„Je to matka všech krizí, co si budeme povídat. Země od vyhlášení nezávislosti v roce 1948 nic podobného nezažila.“ Takto zhodnotil pro France 24 současné události na Srí Lance ředitel think tanku Advocata Institute Murtaza Džafferdží a dle zahraničních zpravodajů má pravdu. Vleklé hospodářské problémy, dubnový default státních financí a politická krize vygradovaly v posledních dnech do pouličních bouří. Během pondělka a úterý byly zapáleny desítky vil známých prominentů režimu. Nejméně osm lidí při pouličních střetech zemřelo.

Od úterý platí v zemi mimořádný stav a zákaz nočního vycházení. Armáda byla rozmístěna v ulicích největšího města a dostala povoleno střílet.

„V ulicích Kolomba se vzájemně napadají odpůrci a stoupenci režimu. Lidé v hněvu převracejí autobusy a pálí kde co. Politikové a vysocí úředníci se vesměs poschovávali. Každý, kdo něco znamená, se bojí veřejně vystupovat,“ popsal v úterý na BBC atmosféru Anbarasan Ethirajan, srílanský dopisovatel stanice.

Bouře gradovaly postupně z několikaměsíčního neklidu a rozrůstajících se protivládních a sociálních protestů. Výrazně násilnější charakter přitom nabraly až s nástupem současného týdne. Paradoxně se tak stalo po rezignaci premiéra Mahindy Radžapaksy. Pro část populace je tento třiasedmdesátiletý politik stále především hrdinou války s tamilskými separatisty v letech 1983 až 2009. Nejhorlivější Radžapaksovi příznivci tak vzali v pondělí do rukou klacky a vyrazili svůj idol mstít.

„Vzedmuly se extrémní vášně (…) a udála řada incidentů, která vše ještě zhoršila. Jeden poslanec vládní strany, jehož na ulici obestoupil dav, začal například do protestujících střílet. Jednoho usmrtil a dalšího vážně zranil. Jiný známý politik pak zastřelil rovnou dva demonstranty,“ hlásil do úterního vysílání francouzské státní televize zpravodaj Cédric Ferreira.

Příčiny a požadavky

Protestující žádají dlouhodobě odchod celého radžapaksovského klanu z politiky (hlavou byl dlouho sám Mahinda Radžapaksa, který před premiérskou funkcí vykonával prezidentskou; dnes je prezidentem jeho bratr Gotabaja), „vrácení nakradených peněz“ a nouzové zajištění základních služeb státem: jídla, léků a zdravotní péče obecně.

Radžapaksy viní protestující ze zkorumpovanosti a řady osudových chyb při řízení státu. Nejčastěji jsou zmiňovány špatná ekonomická politika, přílišné spoléhání se na efekt půjček z Číny či zákaz používání jiných než organických hnojiv při pěstování cejlonského čaje.

Analytikové ovšem připomínají, že ani případná změna režimu nemusí situaci vyřešit. Zemi objektivně poškodila covidová a postcovidová recese. Srí Lanka přišla o většinu příjmů z turismu (desetina HDP). Zastavily se také mnohé investiční projekty.

Za další z vnějších faktorů se považuje obecně ruský vpád na Ukrajinu a jeho přesahy — zdražení energií, komplikace přístupu na ruský trh a neklid v globální ekonomice. Ani jeden z těchto faktorů přitom s politickými změnami neodezní.

Za vládou Radžapaksů jde nicméně beze sporu loňské rozhodnutí čelit hospodářským obtížím snižováním daní a tisknutím peněz. Důsledkem je letos třicetiprocentní inflace a masové skupování zboží. Na sedmadvacetimilionovém ostrově se stojí už měsíce fronty před pumpami a v obchodech zejí prázdné regály.

Faktor Číny

Vzniklá krize má podle zpravodajských agentur i jeden zajímavý zahraničněpolitický aspekt. O vliv nad Srí Lankou totiž dlouhodobě zápasí dvě regionální velmoci: Indie a Čína.

Režim Radžapaksů měl blíže k Číňanům a zemi zakotvil v Nové hedvábné stezce (Belt and Road Initiative). Srí Lanka teď Číně dluží miliardy dolarů za projekty typu ekonomické zóny Port City, jež ale zatím negenerují zisk. Čína tak stojí před rozhodnutím, zda srílanský dluh restrukturalizovat, a vytvořit tak v rámci Nové hedvábné stezky důležitý precedent, nebo trvat na dohodnutých podmínkách a přijít na ostrově o vybudovanou pozici.