Přesáhne nouzový stav 150 dnů? Nezdá se, že bychom měli příliš na výběr

Jan Kašpárek

Vláda žádá o další prodloužení nouzového stavu. KSČM tentokrát nechce pomoci, a pro blížící se hlasování v Poslanecké sněmovně tedy schází hlasy. Protože ukončení protiepidemických omezení není myslitelné, čeká se intenzivní jednání.

Společnou prioritou je bez ohledu na pochopitelné výtky vůči vládě či skutečnost, že se letos konají parlamentní volby, stlačení epidemie na kontrolovatelnou úroveň. Foto FB Úřad vlády ČR

Vláda požádá Poslaneckou sněmovnu o prodloužení nouzového stavu do šestnáctého března. Návrh mají poslanci posoudit ve čtvrtek, zatím ale není jisté, zda kabinet Andreje Babiše (ANO) najde dostatečnou podporu. KSČM, na níž prodlužování plošných protiepidemických omezení dosud stálo, pro nouzový stav hlasovat nechce. Pokud se potřebná většina nenajde, nouzový stav v neděli po 132 dnech skončí.

Vládní žádost o prodloužení provází snaha zavést další sociálně-ekonomické stimuly. Kompenzační bonus pro podnikatele, jimž epidemie srazila tržby nejméně o polovinu, má vzrůst z pěti set na tisíc korun denně. Současně budou pokračovat programy Antivirus nahrazující dlouhodobě postrádaný kurzarbeit.

Konečně se počítá i s kompenzací pro osoby v izolaci, nyní odkázané na nízkou nemocenskou o šedesáti procentech redukovaného průměrného výdělku. Podpora do výše 370 korun denně se má přičítat k náhradě mzdy, nebude se danit ani zahrnovat do výpočtu nároku na dávky, nelze ji zabavit v exekuci. Tato takzvaná „izolačka“ v případě schválení připadne i lidem pracujícím na částečný úvazek či dohodu, netýká se naopak živnostníků s nárokem na kompenzační bonus.

Po podobném opatření, zmiňovaném také ve formě navýšení nemocenské o polovinu či jednorázového příspěvku po pozitivním testu na SARS-Cov-2, volali experti i odboráři velmi dlouho. Jak píše v nedávné analýze sociolog Daniel Prokop, „[nízká náhrada výdělku] může velkou část pracujících odrazovat od testování, karantén a sebeizolace“. Nynější ochota řešit rizikové kontakty ve spolupráci s hygienou je u řady lidí prakticky nulová.

Prodloužení nouzového stavu poprvé provází větší nejistota

Dřívější návrhy na prodloužení nouzového stavu vládní poslanci prohlasovali s podporou KSČM. Ta občas připomínala, že vláda její hlasy potřebuje, a bez zřejmého objektivního důvodu proto prosazovala vlastní varianty trvání nouzového stavu. Éra této pochybné rovnováhy zřejmě končí. Předseda komunistů Vojtěch Filip předeslal, že k prodlužování nouzového stavu nevidí důvod. Vláda totiž nevyplnila požadavky KSČM na návrat dětí do škol a lyžařů na sjezdovky.

Babišovu kabinetu nezbývá než jednat s opozicí. Ta ke spolupráci na prodlužování nouzového stavu přistupuje nevraživě, od prosince ji odmítá — nezpochybňuje při tom z naprosté většiny vážnost epidemie, ale vznáší námitky k vládním zmatkům, neochotě hledat společnou cestu, absenci strategie a podobně.

Premiér se v neděli sešel s Piráty a STAN, řešili ale prý možnost pootevření škol, nikoli nouzový stav. Další vyjednávání bude pokračovat od úterka. Opozice chce mimo jiné vymyslet, jak řídit epidemii bez nouzového stavu.

Co se stane, pokud vláda podporu nenajde a nouzový stav nedělí padne, aniž by se změnily legislativní podmínky? Ve zkratce skončí naprostá většina protiepidemických restrikcí: nikdo by nemohl vynucovat uzavření obchodů a služeb, škol, kulturních zařízení, sportovišť a podobně. Současně by padla omezení početnosti shromáždění, zákaz pití alkoholu na veřejnosti i návštěv v sociálních a zdravotnických zařízeních, stejně jako možnost nařídit pracovní povinnost například medikům.

Děj se co děj v platnosti zůstane povinnost zakrývat si ústa a nos například v hromadné dopravě, nařizuje ji totiž ministerstvo zdravotnictví. To na začátku pandemie řídilo i omezení ekonomického provozu a volného pohybu, Městský soud v Praze však opatření zrušil s tím, že restrikce takového rozsahu nelze udržovat jen na základě rozhodnutí jednoho resortu.

Z ústavního zákona o bezpečnosti, který institut nouzového stavu vymezuje, vyplývá teoretická možnost velmi omezené kličky. Při té by vláda mohla po skončení jednoho nouzového stavu v podstatě s jakýmkoli časovým odstupem začít další, neboť samotné vyhlášení závisí jen na ní. Legislativa ale říká, že kabinet o nouzovém stavu „neprodleně informuje Poslaneckou sněmovnu, která může vyhlášení zrušit“.

Manévr je tedy z širšího hlediska k ničemu. Popsaný akt by navíc, bez zřejmé změny v objektivní situaci České republiky, představoval tak zjevné obcházení Sněmovny, že by byl pravděpodobně protiústavní. Ústavní zákon o bezpečnosti zná kromě nouzového stavu jen další dva krizové mody — stav ohrožení státu a válečný stav. Oba jsou pro pandemii nepoužitelné, v historii České republiky se nikdy nevyhlásily.

Ministerstvo vnitra chtělo ústavní zákon rozšířit o možnost „stavu nebezpečí“, institutu, kterým nyní disponují kraje. Návrh ale narazil na množství výtek, a plnohodnotná alternativa k nouzovému stavu tak stále neexistuje. Pokračovat ve stávajícím právním režimu je tedy sice obtížné a již měsíce úmorné, jeho ukončení ze dne na den nicméně příliš nepřipadá v úvahu.

Otevírání škol je o vyvážení rizik

Situace je složitá: vláda opět oslovuje komunisty, další strany se nevyjadřují jednoznačně a čas se krátí. Přestože například předseda STAN Vít Rakušan odmítl, že by nouzový stav podpořil formou „něco za něco“, vláda může opozici nabídnout rozličné kompromisní varianty. V popředí zájmu stojí zmíněné pootevření škol. To jako jednu z mnoha podmínek k jednání vytyčuje koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09.

Aktuálně jsou otevřené jen mateřské a speciální školy, stejně jako první i druhé třídy škol základních. Vrátit do lavic by se na přelomu února a března mohly maturitní ročníky, napřed je ale třeba připravit systém jejich testování na covid-19. Protože je nemyslitelné, aby se školáci plošně testovali stěrem z nosohltanu, plánuje se nasazení kloktacích testů. Otázkou zůstává logistika i to, kdo přesně ponese odpovědnost.

Jak školy dopadnou, je otázka. Představy o jejich otevření se mírně liší. Umírněnou variantu shrnuje předseda Pirátů Ivan Bartoš: „Rozhodně nám nejde o okamžitý návrat všech dětí do tříd za každou cenu. Měl by proběhnout postupně, ve vazbě na vývoj situace. A tak, aby bylo minimalizováno riziko. Umožněn by měl být návrat především žáků prvního stupně a závěrečných ročníků základních a středních škol s využitím rotační výuky i studijních skupin a realizace praktické výuky v omezeném režimu.“

Co říká teorie? Školy jsou rizikové. Data ovšem zastírá často asymptomatický průběh nákazy u dětí. Přestože se ve školách šíření viru nemusí projevit, školáci mohou být infekční, a vyvolávat tak takzvaně sekundární nákazy doma, aniž by se je podařilo trasovat. Konkrétní zhodnocení je složitější. Například v tom, že i když jsou děti bez příznaků méně nakažlivé než dospělí, jsou v mnohem intenzivnějším kontaktu s okolím.

Rizika, jež vhazuje otevírání škol do epidemické situace, se musí různě kompenzovat. Ať už na úrovni jiných společenských oblastí či přímo ve školním provozu. Světová zdravotnická organizace doporučuje vypracovat na úrovni více orgánů důkladnou strategii pracující s celou škálou preventivních opatření. Na místě je udržet při výuce fyzický odstup, zvýšenou hygienu, rozdělení žáků do neprolínajících se skupin a v návaznosti na situaci i vyžadovat nošení „roušek“.

Jak jsme psali začátkem prosince: „mohou být školy otevřené za všech okolností? Jistě. Jen je nutné, aby se předem, důkladně a na základě maxima dostupných dat odhadlo, čím je nejlepší vyplývající rizika vyvážit. Analogicky bychom se mohli rozhodnout [a rozhodujeme], že chceme za jakýchkoli okolností udržet i ledacos jiného.“

Jistě víme jedno: není čas na politikaření

Obecný problém zůstává v tom, že jestli je něco na pořadu dne, rozvolňování a otevírání to není. Tím, že se epidemii stále nedaří zabrzdit, ba ani odlehčit přetíženým nemocnicím, vzbuzuje debata o prodlužování nouzového stavu obavy. Ne snad, že by plošná omezení zavedená vládou na podzim i nyní byla stoprocentně logická — tím spíše, že přišla absurdně pozdě — nyní ale tvoří hlavní, jakkoli chatrnou hráz proti dalšímu zhoršení nákazy.

Uvažovat o tom, zda má opatření vymezovat příhodnější alternativa nouzového stavu či zda se mají pootevřít školy výměnou za něco jiného, je zcela na místě. Určující zůstává ovšem rámec objektivně závažné situace, v níž se diskuse odehrává. Společnou prioritou totiž je — bez ohledu na pochopitelné výtky vůči vládě či skutečnost, že se letos konají parlamentní volby — stlačení epidemie na kontrolovatelnou úroveň.

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče spolu s Lékařským odborovým klubem a podporou Českomoravské konfederace odborových svazů vydal v pondělí prohlášení, jímž hovoří k politikům i občanské společnosti. „Ihned přestaňte kvůli svým sobeckým politickým zájmům hrát ruskou ruletu s našimi životy! Vezměte vážně hrozbu nových ještě více nakažlivých mutací koronaviru a nezahrávejte si s nezodpovědnými nápady na rozvolňování opatření, prodlužte nouzový stav,“ píší lékaři a sestry.

Z hlediska analýzy epidemie si lze opravdu představit jen málo horších momentů pro případné politikaření, než v jakém jsme nyní. Virus lidské, byť sebevážnější politické spory nezajímají.

Jak vzkazují odboráři veřejnosti: „Překonejte, prosíme, své znechucení a zklamání z neoblíbených politiků, z dosavadních zmatků i některých absurdit […] Věřte, prosíme, zdravotníkům, kteří vás žádají o solidaritu, ohleduplnost a zodpovědnost vůči sobě i vůči ostatním lidem.“

Diskuse