Stát je v úzkých. Jaké možnosti se mu po skončení nouzového stavu nabízejí?

Jan Gruber

Bez nouzového stavu nebude možné udržet většinu dnešních opatření, jež mají bránit šíření koronaviru. Zákon o ochraně veřejného zdraví i stav nebezpečí nepředstavují dostatečně silné právní nástroje pro nezbytná omezení rozličných činností.

Kraje avizují, že vládu požádají o prodloužení nouzového stavu. Vicepremiér Jan Hamáček uvedl, že by jejich žádosti kabinet zřejmě vyhověl. Takový krok by ovšem byl podle odborníků protiústavní. Foto FB Jan Hamáček
Kraje avizují, že vládu požádají o prodloužení nouzového stavu. Vicepremiér Jan Hamáček uvedl, že by jejich žádosti kabinet zřejmě vyhověl. Takový krok by ovšem byl podle odborníků protiústavní. Foto FB Jan Hamáček

Rozhodnutí Poslanecké sněmovny, respektive celé opozice neprodloužit trvání nouzového stavu, postavilo politickou reprezentaci, zejména vládu Andreje Babiše (ANO) a vedení jednotlivých krajů, před nelehký úkol. V horizontu několika desítek hodin musí najít řešení, jak zachovat — alespoň část — doposud platných opatření proti šíření koronaviru, aniž by se nadále opírala o krizový zákon. Vyloučeno není ani nové vyhlášení nouzového stavu.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Dnešní situace částečně připomíná loňské jaro, kdy Babišův kabinet hledal cesty, jak i po skončí nouzového stavu udržet některá omezení, nemohl-li je dle rozhodnutí Městského soudu v Praze vyhlašovat podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Rozdíl nicméně spočívá v tom, že tentokrát nepadá v úvahu, aby se vláda ve spolupráci se Sněmovnou pokusila věc vyřešit přijetím speciální právní úpravy. Na takový krok se jí nedostává času.

Pravomoci vlády v nouzovém stavu
Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky dává vládě, respektive Parlamentu — s ohledem na závažnost situace — možnost vyhlásit nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav, přičemž první dva stavy mohou platit jak pro část, tak celé území státu a válečný stav se vždy vyhlašuje pro celou zemi. Zákon dále uvádí, že v případě nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva a v jakém rozsahu se omezují.

Podrobnosti — alespoň pro stavy nouze a ohrožení státu — upřesňuje krizový zákon. V něm se píše, že na nezbytně nutnou dobu lze omezit právo na nedotknutelnost osoby, vlastnické a užívací právo k majetku, svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru ohroženého území, pokojně se shromažďovat, provozovat podnikatelskou a nakonec i právo na stávku, pokud by vedla k narušení záchranných prací.

Zákon dále vládě přiznává pravomoc — opět na nezbytně nutnou dobu — nařídit evakuaci osob, uložit pracovní povinnost nebo bezodkladné provedení staveb a stavebních prací za účelem zmírnění, případně odvrácení ohrožení. Kabinet v nouzovém stavu dále může přijmout opatření k ochraně státních hranic a omezit vstup cizincům, nařídit nasazení vojáků v činné službě nebo přednostní zásobování některých zařízení.

V neposlední řadě je vláda oprávněna zakázat nabývání prostředků v cizí měně a cenných papírů, provádění veškerých plateb z České republiky do zahraničí, ukládání finančních prostředků na účty v cizích zemích a přijímání úvěrů od osob, které nemají v České republice trvalý pobyt či sídlo. Těm může rovněž zapovědět, aby si na českém území zřídily účty a ukládaly si na ně peníze.

Otázka proto zní: co může stát učinit? Pokud by vláda sama o své vůli znovu vyhlásila nouzový stav, počínala by si podle odborníků v rozporu s ústavním pořádkem. Zbývají proto dvě možnosti: přijímání opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví, které může vydávat ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO) a hygienické stanice, anebo vyhlášení stavu nebezpečí podle krizového zákona na úrovni jednotlivých krajů. Obě tyto možnosti ovšem mají své limity.

Meze zákona o ochraně veřejného zdraví

Podívejme se nejprve na možnosti zákona o ochraně veřejného zdraví. „Na rozdíl od nouzového stavu by rezort zdravotnictví a hygienické stanice musely pečlivě zvážit, do kterých práv a svobod [svými opatřeními] zasáhnou, zda se takové zásahy obsahově vejdou pod jejich zákonné kompetence a zda je umí racionálně zdůvodnit,“ upozornil právník a pirátský expert na oblast zdravotnictví Ondřej Dostál, který se na loni na jaře úspěšně domohl zrušení některých omezení u pražského soudu.

Mimořádná zdravotnická opatření při pandemii
Zákon o ochraně veřejného zdraví dává orgánům ochrany veřejného zdraví, například ministerstvu zdravotnictví, možnost zakázat nebo omezit výrobu, dopravu, vývoz nebo prodej potravin a dalších výrobků, kterými může být šířena nákaza. Dále jim umožňuje zakázat styk fyzických osob podezřelých z nákazy, omezit jejich cestování z některých oblastí a regulovat dopravu mezi postiženými regiony.

Ministerstvo je dále oprávněno zakázat konání divadelních a filmových představení, sportovních i jiných akcí nebo trhů. Současně může uzavřít zdravotnická, školská nebo zotavovací zařízení, jakož i ubytovací podniky nebo provozovny stravovacích služeb. Zákon mu rovněž umožňuje omezit nakládání s vodou, přikázat ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci nebo uložit povinnost mimořádného očkování.

Jakkoliv právní úprava ministerstvu umožňuje vyhlásit rozličné restrikce, rozsudek upřesnil jejich míru. Podle soudu v čele s předsedou Štěpánem Výborným ji nelze použít pro razantní a plošná omezení základních práv a svobod. „[Zákonné] formulace ,skupiny osob‘ a ,některé oblasti‘ naznačují, že zákonodárce příliš nepočítal s tím, že by bylo možné mimořádná opatření vztáhnout na celé území České republiky a všechny jeho obyvatele,“ uvedl.

Soud před necelým rokem dále konstatoval, že ani další ustanovení zákona neumožňují, aby na jejich základě rezort přistoupil k razantním omezením, například svobody podnikání nebo pohybu. Ačkoli právní předpis uvádí, že orgány ochrany veřejného zdraví „mohou zakázat další činnosti k likvidaci epidemie“, příliš obecná formulace — podle judikatury Ústavního soudu — vylučuje, aby se stala podkladem pro závažné zásahy do základních práv. Ty

Limity stavu nebezpečí

Druhým nástrojem, kterým lze na šíření koronaviru, reagovat je stav nebezpečí, který může v reakci na ohrožení životů, zdraví majetku nebo životního prostředí vyhlásit hejtman kraje, případně pražský primátor na dobu nejdále třiceti dní, přičemž pro jeho prodloužení krizový zákon vyžaduje souhlas vlády. Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD) nicméně již před jednáním Sněmovny avizoval, že jej nepokládá za dostatečně silný právní nástroj.

Stav nebezpečí dává krajům možnost vyhlásit pracovní výpomoc, například studentům zdravotnických a lékařských oborů v nemocnicích, nařídit vykonávání péče o děti a mládež nebo uložit občanům, aby poskytly věcné prostředky k řešení krizové situace. Zbylé pravomoci jsou ovšem při omezování šíření koronaviru prakticky nevyužitelné, neboť zákon byl zákonodárci připraven spíše na jiné typy ohrožení, zejména na povodně.

V současné situaci hejtmanům nikterak nepomůže, že jim zákon umožňuje nařídit přednostní zásobování dětských a zařízení nebo hasičských záchranných sborů, případně bezokldané provádění staveb a terénních úprav. Vedení některých krajů, například Moravskoslezského, Ústeckého nebo zmíněného Pardubického proto předeslala, že se ještě v pátek obrátí na Babišovu vládu se žádostí, aby nouzový stav vyhlásila znovu. Podle vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) by kabinet žádosti vyhověl.

Většina plošných opatření skončí

Bez pokračování, respektive nového vyhlášení nouzového stavu je proto nemyslitelné, aby nadále zůstala v platnosti plošná omezení, jimiž vláda zakázala činnost většině provozoven maloobchodu a služeb, stejně tak nebude možné i po noci z neděle na pondělí udržet omezení svobody pohybu a shromažďování po celé České republice — výjimku přestavují lokální uzávěry —, všeobecný zákaz nočního vycházení nebo uzavření veškerých sportovišť, fittness center, saun a kulturních institucí.

Dále by stát nemohl tak snadno a rychle jako doposud centrálně nakupovat léky a nezbytný zdravotnický materiál. Zákon o zadávání veřejných zakázek sice umožňuje i bez nouzového stavu zrychlené nákupy, a to skrze jednací řízení bez uveřejnění, nicméně i to může pro ministerstvo zdravotnictví přestavovat jistou komplikaci. Bez potíží by se naopak zřejmě obešlo zapojení armády, neboť vláda již minulý rok mimo režim krizového zákona část jejích kapacit vyčlenila.

Ve zkratce lze říct, že většina platných krizových opatření vezme s koncem nouzového stavu za své a vláda, kraje ani krajské hygienické stanice je nebudou s to nahradit. Uzavřeny by tak pravděpodobně zůstaly pouze školy, restaurace a hotely, a to ještě s tou podmínkou, že by omezení jejich provozu byla precizně zdůvodněna. V opačném případě by totiž hrozily — jak varoval Hamáček — četné soudní spory a zrušení nezákonných omezení.