Indie a Čína žijí vedle sebe, jak to nedávno napsal švýcarský žurnalista, „v nepohodlném sousedství“ — chtě nechtě soutěží spolu také ekonomicky. V Indii je přitom odedávna zakořeněná sinofobie, jejíž hospodářské faktory ovšem spočívají do jisté míry i na geopolitických obavách — obklíčení, infiltrace, územní hrozba. Himálaj je překážkou nejen fyzickou, na obou stranách se hromadí i vzájemné předsudky.

Přesto, že společné hranice se táhnou téměř dva tisíce kilometrů, není žádné otevřené silniční spojení a pravidelné letecké spojení mezi Dillí a Pekingem obstarávají Ethiopian Airlines. Přitom nesmíme zapomenout, že roční obrat vzájemného obchodu obou zemí obnáší 30 miliard dolarů.

Z historie víme, že nejobsáhlejší zprávy o Indii před začátkem našeho letopočtu pocházejí od buddhistických mnichů, kteří putovali ke zdrojům svého vyznání. Předpokladem rozšíření buddhismu do Číny (a dále) byla výměna osob i zboží. Uzavřenost Číny a introverze Indie znamenaly, že v dějinách obou zemí prakticky nedocházelo k válkám.

Tím víc se Indie cítila rozhořčená (a ponížená), když v roce 1962 překročila čínská vojska na mnoha místech hranice a prorazila slabou indickou obranu. Čínská lidová armáda se však spokojila s demonstrací své síly a obsadila pouze území, jež považovala za část vlastního teritoria. Stejně jako vpadla, tak se také stáhla a trvale se Číňané usadili jenom v území na východ od Ladakhu a v severním Sikkimu (oblasti známé jako Aksai Chin ve východním Kašmíru).

Přízrak konfliktu tak pro Indii po měsíci sice skončil, zůstala v ní však nedůvěra (Nehru považoval Čínu do té doby za bratrský stát, s nímž společně zlomí nadvládu Západu) a podezření, že Čína financuje v Indii podvratná hnutí. 25 let tak zůstávaly vzájemné vztahy na bodě mrazu.

Nedůvěra byla ještě posílena čínskou podporou úhlavního indického nepřítele, Pákistánu — mimo jiné přímou i nepřímou čínskou podporou pákistánského jaderného zbrojení. Vláda v Dillí sledovala s nedůvěrou také čínské velmocenské ambice, jež se projevily výstavbou „náhrdelníku“ námořních opěrných základen od Myanmaru přes Srí Lanku až k Pákistánu a jež takto obkružují celý subkontinent. Symbol Indie, dobromyslný zvolna kráčející slon, tak čelí čínskému draku chrlícímu oheň.

Jestliže ovšem Indie ještě donedávna byla světovou jedničkou pokud šlo o smrt hladem, objem cizí pomoci a korupci, proměnila se během několika let ve významnou — a výraznou — hospodářskou velmoc. Teď jí ekonomové — hlavně pochopitelně domácí — předvídají vzestupnou dráhu, na níž by v roce 2020, tedy v budoucnosti nepříliš vzdálené, předstihla Čínu v oblasti, v níž tato země současnému světu vévodí: v ekonomice. Důvody lze shrnout do osmi bodů.

Především Indie poroste ekonomicky rychleji než Čína. Ta demograficky stárne a počet jejích pracovních sil začne klesat. Bude rovněž nucena — jak se v poslední době beztak stále více diskutuje — devalvovat svou měnu. Její růst se proto zpomalí (podobně jako Japonsko, jehož růst se zdál nezadržitelný v letech osmdesátých, zpomalilo v letech devadesátých).

Poté, co se Čína stala druhou největší světovou ekonomikou, bude se její model, orientovaný na vývoz, rozpadat: svět totiž už nebude s to vstřebávat její výrobky stejným tempem. Naproti tomu Indie se bude i nadále rozvíjet co do počtu pracovních sil, jež budou stále vzdělanější (kvalifikovanější). Chudší indické státy začínají dohánět bohatší, takže Indie poroste kolem roku 2020 ročně o 10%, zatímco čínský růst nedosáhne více než 7 - 8%.

Indie se stane největší anglicky mluvící zemí a předstihne tak USA. Do Indie se tudíž přesune výrazný podíl vydavatelského průmyslu. Odhaduje se, že dědici Ruperta Murdocha — patrně největšího současného mediálního a nakladatelského magnáta — odprodají jeho upadající impérium indickým zájemcům a New York Times — jež beztoho už dlouho finančně churaví — by se mohly stát druhotným produktem indického vydavatele.

Ke konci minulého století vstoupila Indie („konečně“, jak říkají v Indii) do jaderného klubu a sankce vůči ní byly odvolány. V roce 2020 budou indické společnosti vyvážet zařízení jaderných elektráren a země tak bude s to ukládat jaderná omezení zemím jiným. Spolu s USA a Kanadou vyvine Indie technologii k získávání zemního plynu z plynových hydrátů — ztuhlých forem plynu na dně oceánu. Indie totiž má světově největší zásoby hydrátů a stane se tak největším dodavatelem plynu. To jí umožní nahradit plynem uhlí ve výrobě energie, čímž podstatně sníží emise.

Indie rovněž objeví obrovské zásoby plynu v živičných břidlicích, jejichž formace se táhnou planinami Gangu, Asámem, Radžastánem a Gudžáratem. Nová technologie učiní tuto těžbu plynu ekonomicky výhodnou, takže Indie se stane významným výrobcem a exportérem plynu.

Íránská teokracie bude do roku 2020 nahrazena novým demokratickým režimem, jenž nastartuje rychlý hospodářský růst, který posléze vyvolá v Íránu nedostatek plynu. Iránsko-indický plynovod bude v provozu opačným směrem ve srovnání s dneškem: dodavatelem bude pak Indie.

V Indii přibývá oblastí, jež se snaží dosáhnout postavení státu. Místo dnešních 28 se tak může Indie v roce 2020 skládat z 50 států, jež však nemusí být malé. S populací ve výši téměř 1,5 miliardy mohou indické státy v průměru mít 30 milionů obyvatel — státy USA mají dnes v průměru po 6 milionech.

Čína, vzestupem Indie znepokojená, zvyšuje podél himálajské hranice napětí. Pohrozí, že odvrátí vody Brahmaputry z Tibetu do severní Číny chudé na vodu. Indie odpoví hrozbou, že takový projekt bude bombardovat. Spor bude předložen Radě bezpečnosti.

Islámští fundamentalisté ovládnou Afghánistán a Pákistán. USA se z oblasti stáhnou, důsledky tak ponese Indie. V Indii samé se může rozšířit terorismus, ekonomika nicméně poroste. Jak je to možné? V Mumbaji umírá ročně 3.000 lidí jen tím, že spadnou z předměstských vlaků, přesto Mumbaj dál roste. Terorismus může Indii sice poškodit, ekonomický růst však nezastaví.

Zaměřili jsme se vědomě pouze na možnosti ekonomického soutěžení obou velkých zemí, bez přihlédnutí k dalším faktorům, které tento vývoj bezpochyby ovlivní (změny současného světového řádu např. jistě změní leccos i na daném výhledu). Naopak ovšem význam Indie a Číny může ve světě jenom stoupat, takže jak jejich případné spolupráci, tak i soutěži by země velikosti České republiky měla důsledně věnovat pozornost.