↗

Rozhodnutí neznamená otevření obchodů a služeb, jedná se o vzkaz vládě do budoucna, aby věděla, jak má při omezování některých činností postupovat v souladu s ústavním pořádkem, vysvětlil soudce zpravodaj Vojtěch Šimáček. Foto WmC

Ústavní soud v čele se soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimáčkem vyhově návrhu skupiny třiašedesáti senátorů, který inicioval Lukáš Wagenknecht (Piráti), a zrušil část krizového opatření vlády Andreje Babiše (ANO), jež — s jistými výjimkami — zakazovalo maloobchodní prodej a provozování služeb. Podle soudu kabinet omezení podnikání nedostatečně zdůvodnil, respektive nebyl s to doložit, na jakém základě zvolil právě toto řešení boje proti pandemii koronaviru.

Členové horní komory Parlamentu ve svém podání uvedli, že vláda tímto usnesením diskriminačně, nepřiměřeně a neracionálně zasáhla do práv některých subjektů, a to do práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost a práva na ochranu a pokojné užívání majetku. „Má-li být omezováno právo nebo svoboda jednotlivců, musí tak být činěno vždy srozumitelně a určitě, zákaz je však z velké části neurčitý a pro adresáty vytváří až likvidační nejistotu,“ vysvětlili.

Dále upozorňovali, že opatření znevýhodňuje jednu skupinu podnikatelů, zatímco na druhou vůbec nedopadá. „V čem je nákup v květinářství nebo železářství nezbytnější než nákup dětské obuvi a zimního oblečení, zůstává záhadou,“ podotkli s tím, že Babišova vláda v přijatých usneseních nedoložila, proč je podnikatelská činnost, kterou zakázala, ve srovnání s jinými rizikovější a proč by otevření některých provozoven přispělo k rychlejšímu šíření pandemie koronaviru.

„Kabinet ovšem zvolil zcela nahodilý a svévolný přístup pokusu a omylu, spíše však náhodnosti, kdy v průběhu několika týdnů, mnohdy patrně pouze pod vlivem lobbistického a mediálního tlaku, rozsah zákazů nepřípustně rozšiřuje a zužuje bez relevantních dat, analýz a objektivní nezbytnosti,“ doplnili senátoři ve svém návrhu a vyzvali Ústavní soud, aby předmětná ustanovení coby rozporná s ústavním pořádkem zrušil.

↗

„Vlivem zákazu nastává zcela nepochopitelná situace, kdy občan může přijít do kontaktu s ostatními při nákupu tyčového mixéru ve velkém obchodním řetězci, může se setkat s jinými lidmi také při čekání v řadě na výdej tohoto zboží z e-shopu, může jet MHD do těchto obchodů, avšak v žádném případě si nemůže mixér pořídit na rohu v malém krámku drobného živnostníka,“ shrnuli senátoři v čele s Lukášem Wagenknechtem. Foto Flickr, Piráti

Chybějící odůvodnění plošného zákazu

Ústavní soud v nálezu zdůraznil, že nijak nezpochybňuje legitimní cíl, který napadené opatření sledovalo, totiž zmírnění pandemie koronaviru. „Jiná je však otázka, zda je dostatečně ospravedlnitelné a přiměřené i odlišné zacházení s jednotlivými skupinami podnikatelů, které napadené opatření zavádí. Konkrétně, zda pro toto odlišné zacházení existují dostatečně silné důvody, a to i v tom ohledu, zda nebylo možno sledovaného cíle dosáhnout za použití méně invazivních prostředků,“ uvedl Ústavní soud.

Dále soudci poznamenali, že stávající zdravotnická krize představuje problém, jehož úspěšné zvládnutí je mimořádně obtížné, neboť orgánům veřejné moci — nejen v České republice — chybějí zkušenosti a situace se velmi dynamicky proměňuje. Připomněli však, že i v mimořádné době nesmí být regulace občanských práv pouze projevem politické vůle. Naopak je třeba, aby podobné kroky reflektovaly požadavek racionality a zakládaly se na rozumných, obecně akceptovatelných důvodech. V opačném případě postrádají zásahy do občanských práv odpovídající legitimitu.

Ústavní soudci rozporovali způsob, jakým vláda politického hnutí ANO a ČSSD na pandemii reagovala. Řešení spočívající v paušálním zákazu veškerého maloobchodu a služeb — s množstvím výjimek, jejichž soupis podle Ústavního soudu „připomínaly telefonní seznam“ — totiž postrádalo jakékoliv vysvětlení či zdůvodnění. „Ani praktická nejistota a nedostatek perfektních informací neznamenají, že vláda může učinit cokoliv a spoléhat se přitom pouze na instinkt či politický kompromis,“ shrnuli.

Jednoduše vyjádřeno: Ústavní soud napadená opatření zrušil proto, že kabinet nebyl schopen ani ochoten, a to ani v předmětném řízení o abstraktním řízení norem, uvést žádné relevantní a konkrétní důvody, proč byl daný zákaz nezbytný. Tedy například zda nebylo možné dosáhnout srovnatelného výsledků méně robustními zásahy do základních práv, třeba omezením počtu zákazníků v obchodech, a obecně v čem spočívala racionalita stanovených výjimek.

Soudní verdikt nicméně neznamená, že se s jeho publikací ve Sbírce zákonů automaticky otevřou uzavřené obchody a služby. Zrušené opatření totiž před více než týdnem pozbylo platnosti. Nález Ústavního soudu, jak řekl na tiskové konferenci soudce zpravodaj, je proto třeba číst jako „memento“ pro případná další omezující opatření vlády, která si musí být vědoma toho, že právní stát je založen na primátu jednotlivce před státem a ten nesmí do jeho práva libovolně a neodůvodněně zasahovat.