Poslanci ve čtvrtek nevyhověli vládní žádosti o další prodloužení nouzového stavu. Kabinet Andreje Babiše (ANO) ztratil podporu KSČM, opoziční hlasy nevyjednal. Pokud nepřijde nečekaný obrat, víkendem právní režim nouzového stavu a z něj odvozovaných opatření nutných pro zvládání pandemie po 132 dnech prozatím skončí.

Přestože pro vládu představuje neprodloužení nouzového stavu komplikace, politicky na situaci může vydělat. V situaci, kdy beznadějně nezvládá zorganizovat jakoukoli promyšlenou strategii proti pandemii, opoziční strany najednou mimoděk převzaly za fantasticky nekompetentní postup České republiky v boji s epidemií covid-19 část odpovědnosti.

Stejně jako delší nouzový stav neprošla doprovodná usnesení, jimiž by Sněmovna vyzvala vládu k rozličným vylepšením protiepidemické politiky, organizační přípravě na nastávající změny či ke zlepšení dodávek vakcín. Poněkud překvapivě nezískala dost hlasů ani výzva občanům, aby se bez ohledu na právní rámec chovali odpovědně. Sněmovna se stala institucí, v níž by se dnes nedala zřejmě nalézt většina ani pro konstatování, že jedna a jedna jsou dvě.

Zdravotnictví je na pokraji sil

Jednání Poslanecké sněmovny ráno zahájila dvouhodinová přestávka, během níž se premiér prý snažil vyjednat alespoň dalších čtrnáct dní. Neúspěšně. Opozičním politikům vadí nepraktičnost nouzového stavu, který se podle nich spíše než k řízení epidemie hodí na živelné katastrofy. Vládu již dlouhé měsíce kritizují za zmatky, aroganci, neochotu jednat i zjevnou neschopnost zastavit šíření nového koronaviru.

Jinak se zasedání neslo ve vcelku obvyklém bizarním duchu. Představitelé vlády apelovali, opozice vznášela výtky, národovci Lubomír Volný a Marian Bojko (oba jsou členy od okamurovců odštěpeného uskupení Jednotní - Alternativa pro patrioty) zmateně zpochybňovali epidemii coby jakési údajné spiknutí „globalistů“ a odmítali si zakrýt obličej. Zatímco minule Volného kverulantství vedlo k potyčce, tentokrát předseda Sněmovny Radek Vondráček (ANO) konstatoval, že je shoda protirouškové vzbouřence ignorovat a dezinfikovat po nich řečnický pult.

Většina programu byla vážnější. „Zdravotnictví je na pokraji sil. Kapacity nemocnic v některých regionech jsou na hraně,“ shrnul Babiš. Zopakoval, že nouzový stav představuje prostředek k provádění epidemiologických opatření a jeho zrušení představuje riziko naprostého kolapsu. Podobně hovořil i ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO) a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Uvedl, že pokud nouzový stav padne, „vejdeme do dějin krizového řízení jako stát, který uprostřed války demobilizoval“.

Zdůraznil, že vláda pokládá přísný režim za nutné zlo a nelibuje si v něm. „Jsme všichni čím dál víc unavení. Jsme všichni čím dál víc podráždění. Stejně tak jsou unavení a podráždění občané. Prostě už nás to nikoho nebaví. Nebaví nás, že nemůžeme žít tak, jak jsme byli zvyklí. Nebaví nás, že nás pořád někdo omezuje. Chceme zpátky normální život. A to platí jak pro nás tady ve Sněmovně, tak pro toho posledního našeho občana kdekoliv v České republice. Chceme všichni to samé,“ řekl.

Podobně, leč důraznější formou vysvětloval účel nouzového stavu ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD). „Proč to děláme?! Protože nechceme do p*dele ty lidi na těch jednotkách intenzivní péče!“ křičel na opoziční poslance odpoledne, kdy se již obecně předpokládalo, že vládní žádost neprojde. Opozici varoval, že případné selhání padne na její hlavy.

„Mně je strašně líto, že jsme se do téhle situace museli dostat“

Pozornost se stáčela ke KSČM, od níž část pozorovatelů očekávala, že se dá přesvědčit snáze než zbytek nevládních stran. Komunisté nouzový stav v minulosti de facto udržovali, byť často neopomenuli připomínat váhu svých hlasů, když bez zřejmého objektivního důvodu prosazovali vlastní varianty prodloužení nouzového stavu — kratší než vládou žádaných třicet dní, ale o něco delší než opozice.

„KSČM projevila velkou trpělivost. Požádali jsme vládu o poměrně jednoduchá řešení, která se mediálně zjednodušila na nástup žáků do škol [a otevření skiareálů]. Pokud vláda není ochotna dobrovolně na základě dohody naplňovat své úkoly, tak nezbývá nic jiného než ji postavit před nutnost využít jiné právní předpisy,“ předeslal ale předseda Vojtěch Filip, že na prodloužení opravdu nekývne. Poněkud chaotičtějším příspěvkem jeho slova potvrdil stranický kolega Zdeněk Ondráček.

Projevy odmítající nouzový stav zdůrazňovaly, že si za odmítnutí vláda může sama. „Mně je vlastně strašně líto, že jsme se do téhle situace museli dostat. (…) A to, že jste si nebyli ochotni a následně ani schopni získat podporu pro nouzový stav, vlastně vypovídá o tom, že už tato vláda neexistuje, nemá tady svoji většinu,“ prohlásila předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.

Jinak situaci shrnul Jakub Michálek (Piráti): „Tato země nouzový stav nepochybně potřebuje. Potřebují ho nemocnice a zdravotníci, (…) hejtmani a starostové. Ale ne v rukou šílence [premiéra, pozn. red.]. Pokud nedostane vláda lekci, zemře ještě mnohem více lidí, než když teď nouzový stav ukončíme,“ řekl s odkazem na vládní neschopnost zastavit podzimní nástup epidemie i aktuální počty zemřelých na covid-19. V pátek ale vydal prohlášení, jež v rozporu s předešlým implicitně sděluje, že nouzový stav zapotřebí není.

Babiš vinu za krach jednání odmítl. „Pokud mi někdo vyčítá, že nekomunikuji, tak já komunikuji,“ bránil se odvoláváním na nedávnou schůzku s Piráty a STAN. Přestože byl premiér v projevech pokornější než obvykle, převážně zdůrazňoval svou dobrou vůli a absenci jakéhokoli provinění. Většina kritiky, již opozice ve čtvrtek vznášela, přitom na premiéra prší dlouhodobě, zpravidla bez jakékoli konstruktivní reakce z jeho strany.

„Vy se ptáte: proč jste nepřišli [jednak] před tím? No protože, nebudu lhát, zkrátka jsme měli vždycky dohodu s jinou stranou [KSČM, pozn. red.], a tu poslední dohodu jsme nebyli schopni splnit,“ vysvětlovat Babiš. Ani to, že tolerance komunistů selhala, není prý vina vlády, ale vrtochu epidemie. „Počty hospitalizovaných začaly stoupat a nebyli jsme schopni dostát příslibu, protože zkrátka to nikdo neočekával a predikce šly úplně jiným směrem,“ řekl.

Opozice ale premiérovi od počátku zjevně nevěřila. Asi nejsmířlivěji se projevil Stanislav Juránek (KDU-ČSL), který při prodlužování nouzových stavů hovořil vícekrát a příležitostně vzpomínal na své zkušenosti s krajským stavem nebezpečí z let 2000 až 2008, kdy byl hejtmanem Jihomoravského kraje. Nyní ocenil probíhající jednání a symbolicky navrhl prodloužení nouzového stavu do konce února, byť avizoval, že pro něj zřejmě ani sám nebude hlasovat.

„Prosím ne o to, abyste podpořili nouzový stav, ale abychom nepřestali jednat. A je mi vcelku jedno, jestli jsem oslovil poslankyně a poslance za koalici nebo za opozici. Prosím vás, zkuste se podívat očima hejtmanů. Zkuste se podívat směrem do budoucnosti,“ apeloval s grácií, leč bez konkrétního výsledku.

Opozice dobyla nanejvýš Pyrrhova vítězství

Mnozí komentátoři odhadují, že navzdory Babišovým apelům je to právě on, kdo na pádu nouzového stavu politicky vydělá. Podle některých interpretací jednání sám komplikoval neochotou ke kompromisu a pozdní reakcí, aby vlákal opoziční politiky do pasti. Zatímco činy — a tedy i série selhání — v rámci nouzového stavu byly převážně neoddiskutovatelnou odpovědností vlády, nyní převzala nemalou část přinejmenším symbolické tíhy sněmovní opozice.

Přitom není zdaleka zřejmé, zda má jasnou představu, co právě dělá. Naznačuje to jak patrné znepokojení hejtmanů, na něž po neděli zřejmě spadnou nové povinnosti, tak zmatečné dění provázející celý pátek. Vládní špičky opozici již teď tepou, jak bylo možno očekávat, a posiluje je v tom rozhořčení té části občanské společnosti, jež od ukončení nouzového stavu právem očekává zmatek a nebezpečí.

„Situace s covidem je vážná a opozice si vzala na triko, že se může zhoršit. Předstírala vůli jednat, ale nakonec vyměnila zdraví a životy lidi za politiku a předvolební kampaň. Nechápu to. Na vládě i s hejtmany ale budeme zítra hledat cestu, jak naše lidi ochránit,“ píše premiér na Twitteru, v podstatě totéž uvádí Hamáček. Taková linie bude jistě pokračovat.

Ač může být situace pro vládu politicky výhodná kvůli rozložení viny za další koronavirové dění, proč přesně sněmovní jednání selhala, nevíme. Jako jiné a jednodušší vysvětlení se nabízí nikoli Babišův záměr, ale spíše nahromaděná frustrace v součtu s vládní chaotičností a tím, že premiér není zvláštním mistrem jemných nuancí a spolupráce — což ostatně říkají i jeho koaliční partneři.

Každopádně tohle se opozici opravdu nepovedlo. Dobýváte-li se do dveří od pekla, vždycky hrozí, že je ochotně otevře sám Lucifer.

Viru jsou poslanci lhostejní

Na koho před veřejností padne odpovědnost, je zásadní. Česká republika se totiž setrvale nachází v nanejvýš svízelné epidemické situaci, zmítaná infekčnějšími variantami viru, přetížením části nemocnic a všeobecnou únavou. Stlačení křivek nakažených a mrtvých si objektivně žádá buď (nepravděpodobné) vzedmutí disciplíny, nebo nepopulární, byť dočasné, zpřísnění restrikcí.

Pokud se nestane ani jedno, nový koronavirus zákonitě zrychlí svůj průnik populací a již teď do krajnosti napjatý zdravotní systém zřejmě nedokáže zabránit tisícům úmrtí. Případnou katastrofu vládní strany nepřestanou otloukat o hlavu opozici, která „přece už nechtěla nouzový stav“. Težko se bude vysvětlovat, že aktuální rizika přímo vyplývají z dlouhodobého selhávání vlády, která nedokázala přijít s jakékoli sebeméně smysluplnou strategií, jež by skýtala naději na to, že Česká republika začne virus zvládat.

V tom všem zůstanou opomenuti lidé, kteří s epidemií přímo bojují. Takto již zapadly výzvy Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče a Lékařského odborového klubu. „Vezměte vážně hrozbu nových nakažlivějších mutací koronaviru a nezahrávejte si s nezodpovědnými nápady na rozvolňování opatření, prodlužte nouzový stav. (…) Přestaňte šířit chaos…,“ psali odboráři politikům. Jejich apel podpořila i Asociace českých a moravských nemocnic, ČMKOS a Asociace samostatných odborů.

Pocity nejméně části lékařů a zdravotníků nyní shrnuje prezident České lékařské komory Milan Kubek v rozhovoru pro iDNES.cz. „Vláda i opozice nám dnes společnými silami podrazily nohy. My budeme dál bojovat o životy našich pacientů. Je nám jasné, že jsme politikům úplně lhostejní (…) Máme pocit opuštěné jednotky, na kterou se politici vykašlali,“ řekl.