Když na konci minulého roku vláda Srí Lanky předala čínskému protějšku svůj přístav Hambantota, vzbudilo toto oznámení rozruch nejen přímo na ostrově, ale i v dalších částech světa. Často byl v této souvislosti zmiňován i africký kontinent, kde řadu států se Srí Lankou spojují obrovské dluhy vůči Číně.

Je to právě nekontrolovaně rostoucí dluh Srí Lanky vůči Pekingu, který vedl místní vládu k rozhodnutí jej splácet pronajmutím nově postaveného a strategicky položeného přístavu na následujících 99 let.

Čínská půjčka není zadarmo

Případ poukazuje na osud, který může čekat země, jež si půjčují od Číny. Na rozdíl od věřitelů, jakými jsou Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka, si Čína poskytnuté půjčky často nechává splácet či ručit přístupem ke strategicky důležitým nerostným surovinám a infrastruktuře. V roce 2011 například Čína souhlasila s odepsáním dluhu Tádžikistánu výměnou za jedno procento rozlohy území dlužníka ve svůj prospěch.

Zadlužení Číně má přirozeně svoje důvody. Čínské půjčky bývají výhodné a dostávají je i již zadlužené státy, jimž by bylo financování od jiných věřitelů rovnou odepřeno, nebo by se úroková sazba pro riskantní finanční prostředí dlužníka pohybovala daleko výše. S pomocí Číny ale mohou realizovat důležité a potřebné projekty.

Problém ovšem nastává, pokud projekty negenerují očekávané zisky, případně dojde-li k poklesu ceny komodity, kterou recipient splácí jeho realizaci. V takových případech si Čína nechává splácet dluhy výměnou za navýšení vývozu surovin, strategické území či infrastrukturu, navýšením vývozu surovin. Někdy dlouhodobě dojednané miliardové projekty rovnou ruší, jako to v minulosti udělala třeba v Ghaně.

Zadlužený kontinent