Kdo vyhraje, slon nebo drak?
Štěpán SteigerČína je často zmiňována jako budoucí světová velmoc. I když k tomu pravděpodobně dojde, dlouho jí toto postavení nevydrží. Je dost důvodů, proč ji do roku 2020 ekonomicky předstihne Indie — země, jež se s Čínou nemá ráda.
Indie a Čína žijí vedle sebe, jak to nedávno napsal švýcarský žurnalista, „v nepohodlném sousedství“ — chtě nechtě soutěží spolu také ekonomicky. V Indii je přitom odedávna zakořeněná sinofobie, jejíž hospodářské faktory ovšem spočívají do jisté míry i na geopolitických obavách — obklíčení, infiltrace, územní hrozba. Himálaj je překážkou nejen fyzickou, na obou stranách se hromadí i vzájemné předsudky.
Přesto, že společné hranice se táhnou téměř dva tisíce kilometrů, není žádné otevřené silniční spojení a pravidelné letecké spojení mezi Dillí a Pekingem obstarávají Ethiopian Airlines. Přitom nesmíme zapomenout, že roční obrat vzájemného obchodu obou zemí obnáší 30 miliard dolarů.
Z historie víme, že nejobsáhlejší zprávy o Indii před začátkem našeho letopočtu pocházejí od buddhistických mnichů, kteří putovali ke zdrojům svého vyznání. Předpokladem rozšíření buddhismu do Číny (a dále) byla výměna osob i zboží. Uzavřenost Číny a introverze Indie znamenaly, že v dějinách obou zemí prakticky nedocházelo k válkám.
Tím víc se Indie cítila rozhořčená (a ponížená), když v roce 1962 překročila čínská vojska na mnoha místech hranice a prorazila slabou indickou obranu. Čínská lidová armáda se však spokojila s demonstrací své síly a obsadila pouze území, jež považovala za část vlastního teritoria. Stejně jako vpadla, tak se také stáhla a trvale se Číňané usadili jenom v území na východ od Ladakhu a v severním Sikkimu (oblasti známé jako Aksai Chin ve východním Kašmíru).
Přízrak konfliktu tak pro Indii po měsíci sice skončil, zůstala v ní však nedůvěra (Nehru považoval Čínu do té doby za bratrský stát, s nímž společně zlomí nadvládu Západu) a podezření, že Čína financuje v Indii podvratná hnutí. 25 let tak zůstávaly vzájemné vztahy na bodě mrazu.
ač je můj pohled na čínsko-indické zápolení v zásadě shodný s vaším (včetně prognózy výsledku), s osmibodovým rozborem příčin, jež jste předložil, se ztotožnit nedovedu. Zde jsou mé námitky:
Za prvé, číselně vyjádřená předpověď vývoje indické, resp. čínské ekonomiky do roku 2020 předpokládá, že se hospodářství jedné či druhé velmoci strukturálně nepromění. To je však velmi nepravděpodobné. Čínské polostátní korporace vykazují již dnes rysy samostatné politiky, typické pro klasické nadnárodní společnosti. Indické podniky jsou v tomto ohledu ještě dále. Co vás vede k názoru, že třeba nový vlastník NYT odvede daně v Indii? Rovněž tak čínský sociální systém musí být do několika let zásadně zreformován. A tato reforma se neobejde beze změn v podmínkách podnikání. Nikdo dnes neví, zda zemi zliberalizují či nikoliv. Hovořit o stálém, byť zpomaleném růstu ve výši sedmi osmi procent v horizontu deseti let, je proto předčasné.
Za druhé, přestože také soudím, že změna íránského režimu přijde co nevidět a že se následně dostaví léta prosperity, nevím, co vás vede k názoru, že Íránu začne do dvaceti třiceti let docházet plyn. Podle mých informací je v Íránu v současnosti k vytěžení 24 bilionů kubíků zemního plynu. To je více než desetina celkových světových zásob (plynové hydráty nepočítám) a téměř polovina zásob Ruska. Musel by nastat dnes nepředstavitelný posun, aby Írán začal plyn dovážet. Dovoz by navíc musel jít přes Pákistán, který – dle jednoho z vašich dalších bodů – bude v té době ovládán islámskými fundamentalisty. Jestliže se stane Írán demokratickým a Indie zústane jaké je, těžko si předvídat, že jim islamisté začnou prostředkovat.
A za třetí, lze myslím s jistotou předpokládat, že v roce 2020 již bude Indie stálým členem v Radě bezpečnosti. Zároveň je krajně nepravděpodobné, že z ní Čína odejde. Myslíte, že se velmoci s případnými rozmíškami obrátí na orgán, kde budou obě mít postavení fakticky rovné právu veta? Proč? To už je lepší zabývat se možností, že Čína podpoří některé z komunistických guerill, jež se už dnes pokoušejí v několika indických státech o revoluci po vzoru komunistů v Nepálu.
Dle mého názoru Indie Čínu předstihne díky výhledově levnější a už dnes kvalifikovanější pracovní síle, dravější podnikatelské kultuře a dynamičtějšímu (a zároveň hůře zvladatelnému) populačnímu růstu. To myslím stačí.
Nicméně, díky za zajímavý esej.