Stát je v úzkých. Jaké možnosti se mu po skončení nouzového stavu nabízejí?
Jan GruberBez nouzového stavu nebude možné udržet většinu dnešních opatření, jež mají bránit šíření koronaviru. Zákon o ochraně veřejného zdraví i stav nebezpečí nepředstavují dostatečně silné právní nástroje pro nezbytná omezení rozličných činností.
Rozhodnutí Poslanecké sněmovny, respektive celé opozice neprodloužit trvání nouzového stavu, postavilo politickou reprezentaci, zejména vládu Andreje Babiše (ANO) a vedení jednotlivých krajů, před nelehký úkol. V horizontu několika desítek hodin musí najít řešení, jak zachovat — alespoň část — doposud platných opatření proti šíření koronaviru, aniž by se nadále opírala o krizový zákon. Vyloučeno není ani nové vyhlášení nouzového stavu.
Dnešní situace částečně připomíná loňské jaro, kdy Babišův kabinet hledal cesty, jak i po skončí nouzového stavu udržet některá omezení, nemohl-li je dle rozhodnutí Městského soudu v Praze vyhlašovat podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Rozdíl nicméně spočívá v tom, že tentokrát nepadá v úvahu, aby se vláda ve spolupráci se Sněmovnou pokusila věc vyřešit přijetím speciální právní úpravy. Na takový krok se jí nedostává času.
Podrobnosti — alespoň pro stavy nouze a ohrožení státu — upřesňuje krizový zákon. V něm se píše, že na nezbytně nutnou dobu lze omezit právo na nedotknutelnost osoby, vlastnické a užívací právo k majetku, svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru ohroženého území, pokojně se shromažďovat, provozovat podnikatelskou a nakonec i právo na stávku, pokud by vedla k narušení záchranných prací.
Zákon dále vládě přiznává pravomoc — opět na nezbytně nutnou dobu — nařídit evakuaci osob, uložit pracovní povinnost nebo bezodkladné provedení staveb a stavebních prací za účelem zmírnění, případně odvrácení ohrožení. Kabinet v nouzovém stavu dále může přijmout opatření k ochraně státních hranic a omezit vstup cizincům, nařídit nasazení vojáků v činné službě nebo přednostní zásobování některých zařízení.
V neposlední řadě je vláda oprávněna zakázat nabývání prostředků v cizí měně a cenných papírů, provádění veškerých plateb z České republiky do zahraničí, ukládání finančních prostředků na účty v cizích zemích a přijímání úvěrů od osob, které nemají v České republice trvalý pobyt či sídlo. Těm může rovněž zapovědět, aby si na českém území zřídily účty a ukládaly si na ně peníze.
Otázka proto zní: co může stát učinit? Pokud by vláda sama o své vůli znovu vyhlásila nouzový stav, počínala by si podle odborníků v rozporu s ústavním pořádkem. Zbývají proto dvě možnosti: přijímání opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví, které může vydávat ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO) a hygienické stanice, anebo vyhlášení stavu nebezpečí podle krizového zákona na úrovni jednotlivých krajů. Obě tyto možnosti ovšem mají své limity.