Několik užitečných útržků z rozhovoru Zdeňka Blahuty, exšéfa Státního ústavu pro kontrolu léčiv a donedávna národního koordinátora pro očkování, pro Seznam Zprávy (2.3.2021), všechny na adresu Andreje Babiše:

• „To je člověk, který je naprosto…který by tuto zemi prostě neměl řídit…
• Domluvme se tak, že tomu nebudeme říkat manažerství, jakkoliv on to rád slyší. Říkám to ve smyslu politického řízení, a to já hodnotím jako naprostou katastrofu…
• S ním je to těžké, on neudrží myšlenku, jestli mi rozumíte, do všeho se montuje a o všem chce rozhodovat.“

Kdo kdy měl s Babišem tu čest, mluví podobně. Lidé z byznysu i z vlády. Prostě generátor náhodných vět a čísel. Záruka, že stát bude řízen jako holubník.

Ani já jsem neměl před necelými deseti lety od hnutí ANO větší očekávání, přesto jsem v jedno doufal — že Babiš dá tam, kde to má smysl, zelenou expertům, aby vše nestálo a nepadalo s lidovou tvořivostí politiků. Bohužel zachoval, ba kreativně rozšířil dosavadní praxi, a to i v přístupu k věci tak závažné, jako je potírání koronavirové epidemie.

Babišem kočírovaná vláda si počíná intuitivně. Díky tomu jsme celkem hladce ustáli nápor nemoci loni na jaře a vinou téhož od léta neustále přecházíme z deště pod okap. Když premiér narazí na někoho charismatického a přesvědčivého, naslouchá mu. Vždy se ale nechává vést zájmy svými a svých byznysových souputníků.

Chce prachy, hlasy, slávu. O nic menšího nestojí. Odmítá jít proti veřejnému mínění. Když má reagovat na zhoršující se situaci, prosadí jen ta řešení, která nikoho nebudou moc bolet. Pro jistotu se co chvíli snaží vyvinit odkazem na nejednotné názory odborníků.

Přesto jsou tací, naneštěstí ti nejskeptičtější, kterým jejich neradostné prognózy vycházejí. Zmiňme třeba profesora Václava Hořejšího. O blízkost jedinců, kteří tvrdí, že král je nahý, infekce kvete a pokvete dál, pokud nesáhneme po skutečně důsledném lockdownu (zejména zavření průmyslových podniků), ovšem Babiš nestojí.

Naučil se sice strašit, že virus je nebezpečný zabiják, to je ale tak všechno. Strakovka na něj dokáže leda dělat „Ty, ty, ty!“. Stačí se podívat na západ od našich hranic. Expertní stanoviska dodá specializované vědecké pracoviště, profesionální státní správa je přetaví ve vládní materiály a odpovědní politici je schválí a před disciplinovanou veřejností obhájí.

U nás specialisté před Babišovým mikromanagementem prchají. „Tváře“ boje s epidemií se střídají jako svatí na orloji. Jistotou je jen Roman Prymula, kterého když vyhodíte dveřmi, vrátí se vám oknem. Dokonce i výběr antigenních testů pro školy proběhl bez konzultace se členy laboratorní skupiny ministerstva zdravotnictví.

Resort se otřásá pod personálními změnami, čerstvě se zakývalo křeslo pod hlavní hygieničkou Rážovou. Nový šéf tiskového odboru si svůj zájem o tuto práci rozmyslel těsně poté, co vyhrál výběrové řízení a měl se ujmout funkce.

Sám ministr Blatný by už měl mít pro jistotu také sbaleno. Babiš si jej vyhlídl jako dalšího z obětních beránků a prezident Zeman jej má za vyhořelého. Před kanceláří už přešlapuje sociálně demokratický poslanec Jiří Běhounek. „Když budou chtít, jsem připravený pomoct, mám to v hlavě srovnané,“ svěřil se Deníku.

Na Jana Blatného druhdy Babiš vsadil v domnění, že schopný pan doktor z praxe bude lidmi přijat vlídněji než mladičký analytik Vojtěch nebo voják Prymula. Ukazuje se ale, že i Blatný doplácí na absenci politických zkušeností a zázemí.

A pokud byl pro Babiše moc slušný Vojtěch, co potom říct o lékaři, který couvne, jakmile političtí šíbři dupnou. Jím vyšlechtěný PES se ani neohřál v boudě a byl utracen.

Blatný již před časem zlomil hůl nad vládními opatřeními a občanům vzkázal, že je to jen na nich. Museli přijít někteří jeho vládní kolegové a nabídnout se, že mu pomohou prosadit přísnější restrikce, aby se začalo ve střetu s britskou mutací viru aspoň něco dít.

Vystřídat ministra by nepomohlo. Ryba smrdí od hlavy. S pádem vlády, na němž nejusilovněji pracuje Tomio Okamura ale hrozí ještě větší zmatek. Zvlášť kdyby do děje vstoupil Miloš Zeman. Nezbývá nám než to do voleb doklepat s Babišovým holubníkem.

Jedinou reálnou silou, která by ještě mohla postavit premiéra a spol. do latě, jsou lékaři. Ti mají důvěru kabinetu i občanů. Schází jim však energie, kterou by mohli investovat do tlaku na politiky.

Zkusit by to ale měli, třeba i s pohrůžkou, že svým pacientům doporučí, koho už příště určitě nevolit. Krizová situace si žádá v čele státu racionálně se rozhodující jedince, kteří nehledí nalevo ani napravo, ctí ochranu veřejného zdraví a naslouchají autoritám, jež o infekci vědí nejvíc. Potřebujeme štábní kulturu, ne přerostlé dítě hrající si na manažera.