jižní Asie a stále více také Afrika. Polovina luskouních druhů žije v Asii, druhá polovina v Africe.

Luskouni jsou chránění a jejich mezinárodní prodej je od roku 2017 zakázán. Přesto pytláctví a obchodování s nimi stále kvete. Foto Pangolin Africa

Evropa v tom celém hraje roli důležitého tranzitního uzlu pro dopravu luskouních šupin z Afriky do Číny. Čínské farmaceutické — pokud je takové označení v případě „léčiv“ ze šupin z keratinu vůbec na místě — společnosti údajně používají staré zásoby ještě z doby, kdy se luskouni hojně vyskytovali a lovili v Číně samé, ve skutečnosti ale nakupují nelegálně ulovená zvířata. K podobnému účelu slouží i fingované záchranné stanice v některých afrických zemích (Uganda, Mozambik).

Mnohé z celosvětových epidemií v posledních desetiletích zahrnovaly přenos ze zvířete na člověka, tak tomu bylo u Eboly, HIV nebo koronavirové epidemie Sars, která se v roce 2002 do světa rozšířila také z Číny. Ideálním prostředím pro šíření epidemií takového druhu jsou tržiště s masem a dalšími tělesnými částmi divokých zvířat, kde se vedle sebe často nachází množství živočišných druhů z mnoha částí světa. Tak tomu bylo i na tržišti ve Wuchanu, které bylo po vypuknutí epidemie uzavřeno.

Daly se tam koupit části těl velbloudů, medvídků koala, vlků, štírů, cibetek, dikobrazů, želv či krokodýlů. Oficiální informace nemluvily o luskounech ani o netopýrech, dalších vážných podezřelých, ale je dost pravděpodobné, že tam byli k mání také. Po epidemii Sars v roce 2002-2003 byl obchod s divokými zvířaty zakázán, ale brzy se v Číně, Vietnamu a dalších zemích s největší poptávkou po přípravcích tradiční medicíny znovu rozjel.

Nyní se zdá, že by zákaz mohl být už trvalý. Zda to luskounům a dalším ohroženým zvířatům pomůže, je otázka. Může se stát, že až nová epidemie zeslábne a lidem „otrne“, vrátí se vše do starých kolejí.

Snad aspoň nikoho nenapadne vymýtit z preventivních důvodů ty druhy zvířat, které jsou za šíření nových chorob na člověka zřejmě zodpovědné. Třeba netopýry, u nichž se zřejmě v důsledku jejich náročného leteckého způsobu života vyvinula velká odolnost vůči virům, a tím se stali jejich ideálními přenašeči.

Smutný příběh luskounů, který se propojil s příběhem jedné z mnoha epidemií strašících druh homo sapiens, je důkazem o tom, že osud člověka a přírody je neoddělitelně propleten. Člověk má dnes prostředky k tomu ovládnout a využít všechna přírodní prostředí, rušit hranice mezi nimi, přenášet živé (i mrtvé) tvory z místa na místo po celé zeměkouli. A také to dělá. Je vlastně logické, že globalizaci dovedené takto do krajností odpovídá i globalizovaná epidemie, jakou právě sledujeme.

Je vůbec zajímavé sledovat, co všechno se právě teď v některých zemích děje kvůli jedné nové nemoci. Nelze se ubránit myšlenkám na to, že celkově mnohem vážnější nebezpečí, jímž je ekologická krize, přehřátí naší planety, které se ukazuje jako velice, až drasticky reálné — stačí si vzpomenout na hořící Austrálii — nevzbuzuje a nebude vzbuzovat ani zlomek z paniky a ochranných opatření, která se nyní kvůli koronaviru všude zavádějí.

Možná je to tím, že když jde jen o nás samé, o člověka a jeho zdraví, je to vnímáno jako priorita úplně jiného druhu než to, co se děje „jen“ celé Zemi a všem jejím obyvatelkám a obyvatelům. Je to asi z psychologického hlediska pochopitelné, ale zcela iracionální, protože ve skutečnosti jsme my, lidé, s ostatními tvory a celkem přírody těsně, intimně propojeni. Osud luskounů a mnoha a mnoha dalších živých organismů je i naším osudem.

    Diskuse
    JN
    February 27, 2020 v 8.18
    Těžký úděl teleologie
    Je možné si myslet, že příroda je tu pro člověka, ale když je pak najednou vidět, že to neplatí, tak z toho rozum vyvodí, že to musí být právě naopak a člověk je tu tedy pro přírodu.

    Není tu ale rozum proto, aby z člověka udělal blbce a koronavirus proto, aby zachránil přírodu?
    JK
    February 27, 2020 v 22.34
    Jiřímu Nushartovi
    Existují zástupy lidí, kteří svým rozumem z čehokoli dokážou vyvodit cokoli, bez ohledu na to, jaké hovadiny to jsou. Aby se zamaskovalo, jak kolosální ty hovadiny jsou, vydávají se často za vědecké teorie a dávají se jim všelijaké vznešené názvy. Mezi takové hovadiny patří i celá teleologie.

    JN
    February 27, 2020 v 23.43
    Takže teleologie je tu proto,
    aby zamaskovala, že rozum dělá z člověka blbce.
    February 28, 2020 v 7.54
    Možná by bylo rozumné řídit se prastarými předpisy, které maso je možné jíst a které ne.
    Ale v Číně asi takové nemají. Myslím si, že tam kdysi dávno většina lidí maso nejedla.
    JK
    February 28, 2020 v 9.7
    Evě Hájkové
    Předpisy košer a halal jsou víceméně hygienicky podložené a rozumné zásady stravování v polopouštních oblastech Středního Východu bez možnosti konzervování potravin. Sice z pochopitelných důvodů dostaly nádech posvátna a některé byly tisíciletým ústním podání zkresleny, ale rozumný základ tam je.

    "Myslím si, že tam kdysi dávno většina lidí maso nejedla."
    Člověk je od přírody všežravec.
    February 28, 2020 v 9.32
    To jistě. Ale v hierarchicky rozvrstvených zemědělských společnostech bylo zřejmé maso vyhrazeno jen pro některé, zatímco většina se živila rostlinnou stravou.
    JK
    February 28, 2020 v 10.41
    Evě Hájkové
    Ano, nicméně v době vzniku středovýchodních monoteismů nebyli tamní obyvatelé většinou zemědělci, ale kočující pastevci.
    JN
    February 28, 2020 v 11.11
    "... A tak se čelní kost vyklenula výš,
    aby tak umožnila mozku zaujmout větší objem, čímž dala vzniknouti prostoru pro růst inteligence [ani ta kost nebyla úplně blbá]. Zápas o inteligenci člověka však byl (a dosud stále je) poněkud nerozhodný, neboť rozum je zdrojem katedrál, ale i atomových bomb, které tyto úžasné výtvory lidského ducha mohou ve zlomku sekundy opět srovnat se zemí, aby tím zanikly nejen ony, ale spolu s nimi i naše pracně budovaná víra v lidský rozum.

    Je nutno se tedy ptát, zda se nám vlastně evoluce rozumem spíše nepomstila a nepotrestala tak naši pýchu, která byla tou prvotní příčinou lidského selhání a odvrácení se od dokonalého Božího řádu. I když tedy přijmeme tuto novou moudrost evoluce, je to stále jen a jen náš rozum, který nám dluží odpověď na otázku kdo je zde vítězem a kdo tedy stojí na vrcholu pyramidy tvorstva.

    Jen on musí určit toho vítěze. Nikde v přírodních zákonech totiž nestojí psáno, že to nemůže být třeba krysa nebo virus - pokud by se rozum z evolučního hlediska jevil spíše nevýhodnou přítěží... Bude to tedy nakonec jen a jen náš rozum, který nás ocení, ON rozhodne o našem vítězství, neboť (jak podotýká Nitzsche) "odhadovati cenu je samo všech ceněných věcí cena"!
    JK
    February 28, 2020 v 11.39
    Jiřímu Nushartovi
    "...je to stále jen a jen náš rozum, který nám dluží odpověď na otázku kdo je zde vítězem a kdo tedy stojí na vrcholu pyramidy tvorstva. Jen on musí určit toho vítěze."

    K čemu mi bude, když se budu (nebo nebudu) považovat za vítěze evoluce a za vrchol pyramidy tvorstva?

    Mně rozum nic nedluží, protože si takovou otázku vůbec klást nepotřebuju. A jinak viz moji dřívější úvahu na téma anaerobních bakterií.Sice to měl být pokus o ironii, ale i kdyby to shodou náhod nebo božím dopuštěním byla správná úvaha, co změní na způsobu, kvalitě a smyslu mého života?
    JN
    February 28, 2020 v 18.11
    Také jsem, pane Kalousi, chtěl stejně jako nyní Vy (ale navíc i s lehkou ironií) naznačit,
    že kladení té otázky "kdo je vítězem evoluce", je nesmyslné. Doposud jsem si však myslel, že to tak (tedy tak stejně jako já) nevidíte a že jste snad člověka i za onen vrchol tvorstva kdysi kdesi označil, a to právě z důvodu, že je (údajně) jako jediný živočich vybaven rozumem (viz třeba naše diskuse o vráně kaledonské, ořeších, autech a semaforu).

    Jsem tedy rád, že jsme se nyní už shodli. Snad bychom mohli společně konstatovat, že člověk z (řádu) přírody určitým způsobem vydělen je, ale není (podle mě) jisté, zda je to právě rozum, co člověka z tohoto řádu vyděluje.

    Dále bychom se snad mohli shodnout i na tom, že člověk (tedy jakási jeho zobecněná fikce - "člověk obecný") si mnohdy myslí, že stojí na vrcholu všech výtvorů přírodní evoluce a tento pocit ho po určité (několikasetleté) období vedl ke značným úspěchům (jak ve smyslu "úspěšného živočišného druhu", tak i ve smyslu třeba značného pokroku vědy, lékařství..).

    Zároveň by však tento pocit "vítěze evoluce" (který člověkovi našeptává rozum) mohl být i jednou z příčin člověkových současných problémů...

    "Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán, zaklínač pranic neprospěje."
    + Další komentáře